Souhrnná mapová databáze historických hliněných staveb v ČR

1. Úvod

Nepálená hlína je jedním z nejstarších stavebních materiálů, který člověk na světě používal. I u nás byla hlína pro stavební účely používána od nepaměti a dodnes zde stojí tisíce kvalitních hliněných staveb ve stáří sto, dvě stě i více let. Často ani místní obyvatelé netuší, jakým způsobem byl daný objekt zbudovaný, protože pokud je dobře postavený a řádně udržovaný, obvykle nevykazuje žádné vady. Nahlédnutí na použitý stavební materiál nabídne až opadaná omítka, oprava nebo přestavba domu. U sto a více letých staveb je obvykle použita fungující stavební technologie, ale zároveň se objevují nedostatky v údržbě, způsobu používání stavby, a hlavně problém s nedostatkem znalostí běžných stavařů o tom, jak začlenit hlínu do nových požadavků majitelů. Nedůvěra v hliněné stavby, jejich nosnou schopnost a trvanlivost převládla zejména po povodních v letech 1997 a 2002. Jednalo se zároveň i o dobu, kdy neznalost chování hliněného materiálu ve stavbách byla jedna z nejvyšších. Důvodem byl souběh dopadů pro hlínu negativních legislativních opatření z počátku 20. století a zároveň teprve počátky systematické výuky hlíny u nás. Důsledkem byl strach majitelů domů i stavebních firem do hliněných konstrukcí jakkoli zasahovat.

Ačkoliv dnes už můžeme na jednotlivých příkladech doložit, že za poruchy hliněných staveb obvykle nemůže samotný hliněný materiál, nedůvěra přetrvává. Seznámení veřejnosti s velkým množstvím dobře fungujících hliněných staveb tuto nedůvěru pomáhá snížit. Průzkumy stávající hliněné zástavby navíc odhalily vysoké regionální kulturní kvality těchto objektů. Mapování hliněných domů se tak stalo prvním krokem směřujícím ke změně stávajícího přístupu odborné i laické veřejnosti.

Zvyšování povědomí o rozšíření, technologii a funkčnosti hliněných staveb je jedním z cílů specializované mapy s odborným obsahem, která vzniká v rámci výzkumného projektu NAKI III. DH23P030VV049 (NAKI III, 2023) Tato mapa rozšíří současně dostupné mapové údaje o další informace ohledně konkrétních hliněných objektů, spojí dohromady již existující mapové datatabáze, využije moderní technologii 3D scanování (Müller a Novotný, 2024) pro online zpřístupnění významných nebo zanikajících hliněných staveb a vstoupí do stavebně konstrukčního řešení v rámci metody řízené demolice.

2. Hliněné stavby v ČR

Hliněné stavby se vyskytují na celém území České republiky, přičemž nejvíce se jich dochovalo na Moravě (Neumayerová, 2019) (Obr. 1). Stavění z hlíny u nás zahrnuje široké spektrum tradičních technologií (Žabičková, 2002), jako je zdění z nepálených cihel, dusaná hlína, hliněné omazávky a vrstvená hlína. Poměrně běžné a dobře dochované je zdění z nepálených cihel, ale i u nás lze narazit na méně rozšířené technologie a některé z nich lze považovat za vzácné až unikátní, například hliněné války (Novotný, 2016).

Stavby zbudované pomocí méně obvyklých technologií, případně objekty s výrazným krajovým, kulturním nebo technickým specifikem, bývají často předmětem památkové ochrany (Národní památkový ústav, bez roku). Jejich společenská i historická hodnota je daleko vyšší, než jejich majitelé obvykle předpokládají. Jejich zachování má zásadní význam nejen z hlediska kulturního dědictví, ale i jako prostředek k uchování tradičních stavebních znalostí a dovedností, které mohou být inspirací pro současnou i budoucí udržitelnou výstavbu (Šmardová, 2020).

Jednou z méně dochovaných technologií využívajících nepálenou hlínu je stavění z takzvaných „válků“ (Obr. 2). Tato technika spočívá ve výrobě stavebních dílců z jílovité hlíny s velkým podílem slámy, „válků“, které se hnětou a tvarují ručně, bez použití forem či šablon. Na rozdíl od cihel sušených na slunci a spojovaných hliněnou maltou se války ukládají ve vlhkém stavu přímo na sebe, přičemž jejich spojení zajišťuje přirozeně se vyskytující jíl na povrchu dílců. Po vysušení vzniká kompaktní, v některých případech až monolitická struktura zdi. Vzhledem k omezenému rozšíření a nízkému počtu dochovaných objektů byla dokumentace a ochrana této technologie podpořena cíleným výzkumným projektem NAKI III. DH23P030VV049 (NAKI III, 2023).

