Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Lesní škola Zichovec – cena TZB-info.cz ve studentské soutěži Xella

Redakci TZB-info zaujalo vybrané řešení především konceptem prostorového uspořádání, interakcí objektů se zahradou a univerzálností jednotlivých objektů, kdy je možno postavit tyto jednoduché stavby dvě, tři, čtyři – podle prostorových potřeb, či podle finanční náročnosti fázování výstavby.

Dnes Vám přinášíme další z řady studentských projektů. Tentokrát se věnujeme projektu, který redakce odměnila v rámci mezinárodní studentské soutěže Xella 2013 cenou mediálního partnera.

Projekt bakalářky Petry Hůlové z fakulty architektury VUT v Brně zaujal redakci především konceptem prostorového uspořádání, interakce objektů se zahradou a univerzálností jednotlivých objektů, kdy je možno postavit tyto jednoduché stavby dvě, tři, čtyři – podle prostorových potřeb, či podle finanční náročnosti fázování výstavby. Archetyp vesnického stavení v podobě drobných objektů je kultivované řešení do zvolené lokality, byť energeticky samozřejmě existují i úspornější řešení než více malých objemů. Je však možné, že některé objekty nebudou po část roku plně využity, a pak lze vytápět jen ten objem – objekt, který je právě potřeba, v takové situaci to výhodné je.

Následující text je sestaven z technické zprávy projektu.


Koncept

Zadaná parcela nabízí nespočet výhledů a průhledů do okolní krajiny. Člověk se může postavit doprostřed pozemku a pozorovat – pohled na horu Říp, na vesničku Zichovec, do lesa PP Džbán, Českého Středohoří a horu Milešovku. Svým návrhem bych chtěla kompozičně vyzvednout jeden z průhledů. Zvolila jsem průhled na České Středohoří. Pozemek se tímto směrem svažuje, a tím se průhled z návrší umocňuje. Celý areál se uzavírá k cestě a otevírá se do „údolí“ – do krajiny.

Prostorové uspořádání

Hlavní objekty (1) – 3 učebny, jsou umístěny na návrší pozemku a navíc jsou v závětří chráněny před severo-západními větry. Navazují na hranu lesa, a tím vytváří jednu stranu průhledové výseče. Všechny objekty jsou napojeny na společnou terasu – která tvoří spojnici mezi hlavní cestou a cestou lesní. Objekt sociálního zazemí (2) je odsazen od hlavní cesty, a vytváří tak velkorysý příjezdový dvůr. Navíc odděluje a uzavírá areál od cesty a zároveň jej chraní od východních větrů z polí, což je přínosné pro navržený sad a zahradu. Příjezd je ponechán jako pastvina pro ovce, aby od příjezdu nic nebránilo pohledu na hlavní objekty. Ovce navíc napomůžou bezúdržbovosti celého areálu. Zahrada je umístěna přímo v hlavní výseči, jelikož díky nízkému vzrůstu a svažitému terénu průhledu nijak nezabrání. Jednotlivé chodníčky mezi záhony jsou paprskovitě rozmístěny ve výseči. Sad je také navržen v rastru tak, aby jednotlivé stromy měly požadovaný minimální rozestup kvůli dostatku slunce pro každý z nich, a je v dostatečné vzdálenosti od lesa, který by mu mohl stínit. Jižní hrana sadu zdůrazňuje druhou hranu průhledové výseče. Řady stromů jsou koncipovány paprskově a opět jsou nasměrovány k hlavnímu průhledu.








Permakultura

Svůj návrh jsem se snažila koncipovat jako permakulturní, tzn. aby byl areál soběstačný, a co nejvíce bezúdržbový. Permakultura není jen styl vytváření zahrad, ale veškerého prostředí, ve kterém člověk žije způsobem, jenž je trvale udržitelný a stále se obnovující. Zahrada, která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin, voní a čistí se úplně sama, zdravě a esteticky, protože to jsou základní pravidla přírody, která vždy fungovala a fungovat budou, pokud se podle nich budeme řídit a ne s nimi bojovat. Hmyzí škůdce zlikvidují jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezůstane moc místa.

