Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Důležité zásady a nejčastější chyby při montáži oken

Montáž oken je na první pohled z pozice laika zdánlivě snadná disciplína, ale praxe již mnohokrát ukázala, jaké může mít elementární chyba, případně neznalost věci, fatální následky. Špatně fungujícím otevíráním křídla počínaje a tvorbou plísní konče.

Obecné zásady montáže oken definují velmi podrobné příručky a manuály výrobců oken, respektive okenních profilů, které zohledňují desítky možných alternativ a situací. To samé platí pro použití chemických či jiných materiálů potřebných k montáži. Již několik let je rovněž v platnosti norma ČSN 746077, která definuje požadavky na zabudování oken a vnějších dveří.

Kde hledat nejčastější problémy?

Výrobci oken se v praxi mnohdy setkávají s reklamacemi, které však vůbec nesouvisí s kvalitou výrobku. Například podle zkušeností techniků REHAU až 85 % všech reklamací jde na vrub nesprávné montáži, 10 % tvoří vady způsobené výrobou a 5 % náleží tzv. šedé zóně. Často opakovaným neduhem je podle slov Ing. Libora Kvasnici z firmy DAFE-PLAST nedostatečná připravenost stavebního otvoru. Ten musí být připraven tak, aby byly dodrženy správné tolerance rozměrů, pravoúhlosti, svislosti a vodorovnosti, které mimochodem definuje již zmíněná norma.

Při usazování oken pak musí být dodrženy všechny 3 roviny, má-li být zaručena správná funkce výrobku. Zejména u rekonstrukcí může být tato samozřejmost problémem, pokud se bude řemeslník řídit podle starého (obvykle nerovného) ostění, a nepoužije jednoduše vodováhu. Rovněž neočištěné plochy se zbytky písku či malty způsobí, že při aplikaci montážní pěny a těsnicích pásků nedojde ke správnému napojení materiálů a montážní spára „netěsní“. Snadná pomoc – mít při ruce kromě běžného nářadí také stavební vysavač. Stejně důležitá a bohužel rovněž podceňovaná je úprava povrchu styčných ploch. Povrch musí být hladký a rovný, což se může vyřešit s pomocí stavebního lepidla, pro aplikaci některých materiálů je také třeba povrch opatřit správnou penetrací, aby došlo ke spolehlivému přilnutí ke stavební konstrukci.




Montážní spára a fixace okenního prvku

Při montáži je důležité zvolit správnou šířku montážní spáry. Měla by se podle situace a velikosti prvku pohybovat mezi 10 až 20 mm. Jsou však případy, kdy musí být šíře montážní spáry řešena zcela individuálně, což je případ při osazování prvků s rozměry přesahující i 6 metrů (např. HS portály). Zde je nutné zohlednit nejen dilataci vlastních prvků ale i možnost dotvarování části nadpraží u stavebního otvoru. Větší připojovací spára pak v takových případech účinně předchází deformacím výrobku. V žádném případě by však montážní spára neměla přesáhnout 40 mm, což se může někdy objevit u rekonstrukcí, například při náhradě špaletových oken. Pokud tomu tak je, je nutné buď stavební otvor zednicky upravit, nebo použít rámová rozšíření.

Před vlastní montáží je podstatné určit umístění okenních prvků v ostění s ohledem na následující stavební práce (např. zateplování) a požadovanou funkci oken (dveří). Dříve bylo pravidlem umisťovat rám ve vzdálenosti do 1/3 ostění z venkovní strany, ale dnes je situací daleko více. Ty jsou závislé na konstrukci stěny, do které se prvek montuje a na způsobu případného zateplení fasády. U mnoha staveb se okenní rám montuje do líce stavby a počítá se s tím, že při zateplování objektu izolace překryje jak nosnou stěnu, tak i rám okna. Naopak příliš hluboké umístění rámu v ostění omezuje přístup světla a vyžaduje zbytečně velký parapet. Oprava v případě chybného rozhodnutí bývá velmi náročná, a dokonce někdy i nemožná.