3. Metody pro popis hliněných staveb

Jako základ pro zachování informací o konkrétním objektu slouží jeho popis a umístění na mapě. Rozšiřující informace jsou obvykle spojeny se zaměřením konkrétního zadavatele, přičemž propojení různých oborů výrazně zvyšuje kvalitu výsledných výstupů.

Pokud má zadavatel technické zázemí, příkladem může být VUT v Brně, rozšiřuje informace o stavbě hlavně o výkresovou dokumentaci, stavebně fyzikální vlastnosti a technické detaily stavebního provedení objektu. Metody pro popis stavby pak jsou zaměřovací (v současnosti je pro tyto geometricky složité stavby používáno LiDARové skenování a vytvoření tzv. digitálního dvojčete), experimentální (obvykle spojeny s měřením nějaké veličiny na stavbě nebo v laboratoři, jako je například měření vlhkosti, a v neposlední řadě i ověřování únosnosti konstrukcí či stavebních dílců), numerické a simulační (např. metoda konečných prvků nebo simulace pomocí softwaru), analytické (různé výpočty, jako jsou například výpočty prostupu tepla a vlhkosti nebo výpočty akustických vlastností) nebo normativní a empirické (výpočty podle technických norem a empirické vzorce a tabulky).

Jiným příkladem může být Národní ústav lidové kultury (NÚLK), který se primárně zabývá detailním mapováním použitých historických konstrukčních technologií a sledováním širších kulturněhistorických vazeb.

Důležitou metodou etnologického studia tradiční architektury je pro NÚLK již řadu desetiletí tzv. etnokartografická metoda. Její účinná aplikace směřuje k hlubší analýze dokumentovaných prvků, hledání obsahových a formálních souvislostí i prostorových vazeb (Drápala a Malach, 2016). Ta se uplatnila jako účinný nástroj studia zvláště při snaze o zasazení zkoumaných jevů do širšího kontextu nad rámec sociokulturního prostoru jedné lokality či vybraného regionu. Tato metoda slouží k zobrazení prostorového zastoupení vybraných kulturních prvků a zároveň umožňuje identifikovat vzájemný vztah mezi elementy kultury stejné kategorie nebo kategorií různých (Vařeka, 1996). V tomto případě spočívá v kartografickém vyjádření vybraných stavebních jevů, umožňujícím sledovat jejich geografické rozšíření, souvislosti s jinými kulturními projevy, s historickými a přírodními okolnostmi, sledovat cesty jejich pohybu, synchronně či diachronně zachytit jejich dynamiku a intenzitu. Podklady mapování jsou v případě stavebních technik získávány nejčastěji terénním výzkumem a studiem pramenů a literatury.

Do dnešní doby je velmi složité stanovit časovou hranici geneze, výskytu a vzájemného ovlivnění jednotlivých stavebních technik. Určitou roli zde jistě hraje zkoumaný stavební materiál a středoevropské klimatické podmínky. Pokud jsou totiž nechráněné hliněné stěny ponechány účinkům povětrnostních vlivů, poměrně rychle dochází k jejich degradaci. Tato skutečnost způsobuje faktickou nemožnost identifikace původních snad hliněných stěn, a to i u recentních staveb. Existuje ovšem možnost, že v minulosti byla při archeologických výzkumech řada těchto objektů nesprávně identifikována (Güntzel, 1988).

V případě Národního památkového ústavu (NPÚ) se jedná zejména o specifické metodiky pro popis staveb, které se zaměřují především na památkovou hodnotu, historický kontext a urbanistické souvislosti. Především se jedná o metodiku klasifikace staveb podle památkové hodnoty, která zahrnuje typologické a slohové hodnocení (architektonický styl a výtvarné kvality), hodnocení kontextu (význam stavby je posuzován v rámci širšího urbanistického prostředí) a kategorizaci staveb (A–Z). K dalším pracovním postupům NPÚ patří Stavebně historický průzkum, Metodika dokumentace městských domů, lidové architektury, sakrálních staveb, Metodika obnovy fasád, okenních výplní, střech, Metodika požární ochrany památkových objektů a jiné.

4. Existující mapy a mapové databáze hliněných staveb

Výzkum a dokumentace hliněných staveb si již od svého počátku vyžádaly zhotovení podrobnějších mapových podkladů. Spolu s informacemi o hliněných domech daného regionu se v odborné literatuře objevovaly i mapové podklady. Za zmínku stojí často citovaná mapa Oblasti lidového domu (obr. 3) ukazující rozšíření různých technologií stavby v ČR.

