První zkušenosti s aplikací nové legislativy v oblasti ochrany staveb proti radonu

Datum: 22.1.2018  |  Autor: prof. Ing. Martin Jiránek, CSc., ČVUT v Praze, Fakulta stavební  |  Recenzent: prof. Ing. Leonard Hobst, CSc., VUT Brno

Článek rozebírá dopad nového atomového zákona a jeho prováděcí vyhlášky na návrh protiradonových opatření zejména ve stavbách pro bydlení. Vysvětlena je souvislost mezi nově zavedenou referenční úrovní a optimalizací návrhu, která na rozdíl od minulosti nabývá na významu. Podrobně jsou rozebrány důvody, které hovoří proti novému ustanovení zákona, že radonový index pozemku se nemusí stanovovat v případě, kdy je projektováno preventivní protiradonové opatření založené na odvětrání radonu z podloží.

1 Úvod

Již na začátku roku přineslo TZB-info podrobný výčet změn, ke kterým došlo od 1. 1. 2017 v souvislosti s vydáním nového atomového zákona č. 263/2016 Sb. [1] a prováděcí vyhlášky o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje č. 422/2016 Sb. [2], které se mimo jiné dotýkají i ochrany staveb proti radonu. Tento článek rekapituluje nejdůležitější změny a zároveň je komentuje z pozice stavební praxe. Pozornost je přitom věnována jen ustanovením, která souvisí s navrhováním a prováděním protiradonových opatření zejména v bytových stavbách.

2 Referenční úroveň 300 Bq/m3

Původní směrné hodnoty pro koncentraci radonu v pobytovém prostoru 200 Bq/m3 pro novostavby a 400 Bq/m3 pro stávající stavby byly zrušeny a nahrazeny jednou společnou referenční úrovní 300 Bq/m3. Rozdíl mezi směrnou hodnotou a referenční úrovní není jen v číselné hodnotě, ale i ve významu. Zatímco při nepřekročení směrné hodnoty se mělo za to, že radiační ochrana je optimalizována, při nepřekročení referenční úrovně tomu tak být ještě nemusí. V § 60 odst. 2) atomového zákona se totiž říká, že snížením úrovně ozáření na referenční úroveň nelze mít optimalizaci radiační ochrany za docílenou.

Architekti, projektanti, investoři i dodavatelé staveb tak musí v každém konkrétním případě nalézt společnou odpověď na otázku, na jakou koncentraci radonu navrhnout preventivní opatření u novostavby nebo snížit koncentraci radonu ve stávající stavbě. Obecně jim může být při rozhodování nápomocen § 66 odst. 1) a odst. 2c) atomového zákona, kde se ukládá povinnost zohlednit při optimalizaci radiační ochrany rozsah ozáření, jeho pravděpodobnost a počet fyzických osob vystavených ozáření. Dále se musí posoudit možné varianty opatření a následně zvolit takové, které svým způsobem provedení, rozsahem a dobou trvání přinese co největší čistý přínos. Bohužel chybí metodický návod, který by běžnému stavebnímu profesionálu pomohl vypořádat se s výše uvedenými povinnostmi. Jak zohlednit počet fyzických osob? Jak zohlednit rozsah ozáření?

Optimalizaci radiační ochrany v běžných bytových stavbách totiž nelze považovat za nějaký nekonečný proces, kdy se ve stavbě opakovaně měří úroveň ozáření a postupně provádí různá opatření. Takovýto postup by byl pro investora nepřijatelný. O úrovni optimalizace musí být rozhodnuto ještě před tím, než se začne stavět. Je proto velmi důležité, aby se pro danou stavbu prostřednictvím jednoznačného metodického návodu předem jasně stanovila optimalizovaná úroveň koncentrace radonu, na které bude shoda všech zúčastněných a k jejímuž naplnění budou směřovány veškeré projektové a stavební činnosti. Představa, že v dokončené stavbě se zjistí, že radiační ochrana není optimalizovaná, protože například místo zjištěných 250 Bq/m3 by bylo optimálnějších jen 100 Bq/m3, je pro všechny zúčastněné frustrující. Další snížení koncentrace radonu by totiž ve většině případů vyžadovalo dodatečné a nákladné stavební zásahy a případně i odsunutí termínu užívání stavby.

