Šest zelených architektonických klenotů OH 2012 v Londýně
Letní Olympijské hry 2012 v Londýně po zásluze aspirují na post „nejekologičtějšího mezinárodního sportovního klání“ v historii OH. Jistě, že z hlediska přepravy osob z celého světa, jejich zásobování a ubytování, se uhlíková stopa celé akce právě nesnížila, ale o to důležitější je průlom v samotné přípravě a výstavbě jednotlivých sportovišť.
A navzdory kritickým hlasům, které oprávněně zmiňují negativní roli sponzorů z řad BP, Dow Chemicals, či výstavbu největšího „dočasného“ občerstvení McDonald na světě, se londýnské hry nepochybně zapíší do historie zelené architektury. Podívejme se na šest nejzajímavějších stavebních realizací:
Velodrom v Leytonu
Za 105 milionů lze postavit ledacos. Proč tedy ne právě kryté cyklistické závodiště s kapacitou 6000 diváckých míst. Výstavby budovy podle návrhu HopkinsArchitects s délkou 250 metrů se zhostila britská ISG.
Aerial view of London Velopark in June 2011,
foto http://en.wikipedia.org/wiki/London_Velopark
S prací započali v roce 2009, poslední úpravy se dokončovaly v únoru 2011. Desetihektarový velodrom, který dominuje celému cyklistickému závodnímu parku, a se svou prohnutou střechou a dřevěným obložením je skutečně nepřehlédnutelný. Původně měl být ale třikrát větší. Budova, obklopená jednotlivými cyklotrasami (pro BMX, horská kola, a závodní okruh o poloměru 1,6 km) vyrostla, snad jako příklad „recyklace městského prostoru“ na místě cyklo-okruhu Eastway. Základním rysem stavby je zdánlivá jednolitost dřevního masivu.
Obložení celého okruhu z borovice limby „přetéká“ do sedadel ze stejného materiálu. Fošny seřazené za sebou by vytvořily řadu 56 kilometrů dlouhou, a na jejich připevnění padlo prý 350 000 hřebíků. Dřevo je ostatně součástí principu klimatizace – kaskádovitě sestavený dřevěný plášť sám větrá, čímž se ušetří energetické dispozice provozu. Podobně je na tom i osvětlení. Umělé nasvícení bylo minimalizováno díky systému krytých světlíků, zařezaných do masivu elegantně prohnuté střechy.
Za zmínku stojí i vodosběrný systém, který svádí dešťovou vodu do nádrží, využívaných jako zásobárna pro WC i vnější zavlažování. Organizátoři si pochvalují, že s vynaloženými náklady překročil „zisk“ z pořízení provozně nenáročné budovy jejich očekávání.
Basketbalová aréna ve Stratfordu
Hovořit o basketbalovém kolbišti, ačkoliv náklady na jeho výstavbu se přiblížili na 42 milionům liber, jako o budově, není úplně na místě. Je totiž nafukovací. Tím není myšlena ona nemalá kapacita 12 000 míst, ale fakt, že vnější obal se skládá z demontovatelného obalu.
S průběžnými změnami plánů organizátorského týmu, na to kolik a jakých trvalých budov se bude stavět, se měnily i požadavky na architekty. A kolem projektu na basketbalovou arénu bylo skutečně živo. Když padlo rozhodnutí, že budova bude demontovatelná, a tím se ušetří 90 milionů liber, bylo jasno. Z klání vzešel nejlépe architektonický návrh WilkinsonEyreArchitects, který nejlépe odpovídal modelu reprezentativního prostoru s dočasným umístěním.
The Basketball Arena in June 2011,
foto http://en.wikipedia.org/wiki/Basketball_Arena
Podobně jako u hlavního „putovního stadionu“ se hovoří o tom, že nafukovací arénu vyrobenou společností BarrConstruction, odkoupí Rio De Janeiro, příští pořadatel her v roce 2016. Skladní konstrukce ale nemusí nutně znamenat, že se jedná o nějakého drobečka. Se stopadesátkou metrů na délku a 35 na výšku je bílá kostka stěží přehlédnutelná.
