Jak správně zateplovat

Datum: 14.9.2009  |  Autor: Doc.Ing. Václav Kupilík, CSc  |  Recenzent: Ing. Robert Kunft, autorizovaný inženýr, soudní znalec

Rostoucí zájem o zateplování velmi často končí výběrem firmy s nízkou cenou za materiál a za montáž zateplovacího systému, aniž by se při tom přihlíželo k dodržování technologické kázně. Uvedená analýza vyskytujících se vad v kontaktních zateplovacích systémech má varovat investory, jak při výběru dodavatele postupovat, aby stavba nebyla reklamována pro vzniklé závady.

1. Úvod

Zateplování budov se v současné době velmi často používá jednak pro svoje energetické úspory, jednak pro vnitřní teplenou pohodu, jednak pro nový efektní vzhled atd. Může být provedeno i dodatečně, a to na vnitřní nebo vnější straně konstrukce. Z hlediska fyzikálního účinku a realizace lze aplikovat kontaktní (lepené) zateplovaní systémy, nekontaktní (odvětrané) zateplovaní systémy a tepelně izolační omítky.

Z těchto způsobů jsou nejrozšířenější kontaktní zateplovaní systémy, které pro svoje přednosti (maximální využití vlastností izolační hmoty, jednoduchost, silikátový vzhled s volitelnou strukturou, neomezenou barevnost, bezespárost, eliminaci tepelných mostů, snadnou opravitelnost atd.) jsou používány pro tepelnou izolaci rodinných domů, bytových a občanských staveb, včetně panelových budov.

V důsledku tohoto rostoucího zájmu o zateplování se o jeho provádění snaží téměř každá stavební firma, ale i skupiny živnostníků, kteří o této problematice vědí jen povrchně. Tento konkurenčí boj končí velmi často výběrem firmy s nízkou cenou za materiál a za montáž zateplovacího systému, aniž by se při tom přihlíželo k dodržování technologické kázně, která tyto nemalé investiční náklady na zateplování ovlivňuje.

2. Zásady uplatňované při realizaci zateplovacího systému

Vzhledem k požadované funkčnosti a životnosti zateplovacího systému je třeba při jeho provádění respektovat tyto zásady:

1. Zpracování stavebně energetického auditu:

Cílem stavebně energetického auditu je stanovení skutečných tepelných ztrát posuzované budovy a optimálního zateplení. To znamená jednak provést posouzení stávajícího technického stavu budovy ze stavebního hlediska, jednak najít kompromis mezi minimalizací tepelných ztrát a cenou zateplení.

2. Vypracování projektu zateplení firmou s potřebnou znalostí problematiky kontaktních zateplovacích systémů:

Při vypracování projektu zateplení by měl projektant nejen respektovat výsledky energetického auditu, ale i řešit celou škálu detailů (např.úprava dilatačních spár, zakončení atik, lodžií, balkonů, parapetů, řešení nového oplechování a jeho napojení na zateplené ostění výplňových otvorů apod.), posoudit kvalitu podkladu, na který má být navržený systém připevněn, vzít v úvahu charakter terénu ovlivňující trvalou vlhkost zateplovacího systému a tím i jeho životnost, zohlednit nadmořskou výšku objektu a jeho orientaci ke světovým stranám, zejména fasády s převládajícími větry atd.

3. Výběr vhodného dodavatele systému:

Při výběru dodavatele by neměla být prioritní jen nabídková cena. Je třeba upozornit na to, že samotný certifikát v žádném případě ještě nezaručuje dostatečnou životnost systému a že předepsané zkoušky pro vydání certifikátu slouží především k ověření bezpečnosti systému. Jen málo výrobců zajišťuje prostřednictvím odborných akreditovaných pracovišť (VŠ, státní zkušebny) poměrně náročné zkoušky jednotlivých částí i systému jako celku, které ověřují vlastnosti ovlivňující životnost a funkčnost zateplovacího systému.

4. Výběr montážní firmy:

Montážní firma by měla být řádně vyškolena výrobcem systému a měla by být schopna doložit reference staveb postavených min. před pěti léty. Celá řada montážních firem znehodnocuje zateplovací systém tím, že nedodržuje technologii nebo provádí montáž za nepříznivých povětrnostních podmínek. Většině těchto nedostatků lze zabránit důsledným technickým dozorem a důrazem na provádění mezioperačních kontrol.

