Obnova budov č. 14 a 15 Baťovského areálu ve Zlíně z pohledu památkové péče

1. Historie areálu

Koncem roku 2012 byla ve Zlíně dokončena stavební konverze dvou významných budov č. 14 a 15. Jedná se o výrazné dominantní stavby situované na okraji areálu Svit, bývalé továrny firmy Baťa. Stavební obnova si dala za cíl navrátit k užívání objekty, u nichž po vlastnických změnách v 90. letech 20. století hrozil postupný zánik.

Současný vzhled budov č.14 a 15

Budovy jsou příkladem konstruktivistické architektury, která ve svých formách vychází z tradice baťovy stavební produkce. Tato se nebývalým tempem rozvíjí zhruba od začátku 19. století a neomezuje se pouze na budovy obuvnické továrny, ale později expanduje i za její hranice do městského prostoru. Jednotlivé budovy v rámci továrny jsou dle amerického vzoru číslovány v postupném pořadí jednotlivých příčných a podélných ulic. Tzn., že například budova č. 14 je situována v krajní 1. linii a ve 4. řadě. Tento systém jednoduché orientace je prakticky dodržen a uplatňován i do současné doby. Ve Zlíně je pro monolitické skeletové stavby užíván modul 6,15 × 6,15 m vycházející z amerického vzoru 20 stop. Tento systém je užit i u výškové správní budovy firmy Baťa – č. 21 – mrakodrapu, který je dílem významného architekta Vladimíra Karfíka. Autor působil nejprve v Paříži u Le Corbusiera a později nabyl zkušenosti z výstavby výškových budov v Americe a poté i v ateliéru F. L. Wrighta. Mrakodrap vysoký 77 m byl postaven v roce 1938 a ve své době byl druhou nejvyšší stavbou v Evropě. O nebývalé rychlosti výstavby svědčí i to, že skelet budovy postavilo 40 dělníků za 160 dní. Tedy za deset dnů jedna etáž.[1] Toto významné zrychlení a zefektivnění výstavby bylo dosaženo užitím systému posuvného bednění, které bylo pro jednotný modul snadno opakovaně upotřebitelné. Systém železobetonových nosných konstrukcí s kruhovými sloupy, jenž se spolu s průvlaky pohledově uplatňují ve vnějším plášti, s režnými cihelnými vyzdívkami parapetního zdiva a velkoplošně prosklenými okenními částmi se stal u další výstavby charakteristickým, téměř ikonickým výrazem města. Zvláštním důsledkem tohoto procesu ve Zlíně byl vznik budov shodného konstrukčního řešení, které již nesloužily pouze výrobnímu účelu, ale uplatnily se i v ostatních oblastech veřejného života. Byly tak postaveny například budovy internátů, studijních ústavů, společenský či obchodní dům.

2. Vznik budov č. 14 a 15

Platforma mezi budovami

Dne 20. 11. 1944 byl Zlín postižen spojeneckým bombardováním a došlo k významnému poškození továrny. Zasaženy byly náhodou nejstarší objekty, mezi nimi i budovy v místech nynější 14. a 15. budovy. V době poválečné obnovy byl architektem Jiřím Voženílkem v roce 1946 vypracován nový generel továrny, který zohledňoval vyšší a novou výstavbu a nutnost snížení hustoty zástavby.[2] Generel byl založen na čtvercovém rastru dvojic budov a jejich upravené modulaci. Vznikl nový typ výrobní budovy uzpůsobený novým technickým potřebám i zlepšení úrovně pracovního prostředí.[3] Původní modul 6,15 × 6,15 m byl rozšířen a tím došlo ke zvětšení pracovního pole – v příčném profilu tedy 7,85 × 6,15 × 7,85 m. Konstrukčně se u budov č. 14 a 15 jedná o podélný trojtrakt s patnácti poli a pěti nadzemními podlažími. Střecha je plochá. Z technologického hlediska byly v interiéru navrženy šatny v krajních polích. Svou mezietážovou úrovní využívaly zvětšené světlé výšky podlaží, která již činila 4 m. K šatnám bylo přidruženo sociální zařízení pro muže a ženy, které sloužilo pro každou samostatně hospodařící dílnu. Stropy jsou navrženy pro užitné zatížení 600 kg/m², podlahy v dílnách z masivních gumových dlaždic, střecha opatřena tepelnou izolací z pěnobetonu a dutých cihel. Okna jsou navržena železná dvojitá umožňující umístění stínících prvků mezi křídly. Topení kombinované – teplovodní s radiátory pod okny a teplovzdušné, umožňující vykrýt ztráty způsobené výměnou vzduchu klimatizací.[4] Vývody klimatizace jsou umístěny v otvorech v podhledech a u pracovních kruhů též přímo v podlaze. V šatnách jsou dokonce odsávány všechny skříňky z důvodů lepšího vysoušení oděvů. Je oddělen technický provoz materiálu a přístup pracovníků. Vlastní doprava materiálu mezi budovami areálu je řešena pomocí lanovek s překladní stanicí na střeše. V rámci budov je svoz řešen výtahy a odpadky jsou vedeny shozem do podjezdního zásobníku v 1. etáži.[4] Každá z budov byla určena pro dílny na výrobu obuvi a pojala až 1300 pracovníků. Realizace budovy č. 15 proběhla v roce 1946–47 a č. 14 v roce 1947–49. Náklady činily u první budovy 34 mil. a u druhé 36 mil. v dobové měně. [5]

