EXPO 2025: Český pavilon pod tlakem času i rozpočtu – rozhovor s architekty

Návštěvníci pavilonu procházejí 260 metrů dlouhou cestou, která se vine kolem objektu a postupně stoupá vzhůru přes čtyři patra, až se vynoří na vyhlídkové střeše. Tento dynamický pohyb symbolizuje nejen plynutí času a rozvoj jedince, ale i osobní a společenský růst. Do Ósaky se všeobecná světová výstava EXPO 2025 vrací po 55 letech a studio Apropos Architects transparentním domem se skleněnou spirálou citlivě odkazuje na český pavilon v Japonsku z roku 1970.

Výstavba pavilonu pro EXPO 2025 určitě obnáší svoje specifika. Co bylo potřeba zvlášť pečlivě pohlídat?

AA: Celkově promyšlenost celého projektu do jednotlivých detailů byla klíčová vzhledem k prefabrikaci většiny prvků stavby. Museli jsme se přizpůsobovat tamním podmínkám a zpětné vazbě japonských partnerů i generálního dodavatele. V Japonsku mají jiné zvyklosti výstavby a některé detaily jsou řešeny úplně jinak než v Evropě.

Zvýšenou pozornost jsme věnovali dřevěné nosné konstrukci, která je v interiéru přiznaná, což svoji roli hrálo už při samotné hrubé stavbě, tam se chyby neodpouští. Velmi náročné byly i návaznosti detailů, ať už šlo o fasádní plášť, povrchy nebo řešení interiéru. Celkově byl projekt po celou dobu pod tlakem času i rozpočtu, což nás nutilo dělat rychlá rozhodnutí, ale zároveň hledat proveditelná řešení. Často jsme dostávali návrhy variant od stavební firmy, šlo o možnosti, které byly zvládnutelné v rámci daného harmonogramu, rozpočtu a také dostupnosti materiálů v Japonsku, které bylo třeba pečlivě prověřit, aby splňovaly původní záměr. I přes tato omezení se povedlo udržet původní architektonický koncept, a to považujeme za obrovský úspěch.

Foto: BoysPlayNice

Japonské normy se od těch evropských liší. Museli jste původní návrh kvůli místním předpisům nějak přizpůsobit?

AA: Vzhledem k tomu, že náš návrh se vymykal běžným japonským standardům, veřejná pětipatrová stavba s dřevěnou konstrukcí, museli jsme zapracovat požadavky, které na nás byly postupně kladeny ze strany japonských autorit.

Například jsme byli nuceni přidat druhé únikové schodiště. V původní soutěžní variantě bylo navržené pouze jedno. Další úpravy vycházely z nutnosti přizpůsobit se japonským podmínkám, ať už jde o častá zemětřesení nebo extrémní počasí během tajfunové sezony. Tyto faktory ovlivnily konstrukční dimenze samotného objektu, ale i nároky na odolnost fasády a skleněných ploch. Bylo třeba se těmto specifikům přizpůsobit, aniž by se ztratil duch původní myšlenky.

Foto: BoysPlayNice

Co osobně považujete za nejzajímavější prvek pavilonu?

AA: Z architektonického hlediska má pavilon hned několik prvků, které zaujmou.

Architektura vysochané spirály zvenčí umocněná skleněnou fasádou z překrývajících se šupin jednotlivých panelů dává celé hmotě dynamiku a přelévá se do interiéru v iluzi nekonečného pohybu po rampě vzhůru. Na některých místech se nečekaně rozšíří, jako by se nadechla a jinde vás zase sevře. Různorodost prostorů pomáhá i samotné výstavě a vyzdvihuje jednotlivá výtvarná díla i exhibici jako celek.

Velmi specifický zážitek nabízí i prostor auditoria, tzv. black boxu, který ale ve skutečnosti není klasický kvádr, ale válec s hledišti uspořádanými po obvodu do spirály. Stropní světlík pak poskytuje zajímavé propojení s venkovním prostorem a do auditoria vnáší téma proměnlivé světelné atmosféry měnící se v závislosti na denní době a venkovním počasí, podobně jako na výstavní spirále.

Dojem udělá i zakončení výstavní cesty, kdy návštěvník vejde do tmavého úzkého prostoru a najednou se vynoří na střešní terase, kde se na něj otevře výhled na okolní pavilony, Grand Ring a jezero s fontánami před pavilonem.

Foto: BoysPlayNice

Skleněná fasáda působí elegantně. Byla to technicky náročná část projektu?

AA: Fasáda má za sebou dlouhý vývoj. Původní návrh počítal s tím, že bude částečně otevřená, tedy s mezerami, kterými by mohl přirozeně proudit vzduch. Jenže japonské klima přináší extrémní podmínky, zejména v létě. V srpnu často přichází tajfuny s větrem o rychlosti až 150 km/h, déšť padá doslova ze všech směrů a teploty přesahují 37 °C při téměř stoprocentní vlhkosti. V průběhu konzultací s japonskou stranou také vyplynulo, že na fasádu budou kladeny přísné bezpečnostní nároky. Sklo muselo být kalené i laminované, což značně zúžilo možnosti uvažovaných technologií. Nakonec jsme se rozhodli pro uzavřenou variantu fasády a oproti původnímu návrhu změnili i technologii výroby skla. Sklo je dvojitě pískované s exteriérovou strukturální vrstvou. I tak ale výsledek neztratil nic ze své lehkosti. Interiér je díky skleněné fasádě stále zalitý přirozeným, měkce rozptýleným denním světlem vytvářejícím unikátní atmosféru měnící se každým okamžikem.

Foto: BoysPlayNice

Výrazná architektura pavilonu přitahuje pozornost. Jak se vám dařilo propojit estetiku s každodenním provozem a funkčností?

AA: Od začátku jsme věděli, že pavilon nesmí být jen vizuálně působivý, ale musí i dobře fungovat, a to jak pro návštěvníky, tak pro tým, který se stará o jeho chod. Náročné bylo sladit tektoniku spirálovitého pohybu s potřebami provozu, například správně navrhnout orientaci návštěvníků, přístup, technické zázemí nebo evakuační cesty. Velkou výhodou ale bylo, že architektonický koncept od začátku počítal s tím, že forma bude odpovídat funkci. Spirálové řešení vlastně pomáhá organizovat pohyb a zároveň vytváří přirozené členění prostoru, ať už pro kulturní program, restauraci nebo pro odpočinek. Troufáme si říct, že se v pavilonu spojuje architektura hrdě prezentující Českou republiku, ale také pro náš národ typická praktičnost. Již první dny po otevření ukázaly, že spirálovitý tvar je nejen působivý, ale též velmi efektivní při obsloužení vysokého počtu návštěvníků, kteří domem celý den proudí směrem vzhůru.

Tomáš Beránek a Michal Gabaš, Apropos Architects. Foto: Lucie Schubertová

Apropos Architects

Apropos Architects je architektonické studio působící v Curychu, Praze a Den Haagu. Jeho členové sbírali zkušenosti v renomovaných ateliérech jako Herzog & de Meuron, Annette Gigon & Mike Guyer Architekten a Global Architects. Dnes se rozrostli v širší tým s mezinárodním přesahem. Ateliér řeší všechny projekty individuálně a klade důraz na kontext místa, potřeby klienta a hledání nejvhodnějšího řešení. Pro soutěž na národní pavilon pro světovou výstavu EXPO 2025 v Ósace se k týmu z Apropos Architects ve složení Michal Gabaš, Tomáš Beránek a Nikoleta Slováková připojila architektka Tereza Šváchová a kreativní Lunchmeat Studio.