5. Průběžná kontrola prováděné montáže:

Jestliže si investor není schopen zabezpečit technický dozor, měly by požádat specializovanou firmu, popř. u menších staveb alespoň odborníka vyškoleného u výrobce systému o průběžnou kontrolu prováděné montáže podle metodiky stanovené výrobcem systému, zejména u mezioperačních kontrol.

3. Nejčastější vady kontaktního zateplovacího systému

Tím, že vítězem výběrového řízení bývá firma, která nabízenou nejnižší cenu zateplovacího systému dosáhne nežádoucími úsporami pracovníků, popř. i použitého materiálu, jsou vytvořeny předpoklady pro vznik poruch při zateplování. Převážná většina vad je zapříčiněna:

  1. nekvalitním nebo zcela chybějícím projektem,
  2. nevyhovujícím podkladem,
  3. nepříznivými povětrnostními podmínkami při montáži,
  4. nesprávnou technologií montáže apod.

K bodu a):

Nekvalitní projekt se odrazí zejména v improvizovaném řešení detailů na stavbě. Dochází často k zatékání vlivem špatného oplechování, u výplňových otvorů vznikají tepelné mosty, nároží nemají provedenou náležitou vazbu tak, jak má být podle obr.1. Někdy lze rohy vyztužit skleněnou síťovinou (obr.2).

K bodu b):

Za nevhodný podklad se považuje nejen nesoudržný a nerovný povrch vnějších stěn budovy, který navíc nebyl zbaven prachu, mastnoty a nečistot, ale také vlhký podklad s výskytem plísní a řas či příliš savý podklad, který vyžaduje penetraci. Penetrační nátěr velmi často chybí tam, kde má být nebo bývá proveden nekvalitně, takže neplní svoji funkci adhezního můstku mezi podkladem a povrchovou úpravou.


Obr.1. Vazba tepelně izolačních desek v nároží, u otvorů a u okenního rámu


Obr.2. Vyztužení nároží a ostění kolem výplňových otvorů skleněnou síťovinou

K bodu c):

Většina materiálů se nesmí používat při teplotách pod +5°C a naopak práci při teplotách nad +25°C. Nedodržení tohoto teplotního rozmezí může mít za následek příliš rychlé odpařování vody a následné poškození armovací vrstvy popř. nedokonalé vyvzorování dekorační omítkoviny vlivem přesychání. Také lepení izolantu prováděné v silném dešti může znehodnotit použité lepidlo.

K bodu d):

Nesprávná technologie montáže se nejčastěji projevuje:

  • ve špatném usazení zakládací (soklové) lišty,
  • v nedodržení technologických přestávek mezi lepením a vrtáním otvorů pro hmoždinky,
  • v nelepení desek na vazbu (obr.1),
  • ve vzniku spár mezi deskami izolantu o šířce až několika milimetrů, které jsou následně zaplňované stěrkovou hmotou místo polyuretanovou pěnou,
  • v nesprávném lepení izolantu,
  • v nevybroušení izolantu do roviny,
  • v provádění jednotlivých operací při nadměrně nízkých nebo naopak vysokých teplotách nebo vysoké vlhkosti,
  • v nesprávném uložení tkaniny v armovací vrstvě a v nedostatečné tloušťce této vrstvy. Na základě vyhodnocení laboratorních zkoušek [4] je možno konstatovat, že při tloušťce armovací vrstvy menší než 2 mm vzniká reálné nebezpečí, že kontaktní zateplovaní systém nebude vykazovat dostatečnou přídržnost k tepelnému izolantu. Toto riziko lze vyloučit u armovacích stěrek na bázi cementů, kde je prokazatelné zařazení frakcí kameniva 0,5 až 1,0 mm v suché směsi. U tohoto typu stěrek může být požadovaný hladký povrch vytvořen teprve při tloušťce vrstvy větší než cca 2 mm.

4. Správné kotvení hmoždinek v kontaktních zateplovacích systémech

V závislosti na podkladu mohou být při aplikaci hmoždinek v kontaktních zateplovacích systémech použity následující způsoby:

  1. třecí spoj,
  2. tvarový spoj,
  3. materiálový spoj.

