Používání azbestu ve stavbách a co je možné s tím dělat

Úvod

Azbest je označení pro skupinu křemičitých hořečnatých, železito-hořečnatých a hořečnato-vápenatých vláknitých minerálů, vyznačujících se odolností vůči vysokým teplotám. Azbestová vlákna se používala již před více již 2000 lety. Tepelná odolnost azbestu vedla k jeho využití pro ohnivzdorné textilie, různé těsnící pásky a šňůry, využívaly se v brzdovém obložení. Největší využití našel azbest ve stavebnictví, kde se stal vhodnou vláknitou výztuží cementových materiálů. Vyráběly se z něj např. desky, uplatněné jako střešní krytina, lehké příčky, obvodové pláště dočasných staveb, obklady na fasády, podhledy apod. Azbestocement našel uplatnění také v odpadních a klimatizačních rourách, požárních uzávěrech jednotlivých podlaží v šachtách pro vedení vodního potrubí, protipožárních nástřicích na ocelové konstrukce a izolaci kotlů.

Rozsáhlé používání azbestu bylo dáno jeho vlastnostmi, jako je např. vysoká pevnost v tahu, chemická a tepelná stabilita, vysoká flexibilita, nízká elektrická vodivost a nízká cena.

Již v prvním století našeho letopočtu římský historik Plinius popsal, že lidé, kteří měli na sobě oblečení s azbestovými vlákny, onemocněli a zemřeli. V roce 1898 v britské firmě zabývající se zpracováním azbestu projevili inspektoři obavy ze škodlivých účinků azbestového prachu. Azbestová vlákna mikrometrických rozměrů obsažená ve vzduchu se při dýchání dostávají do plic, kde se zabodávají do plicních sklípků a postupem času může poškození plic přejít ke vzniku nádorů [1].

Ve Spojených státech amerických byla v roce 1918 zveřejněna studie ukazující na předčasnou smrt v průmyslu zpracovávajícím azbest, v roce 1926 získal dělník pracující s azbestem od Massachusettského úřadu pro průmyslové nehody odškodnění za nemoci souvisejícími s azbestem.

Ve 2. polovině 20. století byl azbest postupně zakázán ve více než 70 zemích, odhaduje se, že asi ve 140 zemích žádný zákaz nebo omezení pro používání azbestu nemají.

V České republice se azbest vyskytuje pouze jako doprovodný minerál některých rud. Významná naleziště azbestu jsou v Austrálii, USA, Indii a jižní Africe. Světová produkce obnášela v roce 2007 cca 2,3 miliony tun a podílelo se na ní Rusko 45 %, Čína 15 % a Kazachstán 15 % [1]. Podle materiálů (Based on USGS, 2021) se v roce 2020 významnou měrou na produkci azbestu podílely Rusko z 62 %, Kazachstán z 16 %, Čína z 16 %, Brazílie z 5 %, Zimbabwe z 1 % [2].

Druhy a charakteristika azbestů

Pod pojmem „azbest“ (česky „osinek“) se označuje soubor různých křemičitých vláknitých minerálů, spadajících do dvou skupin: amfibolů (amozit [Fe₇Si₈O₂₂(OH)₂], krokydolit [NaFe²⁺₃Fe³⁺₂Si₈O₂₂(OH)₂], obr. 1 [3]) a serpentinů (chryzotil [Mg₃Si₂O₅(OH)₄]_n, obr. 2 [4]). Anthofylit, tremolit, aktinolit se vyskytují jen ve velmi malém množství a nemají průmyslové využití.

Azbesty spadající do amfibolové skupiny tvoří hladká vlákna se špičatými konci, ze zdravotního hlediska jsou nebezpečnější než vlákna chryzotilová, která jsou zvlněná, ohebná a mají tendenci tvořit shluky.

Azbest se vyznačuje žáruvzdorností, je špatným vodičem tepla, amfibolový azbest se taví při teplotě okolo 1100 °C, serpentinový azbest při teplotách okolo 1500 °C. Azbest je pevný, tvořen je ohebnými spřádatelnými vlákny, je poměrně chemicky stálý, odolný biokorozi, působení kyselin a zásad. Krokydolit má modrou barvu, chryzotil světle zelenou barvu a amozit je šedý. Serpentinový azbest má vlákna spirálová, amfibolová vlákna jsou rovná. Vzhled krokydolitu [5] a chryzotilu [6] je na obr. 3 a 4.

