Změna ČSN 73 0540-2 z pohledu vzduchotěsnosti
V současné době se připravuje změna požadavkové tepelnětechnické normy ČSN 73 0540-2 [2]. Budeme se věnovat části kapitoly 7 zabývající se průvzdušností obálky budovy a těsnosti spár, kde se zřejmě dle dosavadního průběhu tvorby revize normy, provedou na rozdíl od jiných kapitol změny pouze "kosmetické". Domníváme se, že hodnota intenzity výměny vzduchu n50 pro objekty s přirozeným větráním by se měla nejenom z doporučení změnit na požadavek, ale také snížit nejméně na v zahraničí obvyklou hodnotu n50,N ≤ 3,0 h-1.
V současné době se připravuje změna požadavkové tepelnětechnické normy ČSN 73 0540-2 [2]. Norma s navrženými změnami ještě není v době tvorby tohoto článku ve fázi veřejného projednání, proto se v tomto článku nechceme podrobně vyjadřovat k připravovaným změnám. Na toto téma se zaměříme v některém z budoucích článků. Chceme se však věnovat části kapitoly 7 zabývající se průvzdušností obálky budovy a těsnosti spár, kde se zřejmě dle dosavadního průběhu tvorby revize normy, provedou na rozdíl od jiných kapitol změny pouze "kosmetické".
Ponechání odstavce bez podstatnějších změn může být na první pohled docela logické. Nežádoucí netěsnosti v konstrukcích, které by mohly způsobit různé problémy jako například růst plísní na vnitřním povrchu, nadměrnou tepelnou ztrátu nebo kondenzaci uvnitř konstrukce, jsou v normě v teoretické rovině vyřešeny velice podrobně. Normou je totiž v článku 7.1.2 požadována téměř nulová průvzdušnost všech spár mimo funkčních spár oken. Respektive je normou stanoveno, že netěsnosti musí být nižší než nejistota zkušební metody pro jejich stanovení. Prakticky to znamená, že každá, běžnou metodou lokalizovatelná netěsnost, která by mohla způsobit vyjmenované problémy, je v rozporu se závazným požadavkem normy a je tedy nepřípustná. Pak již není potřeba stanovovat požadavky na netěsnosti na úrovni celé obálky budovy a v odstavci 7.4.1 může být hodnota intenzity výměny vzduchu (hodnota n50) při tlakovém rozdílu 50 Pa mezi interiérem a exteriérem jen jako doporučená.
Pokud se však na popsanou problematiku podíváme z úhlu stavební praxe, narazíme na určité nedostatky ve stanovení požadavků, které mohou umožňovat "beztrestnou" realizaci špatných stavebních řešení a mohou způsobovat reálné hygienické nebo energetické problémy.
Základní problém leží v nemožnosti vymáhat splnění požadavku odstavce normy 7.1.2 na téměř nulovou průvzdušnost spár. Neexistuje totiž jednotná metodika pro stanovení netěsnosti spáry (mimo funkční spáry oken) na stavbě, jejíž výsledkem by byla hodnota spárové průvzdušnosti v m3/(s.m.Pa0,67) a tudíž bylo možné netěsnost nějak jednotně kvantifikovat. Běžně se tedy netěsnosti insitu odhalují pomocí holých rukou, anemometrem, termovizní kamerou, kouřem nebo například ultrazvukem. Ve všech případech je potřeba k odhalení netěsnosti tlakové diference mezi interiérem a exteriérem, jinak by se netěsnosti neprojevily. Tlakové diference je možno dosáhnout například ventilátorem zařízení blower-door. Při použití těchto metod je samozřejmě komplikované určit, jaká netěsnost je menší než je nejistota měřící metody a jaká netěsnost již menší není. Těžko se například stanovuje nejistota lokalizace netěsnosti holou rukou nebo kouřem. Při použití termovizní kamery nebo anemometru je situace sice o něco příznivější, neboť tato zařízení svou nejistotu mají. Výsledná měřená veličina ale záleží na tlakové diferenci mezi interiérem a exteriérem, která není pevně stanovena. Například pro tlakovou diferenci 5 Pa může anemometr ukázat rychlost proudění vzduchu nižší než je nejistota přístroje a je tedy možné konstatovat splnění požadavku normy, ale pro 10 Pa již ukáže hodnotu vyšší a lze konstatovat, že požadavek normy splněn není. Hodnocení splnění požadavku je tedy naprosto subjektivní záležitostí. Určitě zajímavá je také zkušenost, že pokud se například rozhodneme hledat netěsnosti při udržovaném podtlaku 30 Pa, pak najdeme netěsnosti vetší než je nejistota měřící metody v podstatě bezezbytku na každém realizovaném domě v České republice. Na základě toho pak můžeme konstatovat, že v podstatě žádný dům nesplňuje požadavek normy.
