Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Olympijský park ve strategii trvale udržitelného rozvoje

Druhá pozvánka TZB-info na olympiádu

Cílem Londýna nebylo, vytáhnout z kapsy více peněz než Čína, ani způsobit urbanistickou katastrofu jako v Athénách roku 1996. Architekti se snažili vzít si to dobré ze zkušeností předchozích organizátorů, nejlepším příkladem přitom byla Barcelona (1992).

Dne 5. března 2012 v prostorách Národního technického muzea v Praze se konal seminář o koncepci Olympijského parku v Londýně. Akce je pořádána Britskou ambasádou a byla součástí road show informující o unikátním přístupu k výstavbě areálu pro tuto sportovní událost.

Přednášejícími byli Jonathan Kendall, ředitel pro urbanismus ze společnosti FletcherPriestArchitects a Paul Hartmann, projektový manažer pro výstavbu Olympijského parku z OlympicDeliveryAuthority.

Účelem přednášky bylo seznámit posluchače především s principy, na kterých byl park stavěn. Velká Británie zaujala k této problematice velice odpovědný a promyšlený přístup. Získání titulu organizátora výstavby bylo Londýnu přiklepnuto právě díky dále popsané strategii vycházející z požadavku trvale udržitelného rozvoje.

Cílem Londýna nebylo vytáhnout z kapsy více peněz než Čína, ani způsobit urbanistickou katastrofu jako v Athénách roku 2004. Architekti se snažili vzít si to dobré ze zkušeností předchozích organizátorů, nejlepším příkladem přitom byla Barcelona (1992).

Výstavba Olympijského parku byla situována do severovýchodní části Londýna, do původně zanedbaného brownfield, kde se nacházely skládky elektroodpadu, staré budovy různého rozsahu a typu, kontaminovaná půda, sloupy vysokého napětí atd. Historicky tato byla od 60. let 19. století oblast vagonky a jiného průmyslu.

Původní plány v území

Britové začali s revitalizací tohoto území dávno před tím, než jim byla svěřena organizace Her. Cílem bylo do roku 2014 vybudovat zde novou městskou čtvrť se všemi funkcemi, jaké město potřebuje. Důraz byl kladen na příjemné prostředí, které bude zajištěno díky zeleni i množství vodních ploch.

Jako první v území bylo vybudováno nádraží, následně i další budovy především určující charakter a strukturu města – například obchodní středisko. Při plánování bylo důležité napojení na okolní části města, aby čtvrť nevyrůstala v izolaci, a to jak prostorové, vizuální, tak sociální. Za tímto účelem bylo vykoupeno mnoho pozemků, některé byly pronajaty, veřejnost byla přizvána formou veřejného projednání, byl dán prostor k diskusi. Investice jsou kryty ze státního i soukromého sektoru. Investoři se podílejí například i na budování inženýrských sítí s ve smlouvě zakotveným profitem z následného prodeje energií v oblasti.

Olympijský park jako nový prvek stávajících plánů

Do tohoto městotvorného procesu vstupuje myšlenka včlenit do oblasti i olympijský park. To však vyvolalo oprávněné obavy, aby se původní záměry neztratily a soustředění na funkci olympiády nebylo příliš silné. Architekti si toto dobře uvědomovali, a proto plánovali celý park s ohledem na budoucí vývoj. Zvolili systém trvalých a dočasných budov, budov adaptovatelných, či v případě hlavního stadionu částečně rozebíratelných. Dle slov přednášejících je pro oblast pořádání olympiády velkým přínosem a celý projekt se tím urychlil.

Podívejme se tedy, co bylo nutno technicky zvládnout a vybudovat. Prvním velkým úkolem bylo ekologicky zlikvidovat veškerý odpad uložený v území, odstranit na dvě stovky starých a nepoužitelných budov různé velikosti, vytvořit přeložky vedení vysokého napětí ze stožárů pod povrch, provést archeologický průzkum. Mottem celé přestavby již od začátku (nejen po dobu výstavby Olympijského parku) byl udržitelný rozvoj. 90 % veškerého materiálu z vyklízení území (odpad i stavby) bylo recyklováno. Padesát procent hmotnosti veškerého dovezeného materiálu bylo dovezeno po železnici či loděmi.