Zdravotní rizika

V přírodě se azbest nachází ve shlucích nebo svazcích vláken dlouhých až několik centimetrů, které se při výrobě materiálů musí rozdružit, a dále upravit. Při tomto procesu, také při opracování výrobků s obsahem azbestu a rozpadem zkorodovaných výrobků vznikají respirabilní vlákna, která jsou zdravotním rizikem. Respirabilní vlákna jsou definována jako dlouhé přímé částice o délce L > 5 μm, tloušťce D < 3 μm a poměru délka/tloušťka L : D > 3 : 1 [20]. Tato vlákna jsou lehká, snadno se rozptylují v ovzduší a mohou být tak vdechována do dýchacích cest.

Pevná jehlicovitá vlákna se zabodávají do plic a způsobují tak řadu onemocnění, která obvykle vedou k předčasné smrti. Onemocnění se zpravidla projeví až mnoho let po expozici azbestem.

Z hlediska zdravotních rizik je nejméně rizikový chryzotil, jenž se používá v naprosté většině v současnosti dosud užívaných výrobků obsahujících azbest. Amfiboly jsou mnohem nebezpečnější. Pro srovnání, k vyvolání těch samých problémů, co dokáže způsobit chryzotil, postačí vdechnutí 100krát menšího množství amozitu. Krokydolit má oproti chryzotilu dokonce 500krát vyšší potenciál vyvolat rakovinu. Všechny druhy azbestu jsou karcinogeny kategorie 1, to znamená, že je známo, že způsobují zhoubné nádory u lidí [7] i zvířat.

Azbestová vlákna rozptýlená ve vzduchu jsou vdechována do plic, kde se zabodnou do plicní tkáně, mohou vyvolat zánět a následně vyústit v některou z nemocí:

• azbestózu, která představuje zjizvení plic, ztěžuje dýchání a může vyvolat zhoubný nádor
• hyalinózu pleury (pohrudnice) způsobující vznik difúzní fibrózní nebo částečně zvápenatělé ztluštělé oblasti vystupující z pleury, nevede ke vzniku zhoubných nádorů a obvykle nezhoršuje funkci plic
• maligní mezoteliom představující primární pleurální tumor pocházející z buněk mezotelu, prognosticky je nejzávažnější ze všech onemocnění způsobených azbestem, má dlouhou latenci (20 až 40 let), často metastazuje do lymfatických uzlin
• rakovinu plic, která se ve spojení s expozicí azbestu vyskytuje nejdříve po uplynutí asi 10 let od počáteční expozice a uvádí se, že po uplynutí 20 až 30 let riziko jejího výskytu klesá
• rakovinu hrtanu nebo gastrointestinálního traktu [8, 9].

Legislativní předpisy vztahující se k nakládání s výrobky s azbestem

Z dat o spotřebě azbestu v 27 evropských zemí vyplývá, že jeho spotřeba rychle rostla mezi lety 1950 až 1980 a následně začala klesat poté, co byly v 90. letech zavedeny prostřednictvím evropských směrnic zákazy jeho používání. Úplný zákaz používání výrobků obsahujících azbest a jejich uvádění na trh, těžby azbestu a výroby a zpracování výrobků s azbestem (směrnice Evropské komise 1999/77/ES a 2003/18/ES) vstoupil v platnost v roce 2005, resp. 2006 [9].

V ČR je zákaz práce s azbestem upraven zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

V ČR platí pro všechny druhy azbestu jednotný přípustný expoziční limit 0,1 vlákna/ cm³, stanovený v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

Zákon č. 541/2020 Sb., §85 uvádí pravidla nakládání s odpady, obsahujícími azbest. Každý musí zajistit, aby při nakládání s odpadem obsahujícím azbest nebyla z odpadu do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest je nutné splnit technické požadavky stanovené vyhláškou ministerstva a požadavky jiných právních předpisů, tj. zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, §40 a §41.

Vyhláška č. 6/2003 Sb. stanovuje hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. Limitní hodinová koncentrace pro azbestová vlákna je 1000 vláken v 1 m³. Vyhláška specifikuje nebezpečná vlákna průměrem vlákna < 3 μm, délkou vlákna > 5 μm a poměrem délky a průměru vlákna > 3:1.