Jedlá zahrada

Čím více potravy nám poskytne náš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost rostliny jedlé před čistě okrasnými. Proto veškeré nově vysazené stromy jsou jedlé.

Principy

Vždy je potřeba promyslet kostru zahrady, což jsou stromy a vzrostlé keře, a poté umístění nižších rostlin. A tak jsem postupovala i při návrhu. Prvně jsem vytvořila tzv. „větrolamy“, aby vznikly příhodné podmínky. Silný vítr příliš vysušuje půdu a mnoha rostlinám nesvědčí. Vhodně vysazené dřeviny fungují lépe než zeď, protože zdi svou pravidelnou linií vytvářejí silné víry, zatímco nepravidelné větve stromů větrný proud doslova rozeberou a zastaví. Záhony jsou z jedné strany chráněny ovocným sadem a z dalších stran navrženými budovami. Důležitá je také orientace a v našem případě i odstupy od okolního lesa, aby nestínil a zahrada měla dostatek slunečního záření.

Zónování

Permakulturní design je navrhován vždy podle konkrétního místa a okolností a nikdy není stejný. Některé zásady se ale dají aplikovat ve většině případů. Jednou z nich je systém rozdělení zahrady na zóny. Díky nim nemusíte chodit zbytečně daleko pro věci každodenní potřeby a nic důležitého nezůstane opomenuto. A proto nejblíže objektům jsou navrženy zeleninové a bylinkové záhony, dále je sad a poté až louka – kus volné přírody.

Záhonky

V permakultuře se vůbec nikdy neryje ani neokopává (kromě hloubení děr). Proto se po záhonech nešlape (nebo jen velmi opatrně), aby půda zůstala vzdušná a kyprá sama od sebe, díky práci mnoha půdních živočichů. Aby jsme mohli sklízet a pečovat o úrodu, musíme mít v záhonech cestičky. Jenže ty na běžných zahradách zaberou mnoho místa – obvykle bývají rovné a pravoúhlé. Nejvhodnější typ je kulatý nebo oválný (nebo i čtvercový či obdélníkový) záhon s cestičkou ve tvaru klíčové dírky.

Provoz areálu

Učebny

Učebny jsou navrženy jako universální prostory, které mohou mít i jiné využití než jen pro výuku. Každý objekt má své vlastní sociální zázemí, malou kuchyňku a také podkrovní prostor pro přiležitostné přespání. Objekty jsou minimálně závislé na zdrojích energie. Vytápění je pomocí těžkých akumulačních kamen a v technické místnosti se nachází nádrž na sběr dešťové vody. Ohřev vody a elektřina je ze solárních a fotovoltaických panelů, umístěných na sousedním objektu – sociálního zázemí.

Venkovní učebny

Každý objekt má svůj vlastní dvůr, který je přístupný přímo z učebny, přes krytou verandu. Stěna protějšího domu je vždy bez oken, a slouží jako „tabule“, je možné na ni promítat, věšet plakáty, kreslit atd.

Sociální zázemí

Slouží pro celý areál a hlavně pro stanové městečko, které je po celém areálu. Navíc je zde i velká technická místnost, kde je opět nádrž na sběr dešťové vody a veškerá zařízení napojena na fotovoltaické a solární panely, umístěné na střeše objektu. Střecha je plochá, takže umožňuje libovolné natočení panelů dle potřeby. Vedle objektu se nachází kořenová čistička.


Půdorys – učebna

Půdorys – sociální zázemí

Salaš

Salaš pro ovce je napojena na společnou terasu a má vrata na obě strany, aby ovce mohly být vypouštěny do celého areálu.