Budovy č. 14 a 15 tak byly velmi zdařilým pokračováním technicko-stavebního vývoje továrních budov, nyní již v rámci stavebního oddělení národního podniku Baťa. Nejedná se ale o prototyp. Zkušební výstavba shodného řešení byla uskutečněna již ve válečném období v Baťovanech na Slovensku.

3. Revitalizace budov

Interiér, příprava expozice Muzea Jihovýchodní Moravy

V 90. letech minulého století byly obě budovy využívané pouze zčásti a sporadicky. Výroba obuvi byla postupně v areálu továrny, nyní již v Závodu Svit, utlumována a posléze zcela zastavena. Jednotlivé objekty areálu (zvláště ve východní části) se postupně stávaly opuštěnými a problém jejich případné obnovy byl ztížen i mnohdy nejasnými vlastnickými vztahy. Pozitivním průkopnickým počinem bylo v roce 2004 kompletní provedení obnovy budovy č. 21, která se stala sídlem Krajského úřadu Zlínského kraje a Finančního úřadu. Tento úspěšný vzorec silného investora z veřejné oblasti byl uplatněn i u revitalizace budov č. 14 a 15, které byly odkoupeny Zlínským krajem. Základní ideou bylo zde umístění kulturních institucí Zlínského kraje – Krajské knihovny Fr. Bartoše ve Zlíně, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Byla vypracována prověřovací studie na využití objektu č. 14[6], která prokázala reálnost záměru. Tato studie byla i předmětem písemného vyjádření NPÚ ÚOP v Brně[7], který v té době měl v kompetenci i území Městské památkové zóny (MPZ) ve Zlíně[8], jejíž součástí je i převážná část továrního areálu Svit. V roce 2005 byl NPÚ ÚOP v Brně podán návrh na prohlášení obou budov za kulturní památku a MK ČR bylo v této věci zahájeno příslušné řízení. V odůvodnění návrhu je mj. konstatováno, že budovy jsou vysoce architektonicky zdařilým průmyslovým objektem, patří k nejlépe stavebně dochovaným objektům továrny a k charakteristickým dominantám města. Zároveň disponují původními hodnotnými detaily z doby výstavby, například ocelovými okny, vstupními dveřmi, původními schodišti či interiérovým zábradlím. Též v příslušné odborné literatuře, např. Pasportizaci stavu památkových objektů[9], kterou si k vypracování zadal Magistrát města Zlína, je památková i architektonická hodnota daných budov vysoce ceněna. Doporučuje se zde mj. zachování výše uvedených typických prvků industriálního designu, včetně střešních lanovek. Ze strany památkové péče byl specifikován okruh jednotlivých stavebních prvků a konstrukcí, které jsou památkově hodnotné a které by tedy měly být zachovány. Jedním z požadavků byla i snaha o zachování vnějšího charakteristického výrazu fasád s autentickými částmi včetně jednotlivých detailů – omítaný žb. skelet, cihelné vyzdívky, ocelová okna. Ve formulaci vstupních podmínek[10] byl památkovou péčí též zdůrazněn předmět ochrany budov, který je tvořen půdorysnými stopami, hmotami objektů, jejich výškovou hladinou či obvodovým pláštěm. Nemělo tak dojít k zásahu a změně do proporcí sloupů a detailů napojení jednotlivých ploch a materiálů fasády. Z pohledu památkové péče je jistou hodnotou i výrazová autenticita a patina, která je dokladem industriální paměti místa. Z tohoto důvodu bylo případné vnější kontaktní zateplení posouzeno jako nežádoucí. Vhodnost tohoto zvoleného postupu památkové péče v rámci projektové přípravy, vedoucí k zachování vnějších fasád, byla mj. později potvrzena i příslušnými odbornými stanovisky.[11] Přestože bylo MK ČR vydáno rozhodnutí o neprohlášení objektů za kulturní památky[12], byla investorem[13] akceptována a plně převzata koncepce se snahou o maximální zachování původního vzhledu a dobových konstrukcí budov. Objekty byly z pohledu památkové péče posuzovány v rámci hodnot MPZ Zlín[14], které jsou specifikovány i pro dané území továrního areálu.[15] V roce 2009 byla vyhlášena architektonická soutěž na obnovu budov[16] a vlastní projekt byl zpracován v letech 2010–2011.[17] Realizace pak proběhla od 5. 9. 2011 do 30. 5. 2013. Celkové náklady na obnovu a dostavbu budov činily 903,7 mil. Kč.

