Podlahy po povodni: Jak správně postupovat při opravách

První kroky

S postupným opadáváním vody začíná být zřejmé, jak rozsáhlé škody živel napáchal. Zatímco stěny domů se často dají vysušit a omítky opravit, podlahy, které byly delší dobu vystaveny vlhkosti, představují zvláštní výzvu. Voda se rychle vsakuje do podkladových vrstev, a pokud není zasaženo včas, může způsobit trvalé poškození nejen povrchových materiálů, ale i samotné konstrukce podlahy.

Po povodni je klíčové jednat rychle. Nejdříve je nutné odstranit veškerou stojatou vodu a začít s vysoušením zasažených prostor. Jakmile jsou podlahy zbaveny viditelných škod, přichází na řadu proces vysoušení, který může trvat i několik týdnů. Kromě použití vysoušečů vzduchu je často nutné využít odborné služby, které dokáží podlahu důkladně vysušit i ve spodních vrstvách. Tento krok je klíčový pro zamezení růstu plísní, které mohou ohrozit zdraví obyvatel a snížit životnost nové podlahové krytiny.

Přívalovým deštěm vyplavená dřevěná podlaha, vlhkost ve spodní části konstrukce

Vytopená versus vyplavená podlaha

Protože nehody se v lidském životě stávají, mnoho z nás má již osobní zkušenost s vytopenou podlahou. Vyplavení podlahy je však absolutně jiná situace. Jaký je rozdíl mezi vytopenou a vyplavenou podlahou?

Rozdíl mezi vytopenou a vyplavenou podlahou spočívá hlavně ve zdroji vody a rozsahu poškození:

Vytopená podlaha

Vytopení podlahy vzniká obvykle kvůli problému uvnitř domu, jako je prasklá vodovodní trubka, porucha pračky nebo myčky, případně závada na topení. Voda se rozlije v interiéru, například v jedné místnosti nebo několika sousedících. Škody bývají omezenější a voda obvykle nezpůsobí hlubší poškození konstrukce, pokud se zasáhne rychle. Nejčastěji je potřeba vysušit podlahu, vyměnit poškozené části krytiny a vyčistit zasažené prostory.

Vyplavená podlaha

Vyplavení podlahy nastává, když voda pronikne do domu zvenčí, například při povodni, přívalovém dešti nebo rozvodnění řeky. V tomto případě je rozsah poškození obvykle mnohem větší. Voda může zasáhnout nejen podlahovou krytinu, ale také podkladové vrstvy, základy domu a další části stavební konstrukce. Často bývá voda znečištěná, což zvyšuje riziko plísní a bakterií. Opravy po vyplavení jsou náročnější, vyžadují kompletní vysušení, dezinfekci a výměnu celých podlah.

Zatímco vytopená podlaha je výsledkem vnitřní havárie a poškození je obvykle menší a lokální, vyplavená podlaha je důsledkem vnějšího zaplavení, které může zasáhnout celou nemovitost a způsobit vážnější škody.

Přírodní, laminátové podlahy a koberce

Vyplavení přírodních podlahovin, jako jsou podlahy dřevěné nebo korkové, představuje velkou výzvu při sanaci po povodních. Tyto materiály jsou atraktivní díky své ekologičnosti a příjemnému vzhledu, ale jsou také náchylné k poškození vlhkostí. Bambus a korek, stejně jako dřevěné podlahy, rychle absorbují vodu, což způsobuje bobtnání a deformace. Tvarové změny vedou k poškození konstrukce krytiny. Dílce nabobtnají, zvětší svůj objem. To vede k „překonání“ ponechaných dilatačních mezer, „opření“ se o pevné části konstrukcí (zdi) a vyboulení dílců. Zvukové projevy při chůzi na takto deformované podlaze jsou tím nejmenším problémem. Podstatně závažnějším faktorem je, že tyto „nadměrné“ změny tvarů vedou k poškození/destrukci spojů lamel a většinou i k delaminaci.

Při otázce, zda mají větší šanci vydržet nápor vyplavení podlahy celoplošně přilepené nebo instalované plovoucím způsobem, nelze odpovědět jinak, než že šance jsou naprosto vyrovnané = nulové u obou způsobů pokládky.

Obdobná poškození s obdobnými projevy vznikají u laminátových podlah. Přestože nejsou řazeny přímo mezi přírodní podlahoviny, jejich konstrukce obsahuje značný podíl dřevitých materiálů. Nosná vrstva z HDF má z části podobné vlastnosti jako dřevo – nasákavost. Ale její složení ovlivňuje další „chování“ materiálu – po vysušení dochází jen k minimálnímu návratu do původního tvaru, respektive ke skoro žádnému… Nabobtnání (tvarové změny) laminátových podlah jsou trvalým efektem. A pochopitelně tyto tvarové změny vedou k destrukci laminátových podlah.

