Originální společenský sál povstal z hromady sutě a popela

Jiří Wolker: „Dnešní doba žádá srovnávání. Srovnávejte salóny se suterénem, rentiéry s dělníky, milostpaní se šičkami z fabrik. Srovnávejte – a najdete moudrost dneška.“

Současný pohled na cihelné fasády

Interiér hlavní haly

Pohled na vstupní pasáž

Bývalá kotelna se změnila na vkusně řešený multifunkční prostor ke komerčním účelům

Pokud se podíváte na původní fotografie s komíny obestřenými černým dýmem, pak ekologie zde dostávala značně na frak. Nicméně nemůžete nepostřehnout jistou historickou přidanou hodnotu industriálního prostředí, neznámého, tajemného, ale atraktivního. Pokud odmyslíme balast okolo, potom zkušené oko dokáže s trochou fantazie vykouzlit v mysli člověka, který uvažuje kreativně a vidí tak trochu „za roh“, zajímavý objekt či objekty a prostory, jež mohou být znovu využité. Jejich zašlá krása se dá, při troše dobré vůle, znovu rozsvítit a dá glanc tomu, co zde vymyslí nápaditý scénář dalších kreativců. Pokud netušíte, o čem je řeč, pak znáte spousty příkladů, kdy starobylá sklepení se změní na vinárny, kluby, fabrické budovy na víceúrovňové loftové byty, obchodní prostory nebo třeba kanceláře. To využití je rozličné a někdy nás nepřestane udivovat, co lze kde vykouzlit.

Pohledy včetně dobových na objekt původní kotelny v areálu Šroubárny v Libčicích nad Vltavou

Ono se to tak trochu samo nabízí, jen je třeba správně vidět a mít otevřenou mysl. Pochopitelně, že těžko obstojíte s původním posláním Kotelna společně s dnes již ikonickým industriálním klenotem Uhelným Mlýnem v dosluhujícím areálu ŠROUBÁRNY v Libčicích nad Vltavou nedaleko Prahy. Nicméně ten potenciál vás nesmí nechat v klidu, což je právě ten motor, který vytvoří něco tak zajímavého, jako si zde záhy ukážeme. Lze věci vrátit i do původního stavu, což může být případ provozu, který se vrátí do svého dřívějšího života. Pokud zde bylo mezitím provozováno něco jiného, pak to znovu navrácení k původní funkci nazýváme rekonverze. V našem případě je to ovšem využití objektu za jiným účelem, pro jinou funkci, proto mluvíme o konverzi. Po černém dýmu asi nikdo netouží, ale nádherná industriální stavba s komínem je lákavý úkol. Takže zde třeba proběhne „oživovací proces“ díla nazvaný rekonstrukce, revitalizace a spousta dalších zásahů, které zasanují stavbu, zajistí technické a technologické řešení, veškerou stavařinu a smysl provozu, zároveň taky estetiku díla. Taková sborka rozborka daného, včetně odstranění všeho nežádoucího vně i uvnitř. Nelehký úkol, který však lze korunovat líbivým úspěchem. Pokud ho tam nevidíte, pak je to jenom nedostatkem fantazie. Zkuste to ještě jednou!!!

Situace

Sociální zázemí

Zázemí – patro

Atypické okno

Že už to vidíte? A máte pravdu, protože pokud tahle komplikovaná a nelehká skládačka zapadne do sebe, pak zde máme třeba takovéto parádní prostory nazvané Kotelna v Libčicích nad Vltavou. Mimochodem je to klasický příklad takzvaných brownfieldů, což jsou industriální, zemědělské, obchodní či skladové prostory, budovy a areály, většinou opuštěné nebo řídce využívané, ve zcela nevyhovujícím stavu. Pokud to nejsou zatíženy ekologickou zátěží jako je třeba kontaminace prostředí (blackfieldy), pak lze provádět takovéto přeměny, jež na závěr vypadají skoro jako kouzlo. Celkem po právu mají města a obce snahu tato místa oživit, vrátit do organizmu dané lokality a vyzískat benefity včetně estetiky starých staveb, které tato alternativa skýtá.

Kotelna v Libčicích nad Vltavou

Základní popis

Z hromady sutě a popela. Originální konverze objektu bývalé kotelny na pronajímatelný multifunkční prostor pro kulturní, firemní a společenské akce, který má ambici stát se srdcem budoucí umělecké & kulturní čtvrti v symbióze s tradiční řemeslnou výrobou a technologickými inovacemi, jedinečným způsobem zachovávající průmyslovou etapu rozvoje města, jež významně ovlivnila historický kontext daného místa. Jedná se o další důležitý projekt postupné regenerace kdysi rozsáhlého průmyslového areálu ŠROUBÁRNY v Libčicích nad Vltavou, nedaleko Prahy, který dal lidem práci i místo k životu a stal se nositelem téměř 150letého řemeslného know-how výroby šroubů a drátů. Brownfieldu, který dnes funguje na pár procent svého původního výkonu, se tak vrací život v jiné podobě, s plánem uchovat a rozvíjet řemeslnou a výrobní tradici. Kotelna, společně s dnes již ikonickým industriálním klenotem Uhelným Mlýnem, je počátkem nového UM Valley v meandru řeky Vltavy. Jedná se o precedens pro spousty jiných, dosud chátrajících areálů.

