Energetické standardy budov - Pasivní standard
Pasivní standard, vyvíjený přibližně od 90. let, lze dnes považovat za technicky nejpokročilejší po stránce stavebního řešení. Kromě měrné potřeby tepla na vytápění, jejíž hranice je tentokrát 15 kWh/(m2a), jsou pro pasivní dům definována další požadavky jako například neobnovitelná primární energie, neprůvzdušnost obálky budovy či maximální četnost překročení nejvyšší povolené teploty vnitřního vzduchu v letním období. Definováno je i mnoho vedlejších požadavků, které blíže specifikují dílčí technické používaných výrobků a technologií. Stejně však, jako v případě budovy nízkoenergetické, se jedná o dobrovolný standard, který není v České republice nijak legislativně zakotven. Metoda hodnocení pasivního domu, tzv. PHPP (passivhaus-projektierungspaket), dlouhodobě vyvíjena v německém Passivhaus Institutu, je založena na stejném principu, jako většina nejrozšířenějších výpočetních postupů pro hodnocení energetické náročnosti budov, tedy kvazistacionární metodu s časovým krokem 1 měsíc popsanou v ČSN EN ISO 13790. Specifické jsou však jak vstupní údaje pro výpočet, tak některé detaily výpočtu, ale například i způsob, jakým se stanovuje vztažná plocha pro vyjádření výsledných měrných hodnot. Vstupní údaje mají co nejpodrobněji a nejreálněji popisovat budoucí provozní podmínky objektu a jsou průběžně upravovány na základě měření reálného provozu pasivních budov.
Dále se můžeme v České republice setkat s termínem, kterým je energeticky pasivní standard. Tento termín je popsán v technických normalizačních informacích TNI 730329 (pro rodinné domy) a TNI 730330 (pro bytové domy) a prakticky vychází z principů návrhu domu pasivního. Rozdíl je opět v metodě výpočtu, která ač se stejným „výpočetním jádrem“, používá jiné vstupní údaje (nejen klimatická data, ale i například údaje o vnitřních tepelných ziscích, ad.). Na rozdíl od metodiky PHPP se jedná o použití převážně tabulkových hodnot bez ambice přiblížit se reálnému provoznímu stavu. K vyjádření měrných hodnot ukazatelů využívá jako vztažnou tzv. celkovou vnitřní podlahovou plochu, tj. včetně půdorysné plochy příček, šachet, ad., která bude vždy větší nežli podlahová plocha uvažovaná v metodě PHPP. Logicky tedy takto stanovená vztažná větší plocha přispěje k příznivějším výsledkům při vyjádření měrné potřeby na m2. Mírněji je definováno i kritérium měrné potřeby tepla na vytápění pro rodinné domy hodnotou 20 kWh/m2. Opět platí, že termín energeticky pasivní, není českou legislativou vyžadován. Nicméně uvedený standard byl historicky požadován v případě některých dotačních titulů (program Zelená úsporám).
Více v článku Budovy s téměř nulovou spotřebou – porovnání energetických standardů