Polykulturní zahrada

Pěstování vlastních biopotravin je nejen zdravé, ale učí člověka vážit si jídla, které si sám vypěstuje, učí ho i zodpovědnosti, což je pro malé děti důležité.

Ovocný sad

Ovocný sad se prolíná v celém areálu a je propojen se stanovým městečkem.

Stanové městečko

Stany mohou být umístěny libovolně po areálu, ale předpokládá se, že nejvhodnější místo, bude díky svažitému terénu okolo budovy sociálního zázemí. Tímto směrem sad řídne a poskytuje tak více vhodných ploch pro stany.

Materiály

Jde o dřevěnou konstrukci, která je vyplněná tepelnou izolací ze slaměných balíků. Konstrukce je z obou stran obita prkny, aby se slaměné balíky stabilizovaly a opatří se hliněnou mazaninou.
Interiér – hliněná omítka, která vytváří příjemné vnitřní klima.
Exteriér – z vnějšku je konstrukce chráněná větraným dřevěným obkladem.

Komentář vedoucího projektu – Ing. arch. Jan Sochor:

Svým návrhem lesní školy a školky v male obci Zichovec ve Středních Čechách se Petra Hůlová úspěšně vypořádala s poměrně neobvyklou úlohou. Princip výuky v co největším sepětí s přírodou, kdy jsou děti s učiteli za každého počasí většinu času venku, zatím není u nás stále ještě příliš rozšířen.

Studentka velmi zdařile vystihla potřeby takové školy a školky a navrhla soubor jednoduchých staveb, které vytváří jakousi minivesnici, vlastní společenský mikrosvět uprostřed kulturní krajiny. Jednoduchá architektura budov a jejich uspořádání v areálu působí v daném místě velmi přirozeně a svým měřítkem podporuje propojení interiérů učeben s okolní přírodou. Použité konstrukce, zahrnutí výběhu pro ovce a salaše do areálu a vytvoření zahrad a sadů přímo na pozemcích školy umožňují dětem a jejich učitelům trávit maximum času venku, v zahradách nebo i v okolních lesích. Vlastní učebny se stávají ve skutečnosti pouze jakýmisi útulnami, útočištěm před příliš velkou nepřízní počasí a základnami pro výpravy do okolní přírody. Tomu také odpovídá utilitární řešení dispozic, kdy je v objektech situováno jen nejnutnější zázemí a technické vybavení je také co nejjednodušší (topení v kamnech – element „ohniště“ jako centra komunity). V létě je tu pak možnost rozšíření kapacity a provozu školy a školky o stanový kemp, kde děti mohou rozšířit své zážitky o přespávání v přírodě.

Celkově je návrh dle mého nejen povedenou odpovědí na zadání, ale přidává vklad v podobě architektonického a technického řešení, které nezůstává pouze na povrchu a jen formálně nevyužívá módních slov o udržitelném rozvoji, ale spojuje jednoduché technologie se zdravým rozumem ve fungující celek.

Komentář k technickému řešení – Ing. Kateřina Mertenová, Ph.D.

Návrh lesní školky v Zichovci je zajímavým příkladem komplexního přístupu k řešení areálu, kde mají děti vyrůstat v těsném propojení s rostlinami a zvířaty. Projekt je řešen se snahou o soběstačnost komplexu – budov, zahrady, sadu, pastviny atd. a celkovou harmonii všech složek.

Větší pozornost je věnována návrhu zahrady a péči o rostliny než péči o děti včetně jejich zázemí, takže slova o udržitelnosti a energetické soběstačnosti zůstávají jen na úrovni opakování hesel, bez jejich poučeného začlenění do návrhu. Koncepce energeticky úsporných budov (pasivních, nulových, aktivních) využívajících pasivních solárních zisků a energie dostupné přímo na pozemku se přímo nabízí pro tento záměr, nicméně v tomto projektu nejsou brány v potaz. To se projevuje zejména v uspořádání budov, jejich orientaci ke světovým stranám, způsobu vytápění a větrání. Budovy jsou ke slunci natočeny svojí kratší stranou – uzavřenou štítovou stěnou, sousední objekty si budou jak dopoledne, tak odpoledne vzájemně stínit a dvorky mezi nimi budou tmavými stísněnými místy. Objekty budou stíněny také lesem, zatímco zahrada bude mít dostatek slunečního záření. Bylo by zajímavé uvažovat o organičtějším a méně mechanickém pojetí rozmístění budov a také osazovacího schématu sadu, což by mohlo podpořit sociální a pobytové kvality jednotlivých částí území určeného k intenzivní činnosti dětí a také vazbu na okolní přírodní zázemí.

