Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Připomínky k ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení po roce platnosti

V příspěvku jsou popsány připomínky, které dosud autoři k normě obdrželi, včetně komentářů. Cílem je podnítit diskusi nad ustanoveními normy, aby její budoucí změna odrážela potřeby uživatelů normy. Pište své postřehy a zkušenosti autorům do diskuze k článku.

1. Úvod

V červenci 2008 bylo vydáno nové znění normy ČSN 74 4504 "Podlahy - Společná ustanovení", které je revizí této normy z roku 1994. Postup přípravy a připomínkování nového znění a zejména jeho změny oproti znění z roku 1994 jsme popsali v našem příspěvku na konferenci PODLAHY 2008 [1].

V průběhu roku, po který je nová norma používána, se ukázalo, že ne všechna ustanovení se podařilo zformulovat tak, aby byla zcela jednoznačná, případně že ne zcela odpovídají požadavkům uživatelů normy. Připomínky k normě, které jsme v průběhu roku obdrželi, proto předkládáme k všeobecné diskusi, včetně našeho komentáře k nim. Výsledky této diskuse chceme promítnout do změny normy, kterou bychom rádi připravili.

2. Rovinnost/ místní rovinnost

Norma používá tyto dva pojmy pro rozdílné vlastnosti. V případě rovinnosti povrchů se sledují odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu. V případě místní rovinnosti povrchu se sledují dva parametry. Prvním je odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí, druhým pak je požadavek na mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi. Tyto parametry nevypovídají nic o tom, v jaké výškové úrovni byl povrch podlahy proveden, ale jsou důležité pro provoz na podlaze a pro komfort jejího používání. Používaná terminologie odpovídá normám pro geometrickou přesnost ve výstavbě.

Připomínky

  • V kapitálách 5 a 6 nejsou tyto termíny používány důsledně a v některých případech je termín rovinnost použit v místě, kde má být použit termín místní rovinnost, případně jsou pro rovinnost používány termíny výšková úroveň povrchu či niveleta.
  • V tabulkách č. 1 a č. 2, definujících požadavky na místní rovinnost podlah, nejsou jmenovitě uvedeny garáže, které přitom tvoří velkou část budovaných podlah.
  • V normě jsou uvedeny pouze požadavky na místní rovinnost nášlapné vrstvy, požadavky na místní rovinnost podkladních vrstev uvedeny nejsou.

Komentář

Ad a)

Použitá terminologie byla přijata do normy až v pozdější fázi přípravy textu, během připomínkování. Nesrovnalosti v názvosloví musí být ve změně opraveny. Chybně je názvosloví použito v čl. 5.1.2, 5.2.1, 6.1.2, 6.1.5 a 6.2.1.

Ad b)

Typ podlahy Mezní ochylka
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) 2 mm
Ostatní místnosti 3 mm
Výrobní a skladovací haly 5 mm

Tabulka 1 - Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy

Typ podlahy Mezní ochylka
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) 2 mm
Ostatní místnosti 2 mm
Výrobní a skladovací haly 2 mm

Tabulka 2 - Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře
a mezní rozdíly ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic

Garáže nejsou reprezentativními prostorami budovy. Běžný provoz v nich, tj. chůze a jízda automobilem zároveň nekladou vysoké požadavky na místní rovinnost. Vzhledem k tomu se domníváme, že je možné je v obou tabulkách zařadit do kategorie výrobní a skladovací haly, která má nejméně přísné požadavky a v tomto smyslu tabulky 1 a 2 doplnit.

Ad c)

Ve znění normy z roku 1994 jsou v čl. 3.3.2 uvedeny největší odchylky místní rovinnosti povrchu podkladu, a to následovně:

2 mm - při lepení, popř. při volném kladení pryžových, textilních podlahovin, při lepení mozaikových parket, při kladení textilních podlahových dílců s konečnou povrchovou úpravou, při lepení keramických dlaždic do tenkovrstvých tmelů, při provádění litých podlahovin ze syntetických pryskyřic a teraca;
4 mm - při kladení dřevěných podlahovin (např. vlysy) a kladení polymerbetonů;
6 mm - při kladení pružných izolačních rohoží bez vyrovnávací vrstvy škváry nebo písku;
10 mm - při lepení hydroizolačních vrstev nebo při kladení dlaždic do maltového lože;
20 mm - při kladení pružných izolačních rohoží na vyrovnávací vrstvu škváry nebo písku.