Požadavky na nakládání se stavebními odpady s obsahem azbestu jsou stanoveny ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, kde §42 uvádí, že vybourané stavební a demoliční odpady obsahující azbest musí být neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.

Ve vyhlášce č. 8/2021 Sb. o Katalogu odpadů jsou odpady s obsahem azbestu uvedeny v pěti kategoriích:

• 06 07 01* Odpady obsahující azbest z elektrolýzy
• 06 13 04* Odpady ze zpracování azbestu
• 10 13 09* Odpady z výroby azbestocementu obsahující azbest
• 10 13 10* Odpady z výroby azbestocementu neuvedené pod číslem 10 13 09
• 15 01 11* Kovové obaly obsahující nebezpečnou výplňovou hmotu (např. azbest) včetně prázdných tlakových nádob
• 16 01 11* Brzdové destičky obsahující azbest
• 16 02 12* Vyřazená zařízení obsahující volný azbest
• 17 06 01* Izolační materiál s obsahem azbestu
• 17 06 05* Stavební materiály obsahující azbest.

Všechny uvedené odpady spadají do kategorie nebezpečných odpadů a je povinnost s nimi nakládat dle platné legislativy.

Jak se zjišťuje přítomnost azbestu v materiálu a v ovzduší

Pouhým okem nelze jednoznačně určit přítomnost azbestu v materiálu. Na rozdíl od laika je odborník schopen materiál s podezřením na obsah azbestu identifikovat, ale k potvrzení či vyloučení přítomnosti azbestu musí provést komplexní průzkum přítomnosti azbestu, zahrnující následující činnosti [10]:

• prostudování stavební a další související technické dokumentace
• podrobnou vizuální prohlídku celého objektu (porovnání technické dokumentace se skutečností)
• konzultaci s pracovníky správy objektu
• identifikaci podezřelých materiálů a výběr vhodných míst pro odběr vzorků
• odběry vzorků z podezřelých materiálů
• měření/monitoring – odběry vzorků „ze vzduchu“

Analýzy vzorků provádí akreditované laboratoře specializované na problematiku azbestu. Odběry i analýzy vzorků by měly provádět laboratoře akreditované podle ČSN EN ISO/IEC 17025:2018.

Důkaz azbestu

Identifikaci azbestu lze provádět několika analytickými metodami:

• XRD analýzou
• infračervenou spektroskopií
• Ramanovou spektroskopií
• elektronovou skenovací mikroskopií v kombinaci s RTG fluorescenční analýzou
• optickou polarizační mikroskopií.

Separace vláken z tuhého vzorku se provádí pomocí separační jehly, skalpelu a pinzety. K separaci vláken ze vzduchu se používají membránové filtry, přes které je nucenou cirkulací (pomocí pumpy) vháněn okolní vzduch a na jejich povrchu se zachycují tuhé částice, včetně vláken. Separovaná vlákna se pak pro identifikaci upraví specifickým způsobem, vhodným pro danou metodu [10, 11, 12, 13, 14, 23].

Německá směrnice VDI 3492:2013 specifikuje metodu pro stanovení koncentrace anorganických vláknitých částic ve vnitřním ovzduší nebo v okolním ovzduší a přiřazení těchto částic ke konkrétním třídám vláken (chrysotil, amfibol azbest, síran vápenatý, jiná anorganická vlákna). Počítání a přiřazení vláken se provádí metodou SEM/EDXA (skenovací elektronový mikroskop/energeticky-disperzní rentgenová analýza).

V ČR není jednotný metodický předpis na identifikaci azbestových vláken. Laboratoře nabízející analýzy k identifikaci azbestu využívají jednu, nebo více z výše uvedených metod. Některé laboratoře mají metody pro stanovení azbestu v ovzduší či v materiálech akreditovány podle ČSN EN ISO/IEC 17025:2018.

Použití azbestu

Azbest díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem a vláknitému charakteru našel uplatnění v mnoha výrobcích, zejména pro stavebnictví, ale také v automobilovém průmyslu, v protipožárních opatřeních a v dalších oborech. Největší objem azbestu byl zpracován ve stavebnictví při výrobě azbestocementových výrobků, které byly v různých formách a kombinacích dále využívány pro výrobu nových stavebních prvků.

