Vitalita v architektonickém prostoru

Datum: 29.12.2014  |  Autor: Ing. David Eyer, prof. Ing. Josef Chybík, CSc.  |  Recenzent: Akad. arch. Aleš Brotánek

Architektonický prostor je pro naše mentální, sociální a fyzické zdraví bytostně důležitý a také nás významně zpětně ovlivňuje – podporuje a inspiruje nebo také utiskuje a otupuje. V článku sleduji vlivy kompozice, techniky a použitých materiálů na vitalitu architektonického prostoru a představuji doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie.

1. Úvod

Kvalita výstavby od konce druhé světové války až do současnosti je charakteristická tím, že centrem jejího zájmu není ani člověk, ani genius loci, ale až na pár výjimek domnělá představa o tom, jak forma následuje funkci1. A tak všichni kráčíme desítky let v neomodernistických šlépějích a opakujeme představy několika prvotních představitelů moderny. S nadsázkou bychom mohli příměrem konstatovat, že všichni konzumujeme stále stejný hamburger od McDonalds, namísto toho, abychom chtěli zažívat různorodost míst, staveb a měst.

Architektonický prostor je pro naše mentální, sociální a fyzické zdraví bytostně důležitý a také nás významně zpětně ovlivňuje – podporuje a inspiruje nebo také utiskuje a otupuje. Při tichém pozorování však můžeme zjistit, že existují určité principy, které tento prostor „oživují“.

Architektonický prostor, tak jako vše živé i neživé, má svoji úroveň vitality, která se odráží na našem mentálním, sociální i fyzickém zdraví. Její intenzita kolísá v závislosti na faktorech, které ji zakládají a bezprostředně ovlivňují. Rakouský architekt Christopher Alexander ve své knize Nature of Order [1] nastiňuje způsob, jak můžeme vnímat vitalitu i v tzv. „neživé přírodě“. Uvádí to na příkladu mořských vln, které jsou dle našeho obecného pohledu „neživé“. Sedněme si tedy na chvíli k mořskému břehu a pozorujme vlny s jakou pravidelností, rytmikou působí na naši mysl. Porovnáme-li pak tuto zkušenost s dojmem, který v nás zanechá pohled na vodní hladinu jakéhokoliv uměle vybudovaného bazénu, které vlnění vnímáte jako více vitální? Které vlnění vjemově i duševně více naplňuje? Stejnou komparaci můžeme provést třeba v případě hodnocení laminátové a dubové podlahy. Která z nich má více vitality? Se kterou nacházíme hlubší pocitové souznění? Profesor Nikos Salingaros navrhuje položit si otázku: Kde se cítím více živý? Toto srovnání můžeme zkoušet i u mnohem rozsáhlejších celků. Pozorným vnímáním tedy můžeme objevovat fenomén vitality na úrovni materiálů, vnitřních prostor, budov či měst.

2. Vliv kompozice na vitalitu architektonického prostoru

Skrze vystavění hmoty a hry s plností a prázdnotou vzniká architektonický prostor. V tomto prostoru lze podle Christophera Alexandra sledovat a hodnotit míru dynamiky života v závislosti na výskytu těchto architektonických principů [1]:

Princip silného centra a lokálních podpůrných center – je to místo přibližně ve středu širší oblasti, které se projevuje určitou kumulací/koncentrací vitality. Tuto sílu získávají centra především tím, že jsou volná a zároveň mají jasně definované hranice. Mohou to být například náměstí, dvory, atria apod. Vzájemně můžeme porovnávat např. vesnici s návsí (centrem) a vesnici pouze s hlavní průjezdnou silnicí. Které z nich je více vitální? Kde se mohou lidé lépe setkávat? Tento princip platí jak pro město, půdorys domu stejně jako pro interiér jednotlivých místností.

Princip lokální a dynamické symetrie – je rozmístěním prvků kolem středu nebo kolem některé z os. U vitálních prostor jsou tyto elementy přibližně podobné tvarem a jsou složeny z více lokálních symetrických částí. Tyto symetrie jsou také vzájemně propojené a vnořené. Podstatné je, že stavba může být v principu asymetrická, avšak složená z jednotlivých symetrických částí. Blízké je chápání antické, které vnímá symetrii jako soulad částí celku.