Zajímavá je koncepce několika drobných budov řešených se snahou o tradiční hmotové pojetí a využití obnovitelných stavebních materiálů. Tato koncepce je sice z hlediska energetických úspor nevýhodná s ohledem na poměr ochlazované obálky k vytápěnému prostoru, nicméně je pochopitelná vzhledem k zamýšlenému drobnému měřítku budov a charakteru okolí. Řešení nosné dřevěné konstrukce v kombinaci s tepelnou izolací ze slaměných balíků (zejména ve střešním plášti šikmé střechy) by stála za přesnější dopracování i vzhledem k realizovatelnosti projektu. Nevhodně je zvolen způsob založení stavby, se kterým nekoresponduje ani skladba podlahy, ani zvolený konstrukční systém.

Technické řešení objektů, zajišťující jejich kvalitní mikroklima, je bohužel téměř opomenuto. Součástí budov je několik technických místností, kde jsou umístěny nádrže na sběr dešťové vody a „veškerá zařízení napojená na fotovoltaické a solární panely“. Zda je však dešťová voda využívána kromě zálivky zahrady i jako užitková voda v objektech a co je zdrojem pitné vody, bohužel není zřejmé. Aktivní solární prvky – jak fotovoltaické, tak fototermické jsou odsunuty na nejméně žádanou plochou střechu „sociálního“, míněno pravděpodobně hygienického zázemí, přestože sklon sedlových střech by byl ideálním pro jejich umístění. Navíc by v této opticky exponované poloze sloužily jako edukační nástroj pro děti. Plochá střecha by tak mohla být uvolněna pro extenzivní zeleň či vyhlídku do kraje. Není zmíněna ani koncepce větrání objektů a návrh opatření pro zajištění požadovaných hodnot průvzdušnosti, ani přesnější důvody použití akumulačních kamen a obecně popis a rozbor zvolené energetické koncepce. Jedná se o jeden z klíčových aspektů vzhledem k zamýšlené soběstačnosti areálu. Přínosem je kořenová čistička jak pro fungování školky, tak pro obohacení zahrady o vodní složku, i pro svoje možné estetické působení v případě pečlivého návrhu použitých rostlinných kultur.

Na představeném projektu je vidět upřímný zájem studentky o harmonické souznění jednotlivých složek komplexu lesní školky. Nicméně tato snaha naráží na trochu naivní představy o návrhu a fungování k přírodě šetrného a energeticky soběstačného areálu a nedostatečnou znalost problematiky. K velmi pozitivním úvahám o kvalitě života ve venkovním prostředí by bylo žádoucí připojit propracovanější návrh s ohledem na kvalitu vnitřního prostředí souvisejících staveb a jeho návaznost na okolní přírodu. Celkově se jedná o velmi vhodné a aktuální téma lesních školek, se kterým se budeme pravděpodobně stále častěji setkávat.

TZB-info spolupracuje se Stavební fakultou ČVUT a umožňujeme studentům publikovat zajímavé projekty, zviditelnit se, vyzkoušet si prezentaci svého projektu a reakci čtenářů. Tento formát spolupráce nabízíme samozřejmě i dalším školám.
Navíc redakce k projektům zajišťuje komentář odborníků a autorům samozřejmě vyplácíme honorář.
O projektu

 
 
Reklama