Pro výrobu azbestocementu se používala směs 8 až 15 % azbestu, 85 až 92 % cementu, pro barevné výrobky se přidávalo 3 až 5 % barevných pigmentů. U lehčených protipožárních desek byl obsah azbestu až 50 %. Azbest se nejprve v záměsové vodě rozvláknil, po přídavku cementu se směs dokonale zhomogenizovala. Směs se dále zpracovávala na speciálních zařízeních do tvaru rour nebo desek. Vytvrzování probíhalo na vzduchu, máčením ve vodě, propařováním nebo autoklávováním. Po vytvrzení se výrobky dále opracovávaly, broušením, leštěním, vrtáním děr, natíráním apod.

Azbestocement má díky azbestovým vláknům výborné mechanické vlastnosti, je nepropustný pro vodu, i při značné nasákavosti je dostatečně mrazuvzdorný a v běžných prostředích trvanlivý. Pevnost v tahu za ohybu je největší ve směru kolmo na vlákna a dosahuje 30 N/mm², pevnost lisovaných desek je vyšší než desek nelisovaných, modul pružnosti je 25 až 30 000 N/mm². Pórovitost je 25 %, u nelisovaných výrobků až 40 %, nasákavost 12 až 20 %, u nelisovaných výrobků až 22 až 28 %. Teplotní odolnost dlouhodobě 400 až 450 °C, krátkodobě 600 °C. Mrazuvzdornost azbestocementu vyhovuje požadavkům na vybrané vlastnosti i po více než 100 zmrazovacích cyklech. Trvanlivost je závislá na okolních podmínkách, degradace se odvíjí od přítomnosti agresivních látek, které napadají cementových tmel [15].

Přehled vybraných výrobků s azbestem

Od 30. let minulého století se azbest začal používat na výrobu střešních krytin (Eternit). K rozvoji používání azbestu došlo koncem 60. let minulého století. V letech 1975–1990 bylo dovezeno do tehdejší ČSSR až 50 tisíc tun čistého azbestu ročně. Azbest byl zabudován v podobě různorodých stavebních hmot v mnoha stavbách [16]. Výrobky z azbestu lze rozdělit do dvou skupin:

• výrobky použité ve stavebnictví, kde se spotřeboval největší podíl azbestových vláken
• výrobky v jiných odvětvích (požární ochrana, strojírenství, automobilový průmysl).

Od 70. let, kdy se ve stavebnictví rozvíjela prefabrikace, nacházely deskové výrobky s azbestem stále většího uplatnění. Používaly se na podhledy, příčky, do sendvičových prvků apod. Roury našly uplatnění např. v kanalizaci, vodovodních přípojkách, klimatizaci apod. Z dalších aplikací lze jmenovat podlahové krytiny, textilie pro zakrytí míst s vysokou teplotou nebo nebezpečím vzniku požáru, azbestová vata pro tepelné izolace, desky v akumulačních kamnech, těsnění pro příruby (klingerit), desky do rozvodných krabic, a další.

Pro zvýšení protipožární odolnosti některých konstrukcí, zejména kovových, někdy i betonových, byly používány nástřikové hmoty s vysokým obsahem (až 90 %) azbestových vláken.

Výroba všech výrobků s použitím azbestových vláken byla v ČR ukončena nejpozději v roce 2000.

Přehled vybraných stavebních materiálů, konstrukčních prvků a konstrukcí s obsahem azbestu, které byly v Československu v minulosti vyráběny [16, 20]:

• Stříkaná omítka Pyrotherm
• Protipožární nástřik Limpet
• Eternit – střešní krytina – šablony
• Vlnitá střešní krytina typu A a B (podle velikosti „vlny“)
• Hřebenáče, tvarovky a střešní větrací prvky
• Izolační šňůra
• Netkané textilie NETAS
• Izolační deska ID a IDK
• Květinové truhlíky a zahradní doplňky
• Tlakové a kanalizační roury a tvarovky
• Interiérové protipožární desky (Dupronit A, B, C, Ezalit A, B, C)
• Desky exteriérové a podstřešní (Dekalit, Lignát, Cembalit, Cemboplat, Unicel)
• Desky Pyral
• Asfaltové pásy – např. Aralebit, Bitagit, Cufolbit, Arabit-S, plastbit
• Obvodové pláště – Bios, OD–011–A, CHANOS, BDP, Isodid
• Stross fasáda, SidalvarFeal VAR M3
• Konstrukční systémy – Omega, Inpako, MDU 85, Monti, Stamo, TL 40/70