Požadavky na místní rovinnost nášlapné vrstvy byly i ve znění z roku 1994 stanoveny stejnými hodnotami jako jsou v nové normě (viz tabulka 1). V případě, že pro podklad nášlapné vrstvy byla povolena větší odchylka místní rovinnosti, bylo nutno podlahu vyrovnat při kladení nášlapné vrstvy. Domníváme se, že výčet podlahovin a technologií jejich kladení, uvedený ve znění z roku 1994 není ani zdaleka kompletní a že kompletní seznam, při dnešním rozvoji stavebních materiálů a technologií, ani není možné sestavit. Zároveň se domníváme, že vyrovnání nerovností při kladení např. dřevěných podlahovin (vlysů apod.) může být velmi problematické. Na druhé straně např. v případě litých syntetických podlahovin, polymerbetonů, teraca apod. je možnost vyrovnání nerovností podkladu přímo závislá na tloušťce nanášené vrstvy a normové požadavky by u těchto technologií v některých případech mohly být příliš benevolentní a v jiných naopak zbytečně přísné.

Domníváme se, že požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy), musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad. V čl. 5.1.2 norma požaduje po autorovi návrhu podlahy (obvykle projektant), který definuje skladbu podlahové konstrukce, aby požadavky jednotlivých vrstev na svůj podklad v tomto návrhu zohlednil a aby požadavky na rovinnost povrchu podkladních vrstev předepsal. V případě, že tyto požadavky nebudou technologií spodní vrstvy splnitelné, musí autor návrhu podlahy počítat ve skladbě podlahy s vyrovnávací vrstvou. Domníváme se, že aktuální znění normy v tomto případě není vhodné měnit.

3. Metodika měření místní rovinnosti

V novém znění normy "Podlahy - Společná ustanovení" je postup měření místní rovinnosti definován následovně:

Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíž koncích jsou podložky o výšce 20 mm a půdorysné ploše 10 mm x 10 mm. Pomocí posuvného měřítka se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě.

Plocha kontaktu mezi měřítkem a vrstvou je čtvercová o rozměrech 10 mm x 10 mm. Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením hodnoty 20 mm od změřených hodnot.

Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m2 podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Zkušební místa se rovnoměrně rozmístí po ploše podlahy.

Připomínky

Postup měření místní rovinnosti je pracnější než dosud běžně používaný postup, kdy se dvoumetrová lať položí přímo na hodnocený povrch a pomocí měrného klínku, nebo posuvného měřítka se zjišťují odchylky. Problematické je zejména použití posuvného měřítka pro měření odchylek, protože při jejím odchýlení od svislé polohy může dojít k významnému ovlivnění výsledku měření.

Komentář

Zkušební metoda je zobecněným postupem definovaným v normě pro keramické obklady ČSN 73 3451 "Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů". Díky použití podložek je možné měřením postihnout i deformaci podlah tzv. zkroucením desek. Definovány jsou i velikosti kontaktních ploch lati a posuvného měřítka s posuzovaným povrchem, což eliminuje možný vliv drsnosti (viz obr. 1 a 2). Při položení lati přímo na povrch podlahy a uvažování pouze odchylek změřených mezi body dotyku latě s podlahou (obecně považováno za správný postup) toto zdeformování podlahy prakticky není možné zdokumentovat, při uvažování odchylek i na převislém konci latě (obvykle považováno za chybný postup) naopak i relativně malé zdeformování podlahy vede ke zjištění velikých odchylek (viz obr. 2)


