Jak zabránit vzlínání vlhkosti do budovy
Vzlínající vlhkost se na zdích projevuje viditelnými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek, případně také nepříjemně zatuchlým zápachem, navlhlými textiliemi, výskytem plísní. Je typickým jevem především u starších domů, kde došlo k porušení izolace, k jejímu dožití nebo zde nebyla kvalitní hydroizolace vůbec provedena.
K pronikání vody do zdiva dochází vzlínáním vody z podzákladí , která způsobuje pohyb kapaliny (vody) v porézních materiálech (cihly, kámen) působením kapilárních sil. V závislosti na složení zdiva, může tak voda a v ní obsažené škodlivé soli pronikat zdivem i do značných výšek.
Ve vodě obsažené soli vytváří na omítkách typické mapy a solné výkvěty. „Proti vzlínající vlhkosti nemá smysl používat odvlhčovače, protože ty neřeší příčinu vlhkosti – nezabrání pronikání další vody do zdiva. Sice dočasně sníží obsah vzdušné vlhkosti v místnosti, ale zeď zůstává stále vlhká a celý proces se opakuje stále dokola při velké spotřebě elektrické energie až v řádech tisíců korun,“ vysvětluje Martin Jeřábek, obchodní ředitel společnosti Drymat.cz, která se specializuje na sanaci – vysoušení a odvlhčování zdiva. „Jedinou možností, jak zabránit průniku vzlínající vlhkosti do nemovitosti a tím zabránit postupné degradaci zdiva, je využití některé z přímých sanačních metod s případnou kombinací doplňkových sanačních opatření,“ dodal Jeřábek.
Pomohou sanační metody
Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří „podřezání zdiva“ s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do ložné spáry zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. Domyšleno by mělo být odizolování vnitřního zdiva, podlah a případně sklepů.
Méně známá, ale v současné době stále více využívaná přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy, je atraktivní díky komplexnosti použití. Lze jí úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA je spotřeba elektrické energie cca 300 korun ročně. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídící jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídící jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody.
Poslední přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce. Nevýhodou může být vyšší cena a naopak nižší životnost technologie.
