Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Vady šikmých střech a jak jim předcházet

15.2.2012

Oldřich Rejl, redakce

Ač se jedná o konstrukci známou stovky let, nové nároky na tepelně technické vlastnosti a vzhled budov nás nutí hledat nová a nová řešení. Na jednu stranu nám pomáhají moderní materiály, na druhou stranu ne vždy si dokážeme na stavbě s těmito materiály poradit.

Pod pojmem šikmá střecha rozumíme střešní konstrukci se sklonem větším než 5° (nad 45° můžeme také mluvit o střechách strmých). Ač se jedná o klasickou konstrukci, známou stovky let, stále zvyšující se nároky na tepelně technické vlastnosti obalových konstrukcí budov a měnící se nároky na vzhled budovy nás nutí řešit nové a nové problémy. Na jednu stranu nám pomáhají moderní materiály, na druhou stranu ne vždy si dokážeme na stavbě s těmito materiály poradit. Většinou nebývá problém v ploše, ale v detailech. Jak může stavebník předejít problémům, kvůli kterým by musel novou střechu během několika málo let kompletně předělávat, zkusíme vysvětlit na následujících řádcích.

Tvarové řešení

Již samotný architektonický návrh střechy může předurčit vznik potencionálních chyb. Bude to znít směšně, ale stavebníci si někdy při vymýšlení požadavků na svůj rodinný dům neuvědomují základní poučku: Voda teče dolů a člověk na tom nic nezmění. A v případě, že ji na střeše naženeme do místa, odkud již má velmi omezenou možnost odtékat, je zde velká pravděpodobnost, že směr „dolů“ bude znamenat zatékání do objektu. Samozřejmě je to řečeno s trochou nadsázky – takovou střechu žádný architekt ani projektant navrhnout nesmí. Ale na stavbách našich rodinných domů můžeme vidět střechy snejrozmanitějšími složitými tvary s mnoha úžlabími, vikýři, věžičkami, a to všechno je zdrojem složitých detailů a potencionálních problémů, kdy se do jednoho místa žene voda z více směrů, často z velkých ploch. O pochybné estetické stránce takových objektů nemluvě. Povšimněte si, že spousta rodinných domů o vysoké architektonické kvalitě má jednoduchou sedlovou či pultovou střechu.

Vhodný sklon – vhodná krytina

Dalším parametrem, který by si měl stavebník uvědomit již při návrhu, je jaký sklon a jakou krytinu bude používat. Ne všechny druhy tašek lze užít na všechny sklony. Vždy je nutné hledat pro daný sklon vhodnou krytinu, popřípadě obráceně – při nutnosti použít daný typ krytiny (například z důvodů regulativů) je nutné tomu přizpůsobit sklon střechy. A nejedná se jen o klasické tašky betonové nebo pálené, své minimální sklony udávají i výrobci plechových, plastových a jiných krytin. Pokud je však z nějakého důvodu nutné použít danou krytinu pro nevyhovující sklon, musí se přistoupit k opatření zvané vodotěsné podstřeší. Zjednodušeně řečeno to znamená, vytvořit pod pohledovou krytinou ještě jednu vrstvu s povlakovou krytinou (s fóliemi). Skládaná krytina se pak stává jen estetickou záležitostí. Toto opatření je však často technicky i finančně velmi náročné, jde trošku proti přírodě a je lepší se mu vyhnout. Jaký typ těsnosti podstřeší je nutno vytvořit musí rozhodnout projektant – záleží totiž i na délce krovu, počet a charakter překážek ve střeše, na způsobu využití podkroví, na klimatických poměrech apod.

Od druhu použité krytiny a sklonu se také odvíjí způsob kotvení tašek. Vždy by se však hřebíkem či příponkami měly kotvit tašky po celém obvodu střechy, okolo všech prostupů a veškeré přířezy. Také je nutné zvolit krytinu o dostatečné pevnosti, ne všechny se hodí například do podmínek našich hor, kde sníh a led může méně pevné tašky na okrajích či v úžlabích olámat.

Fólie

V dnešních střechách se užívá několik druhů fólií. (Existují i skladby a systémy bez fólií – například STEICO, ale nejsou v našich podmínkách zatím příliš rozšířené.) Fólie ve střeše jsou v zásadě dvojího druhu – parozábrany, které mají za úkol nepustit vlhkost vznikající v interiéru do konstrukce a potom pojistné hydroizolace, která naopak vlhkost procházející skrz konstrukci ve formě vodní páry musí pustit a umožnit její odvětrání, ale nesmí pustit vodu při případném protečení střešní krytiny. Pojistné hydroizolace se dělí na tři druhy – bezdotykové (nejsou schopné odvětrat vodní páru, musí být pod nimi i nad nimi vzduchová mezera, vznikají složité detaily, dnes už se navrhují minimálně), dotykové (nejčastější použití u šikmých střech, jsou schopné odvětrat vodní páru, ale nepustit vodu v kapalném stavu) a speciální (mají krom zmíněné ještě další funkce jako například větrotěsnost, dala by se přirovnat k větrové bundě zabraňující ochlazování teplého svetru ve větrném počasí).

Druh fólie a její správné zabudování je nutné kontrolovat. V projektu budou navrženy pravděpodobně dobře, je však nutné jepřesně specifikovat (konkrétní název výrobku) a ohlídat na stavbě, aby nedošlo k jejich záměně ať už omylem či ze záměrné snahy ušetřit. Pro laika na první pohled mohou vypadat naprosto shodně. Doporučuji tedy fotit etikety a technické listy, do stavebního deníku zaznamenávat a nechat si podepsat přesné názvy a polohu použitých materiálů.