Obr. 1a Městečko Oppéde le Vieux  a náměstí v Kopřivnici – princip silného centra, lokální symetrie, měřítka. Je zcela zřejmé, které z center je více vitální.Obr. 1b Městečko Oppéde le Vieux  a náměstí v Kopřivnici – princip silného centra, lokální symetrie, měřítka. Je zcela zřejmé, které z center je více vitální.
Obr. 1 Městečko Oppéde le Vieux a náměstí v Kopřivnici – princip silného centra, lokální symetrie, měřítka. Je zcela zřejmé, které z center je více vitální.
Obr. 2  Srovnání kořenového systému a plánu vesnice – princip fraktality, rytmu a silného centra z knihy Christophera Daye Duch a místo. [10]
Obr. 2 Srovnání kořenového systému a plánu vesnice – princip fraktality, rytmu a silného centra z knihy Christophera Daye Duch a místo. [10]

Princip fraktality – pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku či rozlišení, pozorujeme stále opakující se určitý charakteristický tvar nebo rys. Je to princip „soběpodobnosti“. Je blízce spojený s rytmem, hierarchií, měřítkem, symetrií. Vitální objekty obsahují prvky, které mají rozdílné úrovně velikosti, se vzájemně provázaným vztahem. V ideálním případě je těchto úrovní 8–10. Budovu vnímáme z úrovně textury materiálů, ornamentu, cihelných/kamenných bloků, členění oken a okenních říms, členění fasády a celkového tvaru střech a hmoty domu.

 

Princip nepravidelnosti (nedokonalosti) – jeden z principů, který se odkazuje na malé nepravidelnosti, nejednoznačnosti, ruční výrobu, na přizpůsobení vnějším vlivům a okolnostem. Budovy, které jsou absolutně uspořádané, působí jako nevitální, mrtvé. Princip je blízký japonskému estetickému vnímání wabi-sabi (pomíjivosti a nedokonalosti2).

Obr. 3a Rodinný dům v severním Německu z dusané hlíny a podkroví domu ze sádrokartonu – princip nedokonalosti/zdánlivé dokonalosti.Obr. 3b Rodinný dům v severním Německu z dusané hlíny a podkroví domu ze sádrokartonu – princip nedokonalosti/zdánlivé dokonalosti.Obr. 3 Rodinný dům v severním Německu z dusané hlíny a podkroví domu ze sádrokartonu – princip nedokonalosti/zdánlivé dokonalosti.

Princip měřítka – princip vztahující se primárně k člověku – řečeno slovy Protágora z Abdér: „Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou“. Kvalita díla tedy závisí na tom, do jaké míry je „obrazem“ lidského já. Nikos Salingaros přichází s teorií řádu malého, velkého a přirozeného měřítka. Doporučuje, aby poměr (měřítko) mezi jednotlivými vnímatelnými částmi domu nebyl větší než dvoj až trojnásobek. Jedná se o jednotlivé úrovně uvedené v principu fraktality. Upozorňuje na častou absenci malého měřítka ve formě ornamentu nebo textury materiálu a také přemíru blízkých měřítek vedoucí ke ztrátě hierarchie.

Princip pozitivního prostoru – základní prostor „mající něco navíc“, rozšiřující se, konvexní, vyplňující prostor jako buněčné uskupení. V architektuře se projevuje jako rozšíření, roztažení, výklenek, apsida, apod.

Obr. 4 Nerespektování Genia loci z knihy Christophera Daye Duch a místo. [10]
Obr. 4 Nerespektování Genia loci z knihy Christophera Daye Duch a místo. [10]

Princip genia loci – duch charakterizující určité místo, přeneseně atmosféra určitého místa. Záměrem je rozpoznat tuto „atmosféru“ a při navrhování ji respektovat a podpořit. Vznikají tak stavby, které jsou neoddělitelné od tohoto prostoru, a tímto prostorem přirozeně „prorůstají“.

Princip rytmu s obměnou – pravidelné střídání architektonických motivů v určitých odstupech. Většina forem je ve skutečnosti tvořena z opakujících se prvků. V přírodě z atomů, molekul, krystalů, v architektuře z cihelných/kamenných bloků, sloupořadí, oken apod. Rytmus znásobuje sílu jednotlivého elementu nebo vitálních center. Ve vitálním rytmu se objevuje střídání hlavního a vedlejšího prvku, které se vzájemně podporují a mají stejnou důležitost (horní a dolní úroveň vlny). Tyto prvky často vykazují určitou nepřesnost. A také tato variace (nepřesnost), která vzniká přirozeným přizpůsobením se celku, vytváří vitální prostor.

Princip gradace – znak vitality je úzce provázán s faktorem proměny. Princip gradace spočívá v reakci na vnější podmínky, kdy se pod tímto vlivem forma postupně proměňuje v prostoru. Může se jednat např. o změnu velikosti oken v domě, výškovou úroveň střech, o detail omítky apod.

Princip hranice (přechod) – vitalita centra je posílena faktorem ohraničenosti. Hranice vitální centra de facto spoluvytvářejí, umožňují nám je vnímat. Náměstí nevznikne bez okolních domů, které tvoří hranici tohoto prostoru. Hranice mají navíc roli kvalitativního přechodu, tj. propojení s okolním prostředím.

