Současné možnosti modernizace funkcionalistických bytových domů
Přehrát audio verzi
Současné možnosti modernizace funkcionalistických bytových domů
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Současný nedostatek bytů a pomalá výstavba nových bytů vede k závěru, že by bylo účelné prodlužovat životnost současných staveb. Jako vhodné se pro prodloužení životnosti jeví stavby – bytové domy postavené ve dvacátých a třicátých letech v módním funkcionalistickém stylu. Tyto bytové domy využívaly tehdy vyvinuté moderní stavební materiály, nové technologie pro bydlení a jejich dispozice odpovídala moderním požadavkům bydlení platným do současnosti. Článek se zabývá popisem konkrétního bytového domu postaveného v roce 1932, který postupně prošel nutnou modernizací a výměnou prvků krátkodobé životnosti. Stavebními úpravami došlo k navýšení užitné plochy domu o 25 %. Vhodnými stavebními a regulačními opatřeními byla snížena energetická náročnost domu na cca 40 % původní hodnoty, což je dokladováno měřením a grafy. V současné době je dům plně funkční pro poskytování energeticky úsporného bydlení.
Zdroj: Strachoň / Wikimedia Commons Kolonie Nový dům v Brně-Žabovřeskách z roku 1928, dílo Bohuslava Fuchse a dalších
1. Úvod
Průmyslová revoluce v 19. století soustředila množství obyvatel z venkova do měst, kde se stávali dělníky v nově vzniklých továrnách. Za rychlou industrializací zaostávala výstavba bytů o odpovídající hygienické a estetické úrovni. Jedno z prvních řešení tohoto problému nabídl vizionář Ebenezer Howard, který předpokládal vznik řady „zahradních měst“ obklopujících metropoli s továrnami uprostřed. Počátkem 20. století se to jevilo jako řešení šedých obytných dělnických domků bez zeleně v okolí. Tato dobrá myšlenka měla však i řadu odpůrců, kteří poukazovali na velké náklady spojené s výkupy pozemků, uniformitu obytných domků (viz domky pro zaměstnance postavené T. Baťou ve Zlíně) a nutností dobře fungující veřejné dopravy na každodenní cesty obyvatel „zahradního města“ do metropole a zpět. V té době vznikalo i alternativní řešení, které vycházelo z poměrně moderně pojatých Stavebních řádů vydaných v Rakousku-Uhersku (zák. 63 a 64/1894 pro markrabství Moravské), které automaticky přecházely na základě recepční normy (zákon č. 11/1918) do nového státu – Československé republiky [1]. Tento stavební řád předpokládal ve městech výstavbu bytových domů až s pěti patry a předepisoval přísné podmínky výstavby, které u domů zabezpečovaly odpovídající hygienická opatření a přísná protipožární opatření. Splnění všech podmínek stavebního řádu, doplňovaného průběžně vyhláškami nové ČSR zaručovalo po výstavbě domu „moderní bydlení“ pro obyvatelstvo. Právě období po skončení Velké války bylo pro výstavbu těchto moderních domů příznivé. Každá válka omezuje výstavbu bytů a nově vzniklá republika potřebovala zajistit ubytování pro úředníky a pracovníky, kteří se sestěhovávali do center vzniklé Československé republiky [1].
Původní dvoupatrové domy z poloviny 19. století byly vykupovány a nahrazeny novými moderními domy, které vyrůstaly i na předměstích velkých měst. V této době probíhala mezi odborníky diskuze nad problematikou „bytové kultury“. Hledaly a nalézaly se odpovědi na to, jak má vypadat obytný pokoj, ložnice, kuchyň, záchod, koupelna a další prostory, nezbytné pro komfortní užívání bytu. K zásadním požadavkům patřilo, aby všechny místnosti byly (pokud možno) přímo osvětleny. Přes řadu stavebních stylů 20. let dospěli architekti začátkem 30. let ke stylu, který se držel kréda američana Louise Sullivana, které hlásalo, že „Forma následuje funkci“, a tak se dospělo k funkcionalismu [2, 3].