V současnosti je i u nás několik funkčních mapových databází hliněných staveb, které v rámci svého zaměření uchovávají informace o tomto typu architektury na území ČR. Mezi největší patří databáze NPÚ, NÚLK a SHS.

NPÚ dlouhodobě provozuje online památkový katalog (Obr. 4), kde lze nalézt mnoho hliněných domů. Za zmínku stojí i neveřejný katalog NPÚ, ve kterém lze za asistence pracovníků památkové péče vyhledávat podle více kritérií a získat tak konkrétní informace o památkových objektech nebo zvolené technologii.

Sdružení hliněného stavitelství (SHS) v rámci projektu „Operační program rozvoje lidských zdrojů (OP RLZ) Hlína dnes“ v roce 2006 provedlo mapování stávajících památkově chráněných hliněných staveb v Jihomoravském kraji. V době, kdy probíhalo mapování, byla navigace GPS teprve ve vývoji, na vesnicích navigace lokalizovala pouze střed obce, obvykle kostel. Proto zpracovatelé mapy poctivě navštívili všechny uvedené objekty a zaznamenali vždy přesné souřadnice jeho vstupu a provedli fotodokumentaci. Tyto fotografie byly uvedeny společně s popisem pro snazší vyhledávání. U každého objektu byla uvedena adresa, účel (např. obytný dům, vinný sklep, komora, stodola apod.), doba výstavby, použitý materiál a podíl hlíny v konstrukci aj.

Interaktivní mapa byla vystavena na webu SHS (Obr. 5) v letech 2006 až 2024, kdy byla podpora knihovny JavaScript Software Development Kit (JS SDK) portálu Mapy.cz ukončena z důvodu jejího zastarání. Nicméně splnila svůj účel. V době, kdy za jediný vhodný způsob opravy hliněného domu bylo považováno jeho zbourání, ukázala kvalitní hliněné domy, nositele památkových hodnot a společně s dalšími částmi projektu tak přispěla k postupné změně náhledu odborné i laické veřejnosti na možnosti oprav hliněných domů a význam hliněného materiálu všeobecně.

Národní ústav lidové kultury ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v roce 2015 zveřejnil dva výstupy typu Nmap (specializovaná mapa s odborným obsahem), které vznikly v rámci projektu NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají. První výstup nesl název Kartografické znázornění stavebních projevů (technik použitých u hliněných staveb) na vymezeném území a jejich vzájemné souvislosti s odborným obsahem (Novotný, 2015). Druhý výsledek se jmenoval Lokální ložiska stavební hlíny na Moravě vhodná pro kompatibilní opravy a restaurování hliněných staveb (Všianský, 2015).

Především úvalové části Moravy byly v minulosti charakteristické variabilitou použitých konstrukčních způsobů vyskytujících se u hliněných staveb. Cílem prvního výstupu proto bylo vytvoření přehledu o rozšíření archaických stavebních technologiích, které se na Moravě u hliněných staveb ještě v první čtvrtině 20. století vyskytovaly. Shromážděny byly doklady o rozšíření monolitického hliněného zdiva i o postupech pracujících s kusovým stavivem, v tomto případě s tzv. hliněnými války. Záměrně byly tehdy vynechány způsoby, které pracovaly s nepálenými hliněnými cihlami. Ty se na vymezeném území vyskytovaly ve většině lokalit a dodnes jsou poměrně hojně zastoupeny. Pozornost byla tehdy zaměřena na téměř vymizelé doklady, ke kterým v terénu dodnes existuje pouze zlomek původních staveb, jež v horizontu několika let zcela zmizí.

Informace pro kartografické znázornění stavebních projevů byly získávány během terénních výzkumů a excerpovány z pramenů a odborné literatury. Pro mapu byly klíčové způsoby konstruování stěn hliněných staveb. Jistým způsobem se částečně jednalo o rozšíření map publikovaných etnologem Václavem Frolcem (Frolec, 1974) a historikem umění Václavem Menclem (Mencl, 1980). Odlišnost oproti zmíněným výstupům spočívala v novosti postupů, neboť v těchto mapových podkladech nebyly podrobně rozebírány jednotlivé stavební způsoby. Databáze NÚLK zůstává nadále otevřena, neboť je nutné pokračovat ve výzkumech a doplňovat tyto mapové podklady o nová data.