A je tu ještě další, a to neméně důležitý, důvod pro vypracování návodu pro stanovení optimalizované úrovně koncentrace radonu v běžných stavbách pro bydlení, školství atd. Tím důvodem je vyhodnocení úrovně ozáření. Toto vyhodnocení budou i nadále provádět firmy vlastnící povolení k dané činnosti vydané SÚJB, které budou muset postupovat podle metodiky doporučené SÚJB (v současné době se vypracovává její nové znění). Výsledkem měření by nemělo být jen konstatování, zda koncentrace radonu ve stavbě překračuje nebo nepřekračuje referenční úroveň. Taková informace by byla nedostatečná, a hlavně by popírala podstatu a smysl zavedení referenční úrovně. Jestliže zákon říká, že dosažením referenční úrovně není optimalizace docílena, je třeba také říci, při jaké koncentraci radonu je v daném případě optimalizace dosaženo. Takovou informaci budou zcela jistě investoři vyžadovat. Je proto nezbytné, aby pohled stavařů na optimalizaci byl shodný s pohledem měřících firem hodnotících ozáření.

Nedokážeme-li totiž nějakým jednoduchým způsobem stanovit optimalizovanou úroveň koncentrace radonu v dané stavbě, tak vlastně rezignujeme na snižování koncentrace radonu v novostavbách. Do platnosti nového atomového zákona musela být v pobytovém prostoru novostavby koncentrace pod 200 Bq/m3. Nyní postačí, bude-li pod referenční úrovní 300 Bq/m3. Spokojíme-li se s tímto konstatováním, může se velmi rychle stát, že průměrná koncentrace radonu v novostavbách bude postupně růst na hodnoty vyšší než 200 Bq/m3. To jistě nebylo smyslem nového atomového zákona. Zvlášť za situace, kdy referenční úroveň byla v ČR zvolena na samé horní hranici intervalu doporučovaného mezinárodními organizacemi jako například IAEA, Euratom a WHO, která již v roce 2009 doporučila referenční úroveň 100 Bq/m3 s tím, že tam, kde by bylo problematické zajistit její naplnění, je možné zvolit vyšší hodnotu, maximálně však 300 Bq/m3.

Z výše uvedeného je zřejmé, že nemají-li být paragrafy atomového zákona týkající se optimalizace pouhými prázdnými frázemi, bylo by užitečné, kdyby zpracovatel zákona připravil pro stavebníky, stavební profesionály a ostatně i měřící firmy návod/metodiku/doporučení, jak stanovit pro danou stavbu a počet osob vystavených ozáření optimalizovanou koncentraci radonu.

3 Výměna vzduchu obvyklá při užívání

Podle vyhlášky č. 422/2016 Sb. se referenční úroveň 300 Bq/m3 vztahuje na průměrnou hodnotu při výměně vzduchu obvyklé při užívání. Nová legislativa tedy nijak blíže nespecifikovala intenzitu větrání, při níž nemá dojít k překročení referenční úrovně. Z pohledu ochrany před zářením to je pochopitelné, protože cílem je zjistit reálné ozáření uživatelů za podmínek, v nichž žijí, a nikoliv nějaké teoretické ozáření, ke kterému by došlo za uměle definovaných podmínek. Nicméně skutečnost, že pojem „výměna vzduchu obvyklá při užívání“ není definován pomocí jasných fyzikálních veličin, znamená, že se jedná o pojem subjektivní a uživatelsky závislý. Není to charakteristika stavby, ale uživatele. Měření koncentrace radonu za výměny vzduchu obvyklé při užívání musí tedy probíhat v užívaném domě. A i tak je výsledek platný jen pro daného uživatele, nikoliv obecně. Nelze tedy například tvrdit, že v dané stavbě je koncentrace radonu pod referenční úrovní. Správně lze takový závěr učinit jen pro danou stavbu užívanou daným uživatelem, protože při změně uživatele může být vše jinak.