U třecího spoje je plastové pouzdro hmoždinky podélně děleno v kotevní zóně nosného podkladu, čímž je narážecím trnem nebo speciálním šroubem radiálně rozšířeno. Přitlačením plastového pouzdra hmoždinky rozpěrným prvkem na stěnu otvoru se vytvoří třecí spoj mezi kontaktní plochou hmoždinky a stěnou otvoru. Zatížení, kterým je u kontaktních systémů sání větru, je tak hmoždinkami přenášeno do podkladu. Rozhodujícím parametrem pro únosnost hmoždinky je délka kontaktní plochy, která se pro různé podklady může lišit. Např. u zdiva z plných cihel, kde třecí spoj působí v místě kotvení po celé délce hmoždinky, u zdiva z děrovaných cihel dochází ke třecímu spojení jen na jednotlivých žebrech cihly. To znamená, že kotevní délka u děrovaných cihel musí být větší nežli u zdiva bez průběžných vzduchových dutin. Toto platí u materiálů, které vykazují dostatečnou pevnost.

U měkkých podkladů, např. pórobetonu, je třecí spoj méně vhodný. Při použití hmoždinky obvyklého průměru 8 mm je výhodnější aplikovat princip tvarového spoje spočívajícího v letmo uložených výčnělcích, které se při zasunování hmoždinky do otvoru sklopí do pouzdra hmoždinky. Tím, že se tyto výčnělky při montáži zatlačí do měkkého podkladu, nevznikají zde žádné rozpěrné síly a materiál nemůže postupem času relaxovat (být poddajným). V důsledku toho je garantována dlouhá životnost tohoto spoje.

Další možností je materiálový spoj zajišťující spolupůsobení s nosným podkladem. Tento mechanismus může být realizován např. nastřelovacími hmoždinkami do betonového podkladu. V podstatě jde o vražení nastřelovací jehly velkým množstvím vyvinuté energie do pevného podkladu. Třecí silou je vyvinuta velmi vysoká teplota, při které se kovová jehla pevně spojí s podkladem. Důkazem tohoto pevného spojení jsou zbytky částeček nosného podkladu na hrotu jehly po jejím vytažení z podkladu.

Použité hmoždinky mohou být:

  • zatloukané - umožňují rychlé osazení rozpěrného trnu s dosažením efektivní rozpěrné síly;
  • šroubovací - zasunované šrouby jsou opatřeny závitem zajišťujícím spojení s plastovým pouzdrem. Při vytahování hmoždinky je tahová síla přenášena závitem, který dovoluje větší namáhání;
  • nastřelovací - přímé nastřelování pomocí pistole spojuje přípravu otvoru s vlastní montáží do jediného pracovního taktu a tím urychluje montáž.

5. Vady při použití kontaktního zateplovacího systému pro podklady s obsahem vlhkosti a solí

Kontaktní zateplovaní systémy lze aplikovat též na vlhkých a zasolených podkladech kombinací sanačního a zateplovacího systému. Škodlivý vliv solí může být eliminován sanačním omítkovým systémem, který umožní uložení solí v pórech omítky, čímž se zabrání jejich krystalizaci na povrchové vrstvě. Z hlediska sanace vlhkého zdiva je rozhodující propustnost pro vodní páry. Z tohoto důvodu musí být tepelný izolant výhradně z minerální vlny (nikoli z pěnového polystyrénu) a lepící vrstva, ztužující stěrka a konečná omítka nesmí vykazovat vysoký difúzní odpor.

Pokud bude použit kontaktní zateplovaní systém bez sanačních omítek, vznikají tyto závady:

  1. na povrchu zdiva krystalizují soli, které tak narušují vrstvu lepicí malty,
  2. odpařovací zóna v případě propustného systému zasahuje zdivo, které je tak krystalizací solí nadále narušováno,
  3. dochází k postupnému ukládání solí do tepelného izolantu a tím ke zvyšování jeho tepelné vodivosti a v důsledku toho i ke snižování jeho tepelně izolační schopnosti.

6. Důsledky provádění dílčích kontrol při montáži kontaktních zateplovacích systémů

Celou řadu výše uvedených závad lze odstranit pečlivým prováděním mezioperačních kontrol. A právě zde by se měla uplatnit i činnost technických dozorů. Proto každý investor, včetně majitelů rodinných domů, by si měl při montáži kontaktního zateplovacího systému zabezpečit provedení alespoň následujících dílčích kontrol:

  1. posouzení kvality podkladu, zejména:
    • soudržnost,
    • vlhkost,
    • rovinnost;
  2. osazení soklových lišt v těch místech, kde začíná kontaktní zateplovaní systém nad terénem;
  3. posouzení tepelně izolačních desek - jejich objemová hmotnost, hořlavost a požární odolnost, rozměrová stálost atd. Kvalita dodávaného materiálu by měla být prokázána barevným označením, popř. dodacím listem;
  4. technologie lepení tepelného izolantu:
    • nanesení lepidla po celém obvodu desek se třemi kruhovými terči uprostřed v dostatečné vrstvě tak, aby lepidlo doléhalo k podkladu,
    • pokud budou podklady nasákavého charakteru (Hebel, Ytong, plynosilikát apod.), nesmí být tepelný izolant lepen bez předchozího penetračního nátěru a práce by neměly být prováděny při vyšších teplotách,
    • lepení desek na vazbu, včetně rohů (obr.1 vlevo),
    • spáry tepelně izolačních desek nesmí být prodloužením rohů výplňových otvorů (obr.1 uprostřed),
    • přetažení tepelného izolantu až k ostění okenních a dveřních rámů (obr.1 vpravo),
    • dosednutí desek bez mezer a klínů; pokud již vznikly, je nutno je vyplnit polystyrénovými pásky nebo polyuretanovou pěnou, nikdy ne stěrkovou hmotou, aby nevznikly tepelné mosty;
  5. posouzení rovinnosti nalepených tepelně izolačních desek - sousední desky nesmí být na svém povrchu odstupňovány, jinak by vznikla pravděpodobnost nerovnoměrného nanesení armovací vrstvy s nestejnou tloušťkou a výskytu vrubů, které mají vliv na její pevnost;
  6. posouzení správného uložení tkaniny v armovací vrstvě v souladu s montážním předpisem výrobce zateplovacího systému;
  7. posouzení dostatečného krytí armovací vrstvy penetračním nátěrem, který mimo jiné brání pronikání vzdušné vlhkosti a dešťové vody do její struktury.

7. Závěr

Uvedená analýza vyskytujících se vad v kontaktních zateplovacích systémech má:

  • varovat investory, jak při výběru dodavatele pro kontaktní zateplování postupovat, aby jejich stavba nebyla reklamována pro vzniklé závady, v krajním případě aby nemuselo být provedené zateplení strženo a nahrazeno novým;
  • upozornit dodavatelské firmy a projektanty na nejčastější vady při provádění kontaktního zateplení;
  • seznámit širší veřejnost a majitele nemovitostí na nedostatky, které by se mohly v jejich případech objevit, zejména při provádění zakázek bez technického dozoru.

Literatura:

[1] Jelínek V., Kupilík, V.: Odborný posudek k hodnocení provádění zateplování panelových objektů ve vlastnictví Stavebního bytového družstva Horník v Kladně, Praha, březen 2002
[2] Kupilík,V.: Poruchy povrchových úprav obvodových plášťů, Stavební aktuality, ISSN 0323-2107, 27, 1994, č.11, str.22 - 25
[3] Kupilík V.: Závady a životnost staveb (kniha),Grada Publishing, 1999, str.288, ISBN 80-7169-581-5
[4] Lízal, P.,Schmidt, P., Hradil, P.: Ověření armovací stěrky kontaktních zateplovacích systémů obvodových plášťů budov, Tepelná ochrana budov, ISSN 1213-0907, 2, 1999, č.6, str.36-39
[5] Technická pravidla, kritéria a směrnice CZB 2001, Vnější kontaktní zateplovací systémy, Cech pro zateplování budov ČR, 2001

 
English Synopsis
How to thermo insulate correctly

Growing interest insulation very often results in choosing companies with low price for materials and installation, without considering whether technological standards are observed. The analysis of defects occurring in contact insulation systems should warn investors on how to proceed when choosing a supplier, so as to avoid claims for the resulting defects, or in a extreme case, so the insulation will not have to be replaced. It also wants to draw the attention of suppliers and designers towards those major faults when installing the contact insulation, and bring awareness to the general public about deficiencies that could arise, in particular with the implementation of contracts with no technical supervision.

 

Hodnotit:  

Datum: 14.9.2009
Autor: Doc.Ing. Václav Kupilík, CSc   všechny články autora
Recenzent: Ing. Robert Kunft, autorizovaný inženýr, soudní znalec



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 16.02.2010 13:39)


 
 

Aktuální články na ESTAV.czAž 6,5 mld. korun ročně „vyhazují“ Češi do kontejneru, protože nezmění dodavatele energiíAkce babího léta na fasádní obklady, zahradní zdi a dlažbuDruhá vlna dotací na kotle začne v hradeckém kraji 30. říjnaVeletrh For Arch 2017: Zahájení za účasti oborových manažerů a politických špiček