5. Jednotná mapa hliněných staveb

V současnosti, za použití nových technologií, je možno zpřístupnit výsledky dlouhodobé práce různých oborů a organizací široké veřejnosti. Práce s mapovými podklady je totiž daleko snazší a intuitivnější než byla dříve. Toto s sebou nese i potřebu vybrat a zobrazit zásadní informace o každém z objektů, propojit dostupné poznatky a v jednoduché formě je zpřístupnit veřejnosti. Požadavkem je nezahltit zájemce o hliněné stavby velkým množstvím dat, ale přehledně ukázat rozsah hliněných staveb u nás, u každé uvést jen vybrané informace a odkázat se na podrobnější data. Toto směřuje kromě sdílení veřejně známých dat i k propojení již existujících databází různých organizací a umožnění jejich další doplňování.

Jedním z výstupů aktuálního projektu NAKI III. DH23P030VV049 (NAKI III, 2023), řešeného VUT a NÚLK v letech 2023-2027 je vytvoření interaktivní specializované mapy s odborným obsahem (mapové vrstvy nad stávajícím mapovým řešením), která znázorní vybrané hliněné objekty na území ČR. Na mapě bude znázorněna přesná pozice, vzhled, stručný popis objektu, případně datování. Významným přínosem pak bude propojení informací z již existujících, ale v současnosti nepropojených databází (SHS, NÚLK, NPÚ). Mapa bude určena jak pro odborníky se zájmem o studium hliněných staveb, tak pro širokou veřejnost. Charakteristickým znakem tohoto systému je kromě prostého zobrazování bodů či plochy především interaktivita, prolínání datových vrstev, možnost analýzy dat dle zadání a potřeb uživatele

6. Závěr

Ačkoli jsou hliněné stavby dlouhodobě součástí našich obcí, nedůvěra k hlíně jako k stavebnímu materiálu stále přetrvává. Rozptýlit tyto obavy je jedním z cílů souhrnné mapové databáze historických hliněných staveb v ČR, která bude ukazovat rozsah a kvalitu našeho hliněného stavebního fondu. Nová mapa na rozdíl od svých předchůdců nejenom spojuje různé oborové mapy, ale umožňuje i zapojení široké odborné i laické veřejnosti a rozšiřování o novostavby a rekonstrukce. Bude se jednat o důležitý výsledek mezioborové spolupráce s celospolečenským dopadem s cílem zvýšení povědomí o důležitém kulturním prvku, který hliněné stavby na našem území představují.

Specializovaná mapa s odborným obsahem má celou řadu využití, a to na úrovni informačního, studijního a ochranného nástroje při péči o významné a zánikem ohrožené jevy movitého kulturního dědictví. Informace o zjištěných skutečnostech je možné prostřednictvím databáze dále využívat při koordinaci péče o tyto specifické památky, případně mohou sloužit nejrůznějším cílovým skupinám.

Pro laického zájemce o vernakulární architekturu se zároveň jedná o prostor, kde je možné čerpat informace především o rozšíření jednotlivých stavebních technik používaných na vymezeném území u hliněných staveb.

Pro odborného badatele nabízí virtuální prostředí podrobnější údaje o způsobech budování hliněného zdiva a rozšíření jednotlivých variant v terénu. Tyto informace je možné případně využít při koordinaci grantových řízení na ochranu a konzervaci významných staveb in situ. Specializovaná mapa může být rovněž nápomocná i v rámci památkové péče.

Zpřístupnění specializované mapy s odborným obsahem s tématem hliněných staveb pro veřejnost je plánováno v průběhu roku 2026, jako jeden z výstupů projektu NAKI III. DH23P030VV049 (NAKI III, 2023).

Výzva pro veřejnost: Pomozte nám zmapovat hliněné domy!

Máte dům alespoň částečně z nepálené hlíny, nebo víte o stavbě, kde jsou použity hliněné konstrukce? Dejte nám o tom vědět! Naším cílem je zjistit, kolik takových domů u nás existuje a zvýšit povědomí o hliněné architektuře jako cenné a udržitelné součásti našeho stavebního dědictví. Stačí napsat na e-mail mapahlina@gmail.com a předat informaci o stavbě. Každý příspěvek pomáhá!

