Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Nový kostel pro sídliště Lesná na ulici Nezvalově

Velmi nevšední minimalistické řešení kostela blahoslavené Marie Restituty od architekta Marka Štěpána

Tato výjimečná sakrální stavba na Lesné je zdařile zasazena do širšího rámce skvělého sídliště, které je ne neprávem přirovnáváno k finské Tapiole, části města Espoo poblíž Helsinek. Stavba je vyrovnáním pomyslného dluhu, který trval dlouhých 52 roků od prvních myšlenek na kostel v sídlišti Lesná.

Nádherná vizualizace minimalistického ztvárnění kostela
Nádherná vizualizace minimalistického ztvárnění kostela

Paolo Portoghesi, italský architekt: „Kostel je paradoxní stavbou, nemá totiž své základy dole, nýbrž nahoře. Je totiž domem Božím.“

Reálný současný pohled od ulice Nezvalova
Reálný současný pohled od ulice Nezvalova

Psát o novém kostele na sídlišti Lesná a nezmínit se o fenoménu sídliště samého by byl „hřích“. To si na triko nevezmu. Tato výjimečná sakrální stavba na Lesné si zaslouží vysvětlení širšího časového rámce a souvislostí celé geneze. Když říkám fenomén, pak mám na mysli nadčasové urbanistické řešení, které neoddiskutovatelně přerůstá samotné město Brno. Sídliště Lesná je katastrální území s rozlohou 2,58 km2 a je od roku 1990 součástí městské části Brno-sever. Žije zde přibližně 16 000 obyvatel a díky své zeleni je jednou z nejzajímavějších částí Brna. Původní koncept počítal s 5 920 byty a s 20 500 obyvateli. Ne neprávem je celé řešení přirovnáváno k finské Tapiole, části města Espoo poblíž Helsinek. Na 3,5 km2 zde žije přes 9 000 obyvatel. Vcelku srovnatelné řešení, u nás s vyšší hustotou obyvatel. Tapiola má však ještě mimo jiného svůj vlastní svatostánek, což Lesná od počátku neměla. Odpověď se nabízí sama. Od roku 1948, ale stejně tak v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy Lesná vznikala, bylo politické zadání na hony vzdálené od zájmů církví a péče o duše věřících. Sakrální stavby byly pochopitelně součástí tohoto „nezájmu“ tehdejší politické garnitury. Nechci zbytečně polemizovat o správnosti takového počínání. Sídliště je od prvopočátku složené ze čtyř okrsků, kdy každý má svoje vlastní jesle, mateřské a základní školy, centrum se samoobsluhou, restaurací, kulturním střediskem, službami a hlavně garáže. V centru okrsků nalezneme společný sportovní areál se stadionem a koupalištěm.

Nižší zástavba na Lesné
Nižší zástavba na Lesné
Typický pohled na vyšší zástavbu
Typický pohled na vyšší zástavbu
Kaplického blob alespoň jako zastávka
Kaplického blob alespoň jako zastávka

Velmi moderní urbanistické řešení, které by obstálo i v současnosti. Co by za to dal leckterý dnešní developer, jehož středobodem zájmu je maximální výtěžnost daného území bez zbytečných periferií. Nicméně v každém samosprávném celku, městě či vesnici naleznete základní pilíře místního dění. Školu, hostinec, úřad či radnici, obchod a kostel. Nechybí vám v tom výčtu skvělé urbanizace Lesné něco? Ano. Kostel je ta správná odpověď. Takže to, co zde nyní vyrůstá, je dluh vůči věřícím obecně i obyvatelům Lesné a doháníme tím opožděně komplexnost řešení srovnávané Tapioly. Sláva, sláva, sláva…