2. Počátek funkcionalismu v České republice
Funkcionalismus vznikal na teoretických základech purismu a byl brán jako jedno z východisek prostředí průmyslové architektury, její účelnosti, jednoduchosti a organizace provozu. Obytný dům tak byl mnohými chápán jako „stroj na bydlení“. Architektura se tedy měla stát jakýmsi součtem základních funkcí – obytné, pracovní, hygienické a komunikační. Splnění těchto funkčních požadavků mělo zajistit stavbám i správnou estetiku. Charakteristickými prvky tohoto nového „internacionálního“ stylu byla hladká průčelí, velká, často pásová okna, ploché střechy, střídmá barevnost a promyšlená dispozice [2, 3].
2.1 Materiálové a ideové podmínky vzniku funkcionalismu
Základním materiálem pro výstavbu domů v 19. století byly cihly, kámen a dřevo. Až ve 20. století začaly být v širším měřítku používány další materiály pro stavbu domů, a to především beton a železobeton, ocelové konstrukce a dále duté cihly, keramické obklady, linoleum a korek pro tepelnou izolaci a mnohé další nové materiály. Výrazně se změnilo i technické vybavení budov. Byly zaváděny výtahy, domy byly opatřovány ústředním vytápěním a to buď lokálními kotli na koks, nebo dálkovým vytápěním na páru. V domech byl zaváděn plyn pro plynové sporáky na vaření a plynové karmy pro ohřev teplé vody. Stále více nabýval na významu přívod elektrického proudu, který byl v bytech využíván ke svícení a stával se nezbytností pro zřizování strojních prádelen vybavených pračkami, odstředivkami, mandlem a sušičkami.
Architekti se poměrně velmi rychle seznámili s využitím nových materiálů a technologií pro výstavbu, nebyl však přesně vyjasněn směr, jakým se při stavbě domů ubírat. Někteří architekti – příslušníci „levé fronty“ se chtěli zaměřovat na bydlení pro chudší obyvatele, a proto vznikaly návrhy na určitou formu „kolektivních domů“, kdy obytné místnosti by byly sdíleny více obyvateli. Tento směr se neprosadil a v důsledku toho většina vzniklých domů s byty byla „klasické koncepce“.
Častěji však byli architekti oslovováni majetnější klientelou s požadavky na navržení a případně i realizaci „funkcionalistických vil“. V této oblasti dosáhla Československá republika světové úrovně. Světoznámá je v Brně vila Tugendhad, vila Stiassni, vila Löw-Beer a řada dalších, na jejichž projektech se podíleli přední architekti od nás i ze zahraničí, jako L.Mies van der Rohe, Le Corbusier, Adolf Loos, Bohuslav Fuchs, Jan Kotěra, Otto Eisler, Vl. Karfík, Jindřich Kumpošt aj. Tito architekti se kromě honosných vil také zaměřili na projekty obytných nájemních domů pro různé vrstvy obyvatelstva [2, 3, 4, 5].
2.2 Státní podpora výstavby bytových domů
Stát si ihned po svém vzniku v roce 1918 vytyčil úkol podpory výstavby bytů. Nedělal to formou dotací, ale zárukami za půjčky. Podpora byla úspěšná, a v roce 1928 bylo v ČSR postaveno 100 000 bytů. Cílem státu bylo podpořit i méně zámožné vrstvy obyvatelstva, a proto byly v zákoně č. 76/1927 Sb. definované „malé byty“, při jejichž výstavbě by stát poskytl stavebníkovi významné daňové úlevy na řadu let. Za „malé byty“ byly dle § 136 (3) tohoto zákona považovány byty, jejichž obytná podlahová plocha nepřesahuje 80 m2.
Velká hospodářská krize v roce 1929 velmi zpomalila výstavbu bytů v celé ČSR. Stát proto zákonem č. 45/1930 Sb., o stavebním ruchu poskytl velmi významnou pobídku pro stavebníky, které se dalo těžko odolat [8]. Kdo zahájí výstavbu domu s malými byty do konce roku 1931 a bude ji kolaudovat do konce roku 1932, bude osvobozen od domovní daně na dobu 25 let (činžovní daň pro Brno činila 12 %). Přitom bylo možné požádat o půjčku se státní zárukou do částky 350 000 Kč (jedná se o Kč předválečné ČSR, kdy 1 Kč přibližně odpovídá více než 30 Kč v současnosti). Státem byla rozšířena i podpora na „nejmenší byty“, což byly byty s kuchyní a jednou obytnou místností o podlahové ploše do 40 m2 (minimálně však 32 m2). Všechny byty postavené v této době již měly vlastní WC a lázeň. Vydání zákona o stavebním ruchu výrazně podpořilo výstavbu nájemních bytových domů ve stylu funkcionalismu.
