Poruchy vodotěsných izolací spodní stavby
Jako nejrizikovější bych uvedl nejlevnější hydroizolační systém provedený nejlevnějším dodavatelem s nejlevnějším materiálem, to vše bez prováděcího projektu. Výsledkem této výbušné kombinace obvykle bývá nefunkční hydroizolační systém, který je nutno náročně a nákladně opravovat.
Vodotěsné izolace spodní stavby, když se porouchají, tak je průšvih, a velký. Rád bych hned v prvních větách připomenul, že poruch vodotěsných izolací spodních staveb jsou velmi časté, jsou kombinované s výraznými náklady na sanace a opravy. V současné době není možné jednoznačně stanovit, který izolační systém je nejméně a naopak nejvíce poruchový. Lze specifikovat, co je rizikové a které systémy riziko poruch maximálně eliminují.
Jako nejrizikovější bych uvedl nejlevnější hydroizolační systém provedený nejlevnějším dodavatelem s nejlevnějším materiálem, to vše bez prováděcího projektu. Výsledkem této výbušné kombinace obvykle bývá nefunkční hydroizolační systém, který je nutno náročně a nákladně opravovat.
Obr. 1: Schéma předmětného objektu (1) srážková, gravitační voda, (2) kolísání hladiny podzemní vody, (3) proměnlivý vztlak podzemní vody. Zdroj: Archiv autor
Rád bych připomenul, že sanace hydroizolačního systému je zhruba 10krát tak drahá ve srovnání s kvalitním provedením.
Jedním z významných faktorů, který se dosud opomíjí při hodnocení poruch spodních staveb, je statika, vzájemný pohyb stavebních konstrukcí a jejich částí a nemusí se vždy jednat o oblasti dilatací.
Druhým z významných faktorů jsou „kaverny“ vznikající při nedokonalém zhutnění betonu, při problematickém zalití výztuže, případně při betonáži do vody. V těchto případech, vzniknou nedobetonovaná místa v základových deskách může dojít k protlačení izolačního systému přes hrany těchto kaveren. První případ mám dokumentovaný na objektu (Obr. 1).
Obr. 2: Schéma smykového namáhání hydroizolačního povlaku. Zdroj: Archiv autor
Předmětný objekt byl postaven s třemi podzemními podlažími a pouze jedním nadzemním. Současně nebyl nijak zakotven do podloží, tedy byl proveden bez tahových pilot. Hydrostatické zatížení v oblasti, kde tento objekt stojí je extrémní a kolísání hladiny podzemní vody též. To znamená, že celý objekt je zatížen výrazným tlakem, vztlakem podzemních vod. Důsledkem pak bylo smykové namáhání hydroizolačního povlaku podle vloženého schématu (Obr. 2).
Obr. 3: Celkový pohled na utržený hydroizolační povlak. Zdroj: Foto autor
Obr. 4: Detailní pohled na utržený hydroizolační povlak. Zdroj: Foto autor
Obr. 5: Detailní pohled na utržený hydroizolační povlak. Zdroj: Foto autor
Druhý příklad, tedy kaverny v základových deskách, které vznikají nedokonalým dobetonováním, je velmi těžké dokázat a najít. Jedná se o nebezpečný těžko prokazatelný efekt, který je schopen zničit jakoukoliv hydroizolaci, protože obvyklé hydroizolační systémy včetně podkladních a ochranných vrstev nejsou dimenzovány na žádný dramatický vztlak podzemních vod, proto jsou lehce prorazitelné, nebo usmyknutelné v případě, že nemají žádnou oporu o kompaktní základovou desku.
Obr. 6: Pohled do zatopené stavební jámy, včetně provedené armatury základové desky. Zdroj: Foto autor
Obr. 7: Zatopená stavební jáma. Zdroj: Foto autor
Obr. 8: Popraskaná ochranná mazanina. Zdroj: Foto autor
Obr. 9: Popraskaná ochranná mazanina. Zdroj: Foto autor
Obr. 10: Popraskaná ochranná mazanina. Zdroj: Foto autor
Jedním z ekvivalentních příkladů, které je možné na toto vztáhnout, je následující případ. Hydroizolační povlak byl proveden do „vaničky“, zplna byl provedena ochranná mazanina, na kterou se začala provádět armatura základové desky, která též byla z výrazné části hotova. Při přívalových deštích došlo ke zvýšení hladiny podzemní vody a zatížení izolačního systému, včetně podkladních a ochranných vrstev silovým namáháním, kterému nebyly schopny tyto vrstvy spolehlivě vzdorovat. Jak je patrné na následujících obrázcích, důsledkem této situace bylo popraskání všech vrstev a přesmyknutí i hydroizolačního souvrství. Žádný hydroizolační povlak nemá možnost přenést obdobné namáhání.
Na výše uvedených obrázcích je patrné, jakou má voda sílu, která je schopná poničit ochrannou betonovou mazaninu, resp. celý izolační systém, a to bez jakýchkoliv problémů. Akcent při provádění staveb na kvalitu a homogenitu provádění je velmi důležitý, protože tyto poruchy hydroizolačních systémů jsou velmi nebezpečné a jen velmi těžko lze stanovit míru zavinění jednotlivých subjektů, které se podílejí na provádění.
Poruchy vodotěsnosti spodní stavby jsou neustále se opakujícím tématem diskusí laické i odborné veřejnosti a se zaváděním nových materiálů a technologií je tato problematika opět vysoce aktuální.
Autor článku je uznávaný a renomovaný odborník na izolace staveb, jehož hlavním oborem jsou právě hydroizolace střešních plášťů a spodní stavby. Recenzovaný článek je charakteristický svou stručnou a sevřenou formou, kde významnou roli sehrává fotodokumentace poruch. Autor textu je znám svou charakteristickou expresivní dikcí, což se projevuje i v hodnoceném textu.
Předložený článek se zabývá dvěma skupinami poruch hydroizolačních systémů spodní stavby, a to poruchami souvisejícími s dilatačními pohyby staveb a poruchami vyvolanými technologickou nekázní při betonáži konstrukcí podzemní části stavby. Obě skupiny poruch jsou demonstrovány rozsáhlou fotodokumentací.
Failures of basement waterproofing is constatntly frequent subject of discussion among laymen and professionals. This issue is very topical especially with introduction of new materials. Paper deals with two groups of basement waterproofing failures, i.e. failures associated with building movement and failures caused by technological lack of discipline during concreting the basement. Both groups of failures are demonstrated by extensive photodocumentation.