Hlubší souvislosti jsou zde více než na místě

Lesná byla postavena na zelené louce podle projektu architektů Zounka, Rudiše a Veselého. Hovoříme o sídlišti panelovém, které však výrazně vybočuje z tehdejšího průměru a boří stereotypy. Uvědomme si, že hovoříme o letech 1962 až 1973. Tehdy se sídelní celky řešily jak „Baťovy cvičky“, všudy přítomný panel a umakartové jádro byla realita. Maximální počet osob na hektar neumožňoval projektantům nižší zástavbu, pokud na ni došlo, vyvážit to musely osmi a více podlažní deskové domy. Hustota sídlištní zástavby je smutnou realitou a nevyhovující infrastruktura jejím důsledkem. V tomto obraze je Lesná zjevení, které nemělo obdobu prakticky v celé naší republice. Podle polohy se sídliště původně nazývalo „Za Tišnovkou“. Leželo totiž za železniční tratí zvanou Tišnovka. Záhy však dostalo současné jméno Lesná. Posléze bylo doplněno o skupinu rodinných domů na ulici Seifertové a menší sídliště Barvy. Pak následovala sportovní hala s bazénem a tělocvičnou TJ Tesla Brno (1973) od architekta Rudiše a Poliklinika Lesná (1974). Po roce 1997 byly postaveny Majdalenky I. od architekta Kolofíka a Nové Majdalenky v roce 2000. Stejně tak byly vytvořeny nové supermarkety Lidl, Albert a Billa. Celá koncepce uvažovala i o zóně lehkého průmyslu a výzkumných ústavů severně od Lesné, v docházkové vzdálenosti. Počítalo se tak s pracovními příležitostmi a zaměstnaností obyvatel této čtvrti. Lesná byla postavena na svažitém území s několika roklemi, z nich jediná (krásně zalesněná Čertova rokle s multifunkčním amfiteátrem) přežila do dnešní doby. Ostatní byly před samotnou stavbou sídliště zavezeny, což způsobilo pozdější nemalé statické problémy u některých staveb. Velké volné plochy, respektování terénu a vzrostlá stávající i nová zeleň dělají Lesnou tak jedinečnou a atraktivní. Bylo období, kdy se díky razítku „totalitních panelákových sídlišť“ ocitla Lesná na okraji zájmu vedení města. Úsilí obyvatel a neoddiskutovatelná výjimečnost pomohla sídliště vrátit opět do „života“. Za výjimečné urbanistické řešení se Lesná v roce 2004 stala městskou památkovou zónou. Tato regulace měla a má, mimo jiného, zabránit různým developerským projektům a nechtěné zástavbě. Vše má však vždy své pro a proti. Část atraktivity Lesné tkví v její prostornosti, rozlehlých zelených plochách a rozumných odsunových vzdálenostech zástavby.

Prostor a bohatá zeleň na Lesné
Prostor a bohatá zeleň na Lesné
Část Majdalenky
Část Majdalenky
Hala TJ TESLA Halasovo náměstí
Hala TJ TESLA Halasovo náměstí

Nicméně tato sympatická „prostornost“ předpokládala pozdější doplnění organizmu sídliště o nezbytné dílky do skládačky zdejší moderní infrastruktury. Projektanti předpokládali následné využití některých ploch pro doplnění fungujícího současného celku sídliště. Takže zde sice nespustí developeři divokou nesmyslnou zástavbu v honbě za korunou, ale těžko prosadíte i projekty smysluplné a potřebné. Trochu to vypadá jako past a nabízí se úvaha, zda sídliště nezůstane bez některých atributů tak trochu panelovým skanzenem. I když zeleným, velmi podařeným a krásným. Ale, nebojte se, naštěstí ta nadčasovost hovoří ve prospěch Lesné. I kdyby se zde už neudálo nic dalšího v otázce infrastruktury, po stránce stavební a estetické je prostě skvělá a podařená. Asi to nebude tak horké, protože jiná sídliště u nás, ve své stísněné koncepci, nemají ani to „zelené“ štěstí jako Lesná, o dalším rozvoji nemluvě. Teď už víte, jak to bylo a je, nyní zpět k těm atributům města, vesnice, či městské části. Konkrétně mám na mysli společensko-náboženský život místních lidí. O kostele nebo Duchovním centru se zde hovořilo pochopitelně od založení sídliště Lesná, konkrétně r. 1967. Nicméně totalitní moc neměla vůli vyjít vstříc těmto požadavkům. Celá diskuze se znovu otevřela v roce 1968. Ovšem ne na dlouho. Časová osa je v tomto směru velmi tristní. Rozhodnutí nakonec padlo až v roce 2004, kdy bylo zrealizováno Duchovní centrum, pátera Martina Středy a blahoslavené Marie Restituty, od architekta Zdeňka Bureše, na ulici Nezvalově. Římskokatolická farnost Brno-Lesná využívala modlitebnu v Duchovním centru k bohoslužbám. Centrum slouží jako víceúčelová stavba s pestrou náplní od bohoslužeb přes výstavy, koncerty, po divadelní představení. Centrum ovšem kapacitně v současnosti nedostačuje a postrádá některé nezbytnosti pro moderní centrum. Díky veřejným sbírkám, které začaly na počátku 90. let 20. století, nakonec došlo v září 2017 na stavbu skutečného kostela blahoslavené Marie Restituty v těsné blízkosti Duchovního centra. Na nový kostel proběhlo několik soutěží, než Brněnské biskupství vybralo ten od Marka Štěpána, v pořadí šlo o 36. návrh. Dokončení je plánováno na konec roku 2019, což ve strohé řeči čísel značí dlouhých 52 roků od prvních myšlenek na kostel v sídlišti Lesná.