Obzvláště důležité je dostatečné podložení spodního rámu montážními podložkami, přičemž na montážních podložkách musí prvky ležet vždy s co největší styčnou plochou. Největší obezřetnost je nutná zejména u velkých posuvných prvků a portálů, nebo u vchodových dveří. U rozměrných fixních zaskleních s těžkými skly je nutné, aby podložení bylo provedeno přesně v místech, kde je v profilu podložené sklo, neboť tím pádem je váha skla přenášena prostřednictvím rámu a montážní podložky přímo do nosné konstrukce objektu. Místa pro podložení skla v profilu upřesňuje manuál daného výrobce okenního profilu, který zohledňuje všechny faktory použitých komponentů (váha, velikost, typ profilu atd.).




Montážní pěna a komprimační pásky

U oken a dveří je vždy důležité vnímat z pohledu montážní spáry tři roviny. Ta vnitřní musí být uzavřená pro vzdušnou vlhkost, která by se mohla dostat do montážní spáry z interiéru. Tuto funkci plní např. parotěsná folie. Druhá rovina je izolační, která je vytvořena pěnou, jež má několik funkcí. Předně tepelně izoluje a současně vytváří pro okenní prvek pružné lůžko, ve kterém může daný element dilatovat. Třetí rovina je naopak vodotěsná a paropropustná, což znamená, že umožní, aby vzdušná vlhkost, která se do montážní spáry dostane třeba z nosné konstrukce objektu, mohla být odváděna směrem ven, ale současně nedovolí kapkám vody v exteriéru dostat se zase dovnitř.

Vše funguje na principu částečně propustných membrán. Proto se používají na obou stranách montážní spáry rozdílné pásky s odlišnými funkcemi. Variant těchto důležitých detailů je několik a jejich volba vždy záleží na konkrétní situaci na stavbě (tvar ostění, materiál ostění atd.) Jednou z variant je i použití speciálních komprimačních pásek. Komprimační páska ve spáře expanduje a dokonale tak vyplní mezeru a perfektně přilne k navazujícím materiálům. Komprimační páska je navíc konstruována tak, aby plnila i požadované vlastnosti parotěsné a paropropustné-vodotěsné uzávěry. Pro správnou funkci komprimačních pásek je nutné dodržet přesnou šířku připojovací spáry definovanou výrobcem pásek. Doporučuje se rovněž u montáže s komprimačními páskami zafixovat okenní a dveřní rámy pomocí turbošroubů, a nikoliv pásovou kotvou.

Při aplikaci montážní izolační pěny je podstatné „propěnit“ celou připojovací spáru a rovněž pak otvory vzniklé odstraněním fixačních klínů či jiných pomůcek použitých při vyrovnávání polohy prvku. V opačném případě by zde s největší pravděpodobností vznikl nežádoucí tepelný most.


Předsazená montáž

U nízkoenergetických a pasivních novostaveb se často používá tzv. předsazená montáž okenních prvků. Tento způsob montáže musí tyto prvky nejen spolehlivě mechanicky a staticky ukotvit, ale současně eliminovat případné tepelné mosty vznikající mezi rámem a nosnou konstrukcí. Zajímavé řešení nabízí systém, který doporučuje DAFE-PLAST. Jedná se o speciální konstrukci izolovaného „trámce“, který má v sobě instalovanou izolační polyuretanovou vložku. Vlastní trámec je vyroben z lisovaného polyuretanu obohaceného o různé příměsi zajištující dokonalou pevnost a tuhost. Montážní firma z těchto jednotlivých dílů sestaví samostatný rám, který se ukotví do nosné konstrukce z exteriéru stavby. Okno se následně vsadí do tohoto „nově“ vytvořeného stavebního otvoru. Sestava musí být samozřejmě opatřena rovněž příslušnými těsnicími páskami (viz výše). Řešení je rovněž vhodné i pro velké okenní prvky včetně oblíbených HS portálů.

Problematika montáže zahrnuje víc řešení, které záleží vždy na konkrétní situaci. Zcela samostatnou kapitolou je pak montáž okenních a dveřních prvků u pasivních domů. Na závěr ještě jedna poznámka: na konci montáže je důležité vždy provést seřízení prvků – nejen z důvodu kontroly, ale i prevence spolehlivé funkce.

www.dafe.cz






DAFE – PLAST Jihlava, s.r.o.
logo DAFE - PLAST Jihlava, s.r.o.

Společnost DAFE – PLAST Jihlava, s.r.o. vznikla v roce 1992 a zabývá se výrobou a montáží plastových a hliníkových oken, dveří, prosklených fasád a zimních zahrad, ale i poradenstvím, odbornými konzultacemi a projektováním souvisejícím s otvorovými ...