Suché latě – okrajové téma s dopadem na kvalitu stavby i ekologii
Sušené latě jsou v Česku stále novinkou, ale získávají si oblibu ve stavebninách i u realizačních firem. Vedle absence chemikálií se vyznačují i větší rozměrovou přesností, nižší váhou a širokým využitím.
Latě se v českém prostředí řadí mezi nejprodávanější řezivo – najdeme je na šikmých střechách i v roštech odvětraných fasád. Většina se však stále ještě využívá v impregnované podobě a výroba střešních latí tak v Česku spotřebuje desítky tisíc kilogramů koncentrovaných impregnačních látek. Akademici i odborníci z praxe se přitom shodují, že v případě latí není impregnace nutná, a v některých případech může představovat i riziko – ať už pro životní prostředí či zdraví, tak pro pojistné hydroizolační fólie.
Díky vysušení se minimalizuje riziko dalšího sesychání, váha dřeva se sníží na polovinu, dojde k zahubení případných larev dřevokazného hmyzu a suché dřevo je zároveň ochráněno před plísní. Latě tím stávají zároveň transparentními – nejenže nejsou případné vady dřeva překryty zelenou či hnědou přísadou impregnačních látek, ale zároveň je možné si kvalitu vysušení snadno ověřit.
V Rakousku či Německu již normy používání impregnovaných latí omezují či přímo zakazují. V Česku toto prozatím zůstává na rozhodnutí architektů, projektantů, stavebních firem a investorů. Ačkoliv každá skupina v rámci stavby řeší zásadnější otázky, má smysl se nad výběrem latí zamyslet. V případě rodinného domu znamená využití sušených latí ušetření 2–3 kg koncentrované impregnační směsi a přináší navýšení nákladů pouze v hodnotě pár tisíc korun.