Problém tedy nastává u měření koncentrace radonu v nové dokončené stavbě v době před vydáním souhlasu s užíváním. Takové měření probíhá bez přítomnosti uživatelů, a nemůže být proto použito k porovnání změřené koncentrace s referenční úrovní. To v tomto případě není na závadu, protože účelem takovéhoto měření je zhodnotit kvalitu stavby, nikoliv kvalitu užívání. Smyslem měření je zjistit, zda v dokončené stavbě není překročena návrhová koncentrace radonu (můžeme ji považovat za optimalizovanou koncentraci), na které se architekt nebo projektant dohodl s investorem za jasných podmínek týkajících se zejména konkrétní intenzity větrání. Musíme totiž předpokládat, že tyto hodnoty budou smluvně dohodnuty a na jejich splnění bude vázáno vyplacení konkrétní finanční částky. Měření koncentrace radonu tedy bude muset probíhat současně s měřením intenzity větrání, aby mohly být změřené koncentrace radonu ještě před porovnáním s optimalizovanou koncentrací přepočítány na intenzitu větrání uvedenou v projektu stavby.

V této souvislosti stojí za zmínku, že se v současné době připravuje nové znění ČSN 73 0601, které bude nejen zohledňovat legislativní změny, ale mění i cíl protiradonových opatření. Smyslem ochrany proti radonu bude nově zajistit, aby koncentrace radonu v každé místnosti pobytového prostoru nepřekročila při návrhové hodnotě intenzity větrání návrhovou (optimalizovanou) hodnotu koncentrace radonu. Navrhovaná revize normy předpokládá, že se tato skutečnost bude v dokončené stavbě prokazovat současným měřením koncentrace radonu a intenzity větrání v jednotlivých místnostech pobytového prostoru. Projektant tedy bude muset nově v projektu uvést jak návrhovou hodnotu koncentrace radonu, tak intenzitu větrání.

Z výše uvedeného vyplývá, že by mělo být do metodik měření doporučených SÚJB vloženo nové měření pro potřeby zjištění kvality stavby před vydáním souhlasu s užíváním, které by umožňovalo stanovit koncentraci radonu ve stavbě při dané intenzitě větrání bez ohledu na uživatelský režim.

4 Stanovení radonového indexu pozemku

V platnosti zůstává dřívější ustanovení, že každý, kdo navrhuje umístění nové stavby nebo přístavby s obytnými nebo pobytovými místnostmi, je povinen zajistit stanovení radonového indexu pozemku (§ 98 odst. 1 zákona). Naopak bylo odstraněno ustanovení, že se preventivní ochrana stavby proti radonu z podloží provádí jen při radonovém indexu pozemku vyšším než nízkém. Vypuštění této podmínky lze rozhodně považovat za přínos, protože praxe potvrzuje, že i na nízkém radonovém indexu pozemku existují novostavby s koncentracemi radonu přesahujícími současnou referenční úroveň. Navíc se tím odstranil rozpor s ČSN 73 0601 [3], podle které se protiradonová opatření u novostaveb navrhují podle radonového indexu stavby, a nikoliv radonového indexu pozemku. Vzhledem k tomu, že se ve většině případů oba indexy od sebe odlišují, docházelo k tomu, že norma požadovala ochranu tam, kde ji zákon nevyžadoval.

Původní atomový zákon připouštěl jednu výjimku z povinnosti stanovovat radonový index pozemku, a to v případě, kdy je stavba od podloží oddělena vzduchovou vrstvou, kterou může volně proudit vnější vzduch. Toto ustanovení bylo do zákona opsáno z ČSN 73 0601, která jako příklad takovéto stavby uvádí budovu na pilířích a konstatuje, že takovéto osazení stavby je považováno za dostatečnou ochranu proti radonu, a to ve všech kategoriích radonového indexu. Proto nemá smysl v tomto konkrétním případě radonový index pozemku stanovovat. Zároveň norma konstatuje, že za volné proudění vzduchu se nepovažuje proudění vzduchu větracími průduchy v obvodových stěnách izolačních nebo technických podlažích. Z toho lze odvodit, že při umístění budovy na izolačním nebo technickém podlaží, musí být radonový index pozemku stanoven. Tím spíše musí být stanoven u budov spočívajících přímo na podloží. Stávající norma ani její revize s žádnou další výjimkou nepočítá.

