Central Group má zájem o Tančící dům, chce v něm muzeum
Developer Central Group chce za čtvrt miliardy korun koupit pražský Tančící dům. Chtěl by ho přeměnit na muzeum architektury a designu. Nabídku společnost oficiálně zveřejnila dnes.
Stavbu nyní vlastní společnost CBRE Global Investors, která před časem organizací prodeje pověřila poradenskou společnost Jones Lang LaSalle.
"Tančící dům je unikátní stavba na unikátním místě. Určitě si zaslouží jiné využití než současné kanceláře. Měla by se otevřít pro veřejnost. Pokud ji odkoupí naše společnost, ve spolupráci s odborníky bychom zde chtěli zřídit muzeum moderní architektury a designu," prohlásil šéf Central Group Dušan Kunovský.
Změna funkce budovy z kancelářského využití na výstavní prostory však podléhá odsouhlasení autorů návrhu a projektu - architektů Franka O. Gehryho a Vlada Miluniće. Developer přesto očekává, že by autoři se změnou využití a s tím souvisejícími nutnými stavebními úpravami mohli souhlasit.
Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti - nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka "kácejí". Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům.
V budově je využitelná plocha 2965 metrů čtverečních kancelářských prostor na šesti podlažích, restaurace o ploše 679 metrů čtverečních v nejvyšším patře a konferenční středisko (400 metrů čtverečních) v přízemí a suterénu.
Central Group je jedním z lídrů tuzemského bytového trhu, staví hlavně v Praze a okolí. Loni společnost prodala celkem 1309 bytů, díky čemuž zvýšila čistý zisk na rekordních 888,6 milionu korun.
Odvážná architektura Tančícího domu poutá zájem turistů
Netradiční stavba architektů Vlada Miluniče a Franka Gehryho na Rašínově nábřeží, jejíž provoz byl zahájen 20. června 1996, je dnes jedním ze symbolů města a turistickým magnetem.
Projekt však nebyl přijímán jednoznačně. Jeho zastánci oceňovali odvážnou moderní architekturu, která Praze chybí, odpůrci tvrdili, že se do historické Prahy nehodí a naruší městské panorama.
V místech, kde Tančící dům v letech 1993 až 1996 vznikl, stával objekt, který byl zničen při náletu v roce 1945. O zástavbě proluky bylo rozhodnuto již v roce 1963, zásadní krok přišel až v roce 1992, kdy pozemek zakoupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden.
K realizaci byl vybrán projekt českého architekta chorvatského původu Miluniče, který si ke spolupráci přizval renomovaného kanadsko-amerického architekta a designéra Gehryho. Myšlenku zastavět parcelu oprášil počátkem 90. let právě Milunić spolu s prezidentem Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě.
Původní idea počítala se vznikem domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by navázal na kulturní linii od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu. Pro tento nekomerční projekt se však nepodařilo sehnat investora. Nationale Nederlanden si dala jako podmínky komerční využití a spoluúčast některého světového architekta.
Milunić nejprve uvažoval o Francouzi Jeanu Nouvelovi (později podle jeho projektu vznikl Zlatý Anděl na Smíchově), úspěšný byl až u Gehryho. Jak později Milunić poznamenal, hokejový fanda Gehry prý řekl, že pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli.
Gehry je znám například díky stavbě Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau, která ale byla dokončena až rok po Tančícím domě. Údajně právě na pražské zakázce si Gehry ověřil možnosti vyžití 3D počítačového modelování, které potom využil i v Bilbau.
Základní kámen Nationale Nederlanden Building, jak byla budova oficiálně pojmenována, byl položen 3. září 1994. Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilotů. Na konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů.
Neoficiální jméno daly stavbě dvě věže připomínající postavy tanečníků. Proto se jí někdy také říká Ginger a Fred podle Ginger Rogersové a Freda Astaira. Na vrcholu věže symbolizující postavu muže je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou - hlava medúzy.
Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti - nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka "kácejí". Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům.
Část interiéru navrhla známá architektka Eva Jiřičná.
Tančící dům získal v roce 1997 nejvyšší ocenění v kategorii designu v prestižní anketě amerického časopisu Time. V anketě časopisu Architekt se dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let.
Česká národní banka vybrala Tančící dům jako příklad současné budovy na jednu z deseti mincí, které vydala v rámci cyklu Deset století architektury. Fotografie domu v současnosti nechybí v turistických průvodcích ani v publikacích o architektuře.