V současnosti trh nabízí i velké množství voděodolných laminátových podlah. Jejich voděodolnost je dosahována užitím nosné HDF desky se sníženou nasákavostí a impregnační ochranou v zámkových spojích. Voděodolnost konstrukce je však zamýšlena v rámci běžných provozních podmínek – tedy zasažení krytiny vlhkostí svrchu (vylité tekutiny, odtávající sníh z bot, apod.). Této vlhkosti dokáží voděodolné laminátové podlahy odolávat nejen několik hodin, ale i v řádech dnů (obvykle 2–4 dny). Ale v tomto případě jde o lokální působení vlhkosti. U vyplavených krytin jde o celoplošný rozsah, navíc voda vniká i pod krytinu – impregnace spojů je tím vyřazena ze své funkce. Tedy ani voděodolné laminátové podlahy nejsou vyplavením nepoškoditelné.

Kobercové krytiny vniknuvší vodu nasáknou jako houba a mohou začít plesnivět. Protože povodně sebou nesou i další tekutiny zvenčí, jejich poškození je vždy fatální. Nejde tedy spoléhat na řešení ve stylu vysušení, vyčištění.

Podklad pod vyplavenou LVT podlahou

Vyplavený objekt, stopy po povodni na obvodové zdi

Voděodolné podlahoviny

Mohlo by se zdát, že krytiny, které jsou řazeny mezi voděodolné z důvodu nenasákavosti své konstrukce, jako jsou např. vinylové podlahy nebo PVC, nebo kompozitní podlahy (SPC, WPC), vyplavení nijak neovlivní. Samotná jejich definice k této úvaze přímo svádí. Pravdou je však opak, bohužel. Vynecháme-li fakt, že povodeň sebou nese i velké množství chemických látek, které samy o sobě mohou poškodit/zničit tyto krytiny, hlavní příčinou je skutečnost, že vlhkost v případě vyplavení se vždy dostane i do konstrukce podkladu. Voda nezůstává pouze na samotné krytině a to ani za předpokladu jejího případného dokonalého utěsnění (které je v praxi však nedosažitelné), proniká do podkladní vrstvy. Všechny krytiny mají v návodech výrobců uvedeny hodnoty maximální přípustné zbytkové vlhkosti podkladu před její instalací. Protože definice „voděodolnosti“ je i v tomto případě myšlena jako odolnost proti „svrchní“ (provozní) vlhkosti, nikoliv jako proti vlhkosti z podkladu.

Působení vlhkosti z podkladu, zejména dlouhodobé působení, je velkým problémem i pro výše uvedené typy podlahovin. Vlhkost z podkladu způsobuje vznik boulí (PVC, vinyly), či tvarové deformace dílců (kompozitní podlahy). Současně může vést i ke změně barev, odstínu dekoru a zápachu krytiny (dlouhodobé působení vlhkosti na krytiny na bázi PVC vede k jejich strukturálnímu poškození, které se projevuje zejména změnou barvy a zápachem). Rizikem této skutečnosti je, že k projevům nedochází okamžitě. Tedy vyplavená krytina, po svém očištění, nemusí vykazovat žádné očividné znaky poškození. K prvním příznakům poškození může začít docházet až po několika týdnech, či dokonce i měsících. Řešení je následně komplikovanější – krytina už může být „zastavěna“ vybavovacími předměty, což zvyšuje časovou i finanční náročnost její výměny a také to může komplikovat řešení pojistné události.

Oprava vyplavených podlah

Nejvyšší šanci na „přežití“ vyplavení mají prostory osazené dlažbou. I v jejich případě má velký vliv na jejich výsledný stav doba, po které byly vyplavení vystaveny (a pochopitelně i původ nanesených nečistot). I když dlažba sama o sobě odolává vodě, spáry mezi jednotlivými dlaždicemi mohou být problematické. Pokud nejsou správně ošetřeny (např. pomocí voděodolné spárovací hmoty), může voda pronikat do podkladové vrstvy a způsobit její poškození nebo výskyt plísní. V některých případech je však možné přistoupit pouze k opravě samotných spár, bez nutnosti výměny samotné dlažby. Ale i v tomto případě hrozí riziko vzniku poškození dlažby z důvodu proniknutí vlhkosti do podkladu a následným degradačním změnám stavu podkladu.