Z tohoto pohledu je v novém atomovém zákoně překvapivý § 98 odst. 3), který zní: „Stanovení radonového indexu pozemku se nemusí provádět, bude-li stavba umístěna v terénu tak, že všechny její obvodové konstrukce budou od podloží odděleny vzduchovou vrstvou, kterou může volně proudit vzduch, nebo pokud je projektováno preventivní protiradonové opatření založené na odvětrání radonu z podloží mimo objekt“. Přesněji řečeno, překvapivá je poslední část tohoto paragrafu, kde se mluví o odvětrání radonu z podloží. Překvapivá je proto, že z hlediska ochrany před radonem si lze jen stěží představit argument, který by zařazení poslední části věty odůvodnil. Naopak, existuje řada důvodů, které hovoří proti tomuto ustanovení, jako například:

  • Větracích systémů podloží je celá řada; odvětrání může být pasivní nebo aktivní, s vyústěním v obvodových stěnách nebo nad střechou, k odvětrání mohou být použity čtyři různé typy odsávacích prostředků atd. Rozdílnému řešení odsávacích systémů odpovídá i rozdílná účinnost – od zcela neúčinných až po vysoce účinné. Paušalizované ustanovení v zákoně předpokládá, že jakýkoliv větrací systém podloží je dostatečně účinný. To není pravda, a proto samotná existence odvětrání podloží není důvodem k tomu, aby bylo upuštěno od stanovení radonového indexu pozemku. Pro představu uvádím, že ČSN 73 0601 řeší podmínky použití větracích systémů podloží na 4 stránkách v celkem 29 odstavcích. Mimo jiné se tam uvádí, které systémy a za jakých podmínek nesmí být vůbec použity jako protiradonová ochrana.
  • Větrací systémy podloží se pro ochranu novostaveb nikdy nepoužívají samostatně, ale vždy v kombinaci s protiradonovou izolací. Pro návrh protiradonové izolace je nutná znalost propustnosti podloží a koncentrace radonu v podloží. Bez stanovení radonového indexu pozemku jsou tyto parametry nezjistitelné.
  • Odvětrání radonu z podloží pod stavbou není jediné opatření, které lze použít ke snížení koncentrace radonu ve stavbě. Obdobnou účinnost vykazují v novostavbách i další opatření, jako například odvětrané ventilační vrstvy v kontaktních konstrukcích, odvětraná izolační nebo kontaktní podlaží atd. Není mně známa žádná studie, která by říkala, že jedině odvětrání podloží je to správné opatření. Zákon zde tedy bezdůvodně upřednostňuje jednu technologii před jinými, což zrovna nepřispívá k zajištění rovných podmínek na stavebním trhu.
  • Problematické je i vyjádření podmínky, za které lze upustit od stanovení radonového indexu pozemku, pomocí špatně zvoleného slovesa „projektovat“, navíc v nedokonavém vidu. Podmínka „pokud je projektováno“ se naplňuje jinak než například podmínka „pokud je instalováno“.

