Realizace keramické dlažby na terasu: Porovnání lepené a suché pokládky

Životnost lepené dlažby je omezená

Tradičním způsobem pokládky venkovní dlažby je lepení. Dříve řemeslníci lepili keramické dlaždice v podstatě bez výjimky, dnes však od této metody spíše upouští. Hlavním důvodem je omezená životnost lepidla i spárovací hmoty. Dlaždice se velmi často začnou po několika letech odlepovat, spáry se pak drolí a mění svou původní barvu.

Výměna poškozené dlažby je pracná, protože vyžaduje vysekání vadného kusu a opětovné nalepení nové dlaždice. Realizace venkovní dlažby lepením je navíc problematická v deštivém či chladném období. Při velmi nízkých teplotách se mění vlastnosti stavebních hmot, proto je potřeba vždy dodržet minimální teplotu uvedenou v technických listech.

Při lepení stačí použít dlažbu o síle 1 cm

Pokud se rozhodnete realizovat venkovní dlažbu lepením, vystačíte si s keramickou dlažbou o síle 1 cm. Ta je levnější než silnější 2cm či 3cm dlažba pro suchou pokládku. Na druhé straně však budete muset pořídit i kvalitní stavební chemii a po letech používání dlažbu pravděpodobně přespárovat.

Necháte-li realizaci venkovní dlažby na firmě či řemeslníkovi, také zřejmě zaplatíte víc. Zhotovení lepené a vyspárované terasy je totiž pracnější a náročnější. Při pečlivém srovnání ceny materiálu a kompletní realizace zjistíte, že je rozdíl zanedbatelný.

Dlažba položená suchou cestou vydrží věčnost

Keramické dlažby se na terasách stále častěji pokládají suchou cestou, a to do štěrku, nebo na terče. Protože se při realizaci nepracuje se stavební chemií, lze dlažbu pokládat v jakémkoliv ročním období. Hlavní předností suché pokládky je v podstatě neomezená životnost terasy. Pokud dojde k poškození jedné dlaždice, jednoduše ji vyjmete a nahradíte novou.

Pro suchou pokládku jsou vhodné venkovní dlaždice z keramiky, které mají tloušťku 2 či 3 cm. Vyznačují se pevností, mechanickou odolností, bezproblémovou údržbou či protiskluzovou úpravou. Představují vhodnou alternativu ke klasickým betonovým dlažbám, jejichž hlavními neduhy jsou neatraktivní design a nasákavost. Na rozdíl od betonu lze z keramiky snadno odstranit i zbytky jídla, stopy po rozlitém víně nebo mastné skvrny a kousky dřevěného uhlí po grilování.

„Naprostým trendem jsou teď keramické dlaždičky různých tvarů a barev a kámen, kámen, kámen. Kámen je prostě trend a zároveň klasika. Stále však zůstávají klienti, kteří na dekory dřeva a betonu nedají dopustit,” říká designérka Markéta Balínová.

Pokládka do štěrku, nebo na terče

Jak jsme uvedli výše, suchou pokládku lze v praxi realizovat dvěma způsoby, a to buď uložením do štěrkového lože, nebo na terče. Při pokládce do štěrku není nutné zhotovit betonovou základnu, na druhé straně je postup pracnější a vyžaduje navážku štěrku a jeho zhutňování.

Při realizaci terasy v místě, kde je již betonový podklad hotový, je jednodušší a cenově výhodnější variantou uložení keramické dlažby na terče (v ideálním případě výškově stavitelné). Předností je snadné vyrovnání plochy nejen při realizaci, ale i v budoucnu – stačí jen terče povolit nebo přitáhnout a nastavit požadovanou výšku.

Na trhu jsou k dostání i terče s nastavením sklonu, se kterými lze velmi snadno a rychle plochu terasy vyspádovat dle potřeby. Při pokládce keramické dlažby na terče můžete využít i prostor pod dlaždicemi, například pro uložení kabelů či hadic. V obou případech vzniknou mezi dlaždicemi volné spáry, díky kterým se dešťová voda nehromadí na ploše terasy a vsakuje se přímo do podloží, nebo odtéká mimo terasu po betonovém podkladu.

Kombinace suché i lepené pokládky

V některých případech se při realizaci terasové dlažby přistupuje ke kombinování pokládky suchou cestou i lepením. Typickým příkladem je realizace terasy pod pergolou či přístřeškem, kde jsou nohy ukotvené na betonových patkách.

Po celé ploše se dlaždice pokládají nasucho (do štěrku či na terče), kolem nosných prvků pergoly se pak nalepí. Dlažba se lepí také kolem kolejnic pro posuvné dveře, stínění apod. Kombinace obou typů pokládky se využívá také při realizaci dlažby kolem bazénů. Na volné ploše se dlažba pokládá nasucho, v prostoru kolem kolejnic pro zastřešení se pak upravené dlaždice nalepí. Lepení se využívá také při montáži speciálních bazénových prvků (např. lemů či schodnic).

Suchá pokládka, nebo lepení?

V místech, kde je to technicky možné, doporučujeme upřednostnit pokládku suchou cestou. Silnější dlaždice o síle 2 či 3 cm jsou pro tento způsob pokládky uzpůsobené a uživateli přinesou jednoduchou údržbu při takřka neomezené životnosti.

Ve specifických případech je však vhodnější (či nezbytný) klasický postup lepením, který zajistí pevné spojení s podkladem. Doporučujeme obrátit se na specializovanou firmu, která se zabývá oběma metodami pokládky, a poradit se o vhodném postupu pro konkrétní realizaci.

Zdroj fotografií panaria.net