Vizualizace od smyčky tramvaje
Vizualizace od smyčky tramvaje
Reálný pohled
Reálný pohled
Vizualizace pochozího plata před kostelem
Vizualizace pochozího plata před kostelem
Rozestavěný pohled
Rozestavěný pohled

ÚVOD

Studie je zpracována pro zadavatele – Římskokatolickou farnost Brno-Lesná.  Je výsledkem mnohaletého úsilí farního společenství, kterému důstojný prostor pro mše chybí. V náročné architektonické konkurenci se postupně sešlo na Lesné celkem 36 návrhů kostela. Konečným rozhodnutím Biskupství brněnského s doporučením mezinárodní komise pak byl vybrán tento. Součástí architektonické práce bylo prověření hmotových, rozměrových a dispozičních variant stavby v rámci přesně dané urbanistické situace. Mimořádnou péčí a úsilím farnosti byly díky štědrosti věřících i nevěřících drobných dárců z celé republiky shromážděny peníze, které záměru dávají reálné obrysy.

Vizualizace – ptačí perspektiva
Vizualizace – ptačí perspektiva
Vizualizace vánočního pohledu
Vizualizace vánočního pohledu
Realizace prizmatické věže kostela
Realizace prizmatické věže kostela

STÁVAJÍCÍ STAV

Pozemek určený k výstavbě je mírně svažitý a má obdélníkový tvar. V jeho východní části stojí přízemní, podsklepená budova Duchovního centra obdélného půdorysu. Na západní části pozemku je proveden srovnaný násep z doby výstavby stávající budovy na přelomu tisíciletí. Západní hrana pozemku má strmější svahování směrem k trase tramvaje. Příjezd na pozemek je z ulice Nezvalova.

NEBE NAD LESNOU

Navrhovaný kostel je postaven na půdorysu kruhu, jenž je odvěkým symbolem nebe a věčnosti (čtverec oproti tomu odkazuje na zemi a pomíjivost). Nebe se zpětně odráží ve velikém barevném pásovém okně, které obepíná pod střechou kostel. Dá se tak říci, že se kruh vznáší nad Lesnou a v přenesené duchovní rovině, že se nad Lesnou vznáší nebe.

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ

Místo stavby kostela leží v jádrové oblasti sídliště Brno-Lesná. Toto sídliště je známo svými urbanistickými i architektonickými kvalitami a vybrané místo podpořil autor tohoto sídliště arch. František Zounek. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy, převážně lineární. Kostel zde nemůže konkurovat okolním stavbám panelových domů svou velikostí. Proto je výrazově jednoduchý a čitelný. Velké je jeho měřítko, tím se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně. Jednoduchá je jeho geometrie, tak aby byl pro návštěvníka čitelný.