Bylo nutné vyčistit kontaminovanou půdu. K tomu se z důvodů velkých objemů zřídila třídírna zeminy přímo v místě. Kontaminovanou zeminu bylo potřeba odtěžit, segregovat písky, štěrky a snažit se tyto dále maximálně v místě znovu využít, což vyšlo ekologicky i ekonomicky výhodněji než obrovské objemy převážet a nahrazovat. Kuriózní bylo odtěžení zeminy pod bývalými mrazírnami. Stavbaři museli čekat několik dní, než země rozmrzla a bylo ji možno vytřídit. Hloubka promrznutí dosahovala šesti metrů.

Z větších objektů technické infrastruktury bylo vybudováno energetické centrum na plyn z biomasy a čistírna odpadních vod. To vše s plánovaným využitím v létě 2012 i po něm.

Co nepříliš odpovídá snaze o ekologičnost je paradoxně výsadba zeleně. Architekti z důvodů času potřebovali již v létě vzrostlé stromy v území. Proto si nechali přivézt na tři tisíce stromů velkých od 7 do 20 metrů ze Španělska a z Německa. Díky tomu však dosáhli krásných parkových úprav a zpříjemnili prostředí ochranou proti prachu i slunci. V území se již zabydlují i ptáci a jiná drobná zvířata.

Doprava je v území řešena s důrazem na co největší využití železnice a veřejné dopravy. Autoři cíleně vše plánují tak, aby se při olympiádě a hlavně po ní území nestalo velkým parkovištěm s přehuštěnými silnicemi. Tomu nahrává i britská tradice půjčoven aut. Díky tomu, že si rodina auto vypůjčí jen v době, kdy ho skutečně potřebuje, nepřipadá tak na jednu rodinu dvě auta, ale třeba jedno auto na dvě rodiny.

Olympijský park poté

Jak tedy má vypadat vývoj po OH? Převážně to budou budovy pro velké počty diváků, u kterých bude redukována kapacita, či budou rozebrány úplně, jako například hala pro basketbal. Některé části stadionů jsou již prodány příštímu pořadateli her do Brazílie. Vytipované ponechané stadiony mají sloužit jako občanská vybavenost městské části. Budou upraveny dimenze lávek pro pěší přes vodní toky, hotely jsou již teď projektovány pro možnost úpravy na bytové domy o různých sociálních standardech. Po těchto poměrně nenáročných úpravách bude pokračovat vývoj oblasti nastíněný před výstavbou olympijského parku. Celkově má v oblasti vyrůst 45 hektarů pro bydlení se samozřejmou energeticky úspornou výstavbou ve městě přívětivém i pro handicapované. Podchycena je i problematika výstavby či adaptace objektů na funkci školství, péče o seniory, zdravotnická střediska. Je snaha o posunutí projektu na vyšší než běžný standard, aby město, budovy a technologie byly moderní i v budoucnu.

Na semináři padl dotaz, zda existuje nějaká finanční rozvaha, zda OH budou ziskové či nikoli. Odpověď je složitá, ale s představeným přístupem ve výsledku pochopitelná. Finance se samozřejmě počítají, ale vytrhnout z projektu pouze Hry je velmi složité. Například čistírna odpadních vod – byla budována pro OH nebo pro následně vybudovanou městskou čtvrť? Stejně tak elektrárna na biomasu, infrastruktura apod.

Pořádání olympiády je ve vývoji města jakousi odbočkou, která však pomohla v urychlení výstavby zpomalené ekonomickým útlumem a přispěla k lepší organizaci urbanismu a vizuálního sjednocení architektury v městské části. Celý projekt je o to pozoruhodnější v případě, že víme, jaký je stav územního plánování v Londýně, jehož tradice byla přerušena a v nynější době je tam postupně znovu objevován. Bude zajímavé sledovat, na kolik se záměry architektů s tímto ojedinělým projektem podaří uskutečnit. Nám nezbývá než s napětím sledovat předvedené výkony a jak se na diváka sluší fandit.

(Zdroj: dle přednášky Stavební technologie v olympijském Londýně 5. 3. 2012 v Praze)

 
 
Reklama