Obr. 1 Měření místní rovinnosti podle nové ČSN 74 4505

Zároveň je třeba upozornit, že v případě nerovností s menšími půdorysnými rozměry (kratší vlny) vede měření s latí na podložkách k příznivějším výsledkům, než měření s latí přímo položenou na povrch. Při položení přímo na povrch se spodní líc lati nachází v úrovni nejvyšších bodů podlahy a měřeným parametrem je tedy vzdálenost mezi nejvyšším a nejnižším bodem podlahy. Při položení latě na podložky a následném odečtení výšky podložek pak srovnávací úsečkou je sečna povrchem podlahy. Měřeným parametrem je vzdálenost mezi touto sečnou a nejvyšším bodem povrchu, respektive mezi sečnou a nejnižším bodem povrchu (podrobněji viz [2]).


Obr. 2 Srovnání měření s položením latě přímo na posuzovaný povrch a na podložky

Použití posuvného měřítka bylo motivováno snahou definovat plochu kontaktu mezi měřícím nástrojem a podlahou tak, aby měření neovlivňovala drsnost povrchu, ale zároveň byly zachyceny i drobné nerovnosti podlahy. Proto byla definována plocha kontaktu měřítka s podlahou 10x10 mm. Vzhledem k potřebné délce klínu (cca 100 mm) může dojít při jeho položení k překrytí krátkých vln povrchu. Použití klínu zároveň klade větší nároky na měřící lať. Lať pro toto měření musí mít ostré hrany, zatímco většina latí běžně dostupných na trhu má hrany zaoblené.

Domníváme se, že využití podložek při měření je opodstatněné. Při revizi normy bude třeba zvážit jednotlivé výhody a nevýhody měření pomocí posuvného měřítka a pomocí odměrného klínu a případně zkušební postup v tomto bodě modifikovat. V této souvislosti prosíme čtenáře o vyjádření svého názoru, nejlépe na e-mail autorů.

4. Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy ve spárách překrytých lištou nebo prahem

Připomínky

Situace, kdy se schází dvě podlahové konstrukce v místě prahů nebo lišty je velmi frekventovaná a na problém rozdílů ve výškové úrovni se tedy naráží relativně často. Přestože pro tuto situaci byly v původním návrhu nového znění normy požadavky definovány, v definitivním znění nejsou.

Komentář

V původním návrhu byly uvedeny následující dva odstavce:

Maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry, která bude zakryta přechodovou lištou, je 8 mm. Přechodová lišta na takovéto spáře musí být barevně výrazně odlišná od podlahy na obou stranách spáry. Minimální šířka přechodové lišty je 40 mm.

Maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry, která bude zakryta prahem, je 15 mm. Prah na takovéto spáře musí být barevně výrazně odlišný od podlahy na obou stranách spáry. Minimální šířka prahu je 80 mm. Prahy nelze provádět na pojížděných podlahách.

Požadavky uvedené v původním návrhu normy byly stanoveny na základě subjektivních zkušeností autorů normy a předloženy k širší diskusi. Tyto požadavky nemají oporu v žádném právním předpisu, vyhlášce apod., ani v platných zahraničních normách. V průběhu připomínkování textu normy se ukázalo, že takto definované požadavky nejsou všeobecně akceptovatelné a že v současné době neexistuje jednotný názor na velikost povolených odchylek. Proto byly tyto odstavce z definitivního textu normy vypuštěny.

Maximální rozdíly ve výškové úrovni sousedních podlah, které je možné překrýt přechodovou lištou nebo prahem, jsou velmi závislé na konkrétní stavbě, resp. na konkrétním účelu podlahy. S odstupem se domníváme, že hodnoty tak, jak byly definovány v původním návrhu nového znění, jsou v mnoha případech zbytečně přísné. Zavedení tohoto požadavku by zároveň uživateli podlahy nepřineslo významné zlepšení komfortu užívání podlahy. Případné stanovení tohoto požadavku bude tedy vhodné, tak jako doposud, ponechat na uvážení projektanta, resp. autora návrhu podlahy.

