Význam stavebních detailů pro domy NZEB, ZEB a pasivní domy, nová norma ČSN 73 0540–2:2025

Domy s téměř nulovou spotřebou energie (NZEB a NZEB II) jsou stavby, které jsou navrženy a postaveny tak, aby minimalizovaly spotřebu energie potřebné pro provoz a zároveň maximalizovaly využití obnovitelných zdrojů energie. Podle definice Evropské unie musí NZEB minimalizovat spotřebu energie na vytápění, chlazení, osvětlení a další potřeby na takovou úroveň, že zbývající potřebná energie může být pokryta z obnovitelných zdrojů energie. V České republice od platnosti vyhlášky 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov musí být všechny novostavby rodinných domů postaveny dle požadavků NZEB, respektive od 1. 1. 2022 dle zpřísněné metodiky NZEB II. Tyto domy lze obecně definovat jako minimální legislativní standard.

Současně je nutné základní požadavky na stavby vnímat v kontextu zpřísňování evropských energetických a environmentálních předpisů. Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD IV) zavádí koncept Zero Emission Buildings (ZEB), který klade důraz na velmi nízkou energetickou potřebu budov, minimalizaci provozních emisí a postupné zohledňování zabudovaného uhlíku (embodied carbon) v průběhu celého životního cyklu stavby. Standard ZEB se stane povinným pro nové veřejné budovy od roku 2028 a pro všechny nové budovy od roku 2030, přičemž klíčovou roli budou hrát stavební výrobky s dlouhou životností, stabilními technickými vlastnostmi a prokazatelnými environmentálními parametry.

Stavební detaily mohou u stále úspornějších a úspornějších budov tvoří mnohem větší podíl (i více než 20%) na tepelných ztrátách, proto je jedním z nástrojů ekonomicko-energetické optimalizace je i jejich podrobné zanesení do výpočtu energetické náročnosti. To může zlepšit ukazatele energetické náročnosti budovy a vést tak ke splnění požadavků na energetickou náročnost budovy dle vyhlášky č. 264/2020 Sb. či k dosažení požadované měrné potřeby tepla na vytápění pro pasivní domy.

Vyhláška definuje minimální přirážku k průměrnému součiniteli prostupu tepla Uem (jeden z ukazatelů energetické náročnosti) ve výši 0,02 W/m.K, která má ve výpočetním hodnocení zjednodušeně zohlednit vliv tepelných vazeb. Reálně se tato hodnota podle kvality řešení tepelných vazeb a tvarovému členění budovy pohybuje v rozmezí −0,02 až +0,06 W/m.K. Hodnocení tak lze zlepšit i zhoršit. Nižší než minimální hodnotu lze dle vyhlášky do výpočtu zahrnout pouze za předpokladu podrobného zahrnutí tepelných vazeb pomocí lineárních činitelů prostupu tepla Ψ [W/m.K]. Tyto hodnoty definují rozdíl mezi zjednodušeným výpočetním modelem a realitou, proto mohou nabývat i záporných hodnot.

V roce 2025 byla také po téměř 15 letech aktualizována nejznámější tepelně-technická norma, přesněji šlo o ČSN 73 0540–2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky, která reaguje na aktuální situaci přísnějšími požadavky na stavební detaily. Jedním z požadavků na stavební detaily je maximální hodnota Lineárního a bodového činitele prostupu tepla. Pro typické detaily jako je například sokl, věnec apod. je požadavek stanoven právě na lineární činitel prostupu tepla [W/(m.K)], který se dle nové normy se změnil takto:

Vzhledem k náročnosti a potvrzení správného řešení, wienerberger dlouhodobě ověřuje detaily tepelně-technickým posouzením ve 2D teplotním poli nezávislou organizací a pro účely návrhu i tyto protokoly zveřejňuje. Posouzení naleznete vždy u konkrétního detailu ke stažení v PDF pod zkratkou „TTP“ – Tepelně-technické posouzení.

Příklad teplotního pole detailu:

Porotherm 44 EKO Profi/Profi DF – Řešení Porotherm KP Vario UNI Komplet pro světlost otvoru do 1 500 mm