Postavena byla za patnáct měsíců, a ekologické prvky výstavby můžeme spatřovat především v minimálním použití „uhlíkově negativní“ oceli a betonu. Povrchová nařasená plachtovina je vytvořená z 20 000 metrů čtverečních bílé recyklovatelné PVC membrány. Lze ji dále přizpůsobovat třem velikostním dimenzím při kompozici do různého prostředí. Její výrobu má na svědomí společnost eNVIROWRAP, která se soustředí na zpracování recyklovatelných tkanin.
Vodní centrum ve Strafordu
Celkovým pojetím asi nejodvážnější „trvalá“ stavba, která pracuje s ladnými tvary křivek a nakloněných rovin. Dvě boční křídla budou po ukončení her rozebrány, zůstane jen jádro stavby. Aquacentrum je druhým největším počinem pro celé OH, čemuž odpovídají i náklady 269 milionů liber.
Její základy stojí na rekultivovaných stavebních pozemcích. „Brownfield“, tedy nevyužívané pozemky dříve osazené starými halami a neobyvatelnými domy, tak poskytují prostor pro sportovní událost, aniž by zde vznikal dojem nějakého odloučeného Olympijského ghetta.
Uvnitř najdeme dva závodní padesátimetrové, a jeden pětadvacetimetrový potápěčský bazén. Pohledem na výkony plavců se tu může potěšit až 17 500 diváků. Strop tu budou mít návštěvníci v padesátimetrové výšce, což spolu s prosklenými stěnami a průhledy vytváří dojem běloskvoucí katedrály.
V prostorách bazénu bylo nainstalováno 600 m2 fólie BARRISOL LumiéreAcoustic.
Foto http://www.barrisol.cz/news.php
Pod architektonickým návrhem je podepsán irácko-britský návrhář ZahaHadíd. Ten projekt vytvořil ještě před finálním rozhodnutím, kde se budou hry konat, a dispozičně proměnil i svůj stávající projekt. I ten je nyní třikrát menší, než původní záměr. I tak se rozkládá na ploše bezmála kilometru čtverečního.
Na stavbě spolupracovalo několik dodavatelů, přičemž dozor nad dílem držela stavební firma BalfourBeatty. Konstrukce sama byla ale spíše než ukázkou udržitelných postupů důkazem toho, co všechno dokáže beton. Sice ten „nízkouhlíkový“, dodávaný lincolnshireskou společností Bell &Webster, ale i tak jej na terasy padlo 462 tun. Ocelové nosníky „drží“ střechu o váze 3200 tun, a je obložena dřevem modřínu a cedru.
Pokud jde o recyklační procesy a principy „re-use“, znovupoužití materiálů, 866 000 dlaždiček z bočních křídel bazénu bude po skončení her rozebráno, a Britové pro ně už mají další využití. Jako příjemný bonus pak působí i informace, že veškeré vnitřní vybavení plaveckého stadionu bylo dovezeno ekologičtěji – vlakem, nikoliv auty.
Copper Box, měděná krychle v Lower Lea Valley
Na moderní pětiboj do měděné krychle, proč ne. S kapacitou 7000 míst na nějaké to sedadlo určitě volné bude. Stát tu zůstane i po skončení OH, a má se stát centrem menších sportovních událostí. Vznikla přestavbou nepříliš vzhledné házenkářské haly. Proměna přišla pořadatele na 44 milionů liber.
Stavební úpravy začaly v roce 2009 a byly dokončeny v květnu 2011. Největší díl z financí si ukousla právě kosmetická úprava vzhledu. Měděné oplášťování nepatřilo k nejlevnějším, ale právě viditelná přeměna starého na nové byla cílem projektů sdružených architektů z Populous a MAKE Architects. Použitá měď pocházela z recyklovaných odpadů.