2.3 Etapy vývoje funkcionalistických staveb bytových domů v 30. letech
Základní principy funkcionalismu byly dány, přesto je každý architekt pojal trochu jinak, a tak funkcionalistické stavby bytových domů nebyly uniformní. Ne všichni architekti využívali technického pokroku, který umožňoval zřizovat ústřední topení, které velmi zvýšilo komfort bydlení. Některé domy stále využívaly lokální topení v jednotlivých obytných místnostech a pak bylo nutné zachovat velké sklepní prostory pro uskladnění paliva. Zavádění výtahů do domů umožnilo změnit hierarchii užívání bytů. Dříve majitel nebo stavebník měl byt v 1. patře, ale se zavedením výtahu se přesunul do nejvyššího patra, kde byl „větší klid“ a často i terasa s výhledem do okolí.
Obr. 1 – Funkcionalistický dům Convalaria v Brně (architekt O. Poříska)
Fig. 1 – Functionalist house Convalaria in Brno (architect O. Poříska)
Na druhé straně mnozí architekti v plné míře využívali vymožeností techniky. Ústřední topení bylo napojeno na dálkový parovod, elektřina pak poháněla technologie (výtahy) a zajišťovala osvětlení. Těmto domům, které vznikaly převážně v Praze, se říkalo „Elektrické domy“. Jednalo se o okázalý typ bydlení pro střední a vyšší vrstvu městských obyvatel. Někteří architekti se přikláněli k tzv. „emocionálnímu funkcionalismu“, jehož projevem jsou křivky v půdorysu i průčelí staveb, jemnější členění, širší použití materiálů, promyšlený vztah k okolí. Pro některé stavby byla typická nautická symbolika, připomínající architekturu zaoceánských lodí. Typickými motivy jsou kruhová okna, rampová schodiště, trubkové zábradlí nebo balkony připomínající kapitánský můstek (obr. 1). Cílem architektů bylo tedy vytvořit dokonalý prostor pro bydlení – vytvoření domova. Celá tato etapa trvala přibližně 10 let, od roku 1931 do roku 1941, kdy byla zrušena stavební závěrou v důsledku válečných událostí 2. světové války.
2.4 Ústup od funkcionalismu v poválečném období
Po skončení 2. světové války byly dokončeny některé dříve připravené projekty ve stylu funkcionalismu – např. Dětská nemocnice v Brně (1954 – Bedřich Rozehnal). Velký nedostatek bytů v poválečném období a změna politických poměrů po roce 1948 vyžadovaly rychlou výstavbu bytů spojenou s industrializací. Výstavba bytů se zaměřila na panelovou, unifikovanou výstavbu v okrajových částech měst a u průmyslových závodů. Tato výstavba zajistila dostatečný komfort bydlení a mohla probíhat i v zimních měsících. Do 80. let bylo tímto způsobem postaveno 1 200 000 bytů, ve kterých žije 1/3 obyvatel našeho státu.[6]
Funkcionalistické městské domy z 30. let, představovaly v době svého vzniku vrchol bytového komfortu tehdejší doby. Většina těchto domů byla po roce 1948 znárodněna a jejich správy se ujal OPBH (Okresní podnik bytového hospodářství), který sice měl vyčleněny speciální „opravářské čety“, které průběžně udržovaly domy, ale kvalita údržby se lišila. Po roce 1989 došlo buď k privatizaci nebo restituci těchto domů bývalým vlastníkům a bytové domy byly postupně rekonstruovány a modernizovány, aby si zachovaly současný standard bydlení.