3. Vliv techniky a použitých materiálů na vitalitu architektonického prostoru

Vitalitu v architektonickém prostoru ovlivňuje zásadním způsobem také kvalita vnitřního prostředí. Je velmi výrazným způsobem ovlivněna použitými materiály a současnou využívanou technikou. Kvalitou vnitřního a vnějšího prostředí podrobně řeší stavební biologie, která se zabývá mimo jiné měřením elektrických a magnetických polí, radioaktivity, geologických poruch, vlhkosti, zvuku, iontového mikroklimatu, chemických látek ve vzduchu a prachu, bakterií. Pro většinu těchto polí existují technické předpisy, přísnější doporučení Světové zdravotnické organizace a pravděpodobně nejpřísnější – doporučení stavební biologie. Některá z vybraných doporučení jsou uvedena v následujících tabulkách.

Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část I. [12]
Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část I. [12]
Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část II. [12]
Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část II. [12]

Hodnoty uváděné v tabulkách standardu stavební biologie jsou nastaveny z hlediska předběžné opatrnosti. Vztahují se především na místa dlouhodobého odpočinku (ložnice), které jsou spojené s rizikem dlouhodobé expozice a regeneračních schopností člověka. Jsou založeny na dlouhodobém výzkumu stavebních biologů a také na možnostech dosažení jednotlivých parametrů.

4. Závěr

Základním cílem textu je otevření dialogu a prezentace těch principů, které ve svém důsledku vedou k vytvoření vitálního architektonického prostoru. Jedná se de facto o renesanci a aktualizaci postupů, které již v minulosti ať vědomě či nevědomě byly člověkem používány, avšak v průběhu moderního věku potlačeny či pozapomenuty. Text zároveň přináší souhrn praktických instrumentálních prostředků vitální architektonické tvorby pro jejich případné využití.

5. Použité zdroje

5.1. Seznam použité literatury
  • [1] ALEXANDER Christopher – ISHIKAWA Sara – SILVERSTEIN Murray. A Pattern Language: Towns, Buildings, Construction. 1. vyd. Oxford University Press, 1977. 1171 s. ISBN: 0195019199.
  • [2] ALEXANDER Christopher. The Nature of Order: An Essay on the Art of Building and the Nature of the Universe, Book 1–4. 1. vyd. Berkeley: The Center for Environmental Structure 2002-2005. ISBN: 0972652914.
  • [3] HORÁČEK Martin. Za krásnější svět. Tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2013. 460 s. ISBN 978-80-214-4586-4
  • [4] KRIER, Léon. Architektura volba nebo osud. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Academia, 2001. 190 s. ISBN 80-200-0012-7
  • [5] NORBERT-SCHULZ, Christian. Genius loci: k fenomenologii architektury. 1. vyd. Praha: Odeon, 1994. 224 s. ISBN 80-207-0241-5
  • [6] DAY, Christopher. Duch a Místo: uzdravování našeho prostředí. 1. vyd. Brno: ERA, 2004. 276 s. ISBN: 80-86517-95-0
  • [7] HARRIES Karsten. Etická funkce architektury. 1. vyd. Řevnice: Arbor vitae, 2011. 440 s. ISBN: 978-80-87164-97-6
  • [8] Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část I/II. Dostupné na www: http://www.baubiologie.de
5.2. Seznam použité obrazové dokumentace
5.3. Seznam tabulek
  • tab. 1 Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část I. [8]
  • tab. 2 Doporučené hodnoty dle standardu stavební biologie SBM 2003 – část II. [8]

Poznámky

1 Autor je si vědom určitého zjednodušení. V poválečné architektuře vývoj probíhal různými směry – postmodernismus, socialistický realismus, organická architektura apod. ... Zpět

2 Nedokonalost není myšlena ve smyslu odbyté práce. ... Zpět

 
English Synopsis
Vitality in architectonic space

Quality of architectonic space is essential for our mental, social and physical health, serving as a constant source of strong influence – sometimes supporting and inspiring, other times oppressing and dulling. With silent contemplation we may realize there are principles which “enliven” this space. Architectonic space, like all other animate and inanimate things, exhibits a certain degree of its own analogy of vitality (animateness) which reflects in our mental, social and physical health.

 

Hodnotit:  

Datum: 29.12.2014
Autor: Ing. David Eyerprof. Ing. Josef Chybík, CSc.   všechny články autoraRecenzent: Akad. arch. Aleš Brotánek



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 01.01.2015 19:42)

Mohlo by vás také zajímat

Dva typy architektů aneb jak se staví z YTONGu I. - Press trip YQ - 1. část 26.3.2016

Kam dál


Projekty 2017

Doporučujeme

logo FERMACELL
logo Weber
logo KM BETA
logo KINGSPAN

Spolupracujeme

logo Stavební veletrhy Brno
logo PSM CZ
logo NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM
logo CTI

 
 

Aktuální články na ESTAV.czMalý dům poskytuje velký komfortCreative Office Awards - nová soutěž pro studenty architekturyMaketa Německého domu na náměstí v Brně nemá stavební povoleníObce kvůli suchu bojují proti plýtvání vodou, vydávají zákazy