Názorné schéma celého areálu
Názorné schéma celého areálu
Půdorys včetně stávajícího Duchovního centra
Půdorys včetně stávajícího Duchovního centra
Řez hlavní lodí, věží a lávkou
Řez hlavní lodí, věží a lávkou

Urbanistické řešení vychází jak z danosti nejbližšího okolí (již stojící budovy Duchovního centra), tak z charakteru širšího kontextu (jednoduchých linií a logiky sídliště Lesná). Na daném pozemku je vytýčeno obdélné plato vyrůstající z terénu, jednoznačně oddělené od okolí výškou – vnímané jako sakrální okrsek. To explicitně vymezuje jak nástupní a rozptylový prostor kostela, tak psychologicky jasné území vnímatelné jako součást společenství věřících.

Na tomto platu jsou tři základní hmoty – kostel, věž a stávající Duchovní centrum. Stávající centrum a věž jsou pravoúhlé, tedy v souladu s okolním sídlištěm, kostel je kruhový a jeho geometrie je posunuta směrem od profánního k sakrálnímu, symbolizujícímu jeho odlišnost a posvátnost. V tomto místě se tak stýkají dvě odlišné geometrie – racionální geometrie sídliště a emočně výrazná geometrie sakrální stavby.

Hmoty kostela a věže mají svůj urbanistický význam. Věž je dominantou, k níž směřuje pohledová osa a nástup od parkoviště, kostel a vstup do něj je potom jasným dominantním místem na vlastním vyvýšeném platu. Mezi kostelem a stávajícím střediskem vzniká intimní prostor atria s hájem. Nástupní plato je vyzdviženo nad okolní terén tak, že umožňuje plný kontakt diváka z plata ven, vytváří však fyzickou zábranu v opačném směru. Přístup na něj je možný ze dvou míst – směrem od parkoviště bezbariérově a přímo v ose nástupu do kostela schodištěm. Tato přístupová místa jsou opatřena brankami. Mimoto je plato samozřejmě propojeno se stávajícím Duchovním centrem.

Podél cesty je vysázena zeleň rytmizující přístup vrcholící pohledovou dominantou ve věži. Částečně odcloňuje od okolí, chrání nástupní prostor a vnáší do něj menší měřítko. Plocha mezi kostelem, věží a stávajícím Duchovním centrem je doplněna o symbolický háj v pravidelném geometrickém rastru, sloužící k dotvoření intimní atmosféry a symbolicky znázorňující zahradu na Olivetské hoře. Přírodní prvek se tak svou proměnlivostí v čase stává záměrným vyvažujícím protikladem pevné a neměnné stavební substance.

Symbolika duhy
Symbolika duhy
Řez hlavní lodí – prostup světla
Řez hlavní lodí – prostup světla
Návrh – vnitřní pohled na presbytář
Návrh – vnitřní pohled na presbytář
Tělo věže
Tělo věže

ARCHITEKTONICKÉ A PROVOZNÍ ŘEŠENÍ

Velikost kostela není taková, aby byla hmotově dominantní vůči okolním panelovým domům. Proto je nutné vyjádřit jeho význam a sakralitu měřítkem a tvarem. Z tohoto důvodu byl pro půdorys zvolen kruh a na něm vystavěna válcová hmota – je odlišitelná od okolní liniové zástavby. Tento tvar je dostatečně silný i ve svém ne zcela velkém objemu. Velikost kostela byla několikrát ověřována a upravována na modelech.

Hlavní vstup do kostela je z nástupního plata v ose liturgického prostoru, boční vstup skrz spojovací krček. Po boku hlavního vstupu je schodiště na kůry přístupné z hlavní lodi. Hlavní loď má kruhový půdorys. Po boku vstupu jsou zpovědní místnosti.

Odděleně stojící trojúhelná věž je dominantou, k níž směřují pohledy z blízkého okolí, byť i ta se svými 31 metry není vyšší než přiléhající panelový dům. V kubické lucerně věže je umístěna zvonohra, která bude vhodně zvolenou melodií vytvářet pohodovou atmosféru v samotném okolí kostela, samozřejmě ve shodě s hlukovými normami. Na vrcholu věže bude také vyhlídka na město přístupná široké veřejnosti.

