Nové požadavky řady norem ČSN EN 1090 Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí

Seminář o problematice provádění ocelových a hliníkových konstrukcí podle řady norem EN 1090 se konal v druhé polovině června v pražském hotelu ILF. Byly představeny povinnosti značení stavebních výrobků, certifikace systému řízení výroby ve srovnání se stávajícími normami, jejichž platnost končí 31. 8. 2011 a také konkrétní příklady zavádění do praxe.

V prvním příspěvku podrobně seznámili zástupci pořadatele ze společnosti TŰV International a TŰV Rheinland Group Ing. Jan Ondrouch a Vladimír Mejsnar s termíny a postupem při ukončení platnosti certifikátů, vysvětlili požadavky řady norem EN 1090 a nastínili možný přechod od stávajících norem ČSN 73 2601: 1988, DIN 18800-7, DIN V 4113-3 atd. k EN 1090-1 až 3. Zdůraznili, že k povinnostem výrobce patří v rámci prvního přezkoušení a kontroly výroby produktu v dílně (FPC) dodržení nutných předpokladů a přezkoušení vlastností konstrukčních prvků. „Výrobce musí při certifikaci prokázat, že používá ve výrobním procesu dostatečně kvalifikovaný personál a odpovídající technické vybavení. Nostrifikované místo pak v rámci prvního přezkoušení a opakovaných kontrol vydá EU certifikát shody pro jednotlivé výrobky,“ uvedl v přednášce Jan Ondrouch. EU směrnice pro stavební konstrukční výrobky 89/106 EEC (CPD) je podle jeho slov jedním z hlavních cílů Evropské unie při zajištění volného pohybu zboží v Evropě a při odstraňování technických a obchodních bariér. Stavební konstrukční výrobky splňující požadavky CPD jsou umístěny na trh EU s označením CE a jsou doloženy dokumenty shody produktu s aplikovanou směrnicí a s harmonizovanými předpisy EU.

Podrobnosti k danému tématu: Požadavky nové normy a její vztah k současné legislativě

Ve druhé části semináře vystoupil Ing. Zdeněk Sokol, PhD., ze stavební fakulty ČVUT Praha, aby promluvil o základech navrhování ocelových konstrukcí ve vztahu k ČSN EN 1090. Nastínil přehlednou strukturu norem pro navrhování, objasnil doporučený postup pro stanovení a používání třídy provedení podle ČSN EN 1090-2 a vysvětlil, že stanovení tříd provedení se má provést ve fázi zpracování návrhu, kde se hodnotí zvláštnosti pro návrh a provedení konstrukce. Postup může být plně nebo částečně nahrazen budoucími návody přidanými k ČSN EN 1993. Součástí přednášky byly také třídy provedení EXC1 a EXC4, seznámení s třídami následků a rizika spojená s prováděním a používáním konstrukce. Hovořilo se také o navrhování styčníků včetně doporučení volně přístupných podkladů na internetu.

Podrobnosti k daným tématům:
Základy navrhování ocelových konstrukcí ve vztahu k ČSN EN 1090
Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby
Navrhování styčníků

Zkušenosti ze zavádění certifikačních auditů, včetně nejčastějších nedostatků a rizik při neplnění předpisů nastínil dále Ing. Jan Ondrouch a odstartoval debatu na téma obecných pravidel a pravidel pro pozemní stavby, otevřel i další témata, která zazněla v předcházejících příspěvcích a reagoval na dotazy podle konkrétního zaměření návštěvníků semináře.

Podrobnosti k danému tématu: Zavádění legislativních požadavků v praxi

Závěrečné slovo patřilo Ing. Jaroslavu Čížkovi ze společnosti TŰV International a TŰV Rheinland Group, který se věnoval spojování kovových konstrukcí, požadavkům na jakost dle EN ISO 3834, kvalifikaci svářečského personálu a dozorem nad svařováním dle EN ISO 14 731.

Podrobnosti k danému tématu: Svařování jako hlavní proces spojování ocelových konstrukcí