3. Modernizace konkrétního funkcionalistického domu z 30. let
Výzva specifikovaná v Hlavě 6 zákona č. 45/1930 Sb. oslovila stavitele Ing. Bohumila Šperlinga, který v roce 1912 absolvoval Českou vysokou školu technickou Františka Josefa v Brně. Po Velké válce se osamostatnil a v roce 1920 mu byla udělena (po složení příslušných zkoušek) stavitelská koncese, která mu umožňovala zřídit si projektovou a stavební firmu.
Několik úspěšných projektů a staveb ve 20. letech mu umožnilo usilovat o získání státní podpory na výstavbu pětipatrového bytového domu s malými byty, ve kterých by měl nejen svůj byt, ale též kanceláře své firmy. Byl investorem, zároveň si dům sám naprojektoval a dělal na stavbě stavbyvedoucího a stavební dozor.
Při výběru možných míst výstavby zvolil ulici Pod strání, kde byla „stavební čára“ definována stavebním povolením vydaným Zemským hlavním městem Brno dne 25. 9. 1931 takto: „Stavební čára ustanovuje se dle povolení 115557/10 ze dne 27. prosince 1910 a jest zakreslena do situačního plánu. Šířka ulice obnáší 10 m. Zahrádka před domem jest 5 m hluboká“ [7]. Stavební povolení bylo městskou radou schváleno 7. srpna 1931 (jeden měsíc po podání žádosti o stavební povolení) a stavba v tomto měsíci též začala [8].
Obr. 2 – Bytový dům Pod strání 12, Brno (nyní Bří Čapků 12)
Fig. 2 – Apartment house Pod strání 12, Brno (now Bří Čapků 12)
Výstavba domu byla zjištěna vlastními pracovníky firmy Ing. B. Šperlinga. Na speciální práce však byly přizvány další firmy, které instalovaly ústřední topení na koks, osobní výtah v domě a strojní prádelnu v půdním prostoru domu. Dne 17. 6. 1932 proběhlo „komisionelní šetření“, které konstatovalo, že stavba probíhala dle schválené výkresové dokumentace a též konstatovala, že zdivo domu je dostatečně vyschlé a uděluje tudíž policejní povolení používat novostavbu od 1. července 1932 (obr. 2).
Po úspěšné kolaudaci domu byly splněny podmínky, aby obytný dům byl po dobu 25 let osvobozen od činžovní daně a dalších přirážek od 17. 6. 1932 do 30. 6. 1957. Berní úřad Brno-město vydal 21. 9. 1932 „Výměr“, kterým osvobození domu od daní stvrzuje. Dům sloužil bez problémů při běžné údržbě svému účelu i přes nelehká léta „Protektorátu“, a to až do období 50. let, kdy byl „znárodněn“.
3.1 Údržba domu v období správy OPBH
Obr. 3 – Zařazení bytu domovníka do bytového fondu domu (+61 m2)
Fig. 3 – Inclusion of the caretaker's apartment in the housing stock of the house (+61 m2)
V roce 1951 byl dům znárodněn a přešel pod správu OPBH. V prvé řadě byla zrušena funkce domovníka a úklidem a vytápěním byli pověřeni příslušní pracovníci OPBH. Byt domovníka o výměře 61 m2 byl proto zařazen (po mírných úpravách) do běžného bytového fondu domu (obr. 3).
V roce 1963 proběhla u všech bytů výměna stoupaček na teplou a studenou vodu a byly vyměněny dle potřeby vodovodní baterie a zařízení kuchyní. Životnost kotlů ústředního topní byla při zahájení provozu uvažována na 25 let. Avšak až v roce 1983 zajistil OPBH výměnu dvou kotlů na koks Strebel II za dva kotle na zemní plyn (po 50 letech). Kotle podstatně zvýšily komfort vytápění a zajistily každodenní přípravu TUV (do té doby byla k dispozici teplá voda 1 × za týden, a to v pátek od 17 do 21 hod.). V roce 1986 byl původní výtah domu nahrazen novým výtahem, který vyhovoval tehdejším předpisům. Žádná další údržba ani modernizace v době správy domu OPBH prováděna nebyla.
3.2 Údržba domu po restituci
Obr. 4 – Využití prádelny a půdy pro zřízení dvou bytů (+150 m2)
Fig. 4 – Use of the laundry room and attic for two apartments (+150 m2)
Údržba v době správcovství OPBH nebyla významná a soustředila se spíše na nezbytné opravy. Bylo to možná i z důvodů velmi nízkých nájmů, které neumožňovaly významné investice. Nízké nájmy byly po určitou dobu regulovány i po restituci domu. K první větší investici došlo v roce 2001, kdy byl půdní prostor domu a prostor bývalé prádelny přeměněn na byty. Tím se zvýšil počet bytů v domě na 14 (obr. 4). Výměra vestavby zrealizované v roce 2003 byla 150 m2, a zvětšení nadstavbou o 67 m2 proběhlo v roce 2016 m2. Celkově se užitná plocha domu (společně s bytem domovníka) zvětšila o 278 m2. Původně měl dům při výstavbě užitnou plochu 1 100 m2, zvětšení této plochy tedy představovalo 25 %.
I když stavební konstrukce domu byly provedeny velmi pečlivě, v roce 2006 se na třech balkónech dvorního traktu začaly objevovat trhliny a bylo nutno balkóny odborně opravit – degradovaný beton odstranit a nahradit sanačním betonem (obr. 5).
Opravovat a modernizovat bylo nutno i jednotlivé byty, což probíhalo obvykle v době, kdy se měnili nájemci v bytech. Modernizace zahrnovaly kompletní výměnu elektroinstalace, výměnu obkladů a dlažeb v koupelnách a kuchyních, nové kuchyňské linky, nové nátěry dveří a oken a renovaci parketových podlah. Do roku 2023 bylo takto opraveno 10 bytů z celkových 14 bytů.
Obr. 5 – Degradace betonu u balkonů – nutná okamžitá oprava
Fig. 5 – Concrete degradation at balconies – immediate repair required
Obr. 6 – Funkcionalistická nástavba a zateplení domu
Fig. 6 – Functionalist extension and insulation of the house
Zvyšující se cena energií vedla k názoru, že je nutno dům tepelně zaizolovat, aby byly sníženy náklady na energie a zvýšen tepelný komfort. V roce 2015 byla proto zahájena a v roce 2016 ukončena práce na celkovém zateplení domu. Stará, nevyhovující „kastlová“ okna byla nahrazena plastovými okny s trojskly. Okna byla opatřena venkovními žaluziemi a fasády byly opatřeny 140 mm zateplením z grafitového expandovaného polystyrénu, doplněného o 30 mm minerální vaty (obr. 6).
Obr. 7 – Spotřeba plynu v bytovém domě
Fig. 7 – Gas consumption in an apartment building
K největšímu snížení spotřeby energii (zemního plynu) vedla postupná regulace otopného systému, zavedení termoventilů do 70 radiátorů a opatření měřičů tepla na jednotlivých radiátorech s dálkovým odečtem. Významně se do snížení spotřeby energie promítla i výměna plynových kotlů v roce 2008 za kotle Viadrus a v roce 2021 za kotle Thermona. Za třicet let provozu plynových kotelen se snížila spotřeba plynu na 38 % původní spotřeby (obr. 7).
Pro snížení spotřeby vody byly všechny byty opatřeny vodoměry s dálkovým odečtem. Instalace celkem 35 vodoměrů na teplou i studenou vodu vedla k celkovému snížení spotřeby vody v domě o 10 %.
4. Životnost konstrukcí domu
Určení životnosti jednotlivých částí objektu je poměrně komplikovanou oblastí. Důvodem je jednak nejednotnost a různorodost podkladů, stejně jako rozdíly v konstrukcích, technickém a technologickém vybavení. Zatřídění konstrukcí je obecně disciplínou, která je dána jednak technickými podklady, normami, pokyny výrobců, ale i postupnou zkušeností a praxí.
V období funkcionalismu, jak již bylo uvedeno, se začaly používat nové, často velmi kvalitní materiály a jejich reálná životnost se nakonec projevila zpravidla delší než u některých staveb dříve postavených. Tedy pokud stavbu neporovnáváme například s egyptskými pyramidami.
Pro ukázku kvality konstrukcí funkcionalistických domů bude v následujících odstavcích provedeno srovnání předpokládané životností a skutečné životnosti některých prvků domu z roku 1932, který je popsán v předchozích kapitolách.