5. Trhliny v betonových podlahách

V platném znění normy v odstavci 4.1.1 (část podkapitoly Charakteristiky viditelného povrchu) je uvedeno, že u betonových podlah musí výskyt a šířka trhlin odpovídat ČSN 73 1201 "Navrhování betonových konstrukcí", nebo ČSN EN 1992-1-1 "Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby".

Komentář

S využitím odkazu na eurokód ČSN EN 1992-1-1 lze odvodit maximální přípustnou šířku trhliny 0,4 mm. Požadavky na maximální šířku trhliny jsou v eurokódu uvedeny v závislosti na stupni vlivu prostředí. Pro konstrukce bez nebezpečí koroze nebo narušení, nebo pro konstrukce v suchém nebo stále mokrém prostředí pro ohrožení korozí vlivem karbonatace (XO a XC1) je pro železobetonové konstrukce maximální šířka trhliny právě 0,4 mm.

S odstupem se domníváme, že formulace předmětného odstavce není šťastná a umožňuje provádění podlah s trhlinami, které jsou objektivními závadami podlahy a které snižují její trvanlivost. V rámci budoucí revize bude nutné tento odstavit upravit. S ohledem na naše zkušenosti ze znalecké praxe se domníváme, že u většiny podlahových konstrukcí lze připustit trhliny o šířce max. 0,1 mm. Pro většinu podlah jsou takto široké trhliny již provozně přijatelné a zároveň nepředstavují riziko pro jejich trvanlivost. Požadavek na maximální šířku trhliny 0,1 mm je již relativně přísný a vyžaduje dobrou součinnost všech účastníků výstavby podlahové konstrukce, jak prováděcí firmy, tak i projektanta a dodavatele betonu. Domníváme se, že požadavek, aby betonové podlahové konstrukce byly zcela bez trhlin, není nutné klást na všechny betonové podlahové konstrukce a lze jej ponechat na vůli investora, resp. projektanta, který má vždy možnost předepsat jiné požadavky, než které uvádí norma, samozřejmě s vědomím větší finanční náročnosti s tím spojené.

6. Smršťovací spáry

Provádění smršťovacích spár je jedním z hlavních opatření zaměřených proti vzniku trhlin způsobených smršťováním betonu.

Připomínka

Norma požaduje provádění smršťovacích spár, avšak není v ní zcela jednoznačně zřejmé, kdo je odpovědný za správný návrh smršťovacích spár.

V případě průmyslových podlah je povinnost definovat vzdálenost a hloubku prořezu smršťovacích spár dána autorovi návrhu podlahy. Na prováděcí firmu pak je kladena povinnost smršťovací spáry provést včas a v souladu s návrhem podlahy.

V případě podlah v bytové a občanské výstavbě je povinnost definovat rozmístění smršťovacích spár kladena jak autorovi návrhu podlahy, tak i dodavateli podlahy.

Komentář

Naším záměrem jako autorů normy bylo v případě průmyslových podlah, což jsou obvykle betonové desky, položit povinnost definovat vzdálenost, provedení a následnou úpravu smršťovacích spár na autora návrhu podlahy, tak jak je to v normě uvedeno. Vzdálenost smršťovacích spár v tomto případě souvisí zejména se statickými parametry podlahy, jako její tloušťkou a vyztužením a zároveň s velikostí tření mezi podlahovou deskou a podkladem. Vzdálenost smršťovacích spár by měla být výsledkem statického výpočtu podlahy. Následná vhodná úprava smršťovacích spár závisí na účelu, pro který je podlaha navrhována.

V případě podlah v bytové a občanské výstavbě, kde se provádějí zejména cementové potěry (resp. betonové mazaniny), bylo naším záměrem povinnost navrhnout správnou vzdálenost smršťovacích spár uložit dodavateli podlahy. Tyto podlahy jsou relativně málo zatížené a v naprosté většině případů se při jejich návrhu statický výpočet neprovádí. Zároveň v naprosté většině případů tyto desky tvoří pouze podklad pro nášlapnou vrstvu a případný vznik smršťovacích trhlin je méně závažnou skutečností než u průmyslových podlah.