Při řešení oprav jednotlivých podlahovin nelze postupovat pouze v rovině uvedení jejich estetického stavu (vzhledu) do stavu co nejbližšího původnímu. Tedy např. provést jen renovaci dřevěných podlah (zbroušení a nanesení nové povrchové úpravy), nebo umytí PVC krytiny. Zásadním faktorem pro stav a životnost všech podlahovin je kondice podkladní vrstvy. A na tu má vlhkost zásadní vliv. Tedy i u krytin s provedenou základní opravou (nebo jen vyčištěním) je vysoké riziko vzniku poškození následného – vlivem vlhkosti působící z podkladu. Kontrola vlhkosti podkladu by tedy měla být vždy prvním krokem u vyplavené podlahy!

Před samotnou výměnou krytiny je nezbytné zkontrolovat stav vlhkosti v podkladu. Nelze očekávat, že krytina bude jeden den demontována a druhý nainstalována nová. Tento postup by vedl jen k poškození/zničení nově nainstalované krytiny. Bohužel před instalací nové krytiny je nutné počítat s časem potřebným pro vysušení podkladu – a to v řádech týdnů, v závislosti na klimatických podmínkách, stavu podkladu a použitém vybavení.

Bohužel, řešení oprav vyplavených krytin jejich kompletní výměnou není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Po demontáži krytiny je nezbytné provést kontrolu stavu podkladu – zkontrolovat jeho celistvost, pevnost, rovinnost a hlavně vlhkost. V případě zasažení podkladu kontaminovanou vodou může být nezbytné i odstranění původního podkladu a jeho kompletní rekonstrukce.

Hygienický pohled

Největším rizikem záplav je kontaminace samotné vody různými zdroji nečistot. Ať už jde o nečistoty přírodního charakteru (prach, hlína, …), nebo nečistoty ze zemědělské půdy (hnojiva), nebo odpadní nečistoty (odpadky, kanalizační voda) či nečistoty chemické (ropné produkty, …). Kontaminovaná voda může vést k poškození krytiny (nejen samotnou vlhkostí, ale právě působením „externích“ látek obsažených ve vodě), ale hlavně k poškození podkladu. Cementové potěry nasají vniknuvší vlhkost včetně složek nečistot. Ty mohou být příčinou následné špatné přilnavosti podkladu při instalaci nových krytin, ale hlavně příčinou zápachu v opravených místnostech. A sebe lépe vypadající nová podlaha nepřinese kýžený efekt, pokud bude instalována v objektu, ve kterém budou převládat pachy linoucí se z podkladu. Sanace podkladu tak může být nezbytnou podmínkou pro další postup prací.

Nemalým rizikem je i vznik plísní a množení bakterií. Ty ke své existenci vlhkost přímo potřebují a je-li jim poskytnuta, jejich přítomnost dokáže zle potrápit každého uživatele daných prostor. I z tohoto důvodu by měly být krytiny zasažené vyplavením vyměněny.

Podcenění

Při hodnocení stavu vyplavené krytiny nelze opomenout stav podkladu. Ten je alfou a omegou pro všechny podlahové krytiny.

Asi není nutné připomínat, že potěry na bázi kalcium-sulfátu (anhydritové potěry) nemají vlhkost vůbec „rády“. Působením vlhkosti dochází k jejich měknutí a dlouhodobé působení vlhkosti vede k jejich degradaci. Ta se projevuje nabobtnáním (roztažením) potěru, které je trvalého charakteru. Následné vysoušení vede ke vzniku deformací, prasklin a drolení povrchu.

Rizika pro cementové potěry jsou uvedeny výše. Ale podobná rizika platí i pro samonivelační stěrky, využívané pro srovnání podkladu před instalací krytin. Působení vlhkosti může vést k jejich tvarovým změnám, vedoucím k prasklinám či utržení od podkladu či od krytiny. Vlhkost má vliv také na stav lepidla použitého pro instalaci krytin. Působením vlhkosti může dojít a většinou i dochází, souběžně se snížením pevnosti nivelační stěrky (a tvarovými změnami krytiny), ke snížení adhezních vlastností lepidla – utržení instalované krytiny.

Působení vlhkosti nemá vliv pouze na samotnou krytinu, ale i na podkladní vrstvy a prvky použité pro její instalaci. Tato skutečnost nesmí být při hodnocení stavu vyplavených objektů podceněna.

Záplavy jsou nepříjemnou a velmi nákladnou událostí, která může způsobit rozsáhlé škody na majetku i ohrozit zdraví a životy obyvatel. Ať už jde o přírodní materiály, laminátové podlahy nebo i voděodolné krytiny, žádná krytina není zcela imunní vůči dlouhodobému působení vody. Nicméně největším přáním každého z nás je, aby se takovým situacím vůbec nemuselo čelit, aby nás podobné katastrofy obcházely a nejen naše podlahy zůstaly suché a v bezpečí.

Tabulka č.1

Tabulka č. 2

Tabulka č. 3