Jako vzorovou tabulkovou předpokládanou životnost ve článku uvádíme tabulku z oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb. v platném znění, příloha č. 21.
| Číslo položky | Název | Předpokládaná životnost v letech |
|---|---|---|
| 1 | Základy včetně zemních prací | 150–200 |
| 2 | Svislé konstrukce | 80–200 |
| 3 | Stropy | 80–200 |
| 4 | Zastřešení mimo krytinu | 70–150 |
| 5 | Krytiny, střecha | 40–80 |
| 6 | Klempířské konstrukce | 30–80 |
| 7 | Úpravy vnitřních povrchů | 50–80 |
| 8 | Úpravy vnějších povrchů | 30–60 |
| 9 | Vnitřní obklady keramické | 30–50 |
| 10 | Schody | 80–200 |
| 11 | Dveře | 50–80 |
| 12 | Vrata | 30–50 |
| 13 | Okna | 50–80 |
| 14 | Povrchy podlah | 15–80 |
| 15 | Vytápění | 20–50 |
| 16 | Elektroinstalace | 25–50 |
| 17 | Bleskosvod | 30–50 |
| 18 | Vnitřní vodovod | 20–50 |
| 19 | Vnitřní kanalizace | 30–60 |
| 20 | Vnitřní plynovod | 20–50 |
| 21 | Ohřev teplé vody | 20–40 |
| 22 | Vybavení kuchyní | 15–30 |
| 23 | Vnitřní hygienická zařízení včetně WC | 30–60 |
| 24 | Výtahy | 30–50 |
| 25 | Ostatní | – |
Abychom porovnali předpokládanou životnost prvků (doba za kterou bude nutné prvek vyměnit) a skutečnou životnost (kdy skutečně byla konstrukce vyměněna), byla sestavena následující tabulka, ve které jsou pro porovnání jsou uvedeny maximální hodnoty životnosti prvků uvedené v tabulce 1 a stáří prvků, které bylo nutné vzhledem k jejich vysokému opotřebení vyměnit. Pokud prvek doposud nebyl vyměněn a stáří (93 let) nepřekročilo předpokládanou maximální životnost, nebyl do tabulky zařazen. Také nejsou v tabulce zařazeny prvky nové. Pokud stáří prvku překročilo již maximální předpokládanou životnost, je prvek v tabulce uveden kurzívou a místo skutečné životnosti je uvedeno stáří prvku.
| Číslo položky | Název | Předpokládaná životnost [roky] | Skutečná životnost [roky] |
|---|---|---|---|
| 5 | Krytiny, střecha 1932 | 80 | 84 |
| 6 | Klempířské konstrukce 1932 | 80 | 84 |
| 8 | Úpravy vnějších povrchů 1932 | 60 | 84 |
| 9 | Vnitřní obklady keramické (60 %) | 50 | 93 |
| 11 | Dveře | 80 | 93 |
| 13 | Okna 1932 | 80 | 84 |
| 14 | Povrchy podlah (90 %) | 80 | 93 |
| 15 | Vytápění (17 %) (radiátory a rozvody) | 50 | 93 |
| Kotle na uhlí 1932 (83 %) | 50 | 51 | |
| Kotle 1983 (83 %) | 50 | 24 | |
| Kotle 2007 (83 %) | 50 | 14 | |
| 16 | Elektroinstalace | 50 | 76 |
| 17 | Bleskosvod | 50 | 84 |
| 18 | Vnitřní vodovod 1932 | 50 | 31 |
| Vnitřní vodovod 1963 | 50 | 62 | |
| 19 | Vnitřní kanalizace | 60 | 93 |
| 20 | Vnitřní plynovod | 50 | 93 |
| 21 | Ohřev teplé vody 1932 | 40 | 51 |
| Ohřev teplé vody 1983 | 40 | 24 | |
| Ohřev teplé vody 2008 | 40 | 14 | |
| 22 | Vybavení kuchyní 1932 | 30 | 30 |
| Vybavení kuchyní 1962 | 30 | 30 | |
| 23 | Vnitřní hygienická 1932 zařízení včetně WC | 60 | 78 |
| 24 | Výtahy 1932 | 50 | 54 |
| Výtahy 1986 | 50 | 30 |
5. Závěr
Funkcionalistické činžovní domy představují významnou etapu architektury 1. republiky. Na jejich výstavbě se podíleli významní architekti 30. let. Snažili se do staveb aplikovat nejnovější vědecké a technické poznatky a nezapomínali ani na celkovou estetiku vzniklých bytových domů.