Při řešení interiérů a vnesení nové náplně do objektů bylo plně využito „volného“ prostoru železobetonových skeletů, které umožňují velkou variabilitu řešení. Jistým problémem se staly zvýšené požadavky na únosnost konstrukcí, zvláště ve vztahu k budově knihovny. Její depozitáře byly vymístěny do zvýšeného parteru mezi budovami. Na jeho střeše tak vznikla volná otevřená plocha tvořící prostor pro pořádání venkovních kulturních akcí, např. výstav, koncertů, videomappingu apod. Prakticky veškeré nosné konstrukce budov ale musely být staticky posíleny, včetně základových patek, sloupů, průvlaků, částí stropních desek i trámů. Vnější cihelné zdivo bylo pouze zčásti přezděno, neboť původní vykazovalo místy narušení a degradaci. Pro dozdívky se užily cihly pálené ve shodném formátu, barvě či okosů u dutinových cihel na budově č. 14. Vnější okna byla repasována při zachování jejich detailů včetně kování či větracích otvorů. Vnitřní výplně oken byly provedeny nově, aby byly zajištěny potřebné technické požadavky na provoz i výstavní činnost. Zateplení budov bylo řešeno z interiéru. Omítky na exteriérových částech fasád byly provedeny nově tradiční jednovrstvou minerální omítkou s příměsí slídy s proškrabáním. Barva, struktura i složení byly voleny dle původních.

4. Závěr

Provedená obnova budov a jejich nová náplň tří krajských kulturních institucí vnesla do části areálu bývalé továrny nový život. Spolu s aktuálně probíhajícími obnovami ostatních blízkých budov se tak ukázal záměr o oživení této části města jako přínosný a reálný. Revitalizace industriální architektury tedy je řešitelná a má své nesporné kladné výsledky. Samozřejmě je toto podmíněno mj. i vstřícným a osvíceným přístupem investora, architekta i jednotlivými prováděcími firmami. Vyžaduje to zvýšené úsilí o hledání možných řešení, jenž by nebyly na úkor chráněných hodnot. Uvědoměním si této skutečnosti vede nejen k hmotnému dochování daných objektů, ale i k znovuobjevení a zpřítomnění jejich charakteristických architektonických prvků a detailů, které je činí nezaměnitelnými s osobitým výrazem a které mohou svou novou náplní opět ožít.

Použitá literatura

• [1] Zlínská architektura 1900–1950, Pavel Novák, Pozimos, a.s., Zlín, 2008, str. 168
• [2] Ibidem, str. 178
• [3] Ibidem, str. 181
• [4] Jiří Voženílek: Budovy č. 14 a 15 ve Zlíně, Všetečka Petr (ed.), Zlínský kraj, 2013, str. 44
• [5] Ibidem, str. 124
• [6] „Zlín – Baťův areál, Prověřovací studie využití objektu č. 14“, S projekt plus a.s., Zlín, září 2003
• [7] konzulatční vyjádření dle § 32 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, červen 2005
• [8] Vyhláška o území městské památkové zóny ve Zlíně, vyhl. Jm KNV Brno ze dne 20. 11. 1990
• [9] Zlín: Pasportizace stavebního stavu památkových objektů, Všetečka Petr, Magistrát města Zlína, 2002–2003
• [10] konzulatční vyjádření dle § 32 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, listopad 2008
• [11] Jedná se například o Stanovisko Ministerstva kultury Památkové inspekce ze dne 3. 3. 2013, nebo Memorandum Ústavu památkové péče FA ČVUT k zateplování historických staveb ze dne 10. 9. 2014.
• [12] Rozhodnutí MK ČR ze dne 21. 6. 2007
• [13] Investorem byl Krajský úřad Zlínského kraje, nositelé koncepce: Libor Lukáš, arch. Petr Všetečka
• [14] písemná vyjádření dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů; 2010, 2011
• [15] Regulační zásady památkové péče MPZ Zlín, Ing. arch. Dana Novotná, Brno, 2001
• [16] vítězem se stal ateliér A.D.N.S. Production s.r.o.
• [17] autoři konverze: Ing. arch. Juraj Sonlajtner, Ing. arch. Jakub Obůrka, City Work s.r.o.