Reflexní podstřešní pojistné hydroizolace a reflexní parozábrany
Reflexní povrch materiálů ohraničujících uzavřené vzduchové mezery může znatelně snížit celkový prostup tepla. K tomu je ale zapotřebí dosáhnout nízké emisivity povrchu a její zachování po dobu životnosti.
Na stavebním trhu EU a tedy i ČR se vyskytuje značné množství různých reflexních materiálů od jednoduchých jednovrstvých jednostranně reflexních fólií až po složité vícevrstvé materiály, často i s reflexní vrstvou na obou stranách materiálu. Tj. materiály, které svojí reflexní vrstvou dokáží odrážet teplo a tím snižovat součinitel tepelné vodivosti vzduchové mezery sousedící s reflexní vrstvou. Při součtu vrstev celé konstrukce tak vzniká větší tepelný odpor celé skladby, tj. konstrukcí pak proniká menší množství tepla, než v případě kdy by ve stejné konstrukci byl použit nereflexní materiál.
Foto 1: použití reflexní parozábrany
Nejvíce používané jsou reflexní parozábrany a v poslední době začínají být populární i reflexní podstřešní pojistné vysoce difúzní hydroizolace. Bohužel, často je spotřebitel balamucen "rádobydodavatelskou" firmou tvrzením o obrovské výkonnosti reflexní vrstvy příslušného materiálu, který však fakticky svojí reflexní funkci může mít naprosto minimální. Rozdíl reflexní účinnosti - emisivity čti epsilon různých reflexních materiálů totiž může být obrovská a to i 50-ti násobná. Ne všechno co se leskne či třpytí, totiž ještě musí být automaticky reflexní. Bohužel mnoho dodavatelů různých reflexních materiálů vlastnost = emisivitu vůbec neudává a většinou právě proto, že reflexní schopnost jejich materiálů je naprosto zanedbatelná.
Foto 2: vysoce difúzní reflexní membrána
Vlastní reflexní schopnost - emisivita se udává jako bezrozměrové číslo, které uvádí reflexi v převráceném smyslu, tj. jednoduše řečeno jako "pohltivost tepla". Tj. čím je číslo menší, tím je výkonnost reflexní vlastnosti (odraz tepla) materiálu lepší. U těch nejlepších reflexních materiálů se jejich emisivita pohybuje okolo čísla 0,017, úplně nereflexní materiály pak mají tuto hodnotu 0,85, při kalkulaci bez jakékoliv vrstvy je pak kalkulována hodnota 0,90. Pokud je emisivita materiálu větší než hodnota 0,50, pak již je jejich reflexní výkonnost natolik zanedbatelná, že její přínos pro snížení průniku tepla konstrukcí je naprosto bezvýznamná.
Tab. 1. emisivita různých reflexních podstřešních pojistných hydroizolací
Tab. 2. emisivita různých reflexních parozábran
Je však nutno si uvědomit, že i sebelepší reflexní vrstva je k ničenu, pokud s reflexní vrstvou nesousedí vzduchová mezera, tj. pokud je reflexní materiál aplikován v celoplošném styku s další vrstvou konstrukce. A i tato vzduchová mezera by měla být určité velikosti. Pokud tloušťka vzduchové mezery klesne pod 25 mm či stoupne nad 80 mm, pak je efekt reflexní vrstvy výrazně potlačen, tj. výrazně klesne její účinnost. Proto je u materiálů s reflexní vrstvou doporučována vzduchová mezera o tl. 40-60 mm.
Tab. 3 Tepelný odpor Rw 40 mm vzduchové mezery s reflexními materiály s různou emisivitou
Účinnost reflexe však záleží i na poloze vlastní konstrukce. Největší účinnost odrazu tepla vzniká při svislé poloze (např. u zateplení stěny), nižší účinnost je při šikmé poloze (např. zateplení šikmin střechy) a nejnižší u horizontální polohy (např. zateplení stropu). Přibližně můžeme konstatovat, že u šikmé polohy je účinnost na 79% a při vodorovné poloze na 65% účinnosti oproti při poloze svislé.
Tab. 4 Tepelný odpor Rw 40 mm vzduchové mezery s reflexní parozábranou s emisivitou 0,017 podle polohy skladby
Nasměrování reflexní vrstvy pak může řešit různé varianty potřeb konstrukce. Pokud nasměrujeme reflexní vrstvu např. reflexní parozábrany (s tím, že mezi parozábranou a podhledem bude vytvořena vzduchová mezera) či podstřešní reflexní membrány (s tím, že mezi membránou a tepelnou izolací bude vytvořena vzduchová mezera) směrem k vytápěnému interiéru, docílíme tak zlepšení konstrukce v tom smyslu, že nám bude z interiéru do venkovního prostředí utíkat menší množství tepla. Pokud membránu reflexní vrstvou otočíme směrem k venkovnímu prostředí, tj. krytině či fasádnímu obkladu, docílíme tak menšího průniku tepla z exteriéru do interiéru, tj. zejména pro období vysokých venkovních teplot, tj. tak aby byl snížen problém přehřívání podkroví v letním období.
Obr. 1: Různé využití účinnosti reflexe
Efekt použití reflexních vrstev v konstrukci stoupá tím více, čím je původní konstrukce hůře zateplena ostatními typy tepelných izolací či jinými vrstvami. Tj. čím více by skrz původně plánovanou konstrukci utíkalo tepla, tím větší smyl je v takové konstrukci použít reflexní materiál.
Mnohá tvrzení u různých dodavatelů reflexních fólií či membrán jsou bohužel naprosto klamavou reklamou. Často schválně nezdůrazňují nezbytné aplikační souvislosti pro docílení funkce výrobku, protože složitost takové montáže je natolik výrazná či nevýhodná, že od vlastního využití příslušného výrobku by klienta úplně odradila. Naopak existuje řada opravdu seriózních dodavatelů reflexních membrán i parozábran, kteří nic nezamlčují a jsou schopni dodat přesné podklady o reflexní účinnosti = emisivitě svých materiálů.
Pozn.: Všem čtenářům se omlouvám za chyby v článku (tab. 3. a tab. 4. a text mezi nimi) v jeho původním znění. Vznikly díky tomu, že níže citovaný protokol Certifikační zkušebny, z něhož bylo vycházeno, měl nesprávně formulovaný závěr.
Použité podklady:
- Interní měření emisivity laboratoří zkušebny výrobního závodu (před i po provedeném testu stárnutí materiálů dle EN 13859-1 příloha C)
- Protokol č. V - 084/08 z 01.12.2008, CSI a.s. Zlín (Stanovení přídavného tepelného odporu podle ČSN EN ISO 6946)