Obr. 8 – Vstup do domu obložený červeným mramorem a původní zrcadlo z 30. let
Fig. 8 – Entrance to the house lined with red marble and original mirror from the 1930s
Na základě výše uvedeného porovnání životností lze také tvrdit, že kvalitní konstrukce, které se započaly používat po 1. světové válce vykazují životnosti srovnatelné s maximálními životnostmi uváděnými ve zdrojích, velké procento prvků také tuto životnost přesahuje a celkové opotřebení stavby tak roste výrazně pomaleji než předpokládané průměrné. Je také zřejmé, že některé konstrukce (zejména vybavení bytů) se mění nikoliv z důvodu jejich nefunkčnosti, ale v závislosti na jejich morálním opotřebení (modernizace).
Při běžné údržbě, postupné modernizaci a při zachycení trendu současného bydlení mohou tyto domy poskytovat komfortní bydlení, i když od jejich výstavby uplynulo již téměř 100 let.
Vestavby a nástavby v těchto domech, citlivě navržené architekty – odborníky, mohou bez větších nákladů řešit nedostatek bytů v centrální i okrajové části městské zástavby.
Mnohé detaily tehdejší výstavby, pokud jsou udržovány, přetrvávají do dnešních dnů a svědčí o estetickém cítění a o řemeslné profesionalitě našich předků (obr. 8).
6. Literatura
- Zákon č. 64/1894. Stavební řád pro markrabství Moravské ze dne 16. června 1894.
- Studijní materiály FAST Soudobá architektura a urbanismus, 5.Funckionalismus. fast10.vsb.cz [online]. [cit. 2024-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-08.X.
- SYROVÝ, Bohuslav a kol.: Architektura – Svědectví dob. Praha: SNTL, 1987. 456 s. ISBN 80-901562-4-X.
- TEMPL, Stephan: Baba – Osada Svazu čs. díla Praha. Praha: Zlatý řez, 2000. 196 s. ISBN 80-901562-4-X.
- Zákon 45/1930 Sb. O stavebním ruchu ze dne 10. dubna 1930.
- ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2023. Český statistický úřad. Online. Dostupné z: https://csu.gov.cz/.
- Dokument. Stavební povolení vydané Zemským hlavním městem Brnem ze dne 25. září 1931, povolení stanovující stavební čáru 115557/10 ze dne 27. prosince1910.
- Soubor dokumentů: Písemný archiv domu Bří. Čapků 12, Brno.
- HOBST, L.; DOLEŽALOVÁ, M.; KLIKA, P.; HLAVINKOVÁ, V. Současné možnosti modernizace funkcionalistických bytových domů z 30. let. ExFoS 2025, sborník příspěvků. Vysoké učení technické v Brně, Ústav soudního inženýrství, Purkyňova 464/118, 612 00 Brno, 2025. s. 156–167. ISBN: 978-80-214-6309-7.
- KLIKA, P.; HLAVINKOVÁ, V.; DOLEŽALOVÁ, M.; HOBST, L. The Impact of Construction Modifications to a 1930s Apartment on the Life Cycle. Civil and Environmental Engineering, 2025, vol. 21, no. 1, p. 632-642. ISSN: 1336-5835.
The current shortage of apartments and the slow construction of new apartments lead to the conclusion that it would be useful to extend the service life of current buildings. Buildings – apartment buildings built in the 1930s in the then fashionable functionalist style – appear to be suitable for extending the service life. These apartment buildings used modern building materials developed at that time, used new technologies for housing and their layout corresponded to modern housing requirements valid to the present day.
The article deals with the description of a specific apartment building built in 1932, which gradually underwent the necessary modernization and replacement of elements with a short service life. The building modifications increased the usable area of the house by 25%. Appropriate construction and regulatory measures reduced the energy consumption of the house to approximately 40% of the original value, which is documented by measurements and graphs. It is currently fully functional for providing energy-efficient housing.