Pivovaru pomohla nová vizáž po rekonstrukci a velké společenské plány

Celkový pohled na pivovar Rohozec

Na startovní čáře každého zdařilého projektu by měla vždycky stát správná myšlenka. Tu také měli akcionáři pivovaru Rohozec, když ho v roce 2004 koupili od správce konkurzní podstaty. V jak neutěšeném stavu se tenkrát pivovar nacházel, to lze usoudit už z toho, že byl v konkurzu. O trnité, ale optimistické cestě k znovuoživení tradice rohozeckého piva nám vyprávěl ředitel pivovaru Ing. František Jungmann, jenž tu od roku 2005 vládne pevnou rukou, která je znát na každém kroku, rohu, budově a pochopitelně i pivu…

Bohatá historie rohozeckého pivovaru sahá přibližně až do roku 1826, kdy Ferdinand Unger odkoupil panství od slavného rodu Rohanů za 30 tisíc zlatých. Záhy po nabytí dvora se začal zaobírat myšlenkou na vybudování vlastního pivovaru, neboť v nedalekém okolí tehdy úspěšně fungovalo několik větších i menších pivovarů. Záměr se mu podařilo uskutečnit asi o dvacet let později. Pak se pivovar dědil po několik pokolení, prodával a měnil se v různé více či méně úspěšné společnosti. Přežil i znárodnění v roce 1948 a až jeho slavná historie málem skončila po roce 1994, kdy byl nešťastně privatizován ve veřejné soutěži.

A jak už to bývá, když se o nemovitost a potažmo i o značku nestaráte, nemůžete čekat úspěchy. Před jeho současným ředitelem Františkem Jungmannem tedy ležel velký úkol, a to dostat pivovar z totálně červených čísel zpět do černých, tak jak tomu kdysi bývalo. Ale bylo mu jasné, že ve špatném stavu už pivovar nemůže dlouho fungovat. V první řadě bylo tedy potřeba dostat ho ekonomicky na úroveň a získat mu nové zákazníky. Po diskuzích s akcionáři došli ale i k tomu, že je potřeba udělat něco zásadního i s vizáží pivovaru, což znamená zainvestovat nejenom do technologie, která má přímý vliv na kvalitu piva, ale i do vzhledu celého komplexu, jenž dělá pivu také dobré jméno i pověst. Myšlence nahrálo i to, že se objekt nachází v rekreační oblasti Český ráj, což může být pro pivovar v budoucnu výhoda. V roce 2010 tedy odstartovali dlouhodobější proces plný plíživých rekonstrukcí, který dnes nese své na první pohled znatelné výsledky. Když se postavíte doprostřed dvora s plochou téměř srovnatelnou s turnovským náměstím, můžete se kochat. Dýchne na vás neopakovatelná atmosféra domáckého prostředí tradičního, s láskou opečovávaného pivovaru, kde chybí už jen strýc Pepin s paní správcovou na komíně.

Správná trefa

„Přestože pivovar není historickou památkou a my tady z toho nehodláme a nemůžeme dělat skanzen, snažili jsme se při rekonstrukci zachovat původní ráz všech budov. Abychom se dopátrali toho, jak to tady kdysi vypadalo, museli jsme vyhledat dobové fotografie z období první republiky, které se naštěstí dochovaly, a podle nich v rámci dnešních možností vybírat materiály. Jednou z věcí, které zásadně ovlivní vzhled budov, jsou třeba okna a fasáda. I když fotografie byly pochopitelně jen černobílé, současná zvolená barva fasády je neutrální a stoprocentně pasující na „tradiční“ pivovar. Také u nové moderní expediční budovy jsme se snažili dodržet stejný odstín, aby objekt zapadl do celé koncepce. U budov, které jsou návštěvníkovým očím tak trochu skryté, se s novým pláštěm v nejbližší době také počítá. Třešinkou na dortu jsou nápisy na jednotlivých objektech, které jsme z praktických důvodů, ale samozřejmě i z důvodů autenticity také chtěli zachovat. Rozhlédnete-li se z vydlážděného rynku, kde stojí i kašna, dočtete se, kde je varna, stáčírna, sklep, kotelna… Co se týče střešní krytiny, na budovu zámečku byly použity šindele, aby zbytečně nezatížily krovy. Na ostatních provozních budovách zatím zůstaly hliníkové šablony. Když se začala řešit okna, mohli jsme si nechat vyrobit na zakázku dřevěná a do provozních částí kovová okna, která by byla věrnými kopiemi těch původních, ale to by znamenalo velkou finanční zátěž, na kterou jsme opravdu neměli. Navíc by taková okna měla horší vlastnosti a vyžadovala by náročnější údržbu, takže jsme šli cestou rozumného a myslím i velmi zdařilého kompromisu,“ vysvětluje František Jungmann. Výrobce oken vybral generální dodavatel staveb – firma Termil s ohledem na rozpočet, požadovanou kvalitu a design. Vítězná firma Okna Tanvald, která je dlouholetým výrobcem oken s PVC profily od společnosti Inoutic, splňovala veškerá požadovaná kritéria nejlépe. Do budovy zámečku, tedy bývalé rezidence zakladatele pivovaru, se vybraly osvědčené plastové profily Inoutic řady Arcade splňující požadavky na cenu / výkon v barvě a dekoru ořechu. Do průmyslových částí bylo nutné kvůli zachování věrohodnosti se co nejvíce přiblížit vzhledu oken dělených do malých tabulek v kovových mřížkách. I když členění rámů stálo nějaké peníze navíc, tak se to rozhodně vyplatilo. Barva laminace u těchto profilů byla zvolena antracitová, protože nejvěrněji evokuje průmyslový materiál. Protože pivovar na rozdíl od obytných prostor neklade na okna žádné zvláštní požadavky, co se týká zvýšené tepelné izolace, propustnosti UV záření atd., nebylo potřeba vybírat zasklení s extra užitnými vlastnostmi. Důležitým požadavkem byla kvalita profilu a garantovaná životnost, což firma Okna Tanvald se zvolenou profilovou řadou Inoutic Arcade bezezbytku splňovala.