Duchovní centrum P. Martina Středy a blahoslavené Restituty Kafkové bude po ukončení výstavby sloužit ke společenským účelům. Bude zde víceúčelový sál, knihovna, učebny a zázemí. Bude zde možné uspořádat výstavu nebo koncert, hrát divadlo nebo třeba ping-pong. Obdobně fungují například střediska při kostele v Brně-Žabovřeskách nebo Ostravě-Zábřehu. V obou jmenovaných místech využívá společenské prostory široká veřejnost, probíhají zde cvičení matek s dětmi, setkání seniorů, zkoušky sborů apod. Mezi kostelem a stávajícím centrem je spojovací krček, ve kterém jsou umístěny sakristie pro kněží a ministranty, úklidová místnost, WC a schody do suterénu.

V suterénu pod kostelem, platem i stávajícím centrem bude prostor pro parkování aut. V novém podzemním parkovišti bude 22 nových stání, celkově v prostorách podzemního parkoviště bude 38 parkovacích stání pro osobní automobily. V suterénu jsou dále umístěny 3 byty, archiv a technická místnost. Příjezd ke kostelu včetně sjezdu je stávající, z ulice Nezvalovy. Provoz automobilů se předpokládá obdobný současnému, protože již nyní zde mše probíhají v Duchovním centru. Přístup na plato je možný ze dvou míst – směrem od parkoviště bezbariérově a přímo v ose nástupu do kostela schodištěm.

Rozměry objektů jsou:
celé plato 38,4 × 29,6 m, výška nad terénem 0 – 1,6 m
kostel – průměr 26 m, výška 16,3 m
věž – 3 × 6,2 m, výška 31 m
stávající objekt – cca 25,5 × 35,5 m, výška 9 m.

LITURGICKÉ A SYMBOLICKÉ ŘEŠENÍ

Tvar kruhu pro kostel je zvolen i z dalších důvodů, kruh je tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho Duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání. Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Svou formou tak předjímá vnitřní ztišení člověka, který do něj vstupuje.

Pohled do rozestavěné věže
Pohled do rozestavěné věže
Stávající Duchovní centrum vepředu
Stávající Duchovní centrum vepředu
Změť lešení z vnitřní strany kostela
Změť lešení z vnitřní strany kostela

Interiér kostela je jednoduchý, soustředěný a usebraný. Měkké a strohé křivky stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor tvarovaný světlem z horního kruhového okna. Cílem je nepřímé měkké denní osvětlení z jediného velikého okna, při němž nedochází ani k přesvětlení prostoru, ani netvoří kontrastní stíny. Na tomto 80 metrů dlouhém okně je ztvárněna duha jako symbol smlouvy Božího lidu s Hospodinem. Kruhovou duhu je možné opravdu vidět při pohledu shora z letadla letícího ve velké výšce. Světlo se zde stává prvkem, který naznačuje, že je něco za hranicí hmotné skutečnosti, našimi smysly hůře vnímatelné.

Liturgické uspořádání kostela vychází z obrazu společenství kolem obětního stolu. Kruhová loď má v excentrickém „těžišti“ umístěn vyvýšený presbytář, v jeho středu obětní stůl. Soustředně kolem presbytáře jsou umístěny lavice pro lid, dále doplněny sedacím soklem po obvodu kostela. V zadní části nad vstupem je kůr pro varhany, po straně kůr pro lid a chór. Propojeny jsou schodištěm přístupným z lodi. Oba kůry jsou v takové poloze, aby měly kontakt mezi sebou navzájem i s liturgickým děním.

Presbytář je jako ostrov vyvýšen nad ostatní podlahou a vytýčen jako posvátné území. Kruhový presbytář je ze zadní strany lemován masivní lavicí, je zde umístěna v hlavní ose menza, po bocích ambon, sedes a kříž. Svatostánek je mírně vychýlen z osy po levé straně a na jeho místě je utvořena převýšená apsida s horním světlem, zdůrazňujicí vertikální osu. Je to jediné místo, kde zeď kostela je jakoby roztržena. V prostoru je dále umístěna schránka na křižmo a evangeliář. Liturgický mobiliář je z masivních materiálů, abstraktně symbolický, jasně vyjadřující duchovní obsah.