Od poloviny 70. let, kdy se začaly informace o škodlivosti azbestu brát vážně, začalo se s výzkumem a od 80. let i s výrobou azbestocementových a protipožárních výrobků s částečnou nebo úplnou náhradou azbestu celulózovými nebo organickými vlákny [17].

Zvláštní pozornost je třeba věnovat stavbám, opláštěným tzv. Boletickými panely z 60. a 70. let minulého století (odhaduje se na cca 3000 staveb – školy, školky, tělocvičny, administrativní a správní objekty). Jedná se o sendvičový prvek mající kostru z ocelového rámu, vyplněného pěnovým polystyrénem a minerální izolací. Exteriér je tvořen tvrzeným sklem v různých barvách (bílé, hnědé, modré) a lakovaným nebo smaltovaným plechem, nebo eloxovaným hliníkem. Interiérový plášť může obsahovat dřevotřísku, azbestocementovou desku nebo umakart [18].

Vzhledem k rozšířenosti používání Boletických panelů byl navržen postup jejich sanace. Za předpokladu, že se nejedná o jejich havarijní stav, lze po odstranění vnějších vrstev pláště zapouzdřit desky s obsahem azbestu nástřikem použitím technologie HVLP – High Volume Low Pressure (vysoký objem při nízkém tlaku do 0,7 bar), která umožňuje maximální přenosovou účinnost a minimální spotřebu materiálu. Po zaschnutí nástřiku se doplní minerální izolace a provede se opláštění deskami CETRIS s mezerou 40 mm (větraná mezera) [18].

Navržené nové řešení minimalizuje bezpečnostní rizika plynoucí z činností spojených s demontáží, manipulací, transportem a uložením materiálů obsahujících respirabilní azbestová vlákna a přináší zhruba třetinové úspory.

Ohodnocení naléhavosti sanace azbestových materiálů

Nutnost okamžitého odstranění materiálu obsahujícího azbest v případě jeho nalezení ve stavbě není v našich právních předpisech nikde zakotvena, v legislativě jsou uvedena pouze pravidla pro nakládání s odpadem s obsahem azbestu.

Při hodnocení naléhavosti odstranění výrobků s obsahem azbestu je nutno přihlédnout k tomu, zda nalezený materiál zabudovaný v konstrukci a při užívání objektu, může ohrozit zdraví osob v tomto objektu. Při hodnocení je možno postupovat podle některého z předpisů, užívaných v zemích Evropské unie. Hodnocení podle německých předpisů, užívané i v České republice, kategorizuje tři stupně naléhavosti odstranění materiálů s azbestem [19]:

• Stupeň naléhavosti 1 – sanace je nutná bez odkladu. V tomto případě je třeba neprodleně přijmout předběžná opatření ke zmenšení koncentrace azbestových vláken v prostoru a pokud možno urychleně tento prostor sanovat. S konečnou sanací se musí začít nejpozději do 3 let.
• Stupeň naléhavosti 2 – azbestové produkty se musí v časovém úseku, nejvýše do dvou let, znovu ohodnotit a znovu posoudit, zda nenastalo zhoršení. Pak je třeba je přeřadit do stupně naléhavosti číslo 1, nebo je možno počkat a tyto sanace provést až při rozsáhlejší úpravě stavby.
• Stupeň naléhavosti 3 – vyžaduje se dlouhodobé sledování, tzn., že majitel stavby ví, kde se vyskytuje azbest, který je v klidovém stavu. V současné době nekontaminuje ovzduší a není nutné jej řešit, ale v případě zásahu do stavby si musí být majitel vědom, že stavba obsahuje azbestové materiály a v kterých místech jsou; potom je nutné, řešit jejich odstranění v projektové dokumentaci.