Z výše uvedeného lze učinit jedno doporučení – nechat si stanovit radonový index pozemku za situace, kdy navrhujeme odvětrání podloží, rozhodně není nadbytečné, ba naopak, je to nutné. Žádný z nás, kdo navrhujeme a realizujeme protiradonová opatření, by tuto díru v zákoně neměl využívat. Proč? Z prostého pudu sebezáchovy. Protiradonová opatření přece projektujeme s cílem zajistit budoucím uživatelům staveb co možná nejnižší koncentraci radonu, a pravděpodobně k tomu budeme stále častěji zavazováni i smluvně. K tomu je zapotřebí řada vstupních podkladů, mezi které patří i stanovení radonového indexu pozemku. Ušetřit investorovi cca 3 až 4 tis. Kč za jeho stanovení může být sice milé, ale projektantovi a následně i investorovi se může nevyplatit. To v případě, že jen „odhadnuté“ opatření nebude dostatečně funkční a investor s výslednou úrovní koncentrace radonu nebude spokojen. Dodatečné náklady na snížení koncentrace radonu v dokončené stavbě pak mnohonásobně převýší ušetřenou částku, neboť se zpravidla pohybují v řádu desetitisíců až statisíců korun. Nehledě na to, že „odhadnuté“ opatření bude vždy navrženo v rozporu s normou, což je u případného soudu přitěžující okolnost.

5 Povinnost měření koncentrace radonu ve stávajících stavbách

Základním podkladem pro návrh opatření ve stávajících stavbách jsou výsledky měření koncentrace radonu uvnitř těchto staveb. Požadavky na měření koncentrace radonu ve stávajících stavbách byly v novém atomovém zákoně přeformulovány, ale obsah zůstal stejný. Podle § 98 odst. 2) i nadále platí povinnost zajistit měření koncentrace radonu v dokončené stavbě jen při ohlašování nebo povolování její změny, která bude nově obsahovat pobytové prostory. Tato povinnost je podle § 99 odst. 2) rozšířena jen pro vlastníky budov sloužících škole nebo školskému zařízení a budov sloužících pro zajištění sociálních anebo zdravotních služeb při dlouhodobém pobytu fyzických osob. Tito vlastníci jsou navíc povinni zajistit měření koncentrace radonu ve vnitřním ovzduší při uvedení stavby do provozu a vždy po provedení změn dokončené stavby, které by mohly koncentraci radonu ve vnitřním ovzduší ovlivnit, zejména po provedení zásahů do izolace stavby proti pronikání radonu z podloží a úprav, které mohou vést ke snížení účinnosti ventilace ve stavbě.

V případě běžných staveb pro bydlení tak zůstává povinnost měření koncentrace radonu jen při takové změně stavby, při níž vznikne nový pobytový prostor například v podzemním podlaží nebo na půdě. Naopak, u změn těchto staveb snižujících energetickou náročnost, jako je například výměna oken a zateplení objektu, které jsou nejčastější příčinou vzrůstu interiérové koncentrace radonu, povinnost měření koncentrace radonu nevznikla. Lze však doporučit, aby si i v těchto případech projektant vyžádal změření koncentrace radonu v původní stavbě v době ještě před realizací stavebních úprav a mohl je tak případně přizpůsobit zjištěné situaci. Toto měření spolu s měřením po realizaci stavebních úprav je i v zájmu investora, který tak získává přehled o tom, zda stavební úpravy nezhoršily kvalitu vnitřního ovzduší stavby.

Připravovaná revize ČSN 73 0601 nově řeší i ochranu pobytových prostor při změně stávajících staveb. Při každé změně stavby, která může ovlivnit koncentraci radonu ve stavbě, jako jsou úpravy, které zasahují do kontaktních konstrukcí, mění vzduchotěsnost obálky budovy nebo způsob proudění vzduchu uvnitř budovy, při nichž dochází ke změně systému vytápění nebo větrání a při nichž se přeměňují nepobytové prostory na pobytové, musí být provedena taková opatření, která zamezí vzrůstu koncentrace radonu v pobytovém prostoru stavby. Norma i blíže specifikuje příklady úprav, které mohou způsobit vzrůst interiérové koncentrace radonu. Jsou to:

  • zásahy v kontaktních konstrukcích, které narušují celistvost stávající hydroizolace nebo protiradonové izolace, nebo při nichž vznikají otvory v konstrukci bez hydroizolačních vrstev (například dodatečně prováděné prostupy kontaktními konstrukcemi, výměna podlah atd.);
  • opatření snižující vlhkost kontaktních konstrukcí (například dodatečné provádění hydroizolace suterénního zdiva, vkládání izolace pod stěny, injektáže zdiva, vytváření vzduchových kanálků nebo vrstev vně i uvnitř domu atd.);
  • úpravy měnící vzduchotěsnost obálky budovy (například výměna oken, zateplení obvodového pláště, snížení průvzdušnosti střešního pláště v důsledku výměny krytiny nebo vytvoření nového střešního souvrství s celkově nižší průvzdušností atd.);
  • zásahy měnící vzduchotěsnost konstrukcí oddělujících nepobytové prostory od prostor pobytových (například dodatečné provádění prostupů ve stropu nad sklepem, nové vstupy do garáží, změna vzduchotěsnosti stropu mezi posledním nadzemním podlažím a půdou atd.);
  • změny nebo úpravy systémů větrání nebo vytápění (například instalace nebo naopak odstranění větracích ventilátorů, vzduchotechnických systémů, větracích průduchů a zemních vzduchových kolektorů, instalace podlahového topení v kontaktních konstrukcích, připojení domu k zemnímu plošnému kolektoru nebo vrtu pro tepelné čerpadlo atd.);
  • přeměna nepobytových prostor na pobytové (například změna půdy na vytápěný podkrovní prostor, přeměna sklepa na pobytový prostor atd.).

6 Závěr

Nová legislativa nepřinesla do oblasti navrhování a provádění protiradonových opatření u běžného typu staveb pro bydlení žádné podstatnější změny. Jediným praktickým problémem, který zůstává zatím nedořešen, je aplikace optimalizace radiační ochrany při návrhu protiradonových opatření, respektive volba optimalizované hodnoty koncentrace radonu, na kterou bude opatření navrhováno. Pro předcházení případným budoucím sporům mezi investorem a projektantem nebo dodavatelem stavby by bylo stavařskou veřejností kladně hodnoceno, kdyby SÚJB připravil návod, na jehož základě budou moci výše zmínění účastníci stavebního procesu uzavřít informovanou dohodu o optimalizované návrhové hodnotě.

Literatura

  1. Zákon č. 263/2016 Sb. atomový zákon
  2. Vyhláška č. 422/2016 Sb. o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje
  3. ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží. UNMZ 2006
 
Komentář recenzenta
prof. Ing. Leonard Hobst, CSc., VUT Brno
Článek se zabývá pouze jedním segmentem atomového zákona (AZ) – a to problematikou radonu a ochrany před radonem. Autor rozebírá určité rozpory a nejednoznačnost AZ, například problematiku „referenční úrovně“, a udále pozorňuje, že nová legislativa vůbec neřeší problematiku „intenzity větrání“, která je při měření koncentrace radonu zcela zásadní. Text je vypracován velmi pečlivě a profesionálně, přináší nové poznatky, je v něm mnoho zajímavých údajů, kterém se z nového AZ jen těžko získávají, respektive je nutno dávat velký pozor, aby neunikly nějaké významné souvislosti. Doporučuji článek k publikování a tezi AZ k další odborné diskusi.
English Synopsis
The First Experiences with the Implementation of the New Atomic Law for Building Protection Against Radon

The article analyses the impact of the new atomic law and its implementing decree on the design of radon preventive and remedial measures in residential buildings. The relationship between the newly introduced reference level and optimisation of the design, that gains importance, is explained. The article also discusses reasons that speak against the provision of the new law that radon index of the building site need not be determined, when a preventive measure based on soil ventilation is being designed.

 

Hodnotit:  

Datum: 22.1.2018
Autor: prof. Ing. Martin Jiránek, CSc., ČVUT v Praze, Fakulta stavební   všechny články autora
Recenzent: prof. Ing. Leonard Hobst, CSc., VUT Brno



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 

Aktuální články na ESTAV.czTmavé dekory dveří v kontrastu nebo v tónu?Jak poznat poškozené stavební dříví, jak se projevuje dřevokazný hmyz a houbyDalší plavební komora na Vltavě? Povodí chce oživit debatu o stavběDvoupatrový hausbót: Dům na vodě poskytuje komfortní bydlení