Z důvodu nemožnosti kvantifikovat netěsnost a tedy ani objektivně hodnotit a také z důvodu potenciálního nesplnění požadavku u většiny realizovaných domů, je požadavek normy na průvzdušnost spár a netěsností konstrukcí obálky budovy prakticky nerespektovaný, nevymahatelný a tedy neúčinný. Požadavek normy v odstavci 7.1.2 tedy účinně nebrání realizaci nevhodných stavebních řešení, které mohou způsobovat reálné hygienické nebo energetické problémy. Proto považujeme za vhodné přesunout ochranu před realizací netěsných konstrukcí do požadavku na celkovou průvzdušnost obálky budovy, tedy změnit doporučení na celkovou intenzitu výměny vzduchu n50 při tlakovém rozdílu 50 Pa na požadavek. Tuto hodnotu lze kvantifikovat a tedy spolehlivě hodnotit.
Tento požadavek by se, stejně jako třeba požadavky akustické, prokazoval měřením až po dokončení objektu nebo měřením těsně před dokončením objektu, před zakrytím vrstev, které rozhodují o vzduchotěsnosti.
Pojďme se ještě zamyslet nad samotnými doporučenými hodnotami intenzit výměny vzduchu (hodnota n50) při tlakovém rozdílu 50 Pa mezi interiérem a exteriérem, které jsou uvedeny v odstavci 7.1.4 normy. Doporučená hodnota intenzit výměny vzduchu přirozeně větraných domů je max. 4,5 h-1. Pro budovy s nuceným větrání a pro domy s mimořádně nízkou potřebou tepla jsou doporučení výrazně nižší. Dle našeho názoru a našich zkušeností je doporučená hodnota pro domy s přirozeným větráním moc vysoká a splňují ji i domy, ve kterých se prokazatelně vlivem netěsností objevují hygienické problémy (plísně na vnitřním povrchu) nebo problémy energetické (nadměrné tepelné ztráty na které nebyla dimenzována otopná soustava). Ukažme si jeden příklad. V rodinném domě v Liberci [4] nebylo možné v zimním období vytopit některé místnosti v podkroví. Při nedestruktivní diagnostice termovizní kamerou při podtlaku byly lokalizovány významné netěsnosti, které způsobovaly nadměrné tepelné ztráty. Po následné demontáži části střechy a opravě byl problém vyřešen. Je evidentní, že z hlediska vzduchotěsnosti nebyl objekt v pořádku, přesto bylo s rezervou splněno doporučení ČSN 73 0540-2 [2]. Před opravou byla naměřena hodnota n50 = 3,0 h-1 (2,9 h-1 při podtlaku a 3,1 h-1 při přetlaku). U tohoto konkrétního domu lze konstatovat, že za poměrně nízkou naměřenou hodnotou stojí zejména velmi těsné konstrukce v přízemí, které v celkové hodnotě vykompenzovaly nedostatečně vzduchotěsně provedené konstrukce podkroví. Přesto je výsledek z pohledu investora znepokojující. Střechu musel opravit, ale žádné pochybení při realizaci nenastalo, protože doporučená hodnota dle normy byla splněna.
Z výše uvedeného se domníváme, že by se hodnota intenzity výměny vzduchu n50 pro objekty s přirozeným větráním měla nejenom z doporučení změnit na požadavek, ale také snížit nejméně na v zahraničí obvyklou hodnotu n50,N ≤ 3,0 h-1. Pokud zůstane doporučená hodnota na stávající hodnotě, částečně se tím připravujeme o možnost energetických úspor a připouštíme nekvalitní realizaci. To má samozřejmě dopad nejen na energetiku, ale také na vnitřní prostředí a životnost konstrukcí.
Nabízí se ještě zamyšlení nabízí v souvislosti s evropskou legislativou. Evropský parlament a rada vydaly dokument EPBD [6], kde je stanoveno, aby budovy postavená po roce 2020 měly takřka nulovou spotřebu energie. Základem pro nízkou spotřebu energie je i nízká potřeba energie, jejíž podstatné procento tvoří potřeba tepla ke krytí tepelných ztrát větráním. Nedostatečná vzduchotěsnost konstrukcí obálky budovy, na kterou není žádný požadavek, může dramaticky tuto potřebu tepla zvýšit. I s ohledem na trend snižování energetické náročnosti se tedy jeví změna doporučení na požadavek u hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n50 jako rozumná.
Podklady
[1] Vyhláška č. 268/2009SB. o technických požadavcích na stavby
[2] ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky
[3] Kotek P., Beranovský J., Šancová L., Vogel P., Machova F.: Kvalita vnitřního prostředí současného panelového domu
Časopis Stavebnictví 10/10, str. 34-36
[4] Zwiener V.: Hledání příčin nedostatečné vzduchotěsnosti střechy rodinného domu v Liberci
Časopis DEKTIME 03/2010, str. 24-30, www.diagnostikastaveb.cz
[5] Zwiener V. Pavelka. R: Využití termografie a blower-door testu při diagnostice připojovacích spár výplní otvorů
V. ročník celostátního odborného semináře "Otvorové výplně stavebních konstrukcí 2010", sborník
[6] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/31/EU, ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov
At the moment, an amendment is being prepared for the ČSN 73 0540-2 standard. The proposed changes have still not been made public, so this article will not comment in detail about them. We will focus on this issue in future articles. We want to pay attention to chapter 7, which deals with the air permeability of the building's envelope and the tightness of joints, which seem to conform to the current revision of the standard, meaning that, unlike other chapters, these changes are merely cosmetic.