Po stranách lodi je umístěna křížová cesta ve čtrnácti drobných okenních otvorech. Je ztvárněna jako skleněná tavenice. Po stranách vstupu do kostela je na jedné straně prostor pro betlém a pro zpovědní místnosti.

MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ

Materiál stavby navazuje na materiály používané na sídlišti. Stavba bude provedena z pohledového betonu v kombinaci s výraznými barvami a barevným prosklením. Kostel je na přání farníků ohleduplný k životnímu prostředí a bude spotřebovávat co nejméně energie. Proto bude pro jeho vytápění použito tepelné čerpadlo země-vzduch a uvažuje se se slunečními kolektory na střeše.

Suterénní spodní stavba je provedena jako bílá betonová vana, prostor pro parkování je proveden jako skelet, v místě pod kostelem přenášející kruhovou geometrii horní stavby kostela. Strop nad garážemi je pojízdný.

Kruhový objekt kostela má svislou nosnou konstrukci provedenou jako sendvič. Střecha kostela je asymetrická betonová kupole. Krytina je fóliová, při okraji přitížená kačírkem. Okna jsou s hliníkovými, místy skrytými rámy.

Věž má nosnou konstrukci z pohledového betonu, je nezateplená. Stavba bude vhodně doplněna výsadbou zeleně.

Některá další data:

Investor: Římskokatolická farnost Brno-Lesná
Kapacita: 400 lidí
Projekt: 1991–93, 2013–16
Parkovací místa: 22 nově budovaných, celkově 38
Rozměr kostela: průměr 26 m, výška 16 m
Výška věže: 31 m
Návrh – noční pohled z ptačí perspektivy
Návrh – noční pohled z ptačí perspektivy
Návrh – pohled z ptačí perspektivy
Návrh – pohled z ptačí perspektivy
Reálný pohled z ulice Okružní
Reálný pohled z ulice Okružní

Něco o atelieru ŠTĚPÁN (Marek Jan Štěpán)

Moravský architekt. Inspiruje se tradicí i modernismem, ve svých projektech rozvíjí archetypální pojetí architektury. Zaměřuje se na projekty sakrálních staveb, novostaveb i rekonstrukcí, které řeší komplexně. Navrhuje i další občanské a obytné stavby, věnuje se pedagogické a teoretické činnosti. Stavby architekta Marka Jana Štěpána získaly mnohá ocenění.

Myšlenkově bych se zařadil do Evropy, v užším smyslu do moravsko-austriackého regionu. Dnešní postmoderní doba často hýří přemírou různých stylů, já se obracím napřed k jakési vnitřní pravdivosti.

Atelier Štěpán byl založen v roce 1997 jako autorský atelier, zabývající se architekturou, veřejným prostorem a designem. Za dobu své existence se vyprofiloval do stávající podoby firmy tvořící kvalitní českou architekturu. To bylo vícekrát oceněno. O kvalitě projektů a realizací Atelieru Štěpán svědčí několik významných ocenění, jichž je nositelem – Grand prix architektů, Cena Klubu za starou Prahu, Stavba roku a  Interiér roku. Kostel sv. Václava v Sazovicích byl vybrán jako majstrštyk mezi 10 nejlepších staveb světa roku 2017. Jádro ateliéru doplňuje stálý okruh spolupracovníků a profesních specialistů stavebních i uměleckých profesí. Ateliér nabízí koncepční a komplexní řešení architektonických a urbanistických témat. Tedy od myšlenkové báze, přes všechny stupně projektové dokumentace, autorský dozor na stavbě až po návrh nejmenších detailů. K aktivitám ateliéru patří i produkce vybraných autorských designových kusů a uměleckých děl.

Složení ateliéru: Marek Štěpán, Vanda Štěpánová, František Brychta, Hana Arletová, Martin Kopecký, Jan Vodička.

