Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Lepení laminátových podlah: Vyhněte se problémům!

Plovoucí laminátové podlahy zná dnes každý, a téměř každý s ní má osobní zkušenost. Tento typ podlahy se stal tak všeobecně známým, že pronikl do běžné mezilidské terminologie. Řekne-li zákazník „plovoucí podlaha“, ve většině případů má na mysli podlahu laminátovou nebo vinylovou. Je to tak správně? A musí být laminátová podlaha pokaždé plovoucí?

Poslechněte si audio verzi článku:
Více zajímavých podcastů na estav.tvOn-line televize pro architekturu, stavbu a bydlení

Historie zná mnoho případů, kdy název určitého výrobku (či značky) vedl k zevšeobecnění a daný výraz se vžil do všeobecného užívání, navzdory své nepřesnosti, namátkou např. luxování (vysávání podlahy se běžně provádí i výrobky jiných značek). Podobně se mezi lidmi vžilo i pojmenování všech laminátových podlah jako podlahy plovoucí.

Toto označení je však minimálně nepřesné. „Plovoucí“ je označení pro způsob pokládky, zůstaneme-li jen v oblasti podlahových krytin. Plovoucí podlahou tak mohou být i podlahy dřevěné, vinylové a další. Zkrátka všechny podlahové krytiny, které nejsou pevně spojeny s horizontálními či vertikálními konstrukcemi budovy.

Extrémní případ pokládky na vlhký podklad
Extrémní případ pokládky na vlhký podklad
Případ průniku vlhkosti pod podlahu
Případ průniku vlhkosti pod podlahu

Musí být laminátová podlaha plovoucí?

Dnes už jsou všechny laminátové podlahy vybaveny zámkovým spojem, který velmi urychluje a zjednodušuje pokládku. Jedná se o standard, který již nikoho nepřekvapí, ale tato přednost laminátových podlah se proměnila i v malý Damoklův meč nebo aspoň mečík. Snadnost pokládky vedla k mnoha instalacím krytiny neodborným způsobem, na nevhodné podklady a od toho už je jen malinký krůček k určité devalvaci jména, přesněji produktu jako takového. Mezi nejčastější neodborné přečiny při pokládce patřilo (a patří) pokládka krytiny na nerovný podklad a nevhodné podložky. Tato skutečnost se následně projeví zejména hlučností krytiny – častý problém, hlavně v rekonstruovaných prostorách, kdy nesprávně položená laminátová podlaha otevřela brány akustického pekla a to nejen pro své uživatele, ale i (a v mnoha případech hlavně) pro sousedy žijící pod prostory s touto podlahou. Ve většině případů by nepříjemnostem s hlučností krytiny zabránilo použití kvalitní protihlukové podložky. Nicméně problém byl na světě a hlučnost laminátových podlah vstoupila do všeobecného podvědomí všech.

Přiznejme si na rovinu, laminátové podlahy nepatří, již z vlastností své konstrukce, k nejtišším podlahám. Ale současně jejich hlučnost nemusí překračovat únosné meze.

Jaké řešení se nabízí? Výrobci podlahových krytin přinesli na trh produkt, jehož pokládka vyžaduje užití podložek – hydroizolačních při pokládce na potěrové podklady a protihlukových ve všech případech plovoucí pokládky. Své řešení hledali (a našli) i profesionální firmy zabývající se prodejem a pokládkou těchto krytin, a to celoplošné přilepení podlahy k podkladu. Jde však o řešení nesoucí určitá rizika a je nutné zvážit případná rizika tohoto způsobu pokládky v porovnání s jeho výhodami.

Laminátová plovoucí podlaha zasažená lokální vlhkostí
Laminátová plovoucí podlaha zasažená lokální vlhkostí
Laminátová podlaha přilepená na vlhký podklad
Laminátová podlaha přilepená na vlhký podklad

Lepit? Nezbytné čtyři body

Vynecháme-li určité specifické prostory, kde je nutné podlahu celoplošně přilepit – například schodiště, na jaké faktory je nezbytné brát zřetel před tím, než laminátovou podlahu přilepíme nebo to doporučíme koncovému uživateli?