Plastové profily Inoutic řady Arcade v barvě a dekoru ořechu montovala firma Okna Tanvald, dlouholetý výrobce oken s PVC profily od společnosti Inoutic

V průmyslové části se podařilo přiblížit původnímu vzhledu rozdělením oken do malých tabulek v kovových mřížkách, barva antracit

„Výměna oken v pivovaru při tak rozsáhlé rekonstrukci a nepřerušené výrobě piva byla velkou výzvou pro všechny zúčastněné strany. Úspěšné překonání všech překážek by nebylo možné bez dokonalé souhry se stavební společností Termil, která zajišťovala stavební a manipulační připravenost pro osazení oken nadrozměrných velikostí (šířka 2,1 m a výška 3 m). Při realizaci zakázky objektu z 19. století tedy pivovaru Rohozec, jsme dokonale zúročili nabyté zkušenosti získané nejen z velkých akcí, ale i zkušenosti získané z realizací rodinných domů, chalup, průmyslových, historických a farních objektů. Pro zajímavost lze zmínit, že při rekonstrukci bylo instalováno přes 140 oken a dveří a celková délka všech profilů Inoutic přesáhla pět kilometrů, čemuž odpovídá celková plocha oken a dveří 300 m²,“ komentuje Martin Jodas ze společnosti Okna Tanvald.

Pivovar získává na popularitě a vsází na lidi

O tom, že pivovar bude žít dál, není pochyb. Stačilo půlhodinové povídání s panem ředitelem a menší exkurze po objektu. Tady mají jasno a nemalé, byť velmi rozumné plány. „Na to, abychom si platili drahé televizní reklamy na naše pivo, nemáme, a tak se snažíme jít na to jinak, tedy přes lidi. Chceme, aby si sem mohl kdokoli přijít, dát si v našem stánku pivo, v klidu si tady posedět i třeba s rodinou nebo s větší skupinkou lidí. Plánujeme i salónek v železničním vagóně, s naraženým sudem a studeným bufetem pro oslavy, kde budou mít hosté svoje zázemí. Celý pivovar by měl působit od jara do podzimu v hezkých dnech jako oáza klidu. Budou tady lavičky, výčepní místa, stánek a je tu i hospoda. Už teď tady pořádáme akce, jako jsou tradiční slavnosti piva, rohozecké prázdniny spojené s koncerty a mnoho dalších. Budoucnost našeho rohozeckého pivovaru tedy vidím v turistice, v cestovním ruchu a v kulturně společenském životě. Lidi by měli cítit, že tady na ně dýchne historie, klid a pohoda, a vše s dobrým pivem. Bylo by fajn, kdyby si naše pivo vždycky spojili s příjemnými chvílemi strávenými u nás v pivovaře a třeba i proto si naše pivo kupovali a rádi se sem vraceli,“ dodává František Jungmann. A co se týká pokračování rozsáhlé rekonstrukce, právě se buduje příjezdová komunikace zezadu pivovaru, to proto, aby se oddělil čistě komerční sektor od toho kulturně společenského. V plánu je oprava střech jednotlivých objektů, protože ty jsou ještě doposud skvrnkou na klubající se pěkné dobové podobě pivovaru. Dočkají se i interiéry zámečku, které budou jednou opět reprezentativními místnostmi, jak se to kdysi na pivovar s velkostatkem slušelo.

Interiér pivovaru Rohozec

Interiér pivovaru Rohozec