Ostatně i cihly na stavbu pocházely z recyklované stavební suti. Prvky ekologického plánování se tu dále projevují v inovativním střešním osvětlení, které ušetří až 40 % energie. Součástí úsporných a udržitelných přístupů je samozřejmě i střešní vodosběrný systém.
Střelnice v královských kasárnách ve WoolwichCommons
Tam, kde ještě před čtyřmi lety, a v podstatě celá dvě předcházející století, zněly řízné povely důstojníků cepujících mladé dělostřelce, se bude odehrávat část střeleckých disciplín. Problém, jestli je vůbec vhodné rekonstruovat či dávat novou tvář starým kasárnám, vystavěným v gregoriánském slohu, se naštěstí vyřešil sám.
V důsledku omezení rozpočtu bylo rozhodnuto, že trojice střeleckých hal bude jen dočasná a demontovatelná, o dalším pronájmu se prozatím jedná. Kontrastní rozložení historických budov po boku nových barevných krychlí tak nebude estéty trápit dlouho. Náklady na realizaci se dostali jen k hranici devatenácti milionů liber.
Stany pro střelecké zápolení mají ocelovou kostru, na kterou se upíná překližkou obložená membrána z PVC, která je vyrobena bez obsahu ftalátů. Za zmínku ale rozhodně stojí prvek sdílené klimatizace. Tři střelecké stany jsou opatřeny nečím, co nápadně připomíná přísavky na chapadlech chobotnic. Jednotlivé celky tak budou propojeny společnou cirkulací vzduchu, a stačit tedy bude jedna výkonná klimatizační jednotka.
Energetické centrum v Kings Yard
Místo, které pravděpodobně většina návštěvníků asi nenavštíví, ale přitom je středobodem zelené snahy Londýňanů o ekologické Olympijské hry. Bez této budovy se neobejde vytápění, chlazení ani napájení celé zóny olympijského mikrosvěta. Bude ohřívat vodu pro bazény i zajišťovat energii pro provoz telekomunikačního systému. Spotřebovávat přitom bude více energie, než celý východní Londýn.
Pod design této nejnáročnější stavby se podepsal architekt John McAslan a Partners, a při zpracovávání dodatků skutečně neměl jednoduchou práci. Základem totiž byla představa o modulární konstrukci celého zařízení, kde by se mohly jednotlivé výkonné jednotky přistavovat a odebírat, podle potřeby.
Do návrhu na vzhled celé budovy mohli mluvit i místní občané. Stavba zde totiž už zůstane a stane se součástí síťového připojení nově plánovaných výstaveb v oblasti, s akcentací efektivního využívání obnovitelných zdrojů energie. Snaha zapojení obyvatel do plánování infrastruktury je podle radních klíčová při snaze o regeneraci celého místa v budoucnosti.
Odkud se bude energie brát? Z kombinovaných plynových kotlů, spalujících „obnovitelnou“ biomasu. Zatápět se bude dřevěnou štěpkou z plantáží biomasy ve Walesu. Kromě produkce tepla bude současně celé zařízení přečerpávat odpadní vodu z jednotlivých stanovišť, postará se o její recyklaci a zpětnou distribuci do vodovodní sítě.
Energetické centrum skrývá pět chladicích věží, a dva teplovodní kotle. Každý z nich váží 60 tun, má počáteční kapacitu 46,5 MW. Elektřina je odtud rozvedena více jak sto kilometry kabelů.
Na definitivní bilance nákladů si budeme muset ještě počkat. Podle předpovědí, které však skáčou v rozsahu desítek milionů, přijdou letní Olympijské hry Anglii na 6 miliard liber. Na druhé straně si ale pořadatelé pochvalují, že se jim podařilo vytvořit 10 000 pracovních míst, a zároveň posunuly hranice ekologického stavitelství a moderní architektury na celých ostrovech.