Prvním bodem řešení by vždy měla být kontrolní otázka na výrobce, a to buď přečtením návodu na pokládku, nebo přímým dotazem, zda je možné vybraný typ krytiny celoplošně lepit. V tomto bodě nastává i první zádrhel, a to hned ten nejdůležitější: Většina výrobců laminátových podlah nedoporučuje jejich přilepení k podkladu a přímo vyžadují plovoucí pokládku. Pokud výrobce krytiny nepovoluje pokládku jejím přilepením, nezbývá než od tohoto způsobu odstoupit. Je nutné brát na vědomí, že pokud výrobce přilepení neschvaluje, bude z tohoto úhlu pohledu nahlížet i na případné pozdější reklamace. Podlahář (nebo koncový uživatel) tak musí sám zvážit, zda získané benefity převyšují podstupované riziko.

Pokud však výrobce krytiny její přilepení k podkladu připouští (nebo je-li odpovědná osoba ochotna přijmout možná rizika i s následky), přichází druhý bod k řešení a to typ použitého lepidla. V případě laminátových podlah je vždy dobré zkonzultovat typ lepidla s výrobcem podlahové chemie, tedy dodavatelem lepidel.

Třetím, a neméně důležitým bodem, je stav podkladu, respektive kontrola stavu podkladu před samotnou pokládkou. Na podklad, kromě lepidla a samotné krytiny, nepřijdou žádné další vrstvy a z toho důvodu je tento krok velmi důležitý a není možné ho jakýmkoliv způsobem podcenit. Rovinnost podkladu musí být měřena vždy před každou pokládkou podlahových krytin, stejně jako jeho zbytková vlhkost. A právě ta hraje velmi důležitou roli. U plovoucího způsobu pokládky je využívána parotěsná folie, která dokáže ochránit podlahu před vlhkostí migrující z podkladu – to pochopitelně za předpokladu, že je parotěsná folie instalována řádně s přesahy (či slepením spojů), do vany (= vytažená do zdí, aby chránila krytinu z bočních stran) a na podklad mající maximální povolenou hodnotu zbytkové vlhkosti. U lepené krytiny však parotěsná folie není přítomna a tuto skutečnost je nutné zohlednit.

Hodnoty maximální zbytkové vlhkosti podkladu, které jsou vhodné pro pokládku krytiny, vždy udává její výrobce, případně je obsažena v ČSN (která je ovšem u cementových potěrů velmi přísná). Podlaháři s dlouholetou praxí však vědí, že je-li podklad na hraničních hodnotách (respektive je mírně přesahuje – i když to by se stávat nemělo), správně provedená izolační folie krytinu ochrání. Přilepením krytiny však tato ochrana odpadá a měření zbytkové vlhkosti podkladu, a pokládka na řádně vyschlý podklad, tak nabývá na ještě větší důležitosti.

Čtvrtým bodem je pevnost v tahu samotného podkladu (potěru). U plovoucího způsobu pokládky se obvykle pevnost v tahu neřeší. Ale u celoplošného lepení krytin je tato vlastnost podkladu důležitým prvkem pro správné fungování krytiny. Pevnost v tahu podkladu se zjišťuje odtrhovou zkouškou a naměřené hodnoty by neměly být nižší než 1 MPa.

Jak je psáno výše, většina výrobců laminátových podlah nepřipouští pokládku svých produktů celoplošným přilepením. Proč tomu tak je a kdy lze bezpečně laminátovou podlahu přilepit?

Důvodem pro odmítání tohoto způsobu pokládky výrobci jsou rizika pro podlahu plynoucí z vlhkostních podmínek v místě pokládky. Hlavním faktorem je zbytková vlhkost podkladu, kdy nepřítomnost hydroizolační vrstvy nese zvýšená rizika poškození krytiny. Druhým faktorem je vzdušná vlhkost v objektu a vlhkost přímo působící na krytinu (např. při údržbě).

Konstrukce laminátové podlahy s integrovanou protihlukovou podložkou
Konstrukce laminátové podlahy s integrovanou protihlukovou podložkou
1 – povrchová vrstva (např. s texturou dřeva)
2 – nášlapná vrstva (ovlivňuje zátěžovou třídu podlahy)
3 – dekorační vrstva (např. vzhled dřeviny)
4 – nosná vrstva (obvykle HDF)
5 – zámkové spoje
6 – impregnace spojů
7 – spodní vrstva (nosná vrstva)
8 – integrovaná protihluková podložka