U pevně zafixovaných azbestových vláken v materiálu není třeba podléhat panice, jak se to často děje. Vždy je třeba provést kvalifikované posouzení stavu materiálu s azbestem a určit stupeň naléhavosti jeho odstranění. Navržená sanace Boletických panelů je důkazem toho, že je po zapouzdření azbestocementu výrobky nadále bezpečně používat.

Stavby s azbestem a památková péče

V ČR je řada historických staveb obsahujících materiál s azbestem, který byl použit při opravách v druhé polovině 20. století. Příkladem může být Španělský sál Pražského hradu, kde se při průzkumných pracích našel materiál s obsahem azbestu, který musel být odstraněn [21].

V Janáčkově divadle v Brně našli stavbaři desky s azbestem v rozvodech a strojovnách vzduchotechniky a protipožárních klapkách, a také azbestocementové izolační panely.

Zatímco na Pražském hradě byly materiály s obsahem azbestu zjištěny již při stavebním průzkumu pro přípravu projektu, v Janáčkově divadle byl azbestocementový materiál zjištěn až při probíhající opravě [22].

Z uvedeného vyplývá, že z pohledu možné přítomnosti azbestu je nutno při diagnostice objektu zohlednit i dobu předešlých oprav, zejména v 60. až 80. letech minulého století, kdy byly výrobky obsahující azbest hojně používány.

Co říci závěrem?

Skupina minerálů shrnutých pod společný název azbest, představují přírodní vlákna na bázi křemičitanů, která mají výborné chemické a fyzikální vlastnosti. Odolávají kyselému i zásaditému prostředí, jsou kompatibilní s cementovou či jinou silikátovou matricí, jsou odolná vůči vysokým teplotám. S cementem tvoří materiály vyznačující se vysokými pevnostmi v tahu za ohybu, mrazuvzdorností a odolností vůči koroznímu prostředí, v závislosti na odolnosti cementového tmelu.

Nezpochybnitelné je jejich zdravotní riziko spočívající v možnosti vzniku a uvolňování respirabilních vláken způsobujících vážná onemocnění.

Naše legislativa nepředepisuje jednoznačné okamžité odstranění všech materiálů s obsahem azbestu. Vždy je nutno kvalifikované posouzení míry rizika ohrožení zdraví v okolí těchto materiálů.

V současné době je prováděn výzkum zaměřený na možnost dalšího využití stávajících výrobků či konstrukcí (např. Boletické panely), obsahujících materiály s obsahem azbestu, např. formou enkapsulace (zapouzdření) těchto materiálů, aby se riziko uvolňování respirabilních vláken eliminovalo.

Na jedné straně azbestová vlákna poskytují možnost výroby řady produktů s vynikajícími technickými vlastnostmi, na druhé straně představují vážné zdravotní riziko. V tomto případě je nutno upřednostnit eliminaci zdravotního rizika a ve většině případů materiály s azbestovými vlákny dle platné legislativy ze stavebních objektů odstranit.

Některé uvedené problémy řeší Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci, která je v současné době novelizována.