7. Literatura

1. DRÁPALA, D.; MALACH, R. Aplikování etnokartografické metody v kontextu české etnologie. Muzeológia a kultúrne dědičstvo, 2016, roč. 4, s. 9–30.
2. FROLEC, V. Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno, 1974.
3. GÜNTZEL, J. G. Zur Geschichte des Lehmbaus in Deutschland. Staufen, 1988.
4. MENCL, Václav. Lidová architektura v Československu. Praha: Academia, 1980. 630 s. ISBN 403-22-858.
5. MÜLLER, Jan; NOVOTNÝ, Martin. Metody pro 3D skenování historických hliněných staveb. TZB-info [online]. 2024 [cit. 2025-11-26]. Dostupné z: https://elektro.tzb-info.cz/informacni-a-telekomunikacni-technologie/27864-metody-pro-3d-skenovani-historickych-hlinenych-staveb
6. NAKI III. Jedna z nejohroženějších skupin historického stavebního fondu ČR: jedinečné technologie hliněných staveb s použitím kusového staviva (válků) a způsoby jejich záchrany. DH23P030VV049.
7. NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Památkově chráněná území. [online]. Dostupné z:
   https://www.npu.cz/cs/pamatkova-pece/pamatkovy-fond/pamatkove-chranena-uzemi
8. NEUMAYEROVÁ, Eva. Contemporary Earthen Construction Technologies: Limitations and Perspectives in the Czech Republic. Brno: Fakulta architektury VUT, 2019 [online]. Dostupné z: https://dspace.vut.cz/items/24a230b4-a42a-44af-afa6-33141662d4a9
9. NOVOTNÝ, Martin. Kartografické znázornění stavebních projevů (technik použitých u hliněných staveb) na vymezeném území a jejich vzájemné souvislosti s odborným obsahem. Strážnice: NÚLK, 2015. Rukopis.
10. NOVOTNÝ, Martin. Tradiční stavební technologie při obnově lidových stavebních památek. In: Lidová kultura: národní a regionální identita. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2016 [online]. Dostupné z:
    http://www.ilkd.cz/wp-content/uploads/2016/06/04_Martin-Novotn%C3%BD.pdf
11. ŠMARDOVÁ, Kateřina. Hlína v současné stavitelské praxi a další perspektivy jejího využití. Brno: Fakulta architektury VUT, 2020 [online]. Dostupné z: https://dspace.vut.cz/handle/11012/56708
12. VAŘEKA, J. Etnokartografická východiska k začlenění české lidové kultury do středoevropského prostoru. Český lid, 1996, roč. 83, s. 265–274.
13. VŠIANSKÝ, Dalibor. Lokální ložiska stavební hlíny na Moravě vhodná pro kompatibilní opravy a restaurování hliněných staveb. Brno: PřF MU, 2015. Rukopis.
14. ŽABIČKOVÁ, Ivana. Hliněné stavby. Brno: ERA, 2002. ISBN 978-80-86517-21-6.

8. Obrazová dokumentace

• Obr. 1 CHALOUPKA U ŽOFIE. Ukázka obnovy historického hliněného domu. Kopaničářské stavení, Žítková, ČR. Foto: archiv Chaloupka u Žofie, realizace: HLINĚNÝ DŮM, s.r.o. [fotografie].
• Obr. 2 NOVOTNÝ, Martin. Ukázka různých struktur válkového hliněného zdiva na Moravě. [fotografie].
• Obr. 3 MENCL, Václav. Oblasti lidového domu. In: Lidová architektura v Československu. Praha: Academia, 1980. ISBN 403-22-858. [obrázek].
• Obr. 4 NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Ukázka zobrazení online památkového katalogu NPÚ. [online]. Dostupné z:
  https://geoportal.npu.cz/webappbuilder/apps/93/ [cit. 2025-11-26].
• Obr. 5 SDRUŽENÍ HLINĚNÉHO STAVITELSTVÍ, z.s. Ukázka zobrazení seznamu hliněných staveb. [online]. Dostupné z: https://hlina.info/stavby.php [cit. 2025-11-26].
• Obr. 6 NÁRODNÍ ÚSTAV LIDOVÉ KULTURY. Ukázka zobrazení mapy NÚLK. Printscreen z aplikace NÚLK, 2015. [obrázek].

Poděkování

Výzkum hliněných konstrukcí v Brně na Fakultě architektury a Fakultě stavební je od roku 2023 podporován projektem NAKI III s názvem „Jedna z nejohroženějších skupin historického stavebního fondu ČR: jedinečné technologie hliněných staveb s použitím kusového staviva (válků) a způsoby jejich záchrany“, (DH23P03OVV049) [8]. Jedním z cílů projektu je vytvoření interaktivní specializované mapy s odborným obsahem, umožňující rychlou prostorovou orientaci u unikátních hliněných staveb a konstrukcí. Článek je jedním z výstupů tohoto projektu.