Nosná deska u laminátových podlah bývá většinou z materiálu HDF. Tyto materiály již mívají určitý stupeň ochrany před působením vlhkosti (snížená nasákavost, impregnace spojů), přesto stále určitý stupeň nasákavosti (bobtnavost) zůstává jejich vlastností. Při zasažení nadměrnou vlhkostí nebo dlouhodobým působením vlhkosti tak dochází k jejich nabobtnání. To se projevuje tvarovou deformací krytiny, obvykle obligátním střížkováním, a dalšími možnými vadami s tím spojenými. Např. při lokálním zásahu vlhkostí (častý problém přelitých květináčů) dochází k vystřížkování lamel v zasaženém místě, obvykle v rozsahu dvou, tří lamel, respektive jejich spojů. Podlaha v daném místě jeví znaky nabobtnání, projevující se zvednutými spoji. Nabobtnalá deska zvětší svůj objem, dojde k roztažení krytiny – toto roztažení je však vykryto dilatačními mezerami na krajích plochy. Dané poškození se tak, z pohledu uživatele, jeví jen jako drobná estetická vada v daném místě. Pokud by však došlo k danému poškození (vlhkostí) u laminátové podlahy, která je přilepená, stav může být podstatně horší. U nosné desky dojde k nabobtnání, tím zvětšení jejího objemu a tendenci k roztažení. Dílec je však pevně spojen s podkladem a toto spojení brání roztažení krytiny. Vzniklé síly tak mohou poškodit zasažené dílce, může dojít k nevratné degradaci krytiny, které se projeví fatální vadou (nikoliv tedy jen estetickou) zasažených dílců.

Riziko působení vlhkosti z podkladu i vlhkosti svrchní je tak hlavním důvodem pro omezení vydávaná výrobci.

Existuje tedy bezpečný způsob přilepení laminátové podlahy? Žádné absolutně bezpečné řešení neexistuje. Ale existuje řešení, které eliminuje (nebo pomáhá eliminovat) možná rizika. A řešení je to relativně jednoduché, navržené výrobci podlah. Tím je celoplošné přilepení laminátových podlah, které mají z výroby integrovanou protihlukovou podložku. Toto řešení výrobci (většina) připouští.

Dílce mají podložku přilepenou na spodní straně, celková tloušťka těchto desek tak bývá o cca 2 mm větší než je u standardních dílců. Podložka slouží jako protihluková, sama tak výrazným způsobem snižuje hlučnost krytiny. V případě přilepení na podklad podložka plní i určitou funkci poslední pojistky – v případě zvýšené vlhkosti působící na krytinu, dojde k odtržení podložky od spodní strany dílců a krytina se tak stává plovoucí, samotná podložka zůstává spojena s podkladem. To jí pomůže zvládnout ataky vlhkosti roztažením (za předpokladu dodržení řádných dilatačních mezer mezi krytinou a pevnými předměty-zdmi) a snižuje se riziko jejího poškození. Lepení dílců s integrovanou protihlukovou podložkou však neznamená, že je možné podcenit kontrolu zbytkové vlhkosti podkladu a počítat, že dílce se utrhnou od podložky a podlaha to vyřeší sama.

Závěr

Lepení laminátových podlah k podkladu je pro realizační firmy zajímavou možností hlavně z pohledu přidané hodnoty práce, tedy prodeje lepidla a odbornější (a dražší) pokládky, současně přináší výhody i pro uživatele krytiny. Přesto, možná i právě proto, není tento způsob pokládky snadnou záležitostí a přináší s sebou rizika, která by měla vést k pečlivému zvážení a rozmyšlení při volbě způsobu instalace laminátových podlah. A pokud již padne rozhodnutí o přilepení laminátové podlahy k podkladu, první volbou se jeví krytiny s integrovanou protihlukovou podložkou.

Benefity přilepené laminátové podlahy

  • Snížení hlučnosti krytiny
  • Zabránění prohybu krytiny při chůzi = pevná podlaha
  • Minimalizace výskytu zvukových projevů krytiny (vrzání, lupání, atd.)
  • Zmenšení tepelného odporu krytiny na podlahovém topení

Nevýhody přilepené laminátové podlahy

  • Přenos hluku přímo do konstrukce budovy
  • Nepřítomnost parotěsné folie
  • Znehodnocení podkladu při demontáži krytiny (a její případné výměně)
  • Časově náročnější pokládka
  • Finanční náročnost pokládky
 
 
Reklama