Nové evropské nařízení o stavebních výrobcích č. 305/2011

V uplynulém roce jsme čtenáře informovali o probíhající revizi evropské Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích a o přípravě nového předpisu, který ji nahradí. Dnes již můžeme konstatovat, že dne 4. dubna 2011 bylo v Úředním věstníku Evropské unie (čísle L088) zveřejněno nové nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (dále jen Nařízení). K této události došlo po téměř šestiletém období, kdy v průběhu tří let probíhaly intenzivní přípravné práce a následně od roku 2008 časově i věcně náročné projednávání návrhu textu nového předpisu, jehož zpracovatelem je Evropská komise. Legislativní proces byl završen dne 18. ledna letošního roku, kdy Evropský parlament odhlasoval usnesení k přijetí výše citovaného Nařízení. Nový předpis je stručně označován jako Nařízení o stavebních výrobcích nebo zkratkou CPR - Construction Products Regulation. Jde o stejný princip označení jako u Směrnice Rady 89/106/EHS, která je v dlouholeté praxi členských států EU známá pod zkratkou CPD - Construction Products Direction.

Účinnost Nařízení je stanovena na dvacátý den po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Jak je výše uvedeno, vyhlášení proběhlo dne 4. dubna 2011což znamená, že Nařízení vstoupilo v platnost dne 24. dubna 2011. Nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech se shodným datem účinnosti. Na rozdíl od směrnice, která vyžaduje náročnou transpozici svých cílů do národních právních řádů, nařízení se přejímá překladem. Z důvodu zajištění řádného uplatňování je účinnost Nařízení rozdělena do dvou etap. Články týkající se ustanovení o jmenování subjektů pro technické posuzování, oznamujících orgánů a oznámených subjektů, založení organizace subjektů pro technické posuzování a ustavení Stálého výboru pro stavebnictví při Evropské komisi nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Ostatní ustanovení Nařízení s ohledem na nezbytnost jejich praktického fungování vstoupí v platnost až 1. července 2013.

Cílem nového Nařízení je aktualizace, zjednodušení a nahrazení Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích. Nařízení stanoví pravidla, jak formulovat vlastnosti stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám a jak u těchto produktů používat označení CE. V podrobnější formě stanoví pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh, zejména pokud jde o prohlášení o vlastnostech, označení CE, povinnosti hospodářských subjektů, harmonizované technické specifikace, subjekty pro technické posuzování, zjednodušené postupy, oznamující orgány a oznámené subjekty, dozor nad trhem prováděný kompetentními orgány.

Nařízení přináší zejména "zjednodušení", což je jedna z jeho priorit. Zjednodušení je soustředěno zejména na vyjasnění a omezení administrativní zátěže podniků, především malých a středních, jednodušších pravidel pro osvědčování a odstranění prováděcích překážek, které dosud bránily vytvoření plně fungujícího vnitřního trhu se stavebními výrobky. Na základě zkušeností nabytých během mnohaletého praktického uplatňování Směrnice, Nařízení dále obsahuje významné množství opatření zaměřených na usnadnění postupu pro získání označení CE. Některá z těchto opatření jsou použita přímo, např. opatření týkající se mikropodniků, kterým bude umožněn zjednodušený přístup k označování CE v případech, kdy s výrobky, jež uvádějí na trh, nejsou spojena bezpečnostní rizika. Zvláštní zjednodušená opatření se také předpokládají pro individuální a nesériové výrobky.

K některým dalším úpravám:

• Nařízení obsahuje detailní definici svého předmětu a definuje 20 nejdůležitějších pojmů z oblasti vnitřního trhu se stavebními výrobky, což představuje velmi podstatné rozšíření a zpřesnění oproti dosavadní Směrnici.
• Institut současného "Prohlášení o shodě" nahradí nové "Prohlášení o vlastnostech". Prohlášení o shodě ve smyslu stávajících předpisů je písemné ujištění výrobce nebo dovozce o tom, že výrobek splňuje požadavky technických předpisů a že byl dodržen stanovený postup při posouzení shody.

Prohlášení o vlastnostech, které zavádí Nařízení jako nezbytný předpoklad pro označení výrobku CE, uvádí vlastnosti stavebního výrobku ve vztahu k základním charakteristikám daného výrobku, a to v souladu s příslušnou harmonizovanou technickou specifikací. Podle Nařízení se jedná harmonizovanou normu nebo evropské technické posouzení. Nový předpis tímto respektuje zvláštní povahu stavebních výrobků, které jsou v podstatě meziprodukty určené k zabudování do staveb. Jednotlivé pojmy bezpečnosti nebo veřejného zájmu tak pro stavební výrobky platí pouze do té míry, v jaké dané výrobky přispívají k plnění požadavků na vlastnost stavby, do které mají být zabudovány.