Některá vybraná ocenění:

  • Cena EU za současnou architekturu Miese van der Rohe – nominace za ČR  – kostel sv. Václava v Sazovicích
  • Grand prix 2018 – Národní cena za architekturu - cena v kategorii Novostavba – kostel sv. Václava v Sazovicích
  • Interiér roku 2017 – veřejný interiér – kostel sv. Václava v Sazovicích
  • The 10 Best Buildings of 2017 – Azure – kostel sv. Václava v Sazovicích zařazen mezi nejlepších 10 staveb na světě
  • Piranesi Award 2017 – nominace 2 kostel sv. Václava v Sazovicích
  • Piranesi Award 2016 – nominace – rekonstrukce Piaristického kostela v Litomyšli
  • Grand prix 2011 – Národní cena za architekturu – čestné uznání v kategorii rekonstrukce – Obnova Jurkovičovy vily v Brně
  • Cena Design centra ČR 1995 – Bar Scala, Brno

Na závěr

Na závěr takovou drobnou glosu. Domnívám se, že převaha čtenářů se mírně zarazila u jména kostela. Kostel blahoslavené Marie Restituty. Vysvětlení je zcela prosté. V osobě Marie Restituty se setkáváme s nesmírně statečnou a zásadovou ženou, řeholnicí, řádovou sestrou, ale hlavně mučednicí moravského původu, jednou z obětí nacismu. Narodila se v Brně-Husovicích 1894 jako Helena Kafková. Žila ve Vídni, kde přijala řeholní jméno Marie Restituta, posléze se stala vynikající zdravotní sestrou na operačním sále. Pro svoji zásadovost a nesmlouvavost byla občas přejmenována na Marii Resolutu. Tento postoj byl pro ni zásadní a stál ji život. Za šíření protinacistických materiálů a neuposlechnutí nařízení o odstranění náboženských symbolů z nemocničních prostor byla v roce 1942 zatčena a v roce 1943 byla následně nacisty popravena. V roce 1998 byla katolickou církví prohlášená za blahoslavenou. Vzhledem k tomu nové Duchovní centrum (jako nedílná součást nového kostela) nese i její jméno. Jejímu jménu bude následně po svém dokončení zasvěcen i nový kostel. Pomyslný kruh se nám uzavírá.

„Nebe nad Lesnou“, symbolika kruhu
„Nebe nad Lesnou“, symbolika kruhu
Vyhlídková terasa v hlavici věže
Vyhlídková terasa v hlavici věže
Ztvárnění duhového okna – prstence
Ztvárnění duhového okna – prstence

Kdysi jsem se ve Finsku v Helsinkách setkal s nevšední sakrální stavbou, skalním kostelem zvaným Temppeliaukon Kirkko. Uprostřed prstence domů na jakémsi kruhovém náměstí ve skalní vyvýšenině byl vytesaný kostel do skály. Prostor zaklenutý moderní kupolí, jakýmsi vrchlíkem z ocelových nosníků s proskleným obvodem. Tohle magické místo zasvěcené Bohu a lidem, kteří se s ním zde setkávají, je bezpochyby nadčasové a vzácně výjimečné. Nehledejte zde žádný styl, žádný sloh, jenom kámen, dřevo mobiliáře a výplně prosklení v nenápadném kovovém rámu. Jakýsi atavistický dávnověký jeskynní prostor k setkání a rozjímání, bez rušivých příkras, balastu a pozlátka. Velkolepost a spirituální náboj tohoto místa je v jeho prostotě, jednoduchosti a nekomplikovanosti.

Pokud se chcete potkat s Bohem, hledat pokoru a zamyšlení, cestu do svého nitra, utříbit si myšlenky, zklidnit duši, pak tohle místo je to pravé. Proč hovořím o fenoménu místa zvaného Temppeliaukon Kirkko? Protože kostel blahoslavené Marie Restituty od architekta Marka Štěpána, má z mého pohledu podobného ducha. Má obrovský spirituální náboj díky svému minimalistickému pojetí řešení bez nadbytečných příkras. Místo jednoduše a prostě zasvěcené Bohu s jasnou nosnou myšlenkou.

Proto si dovolím trochu parafrázovat nosnou myšlenku: „Nebe nad Lesnou budiž pochváleno.

  • Citáty – http://www.citaty.net
  • Fotografie a text – autor s využitím podkladů, tiskové zprávy a vizualizací atelieru ŠTĚPÁN
 
 
Reklama