Povinnost definovat rozmístění smršťovacích spár v podlaze v bytové a občanské výstavbě je v požadavcích na návrh podlahy uvedena omylem a v budoucí změně normy plánujeme její vypuštění.

7. Požadavky na nejvyšší dovolenou vlhkost cementového potěru a potěru na bázi síranu vápenatého

V normě jsou uvedeny následující požadavky pro maximální vlhkost potěru v době pokládky nášlapné vrstvy.

Nášlapná vrstva Cementový potěr Potěr na bázi síranu vápenatého
Kamenná nebo keramická dlažba 5,0% 0,5%
Lité podlahoviny na bázi cementu 5,0% Nelze provádět
Syntetické lité podlahoviny 4,0% 0,5%
Paropropustná textilie 5,0% 1,0%
PVC, linoleum, guma, korek 3,5% 0,5%
Dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahoviny 2,5% 0,5%

Tyto hodnoty platí pro stanovení pomocí váhové (gravimetrické) metody.

Připomínka

Požadavky na maximální vlhkost potěru v době pokládky nášlapné vrstvy jsou významně jiné než byly v původní normě, významně přísnější.

Požadované zkoušení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě (gravimetricky) je zdlouhavé a nepraktické.

Komentář

Oproti původním požadavkům, které jsou uvedeny ve změně 1 ČSN 74 4505 z listopadu 1999 byly provedeny následující změny:

Kamenná nebo keramická dlažba na cementovém potěru. Původní požadavek byl 14,0%. Domníváme se, že tato hodnota je chybná, protože je významně větší než nasákavost (maximální možná vlhkost) běžných betonů, která je na úrovni cca 8 až 9%. Betony, a tedy i cementové potěry, resp. betonové mazaniny, s nasákavostí na úrovni 14% lze popsat jako extrémně porézní materiály, které jsou pravděpodobně špatně zhutněné a pravděpodobně mají relativně nízkou pevnost.

Lité podlahoviny na bázi cementu, syntetické lité podlahoviny, paropropustné textilie: požadavky pro maximální vlhkost podkladního cementového potěru nebyly v původním znění normy uvedeny.

Pro povlakové podlahoviny (PVC, linoleum, guma, korek) byl původní požadavek snížen z 4,0% na 3,5%. Tato hodnota je výsledkem připomínkového řízení. Pro srovnání např. V DIN je pro cementový potěr pod PVC a gumu požadováno maximálně 2,0% vlhkosti. V případě linolea a korkových podlahovin došlo ke zmírnění z původně požadovaných 2,5%, což je opět výsledkem připomínkového řízení.

Dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahoviny: současný požadavek 2,5% byl uveden i v předchozím znění (Změna 1), a to pro dřevěné parkety, dýhované dřevěné parkety, laminátové podlahoviny. Pro dřevěné podlahy byla původně požadována maximální vlhkost 4,0%. Zařazení masivních dřevěných podlah do skupiny společně s ostatními podlahovinami na bázi dřeva a s laminátovými podlahovinami vyplynulo z konzultací s odborníky specializujícími se na tuto oblast.

Potěr na bázi síranu vápenatého: ve Změně 1 z roku 1999 je uveden pouze požadavek pro anhydrit, což je jeden z materiálů na bázi síranu vápenatého, a to obecně pro jakýkoliv druh následné nášlapné vrstvy. Požadavek na maximální přípustnou vlhkost byl 8,0%. Tato hodnota je zcela zjevně nesprávná, protože je přibližně až na úrovni nasákavosti anhydritu. Při takto vysoké vlhkosti je v potěru obrovské množství vody (více než 150 l/1 m3), které by v mnoha případech jistě vedlo k poškození nášlapné vrstvy podlahy. Hodnota původního požadavku pravděpodobně vznikla chybou při stanovení vlhkosti sádrového materiálu (např. Anhydrit) sušením při zvýšené teplotě. Většina stavebních materiálů se suší při teplotě cca 105 C. Avšak materiály na bázi sádry je třeba sušit při výrazně nižší teplotě, předepsáno je cca 40 C, protože při vyšší teplotě dochází již k uvolňování chemicky vázané vody z materiálu. V běžných podmínkách při užívání stavby k teplotám způsobujícím uvolňování chemicky vázané vody ze sádrového materiálu nedochází a tato voda tedy podlahovou konstrukci neohrožuje. Nově uvedené hodnoty již odráží nižší teplotu při stanovení vlhkosti. Při jejich stanovení jsme se inspirovali požadavky norem DIN.

