Otopné soustavy bytových domů

Otopné soustavy bytových domů zajišťují dodávku tepla za účelem vytápění bytových i nebytových prostor na projektované parametry. Sestávají z následujících částí, přičemž ne každý bytový dům musí nutně mít první dvě z nich.

• Zdroj tepla – představuje základní prvek v řetězci výroba–distribuce–spotřeba a dochází v něm k výrobě tepelné energie z paliva (uhlí, plyn, biomasa) nebo odebíráním energie obsažené v okolním prostředí (tepelné čerpadlo, geotermální energie).
  Vlastní zdroj tepla má pouze zlomek bytových domů v ČR. Je to do značné míry dáno energetickou koncepcí státu, která pro tento segment bydlení preferuje centralizovanou výrobu tepla. Většina domů je proto napojena na místní rozvod CZT, což přináší na jedné straně řadu výhod (vlastní zdroj tepla je třeba pořídit, provozovat, udržovat, modernizovat a obnovovat – tyto starosti vlastníkům domů připojených na CZT odpadají), na druhou stranu i nevýhody (závislost na místním dodavateli tepla, jehož ceny nemusejí být pro odběratele zajímavé, a to často z důvodu, že dodavatel svého monopolního postavení zneužívá a odběratelům chybí dostatečná opora ve státním regulátorovi).
  
  
• Domovní předávací stanice – může být, ale také nemusí, součástí otopných soustav bytových domů napojených na CZT.
  Nachází se na vstupu veřejného rozvodu tepla do objektu a jejím smyslem je upravovat parametry otopného média podle požadavků vytápěného objektu.
  Sestává z tepelného výměníku, čerpadla, regulačních armatur a dalších prvků. Řízena bývá prostřednictvím kvalitativní regulace (ekvitermní regulace), která upravuje teplotu otopné vody tak, aby výkon systému odpovídal aktuálním tepelným ztrátám objektu.
  Objekty bez domovních předávacích stanic se musejí v tomto směru spolehnout na svého dodavatele tepla, který parametry média upravuje buďto přímo ve zdroji nebo ve výměníkových stanicích. Nutno však dodat, že výrobce se vždy musí řídit podle „nejslabšího článku“, takže zejména zatepleným objektům nemusí parametry vyhovovat a vyplatí se jim tedy do domovní předávací stanice investovat.
  
  
• Domovní rozvod – se skládá z ležatého rozvodu, stoupaček a připojovacího potrubí a jeho součástí jsou i regulační armatury.
  Ležatý rozvod prochází převážně nevytápěným suterénem, proto je třeba věnovat velkou pozornost jeho tepelné izolaci, aby nedocházelo k nežádoucím tepelným ztrátám.
  Stoupačky zajišťují vertikální rozvod do jednotlivých bytů a místností. Opět je třeba zajistit jejich dostatečnou tepelnou izolaci, zejména pokud jsou vedeny ve zdech. Na patách stoupaček bývají osazovány tzv. regulátory diferenčního tlaku, jejichž úkolem je „ochránit“ stoupačku před nadměrným zvýšením diferenčního tlaku, který se projevuje při změnách průtoku jednotlivými úseky rozvodu hlukem radiátorových ventilů.
  Poslední složkou domovního rozvodu jsou připojovací potrubí, pomocí kterých je otopná voda přiváděna ze stoupaček do otopných těles a následně z nich odváděna zpět. Na připojovacím potrubí jsou instalovány regulační armatury kvantitativní regulace – termostatický ventil a termostatická hlavice na přívodním potrubí a regulační šroubení na vratném potrubí. Úkolem těchto prvků je regulovat průtok otopným tělesem tak, aby jeho výkon odpovídal přesně potřebě tepla k zajištění projektované tepelné pohody.
  
  
• Otopná tělesa – zajišťují předání tepla do vytápěných prostor.
  Velikosti těles, resp. jejich výkon jsou dány projektem a vycházejí z požadavku na zajištění projektovaného teplotního standardu.
  Ve starších bytových domech byla osazována především článková tělesa, litinová nebo ocelová. Poslední dobou jsou však populárnější desková otopná tělesa.
  Rozdíl mezi jednotlivými druhy těles je v podílu sálavé a konvekční složky předávání tepla, což má vliv na to, jaká teplota vnitřního vzduchu bude odpovídat normovým požadavkům na vnitřní mikroklima. Typ tělesa je proto nutné znát již v průběhu projektování a nelze ho později svévolně měnit za jiný.

Články k tématu
Podrobnosti k zásadním změnám zákona o hospodaření energií 406/2000 Sb. od 1. 7. 2015
Nová zelená úsporám 2015
Tepelné parazitování v číslech
Přestup tepla mezi byty
Energetická efektivita nasazení tepelných čerpadel v bytových domech
Regenerace bytových domů a otopné soustavy
Co brání úspornému vytápění bytových domů?
Odpojení od teplárny přináší také novou odpovědnost a starost o vlastní kotelnu
Centrální systémy zásobování teplem nebo tepelná čerpadla?
Současná problematika vytápění v ČR – první část
Současná problematika vytápění v ČR – druhá část
Současná problematika vytápění v ČR – třetí část
Bytové předávací stanice pro vodu a vytápění
Byty v panelových domech bez radiátorů?

Počet kotlů a vysoký stupeň kondenzace

Při výběrovém řízení se bohužel někdy nezkoumá, jakou životnost kotel v praxi zaručí, jaká bude spotřeba energií a finanční náročnost údržby. Není stejné, když se potřebný výkon sestaví z 6 kotlů malých výkonů primárně vyráběných pro rodinné domy, nebo když se použijí 3 kotle odpovídajících vyšších výkonů. Logika předchozích generací topenářů má stále smysl i v době nových technologií.

Kondenzační kotle a praxe

Kondenzační kotel maximalizuje využití energie obsažené v zemním plynu a tím snižuje náklady na vytápění a přípravu teplé vody. Na trhu jsou dostupné kondenzační kotle různých konstrukcí. Skutečně úsporný provoz lze ale očekávat jen od kotle, který je správně vybrán. Podobně jako se liší životnost a užitné vlastnosti osobního auta pro občasné hobby a technicky nejodolnější kategorie pro provoz v distribuční firmě. Zatímco v prvním případě je dožití auta 250 000 km, u profi je to limit pro první zásadní servis. Stejně tak odlišné jsou i plynové kondenzační kotle. V praxi je přehlížení tohoto faktu časté. Výsledkem je zbytečně drahý provoz.