Použitá literatura

1. https://cs.wikipedia.org/wiki/Azbest [citace 24. 8. 2022].
2. Thives, L. P., Ghisi, E., Thives, J. J., jr., Vieira, A. S. Is asbestos still a problem in the world? A current review. Journal of Environmental Management, 319, 2022, 115716. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jenvman.2022.115716.
3. https://twu.edu/health-safety/safety-programs/asbestos-safety/ [citace 2. 8. 2022].
4. Belluso, E., Cavallo, A, Halterman, D. Crystal habit of mineral fibres. In: Ed. A. F. Gualtieri, EMU Notes in Mineralogy: Mineral fibres: Crystal chemistry, chemical-physical properties, biological interaction and toxicity 2017, Vol. 18, Chapter 3, 65–110, 2017.
5. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Krokydolith_-_Mineralogisches_Museum_Bonn_(7385).jpg.
6. https://www.mineralienatlas.de/lexikon/index.php/MineralData?mineral=Chrysotile.
7. https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Azbest&veaction=edit&section=2 [citace 2. 8. 2022].
8. Smolková, P. Vybraná onemocnění dýchacích cest způsobená inhalací anorganických prachů. Disertační práce. Olomouc: LF UP v Olomouci, 2015. Dostupné z: https://theses.cz/id/ko1di0/17149708 [citace 18. 8. 2022].
9. Praktická příručka o osvědčených postupech pro prevenci a minimalizaci rizik azbestu při práci (potenciálně) zahrnující kontakt s azbestem: pro zaměstnavatele, zaměstnance a inspektory práce. 1. vydání. Praha: Státní zdravotní ústav a Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2007, 156 stran. ISBN 978-80-7071-282-5.
10. https://www.azbestbezpecne.cz/cs/o-azbestu/jak-zjistit-jeho-pritomnost/.
11. Stanovení azbestu [online]. https://www.alsglobal.cz/premiove-analyzy/azbest [citace 22. 8. 2022].
12. Jak se provádí identifikace azbestu? [online]. https://www.enviweb.cz/93267 [citace 22. 8. 2022].
13. Lach, K., Mička, V., Ježo, E. Využití skenovacího elektronového mikroskopu s energiově-disperzním mikroanalyzátorem (SEM-EDX) k identifikaci azbestových vláken. Prezentace na semináři Azbest a jak na něj, Hradec Králové, 5. června 2012. Dostupné z: http://www.ekomonitor.cz/seminare/2012-06-05#hlavni [citace 22. 8. 2022].
14. Zholobenko, V., Rutten, F., Zholobenko, A., Holmes, A. In situ spectroscopic identification of the six types of asbestos. Journal of Hazardous Materials, 403, 2021, 123951. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jhazmat.2020.123951.
15. Fraňo, V. a kol. Stavebné látky. Bratislava: Alfa, 1984, 307 stran.
16. TZB-info, odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov (online). Azbest (azbestové materiály) aplikované ve stavebnictví – obecný přehled. Dostupné z:
    https://stavba.tzb-info.cz/regenerace-domu/8828-azbest-azbestove-materialy-aplikovane-ve-stavebnictvi-obecny-prehled [citace 22. 8. 2022].
17. Rovnaník, E. Nové typy anorganických deskových materiálů s vláknitou výztuží. Disertační práce. Brno: Fakulta stavební VUT v Brně, 1986.
18. Petráš, V. Nové možnosti sanací Boletických panelů. Disertační práce. Ostrava: VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, 2019. Dostupné z: https://dspace.vsb.cz/handle/10084/138561 [citace 23. 8. 2022].
19. Balvín, P. Stavebně technický průzkum výskytu azbestu (MP 1.1.4). Praha: ČKAIT, 2020. Dostupné z: https://profesis.ckait.cz/dokumenty-ckait/mp-1-1-4/#2-1 [citace 23. 8. 2022].
20. Skácel, F., Guschlová, Z., Tekáč, V. Azbestová a minerální vlákna ve vnitřním ovzduší. Chem. Listy 106, 2012, 961-970. Dostupné z: https://docplayer.cz/4294314-Azbestova-a-mineralni-vlakna-ve-vnitrnim-ovzdusi-frantisek-skacel-a-zoja-guschlova-b-a-viktor-tekac-a-obsah-1-uvod.html [citace 30. 8. 2023].
21. https://www.lidovky.cz/domov/podivejte-se-jak-se-meni-spanelsky-sal-zmizelo-skoro-150-tun-materialu-ktery-obsahoval-jedovaty-azbe.A200813_193717_ln_domov_rkj [citace 25. 8. 2022].
22. https://operaplus.cz/janackove-divadle-nasli-pri-rekonstrukci-azbest-zavreno-bude-neco-dele-opravy-se-prodrazi/ [citace 25. 8. 2022].
23. Daněk, T., Vavro, L., Vavro, M., Kajzar, V., Drozdová, J., Raclavský, K., Kubina, L. Metodický návod pro stanovení přítomnosti azbestových vláken v horninách. Metodický postup v rámci řešení projektu TAČR SS01010257. Ostrava: Ústav geoniky AV ČR, 2022. Dostupné z:
    https://www.ugn.cas.cz/other/map/azrock/download/TACR_AZROCK_Medodika_analyzy_vzorku.pdf [citace 28. 8. 2023].

Článek je převzat ze sborníku odborného semináře Moderní materiály ve stavbách minulého století I, pořádaným Společností pro technologie ochrany památek, z.s. – STOP 6. října 2022 a upraven dle připomínek recenzenta.