Technické podmínky veřejné zakázky na stavební práce, 1. díl

Znění paragrafu 92 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek

(1) Má se za to, že technické podmínky jsou stanoveny v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, pokud zadávací dokumentace veřejných zakázek na stavební práce obsahuje

1. dokumentaci v rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj a
2. soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr v rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj.

(2) Dokumenty podle odstavce 1 mohou být částečně nebo zcela nahrazeny jinými požadavky na výkon nebo funkci.

(Konec citace)

U veřejných zakázek na stavební práce zadávací dokumentace zpravidla obsahuje projektovou dokumentaci a soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Zavádí se právní domněnka, že dokumentace zpracovaná v rozsahu stanoveném Vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj je dostatečná pro účast v zadávacím řízení, a splňuje tak požadavek § 36 odst. 1.

Zadavatel však může postupovat i jinak a stanovit technické podmínky prostřednictvím jiných požadavků na výkon, funkci, účel nebo prostřednictvím popisu potřeb, které mají být naplněny. V takovém případě bude projektová dokumentace těmito požadavky nahrazena zcela nebo částečně. Lze tedy také kombinovat oba přístupy, to znamená vypracovat projektovou dokumentaci, ale v některých částech předmětu veřejné zakázky nechat detaily technického řešení na dodavateli. Zadavatel také může své požadavky formulovat ve variantách podle § 102.

Celé znění zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek

I. Technické podmínky veřejných zakázek na stavební práce

V českém právu veřejných zakázek je již od ZVZ 2004 tradicí specifické ustanovení, které vymezuje nad rámec obecné úpravy technických podmínek (blíže viz § 89 a násl.) specifické požadavky na technické podmínky veřejných zakázek na stavební práce. Jedná se o jediný případ takové specifické úpravy, veřejné zakázky na dodávky ani služby či jejich jednotlivé kategorie obdobnou úpravu neobsahují. Jedná se také o ustanovení, které nemá svůj předobraz v zadávacích směrnicích EU, ale představuje národní konkretizaci obecných pravidel.

Jedním z důvodů specifické právní úpravy je mimo jiné skutečnost, že veřejné zakázky na stavební práce představují nejvýznamnější druh veřejných zakázek. Dlouhodobě tvoří z hlediska objemu více než 50 % všech zadávaných veřejných zakázek a jejich prostřednictvím je z velké části realizována výstavba veřejné infrastruktury. Kvalita jejich provedení a rovněž hospodárné vynakládání veřejných prostředků má v této oblasti proto více než jinde bezprostřední dopad na kvalitu života obyvatel. Zároveň vymezení zadávacích podmínek je u nich zpravidla relativně nejkomplikovanější.

Požadavek na tuto podrobnější úpravu souvisel historicky se snahou dosáhnout co nejpřesnější specifikace zadávacích podmínek staveb a tím výrazně omezit rozsah zadávaných dodatečných prací (nesprávně označovaných jako „vícepráce“), které byly vnímány jako selhání v zadávacím procesu a prvek s korupčním a nehospodárným potenciálem. Komentovanou úpravou se tak zabraňuje zjevně nesprávným postupům, kdy by například pro specifikaci stavebních prací byla použita pouze projektová dokumentace pro stavební povolení před jeho vydáním, která by následně naznala řadu změn dle požadavků stavebního úřadu i při rozpracování na projektovou dokumentaci pro provádění stavby; specifikace předmětu veřejné zakázky by v takovém případě nebyla dostatečná a neumožnovala by podání porovnatelných nabídek. Jako lichou je naopak třeba označit představu, že stavební projekt je možné provést bez jakékoliv změny. Mezinárodní praxe naopak ukazuje, že určité změny v procesu výstavby jsou v zásadě součástí věcné (samotné) podstaty stavebních projektů, jsou zpravidla nevyhnutelné a nejsou považovány za důsledek chybné přípravy. Proto také mezinárodní i národní vzorové smluvní podmínky s těmito změnami obvykle počítají a předvídají je (například vzorové smluvní podmínky FIDIC, německé VOB, rakouská ÖNORM B2110 apod.). Tento pohled se v současnosti prosazuje i v ČR, navíc otázka změn ve veřejných zakázkách přestává být díky právní úpravě § 100 a 222 tolik komplikovaná. Přesto má i nadále řádné vymezení zadávacích podmínek stavebních projektů zásadní význam.

Přestože komentované ustanovení by mohlo působit jako komplexní právní úprava, je třeba jej vnímat jako integrální součást obecné úpravy stanovení zadávacích podmínek zakotvené v § 36 a zejména pravidel pro stanovení technických podmínek upravených v § 89 až 95

(s výjimkou režimů, resp. zadávacích řízení, které na použití dalších ustanovení neodkazují). Jde tedy, jak nakonec vyplývá přímo z návětí komentovaného ustanovení, jen o konkretizovaný a pro zadavatele bezpečný způsob stanovení zadávacích podmínek v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, jak požaduje v obecné rovině § 36 odst. 3. Zadavatel (popřípadě projektant připravující technické podmínky pro zadavatele) proto musí dodržet i další požadavky a podmínky, jako je například otázka priority při odkazování na normy a technické dokumenty dle § 90 či zákaz používání příznačných označení dle § 89 odst. 5. Může také využít například štítků dle § 94.

Komentované ustanovení je součástí technických podmínek pro nadlimitní režim, použije se však na základě obecného odkazu v § 52 rovněž pro režim podlimitní, a na základě odkazu v § 53 odst. 4 in fine také pro veřejné zakázky zadávané v podlimitním režimu v ZPŘ. Uplatní se rovněž pro sektorové veřejné zakázky (blíže viz § 151 odst. 4) a zakázky v obraně a bezpečnosti (blíže viz § 187 odst. 3). Koncese na jeho použití naopak neodkazují. Z povahy věci se nepoužije ve zjednodušeném režimu (zjednodušený režim se týká jen vybraných služeb uvedených v příloze č. 4 k ZVZ).