Jenom správný druh fólie nestačí. Jak již bylo řečeno, v ploše si řemeslníci snadno poradí, problém může nastat v různých detailech, jako jsou prostupy odvětrání kanalizace, těleso komína, úžlabí, nároží či obyčejný hřeben. Zde je nutné apelovat na dokonalé a čisté provedení detailů. Pokud stavebník není z oboru, poukazujeme na nutnost odborného stavebního dozoru, jehož služby nemusí přijít nikterak draho. A pokud se stavebníkovi budou zdát tyto služby nyní drahé a zbytečné, může být za pět let nebo i za dva roky nešťastný ze zcela zdegradované střechy, nutnosti jejího předělání, a to často včetně části krovů. Cena za takové opravy může dosáhnout daleko vyšších částek než první realizace.

Také se vyplatí investovat do doplňkových objímek pro fólie na prostupy, utěsňovací lišty a pásky, okapové hrany, které někteří výrobci ke svým systémům nabízejí, a stavebním dozorem si nechat ohlídat použití. Nutné je ohlídat jak fólii parotěsnou, tak pojistnou hydroizolaci. Nesprávné provedení druhé jmenované může mít za následek zatékání, u první jmenované pak kondenzaci vlhkosti v konstrukci, která může být dlouho skrytou hrozbou.

Odvětrávací mezery

Ve střešním plášti se nachází odvětrávací mezery, které mají jediný úkol – odvést vodní páru proniklou přes skladbu pryč dřív, než stačí zkondenzovat a způsobit problémy. Jednoduchý princip, řeklo by se, avšak opět je na něj pamatováno vcelku bez problémů v čisté ploše střechy, ale řešení detailů již mnohým řemeslníkům tak jasné není. Větrací mezera výšky minimálně 4 cm vytvořená většinou kontralatěmi funguje jen tehdy, má-li odpovídající nasávací a odvětrávací štěrbiny. Nasávání je většinou u okapu, ale musí být zajištěn i průchod vzduchu okolo střešního okna, komína stejně jako odvětrání u hřebene pod hřebenáčem a pomocí větracích tašek, včetně hřebenáčů v nároží. Veškeré otvory by měly být kryty plastovou či kovovou mřížkou proti zalétávání drobného ptactva.

Problémem, na který se někdy zapomíná i v projektu, je odvětrání a přístupnost prostoru nad kleštinami sedlové střechy. Tento půdní prostor se často nevyužívá a nezatepluje, měl by se však odvětrat a to jak do hřebene, tak do štítu. V opačném případě nastává problém vlhkého a nevětraného prostoru a z toho plynoucí problémy. Prostor by měl být přístupný revizním otvorem.

Další nešvar, který vzniká na stavbách, je, že sádrokartonáři, kteří vkládají tepelnou izolaci mezi krokve, vytlačí vatou pojistnou hydroizolaci, která se tak vyboulí a ucpe větrací mezeru. Navíc vyboulená folie mezi krokvemi (a kontralatěmi) vytváří spádovou plochu směrem ke kontralatím, které jsou přibité skrz pojistnou fólii, a vzniká problém i se zatékáním.

Poslední poznámka k větracím mezerám – před zakrytím krytinou je nutné zrevidovat pojistnou fólii a vymést střechu od pilin a nečistot.

Oplechování

Ohlídat správné řešení klempířských prací je opět úkolem, jaký je schopen zvládnout jen odborník, stavební dozor. Pro laika je snad vhodné zmínit základní pravidlo – silikon na střechu nepatří. I když by se vám některý řemeslník snažil vysvětlit že „jinak to nejde, a skrz silikon vám to neproteče“, vězte, že jinak a čistě to vždy jde, a že po půl roce na střeše silikon proteče. Použití vysoce nasákavé PUR pěny na střeše není nutno snad vůbec komentovat. Také pozor na probíjení plechů hřebíky. Téměř vždy se klempířské práce provádějí pomocí příponek, které nejen že neznamenají proděravění plechu, ale zároveň umožní jeho dilataci. Výběru šikovného klempíře se vyplatí věnovat velkou pozornost.

Právní ochrana

Stavebník může být laik, co se týče řešení technických problémů, každý by se však měl vyznat v základních náležitostech právní stránky zakázky.

Projekt na střechu musí obsahovat v zásadě tyto náležitosti: Dimenze krovu, kontrola únosnosti krovu při rekonstrukcích (může docházet k vyššímu zatížení než u původního řešení), musí mít vypsané podrobné skladby střešních plášťů včetně konkrétních názvů výrobků (tedy ne například „parozábrana“ nebo „tepelná izolace-kamenná vata“, ale konkrétní obchodní jméno výrobku), je nutné ověřit, zda jsou navrženy odvětrávací mezery a zda je vypracováno podrobné řešení všech zmíněných detailů. Pokud je projekt součást nabídky, měl by být zpracován v textové části i pracovní postup.

Znovu opakujeme – je dobré zajistit si stavební dozor, který zkontroluje už i vypracovaný projekt.

Výběru dodavatele se vyplatí věnovat zvýšenou pozornost, je dobré oslovit více firem a jejich nabídky porovnat, přičemž nehledět pouze na cenu. (Kritéria: úplnost a podrobnost nabídky, kvalita práce – ověřit na referenčních stavbách, cena, záruky, pozáruční servis, délka realizace stavby, vybavenost firmy – ideální osobní návštěva v sídle firmy)

Nejdůležitějším právním aktem je písemné uzavření smlouvy o dílo. Ta musí obsahovat následující body: