Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Greenwashing ve stavebnictví

Ne každý „zelený“ stavební materiál je skutečně ekologický

Řada stavebních produktů dnes cílí na zákazníky tím, že do tradičních propagačních faktorů kromě příslibu kvality a záruky přidávají i nejrůznější environmentální benefity. Stavět ekologicky je prostě dobový trend, a kladný vztah k životnímu prostředí je žádaný i u stavebních materiálů. Jenže zdaleka ne každý stavební materiál, který se honosí přízvisky „eko“ a „enviro“, na to má legitimní nárok. Jaká jsou nejčastější „lákadla“ výrobců, na která bychom si měli při možném výběru dát pozor?

Jen hezký obrázek

Mezi nejčastější příklady „greenwashingu“, tedy dezinformací šířených výrobci za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe a svých produktů, se řadí už samotný výběr prodejního loga. Jen proto, že se na produktu objevují siluety stromů v poli zapadajícího slunce nebo roztomilá ovečka na zelené louce v zásadě neznamená, že by dřevěné palubovky pocházely z certifikovaných eko-lesů nebo snad že by izolace měla nějak garantovaný eko-původ. Často platí, že čím přírodnější logo, tím více se nám někdo snaží podsunout výrobek, který má k šetrnosti vůči životnímu prostředí hodně daleko.

Slibem nezarmoutíš

Neúplná informace, ve své podstatě zjednodušená na heslovitý výkřik, je dalším častým syndromem greenwashingu. Je totiž nejen češtinářský rozdíl, zda je výrobek „recyklovatelný“ či „recyklovaný“. To, že se z plastových fólií mohou někdy znovu stát s trochou štěstí znovu fólie, nic nevypovídá o tom, jestli se sám dodavatel na jejich recyklaci podílí. Drtivá většina plastů je ve své technické podstatě 100% recyklovatelná. „Vyrobeno z recyklovatelných plastů“ tak nezlepší naši ekologickou bilanci, třeba už proto, že výrobce nezajišťuje zpětný odběr, neprovozuje recyklační linku a nejbližší linka, kde se s daným druhem plastu umí vypořádat, je za oceánem.

Stojí za tím věda!

Ano, cokoliv se dostatečně zahalí do pláště výzkumu a materiálového inženýringu, vypadá rázem lépe. Listujete někdy brožurkou propagující výrobek, například okenní rámy, a jste ohromeni množstvím grafů? Odolnost vůči plísním, izolační faktory, obsah těkavých látek? Vidíte komplikované vyhodnocení životního cyklu výrobku, včetně poznámek a vysvětlivek pod čarou? Jediným cílem je vytvořit dojem „vychytaného“ produktu. Zhusta se už nedozvíme, jaká metodologie ve skutečnosti užita, co bylo protokolárně testováno a z jakých dat vlastně grafy vznikaly. Z hlediska reklamního využití bývá „věda“ navíc využita v kombinaci s nějakým zjednodušujícím obecným tvrzením: „Sníží váš účet za vytápění o 38 %“. Čísla, zvláště ta přesná, totiž máme rádi.

Na každém šprochu….

A kde nezaberou numera, pomůže takzvané „zrnko pravdy“. Jedná se o snadno ověřitelné a na pravdě se zakládající tvrzení (o kterém zpravidla každý zákazník ví), v souvětí doplněné o tvrzení, jež je přinejmenším zpochybnitelné. Ale protože vidíme nám známý fakt, přijímáme automaticky i druhou část tvrzení jako pravdivé. Přemýšleli jste někdy o tom, že sádrokartonové desky zlepšují zdraví obyvatel domů, protože obsahují antimikrobiální látky, jež zabraňují tvorbě a růstu plísní v případě poškození vodou?

Všechno zlé je k něčemu dobré

I ten nejškodlivější produkt bude mít jistě nějaký uživatelsky a ekologicky příhodný aspekt. Podívejte se třeba na azbest – vždyť to je ve své podstatě přírodní materiál! A navíc je nehořlavý a částečně žáruvzdorný. S rakovinotvorným asbestem bychom asi dnes už na trhu neprorazili, ale často stačí vyzvednout u neekologického výrobku nějaké to pozitivum, a zbytek si před uživatelem nechat pro sebe. Polyuretanová izolační pěna ve spreji obsahuje výrazný podíl bio-materiálu! Když se ale začteme do těch malých písmenek v popisu, dozvíme se, že onen podíl činí třeba jen 3 %, a že mimo jiné obsahuje i nebezpečné chemikálie a těkavé látky.

Tenka zelená linie

Jak bylo zmíněno v úvodu, výrobci stavebních materiálů se prostě rádi prezentují svým pozitivním vztahem k životnímu prostředí. Zachraňují deštné pralesy, chrání domorodé komunity na druhém konci světa. A k tomu můžete přispět i Vy! Z každého zakoupeného balení, které je také o cosi dražší, putuje 1 koruna na podporu nějakého toho environmentálně ušlechtilého činu. Skutečně? A je skutečně významná ta koruna, anebo fakt, že výrobce jinak běžně narušuje životní prostředí, například masivním vápencovým lomem, chemičkou nebo montážními halami v zemích třetího světa, a onou korunou jen vylepšuje svůj obraz? Z pozice zákazníka tak podstupujete možnost volby: s takovým výrobcem si totiž nejen připlatíte, ale ještě si necháte bulíky na nose.

Máme na to papír!

Kouzlo certifikací dorazilo do Čech už dávno. Dřevo s FSC, budovy hodnocené LEED. Jenže certifikací je bezpočet, a každý den vznikají další. Zdaleka ne všechny mají onu váhu, o kterou se můžete s klidem opřít. Snahou řady výrobců je umět prodat za každou cenu, a nemůžeme jim mít za zlé, že si na své zboží umí sehnat ten správný papír. Hodí se ale vědět (když už si za něco připlácíme), co ve skutečnosti ten který tolik vyzvedávaný certifikát ve skutečnosti značí. Je ekologická firma, provoz, výrobní řada, náš konkrétní produkt? Poměrně častým trikem výrobců je, že část své produkce, řekněme desetinu, směruje skutečně ekologickým směrem, ale jako ekologický pak označuje celek.

K životnímu prostředí šetrné stavební materiály mají v moderním stavitelství svůj význam, ale je zapotřebí větší odpovědnosti, a to nejen na straně samotných stavitelů, ale především jejich výrobců.

 
 
Reklama