Požadavky z původní normy, pro které nebylo specifikováno, k jakému typu nášlapné vrstvy se vztahují, byly z normy vypuštěny jako zavádějící. Jedná se o násypy, perlitbeton, xylolit a hrubé dřevěné podlahy. Vypuštěna byla rovněž zmínka o prefabrikátech, protože na betonové desky, ať již monolitické nebo prefabrikované, lze vztáhnout požadavky uvedené pro cementový potěr.

Stanovení vlhkosti bylo v novém znění předepsáno sušením při zvýšené teplotě podle ČSN EN ISO 12570, protože tento postup je v současné době jediným normovým postupem pro stanovení vlhkosti stavebních materiálů. Jiné zkušební metody jsou použitelné v případě, pokud je prokázáno, že vedou ke stejným výsledkům jako metoda podle ČSN EN ISO 12570. V původním znění normy z roku 1994 není zkušební metoda pro stanovení vlhkosti přesně specifikována, avšak norma předpokládala odběr vzorků a jejich převoz do zkušebny. Z toho lze usuzovat že i původní norma předpokládala stanovení vlhkosti sušením v laboratorní sušárně.

Domníváme se, že ustanovení týkající se vlhkosti podkladu je vhodné ponechat ve stávajícím znění.

8. Nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů

V nové ČSN 74 4505 (z července 2008) je uvedena tabulka definující minimální tloušťku potěru v závislosti na zatížení podlahy (viz tabulka č.3).

Připomínka

V normě není uvedeno, zda je zatížení podlahy uvažováno jako výpočtové, charakteristické nebo normové.

Komentář

Přesná specifikace typu zatížení v normě chybí. Vzhledem k tomu, že zatížení je využíváno pro dimenzování konstrukce, je třeba hodnoty uvedené v tabulce porovnávat s hodnotami výpočtových zatíženích podlahy.

    Předepsaná tloušťka potěru
Materiál potěru Třída pevnosti v tahu za ohybu podle
ČSN EN 13813
Plošné zatížení
≤ 2.0 kN/m2
Plošné zatížení
≤ 3.0 kN/m2
Bodové zatížení
≤ 2.0 kN
Plošné zatížení
≤ 4.0 kN/m2
Bodové zatížení
≤ 3.0 kN
Plošné zatížení
≤ 5.0 kN/m2
Bodové zatížení
≤ 4.0 kN
Litý potěr na bázi síranu vápenatého F 4 ≥ 35 ≥ 50 ≥ 60 ≥ 65
F 5 ≥ 30 ≥ 45 ≥ 50 ≥ 55
F 7 ≥ 30 ≥ 40 ≥ 45 ≥ 50
Potěr na bázi síranu vápenatého F 4 ≥ 45 ≥ 65 ≥ 70 ≥ 75
F 5 ≥ 40 ≥ 55 ≥ 60 ≥ 65
F 7 ≥ 35 ≥ 50 ≥ 55 ≥ 60
Cementový potěr nevyztužený F 4 ≥ 45 ≥ 65 ≥ 70 ≥ 75
F 5 ≥ 40 ≥ 55 ≥ 60 ≥ 65
F7 ≥ 35 ≥ 50 ≥ 55 ≥ 60

Tabulka 3 Nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm
(5 mm pro plošné zatížení ≤ 2 kN/m2 a ≤ 3 kN/m2

9. Podlahy v exteriéru

Připomínka

Vztahuje se norma i na vnější prostředí, tj. např. podlahy vnějších ramp, teras, balkónů, lodžií? V předmětu normy je uvedeno, že norma je určena pro "podlahy ve stavebních objektech", což považuji za mírně zavádějící termín. I rampa může být součástí stavebního objektu a přesto umístěna v exteriéru, např. pod přesahem střechy.