• Je jasně stanoven zvláštní význam označení CE pro stavební výrobky a díky tomu bude možné se vyhnout případným nejasnostem v souvislosti s ostatními právními předpisy, které používání označení upravují. Označení CE u stavebních výrobků osvědčuje, že informace o vlastnostech výrobku byly získány v souladu s Nařízením a musí být proto považovány za přesné a spolehlivé. Toto označení však neznamená samozřejmou bezpečnost pro jeho použití ve stavbě. Ve smyslu Nařízení stavební výrobek může plnit bezpečnostní ukazatele stavby až poté, kdy byl na základě svých vlastností správně navržen a zabudován do stavby. Tato koncepce je v zásadě v souladu s ustanovením stavebního zákona, jež upravuje požadavky pro návrh a použití stavebních výrobků ve vazbě na základní požadavky na vlastnosti staveb.
• Úpravy v Nařízení se dále týkají např. postupné revize stávajících harmonizovaných technických specifikací s tím, že nové již budou zpracovány podle pravidel nového předpisu, budou ustaveny subjekty pro technické posuzování, notifikující orgány a notifikované osoby budou postupovat podle nových pravidel, bude posílena role dozoru nad trhem, budou vytvořena Kontaktní místa pro výrobky, a další.

Významnou změnou, která se mimo jiné dotkne i předpisů upravujících technické požadavky na stavby, je rozšíření přílohy č. 1 Nařízení definující základní požadavky na vlastnosti staveb o další položku. Příloha obsahuje celkem sedm základních požadavků na stavby, které jsou zaměřeny na otázky bezpečnosti, ochrany zdraví, životního prostředí a konkretizují prvky veřejného zájmu ve vazbě na kvalitu stavby. Původních šest základních požadavků, které přinesla Směrnice, Nařízení přejímá pouze s drobnými změnami. Jedná se o známé požadavky, transponované do některých právních předpisů, tj. mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochranu proti hluku, úsporu energie a tepelnou izolaci.

Doplněný sedmý požadavek v příloze č. 1 je zaměřen na posílení ochrany zdraví a životního prostředí a jeho definice je následující:

(7) Udržitelné využívání přírodních zdrojů:

Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné použití přírodních zdrojů a:

1. recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
2. trvanlivost staveb;
3. použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Základní požadavky na stavby jsou definovány s tím, že stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití. Přitom tyto požadavky musí být při běžné údržbě splněny po dobu ekonomicky přiměřené životnosti. V této souvislosti si připomeňme, že výše uvedených šest základních požadavků na stavby, které Směrnice přinesla, významně ovlivnily koncepci národních předpisů upravujících technické požadavky na stavby, požadavky pro návrh a použití stavebních výrobků a předpisy upravující požadavky na vlastnosti stavebních výrobků. Jedná se např. o stavební zákon, vyhlášku MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, její "pražskou" verzi, nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky a další. Z obsahu doplněného sedmého požadavku je patrné, že spolu s ostatními výhledově ovlivní řadu předpisů pro navrhování a provádění staveb, a to zejména pokud jde o ochranu životního prostředí a úspory energií.

Z formulace sedmého požadavku je zřejmé, že zapadá do rámce udržitelného rozvoje a udržitelné výstavby. Cílem udržitelné výstavby je snaha o zmírňování negativních dopadů na člověka a životní prostředí, což v praxi znamená např. integraci obnovitelných zdrojů energie již ve fázi návrhu, využití recyklovaných materiálů při výstavbě za účelem ochrany přírodních zdrojů, recyklace materiálů a konstrukcí po demolici, zlepšení tepelných toků v budově, aby se omezila nutnost vytápění a klimatizace a snížily se emise CO₂, apod. Hlediska udržitelného rozvoje a výstavby se u výrobků sledují od jejich návrhu pro materiály, výrobu, zabudování až po jejich likvidaci. Ve smyslu sedmého požadavku stavební výrobky musí respektovat požadavek vysoké funkční kvality v rámci dlouhodobé životnosti stavby. U staveb pak od záměru investice po návrh, realizaci, užívání až po jejich demolici. Prostředkem k udržitelné výstavbě je hledání a uplatňování nových principů konstrukčního a dispozičního řešení, nových materiálů a technologií jejich zpracování, nových technologií výstavby, nových metod posuzování a hodnocení staveb a dalších aspektů při současném zachování architektonické a konstrukční variability.