Dobrých soudních znalců je opravdu málo

Jak byste hodnotil úroveň veřejných i soukromých staveb v České republice?

Za dobu svého dvacetiletého působení v oboru jsem se potkal s velmi pestrou paletou situací - a to jak pozitivních, tak přirozeně také negativních. On celý ten vývoj po roce 1989 byl velmi zajímavý. Celé období lze rozdělit do několika vývojových etap, které se různě překrývají nebo opakují. V roce 1992 byla zrušena platnost ON Oborových norem, které u nás měly velmi dlouhou tradici a představovaly rozšíření regulativů uváděných v ČSN. Dodnes tato struktura specializovaných norem velmi citelně chybí. Ve většině okolních států tato struktura existuje; jmenuje se Richtlinie, Avis Technique, DTU a tak dále, abychom jmenovali alespoň některé. Prakticky každý stát v Evropské unii má legislativně zakotvenou obdobnou strukturu tak, aby bylo možné lépe hodnotit a sledovat kvalitu ve stavebnictví.

A jak jsme na tom tedy my?

V první etapě, asi do roku 1993, jsme žili v poměrně idylické době vývoje stavebnictví, kde dominantní vliv měla socialistická tradice, ale prakticky ihned po roce 1989 se sem začaly dovážet nové technologie a nové materiály. Bylo to ovšem velmi chaotické, neřízené a mnohdy se sem doslova prodíraly i materiály a technologie, které jinde na světě dávno patřily na smetiště dějin. Nicméně v rukách schopného prodejce trvalo několik let, než se historicky znemožnily. Jako příklad lze uvést kanadské šindele, které byly svého času velkým hitem. Jejich sláva naštěstí netrvala dlouho, stačily však napáchat hodně škod. Jednalo se o asfaltové šindele z oxidovaných asfaltů, velmi tenké a s výztužnou vložkou na bázi celulózy. Protože celulóza je nasákavá, jejich životnost nebyla nijak závratná. Dovozce "jaksi omylem" zapomněl informovat, že tyto šindele jsou určeny pro takzvaný "reroofing", to znamená přidání další vrstvy šindelů na již existující vrstvu. Tuto praxi je možné sledovat v severní Americe, kde bývá tendence stavět přístřeší nejnutnější životnosti. Proto i kanadské šindele měly pouze minimální životnost a na nové šikmé střešní pláště se absolutně nehodily.

Tímto, i dalšími podobnými příklady, vznikla další speciální etapa znalecké práce, kdy se člověk setkával s poruchami, které už hraničily se zdravým rozumem. Období to nebylo naštěstí příliš dlouhé, kolem roku 1995 se začaly na český trh prosazovat výrobní firmy, které byly schopny korektně pracovat na trhu a ve většině případů existují dodnes.

Další období lze datovat do let 1995 až 2005, kdy je řada českých výrobních firem pohlcena zahraničními výrobci, kteří v Čechách budují své výrobní kapacity. Období 2005 až 2010 je pak etapou stabilizace trhu v oblasti stavebních izolací, přirozeně však s katalyzátorem stavební krize. Tato krize neodpouští komerční a technické chyby. Firmy, které se jich dopustí, velmi rychle ztrácejí své tržní podíly a jejich zpětné získání je velmi složité. Reakcí na současný stav je "optimalizace". A optimalizuje se vše. Pokud si tento termín přeložíme, zjistíme, že to znamená šetři tak, aby to zákazník nepoznal. On to ale pozná a bude již pozdě - totiž po záruční době. Nevím, jak se bránit proti takovéto optimalizaci. Snad volbou cest, které sice nejsou nejlevnější, ale není u nich nutno dělat žádné kvalitativní kompromisy.

Lišíme se ve své "optimalizaci" i v práci soudních znalců od ostatních států?

Není to tak výrazné, nicméně soudní znalectví, je disciplína, která se vyskytuje prakticky po celém světě, kde jsou stavební problémy. Každá skupina států, které se řídí různými právními systémy, má různou strukturu této profese. Ve světě existují dvě základní skupiny znalců. Jedna, která dělá posudky pro soudy a podporuje legislativní procesy a druhá, která dělá znalectví pro pojišťovny. U nás specializovaná skupina znalců pro pojišťovny neexistuje a tuto práci vykonávají soudní znalci. V mnohých případech je soudní znalectví kolektivní práce, většina zahraničních soudních znalců má za sebou své znalecké kanceláře, vysoké školy a tak dále. V České republice je to zatím trochu jinak, samozřejmě, že za mnohými znalci jsou vysoké školy, za několika málo pak expertní firmy, ale většina soudních znalců pracuje individuálně bez výrazného zázemí. Zde vidím prostor pro vývoj, protože znalecká práce je mnohdy tak složitá, že není možné spoléhat na individuální znalosti, mnohdy je potřeba konzultací, konfrontací názorů, případně přístrojové a zkušební techniky.

Shrňme tedy ty hlavní problémy. Nejsou zde kvalifikované pracovní síly, neumíme pracovat s novými materiály a technologiemi, podivně optimalizujeme, máme soudní znalce bez renomovaného zázemí...

Není to tak strašné, jak to na první pohled vypadá. Jsem hrdý na naši industriální tradici, umíme pracovat prakticky se vším, co se nám namane. Pamatuji si na jeden zážitek, který dokazuje, že i v oblasti izolací umíme leccos - nebo alespoň někteří z nás. Na začátku devadesátých let jsem byl se svými kolegy ve Francii. Francouzi nám předváděli, jak se zpracovávají v té době u nás neznámé materiály. Bylo to velmi zajímavé, ale asi po hodině předvádění jeden z mých kolegů izolatérů pravil: "Půjč mi to, ty kluku francouzská, teď ti ukážu, jak to děláme my." Tím klasické předvádění skončilo a začala mezinárodní "pantomima". Odtud pramení můj dojem, že není těžké se něco naučit, ale je problém dostat se k odpovídajícím informacím.

Přesto však, přes veškerý svůj optimismus, považuji současnou dobu, podporující bezhlavě vzdělávání, za lehce problematickou. Téměř nám vymizelo učňovské školství, v oblasti izolatérů je to naprosto katastrofální, protože učební obor tohoto jména již spoustu let neexistuje a všichni izolatéři se to učí takzvaně na koleni. Existuje sice Cech KPT ČR, kam izolatérské řemeslo patří, ale najít cestu, jak zařídit školu nebo kurz pro izolatéry, je velmi složité a zrovna moc se nám to nedaří. Tady jsou Francouzi rozhodně vpředu.

Jaká je podle vás budoucnost českého stavebnictví a potažmo i vašeho oboru, jak se bránit tlakům na soudní znalce?

Nároky na soudní znalce jsou velmi zajímavou otázkou. Osobně si myslím, že dominantní část znalecké práce jsou zkušenosti a znalosti, které se jen velmi problematicky učí, které je nutné získat dlouholetou praxí v oboru a mnohými posudky. Podle toho se pak hodnotí kvality soudních znalců, včetně těch etických. Samozřejmostí je odpovídající vzdělání v oboru a povědomí o fungování právních předpisů a všech legislativních pochodů.

Ing. Marek Novotný je soudním znalcem v oboru stavebních izolací a stavební fyziky. Podílel se na celé řadě staveb, za svoji dvacetiletou praxi zpracoval více než tisíc posudků.