Komentář

Norma se věnuje pouze podlahovým konstrukcím v interiérech budov. Předmět normy se pokusíme přeformulovat tak, aby byl jednoznačnější.

10. Nášlapné vrstvy z kamene

Připomínka

Vztahuje se norma na nášlapné vrstvy z přírodního a umělého kamene? V souvisejích ČSN nejsou žádné normy pro navrhování konstrukcí z kamene a výrobkové normy pro kámen uvedeny.

Komentář

Norma se vztahuje i na nášlapné vrstvy z kamene. V případě, že není uvedeno jinak, je třeba požadavky normy vztahovat na všechny typy nášlapných vrstev.

11. Skluznost

Požadavky na skluznost jsou v normě definovány v odstavci 4.17 následovně:

Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu, odpovídající normovým hodnotám. Pokud tyto normové hodnoty nejsou uvedeny, musí být kritéria protiskluznosti u podlah všech bytových a pobytových místností následující:

  • součinitel smykového tření nejméně 0,3 nebo
  • hodnoty výkyvu kyvadla nejméně 30, nebo
  • úhel kluzu nejméně 6°.

Obdobně, avšak s přísnějšími požadavky, jsou uvedena kritéria protiskluznosti pro podlahy v částech staveb užívaných veřejností.

Připomínka

Pro různé podlahoviny existují různé zkoušky skluznosti podle EN, ale většina z nich nemá nikde uvedeny požadavky. Vyhláška stanovuje hodnoty, které musí podlahoviny splňovat, ale pouze pro parametr součinitel smykového tření. Tento parametr se však zkouší pouze podle českých norem (ČSN 74 4507), ale nikoliv podle norem evropských. Tím je prakticky znemožněn volný prodej evropských podlahovin do českých staveb.

Komentář

Formulace textu v normě vychází z doporučení Ing. Kotorové z TZÚS Plzeň, která se problematice skluznosti dlouhodobě věnuje, a která se účastnila zásadních diskusí vedených na toto téma v nedávné době a dále z konzultací s pracovníky Ministerstva pro místní rozvoj, které vydalo vyhlášku č. 369/2001 Sb. O obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. V případě skluznosti jsou požadavky uvedeny tak, že je třeba splnit pouze jeden z uvedených tří parametrů, nikoliv všechny.

12. Suchá výstavba podlah

Platné znění normy ČSN 74 4505 se o systémech suché výstavby podlah vůbec nezmiňuje. V této oblasti bohužel nemáme dostatečné odborné zkušenosti a ani přes vyvinutou snahu se nám nepodařilo navázat spolupráci s odborníkem v této oblasti ochotným příslušnou partii normy zpracovat. Protože bychom do budoucí změny tuto partii rádi zpracovali, spolupracovníka pro tuto oblast stále hledáme.

13. Závěr

Zpracovatelé očekávají připomínky i konstruktivní kritiku a jsou připraveni zpracovat revizi těch ustanovení, která se ukáží jako nepřesná, nebo jejichž požadavky se ukáží jako příliš měkké, či naopak příliš přísné. Doufáme, že i v průběhu konference PODLAHY 2009 (17.-18.9.2009) dojde k této diskusi. V případě výhrad bychom velmi ocenili konkrétní modifikovanou formulaci příslušných ustanovení. Zároveň děkujeme všem, kteří nám své připomínky a komentáře již zaslali.

Literatura

[1] DOHNÁLEK, J., TŮMA, P.: Nové znění normy ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení, Podlahy 2008, Praha.
[2] TŮMA, P.: Měření odchylek místní rovinnosti povrchu podle ČSN 74 4505, Zkoušení a jakost ve stavebnictví 2008, Praha

 
 
Reklama