Půdorys přízemí

Půdorys podzemního podlaží

Půdorys patra

Naživo při akci

Obložení fasád

Lamelová fasáda

Lemování schodů

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Brownfield – výrobní areál Drátovny a Šroubárny n.p., který založil Pražský spolek železných hutí v roce 1872 při železniční trati Praha – Drážďany a řece Vltavě, což výrazně ovlivnilo rozvoj přilehlých obcí a zanechalo výraznou stopu při formování této lokality, vtisklo jí jedinečný charakter i atmosféru. Kdysi zde pracovalo a žilo více než 1 600 lidí, nyní necelá stovka. Přitom je tu téměř vše: domy, železnice, silnice, technická infrastruktura, řeka, vzrostlé stromy, ale hlavně tu je „duch místa“.

Kotelna je v sousedství již opraveného Uhelného Mlýna, se kterým byla provozně propojena. Jedná se o další důležitý projekt postupné regenerace celého areálu. Budovy patří k nejstarším částem a spoluutváří „ducha místa“. S tím souvisí naše rozhodnutí chovat se s rozvahou a pokorou, stavby zachovat a výrazně je neměnit, ačkoli dnes už není možné jim vrátit původní funkci. Cílem bylo najít nové využití, a přitom navázat nejen na kvality stávajícího architektonického a urbanistického řešení, ale i samotného faktu, že se nacházíme ve výrobním areálu s téměř 150letou tradicí.

Podélný řez

Příčný řez

Příčný řez

Jedná se o dvě do sebe srostlé budovy. Výstavba starší severní části kotelny s dřevěným krovem se datuje někdy kolem roku 1880. V důsledku rozvoje výroby byla rozšířena v roce 1921 o novější podsklepenou kotelnu se subtilní ocelovou konstrukcí krovu. Ve stejném roce byl na komín přistavěn dodnes funkční vodojem. Po roce 1991 se budovy využívaly jako sklad a garáže elektrických plošinových ještěrek. Od roku 2002 již jen chátraly.

Prostorové a urbanistické řešení stávajícího území jsme výrazně neměnili. Proběhly terénní úpravy, jejichž součástí jsou dnes nové zpevněné cesty, doplněné výsadbou stromů a založenými trávníky. Mezi Uhelným mlýnem a Kotelnou vznikla pěší ulice, vedoucí od páteřní areálové komunikace směrem k řece.

Naší snahou bylo objekt zachovat a očistit od nevhodných stavebních úprav z minulých let a vrátit mu jeho původní industriální podobu tak, aby i po rekonstrukci byla čitelná původní funkce objektu. Vhodnými zásahy zpřehlednit dispoziční řešení a vtisknout objektu i čitelnost nově vložené funkce. Základní tvar domu a tektonika stavby se výrazně nezměnily, objemové členění zůstalo téměř neporušené. Cihlové konstrukce obvodového pláště jsme rehabilitovali původními cihlami.

Vstup do hlavní haly

Patro objektu zázemí

Pohled do stropních světlíků haly

Architektonické, dispoziční a technické řešení vznikalo s ohledem na nutnou flexibilitu ve využití objektu a jeho dlouhodobou udržitelnost, ale i na fakt, že areál v roce 2002 zasáhly povodně. Od samého počátku jsme definovali budoucí využití jako multifunkční prezentační prostory pro kulturní, firemní a společenské akce s ambicí stát se srdcem budoucí umělecké a kulturní čtvrti v symbióze s tradiční řemeslnou výrobou a technologickými inovacemi.

Multifunkční hala je umístěna v jižní části Kotelny. Severní část Kotelny je připravena stát se plnohodnotnou restaurací, ale zatím je převážně využívána pro catering k probíhajícím akcím. Suterén poskytuje další zázemí s možností nahlédnout do doposud nepřístupných kouřovodů, ale i do samotného komína.

Čelní pohled na starou kotelnu

Boční pohled

Čelní pohled na novou kotelnu

V další fázi plánujeme zapojit areálovou vlečku do dopravní obsluhy a také využít stávající energomost jako vyhlídkovou pěší trasu, spojující již opravené části s rozvojovou plochou v severním cípu brownfieldu. Počítáme s nabíjecími stanicemi pro elektromobily a elektrokola.
Atelier Hoffman / Ing. arch. Patrik Hoffman

Část zázemí

Rozvody v patře

Pohled na halu

Naživo před akcí

Realizační firmy

Zadní pohled

Galerie patra zázemí

Hala s komínem

Čelní pohled

O ateliéru Patrik Hoffman

Ing. arch. Patrik Hoffman (*75)

Vystudoval FA ČVUT Praha. Po několika letech spolupráce s Martinem Rajnišem / H.R.A – Hoffman Rajniš Architekti/ později Patrik Hoffman založil v roce 2007 vlastní ateliér se sídlem v Praze a pobočkou v Uhelném Mlýně v Libčicích nad Vltavou. Za rekonstrukci Uhelného mlýna získal Národní cenu za architekturu Grand Prix v roce 2013. V letech 2016 a 2018 nominován na Českou cenu za Architekturu (ČCA). V roce 2019 za projekt KOTELNY získal Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu za přístup k revitalizaci průmyslového objektu a nominaci na Mies van der Rohe Award. V ateliéru se snoubí láska a pozitivní emoce k neobyčejným zadáním. Stavby se vyznačují originálním architektonickým řešením s respektem ke kontextu místa.

Firemní akce, školení, konference, prezentace, gastro akce, galavečery, filmové a reklamní natáčení

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – ATELIER HOFFMAN a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.