Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Montované nosné konstrukce - dřevěné konstrukce

HISTORIE

Kámen a dřevo jsou přírodní stavební materiály, které člověku slouží při výstavbě obydlí a sídel po celou dobu vývoje lidstva. Kámen je dnes v pozemních stavbách již jen příležitostnou variantou pálených cihel. Je používán hlavně pro rekonstrukce nebo jako doplňující materiál z estetických důvodů. Dřevo je díky svým tepelně izolačním vlastnostem, jednoduchosti opracování, ale hlavně obnovitelnosti stále využívaným materiálem. Dnes vnímáme beton, ocel a keramické bloky jako "tradiční" ve výstavbě našich obydlí. Ale jejich historie nesahá dále než dvě století do minulosti. Ve srovnání se stavěním ze dřeva je to pouhý zlomek času. Protože surovinové zdroje pro výrobu betonů a ocelí jsou vyčerpatelné, budou jejich výrobní náklady stále stoupat. Dřevo je z tohoto pohledu velmi ekologický materiál. Lze ho zpracovávat s minimálními energetickými nároky a při jeho zpracování nevzniká žádný odpad. Navíc dřevo při růstu odebírá ze vzduchu CO2, které způsobuje oteplování naší Země. Z tohoto pohledu je dřevo stavební materiál pro 21. století.

Výtvory dřevěného stavění v podobě roubených nebo rámových staveb byly zaznamenány již dva tisíce let před naším letopočtem. Rychlost vývoje odpovídala technickým možnostem. Znalosti o vlastnostech a způsobu opracování dřeva byly přenášeny z generace na generaci. Tyto znalosti vykrystalizovaly v podobě významných staveb v kulturní dědictví.

Historické dřevené stavby odrážejí způsob života lidí, jejich náboženství a stupeň technické vyspělosti. Tesařská architektura se stala obdivovaným mistrovským uměním. Prudký technický vývoj devatenáctého století otevřel nové možnosti v poznání materiálových vlastností a způsobech opracování dřeva. Výkonné katry a průmyslová výroba hřebíků umožnily výrazné zvýšení přesnosti a rychlosti výstavby dřevěných konstrukcí.

Dřevo si udrželo svoje postavení mezi stavebními materiály díky mnohostrannosti použití: od nosných konstrukcí, konstrukčních záklopů, nášlapných vrstev podlah, vnitřních i vnějších obkladů, schodiště, až po vnitřní vybavení obytných prostorů. Dřevo na člověka působí pozitivně, je "teplé" na dotek. Dřevo, jako jediný stavební materiál, uvolňuje záporné ionty, což přispívá ke zdravému mikroklimatu v prostorách obytných budov.

SOUČASNÝ STAV

Míra využití dřeva pro konstrukce bytových domů je po celém světě velmi rozdílná. Záleží na historickém vývoji a množství dostupné dřevní hmoty daného území.

Území s velkým výskytem jehličnatých lesů, jako jsou Skandinávie, Kanada, USA, Japonsko, dřevo často používají ke stavebním účelům. V těchto zemích je 50-90 % bytových domů postaveno ze dřeva. V Německu, Rakousku a Švýcarsku tento podíl činní 7-15 %. Přestože 34 % plochy České republiky zabírají lesy a přestože ročně vytěžíme pouze 75 % z celkového ročního přírůstku, stavíme pouze 2-3 % domů s použitím dřeva.

Nové postupy zpracování dřevní hmoty přinášejí nové materiály na bázi dřeva. Ty budou mají exaktněji definovatelné materiálové vlastnosti. Díky propracovanějším postupům navrhování budou tyto materiály efektivněji využity. Opracování řeziva pomocí digitálně řízených automatů téměř s nulovou tolerancí urychluje výstavbu. Již dnes je využíváno i méně kvalitní dřevo, které tvoří součást vnitřních vrstev masivních prvků desek stěnových systémů.

Narůstající trend výstavby ekologicky šetrných a energeticky úsporných domů více a více využívá výhod dřevěných konstrukcí.

Lehký dřevěný skelet - systém výstavby, který se rozvinul na území Severní Ameriky. Vychází z anglického způsobu stavění. Byl vylepšen díky strojnímu opracování dřeva a sériové průmyslové výrobě hřebíků. Hřebíky nahradily pracné tesařské spoje. Výstavba lehkého dřevěného skeletu není závislá na modulových rozměrech. Jsou používány jen dva až tři základní profily řeziva, ze kterých je sestavena celá nosná kostra domu. Prvky lehkého dřevěného skeletu mohou být vyrobeny předem v továrně a následně smontovány přímo na stavbě. Je snadné definovat vlastnosti konstrukcí. Stejný systém vytvoří konstrukci nezateplené garáže i supermoderního nízkoenergetického domu. Pro tyto vlastnosti je lehký dřevěný skelet (LDS) v současné stavební praxi v oblasti dřevěného stavění používán nejčastěji.

SKLADOVÁNÍ MATERIÁLU

Stavební materiál a kompletační prvky skladované před použitím na staveništi musí být řádně ochráněny proti povětrnostním vlivům, v teplotních a vlhkostních podmínkách, které jsou udány výrobcem. Nedodržení těchto podmínek může způsobit jejich přímé poškození nebo následné problémy po zabudování do konstrukce. Dobré je minimalizovat čas skladování dodáváním materiálů a výrobků těsně před jejich zabudováním. Materiály pro finální vrstvy by měly být skladovány na místě použití, aby došlo k vyrovnání teplot a vlhkosti materiálu s prostředím. Předcházíme tím problémům objemových změn. Konstrukční dřevo je dodáno na stavbu až po kompletním ukončení základových konstrukcí. Skladované řezivo nesmí spočívat přímo na terénu, je podloženo příčníky v maximální vzdálenosti 2 m. Dále je chráněno nejlépe polyetylenovou fólií (PE) proti povětrnostním vlivům. Pod podkladní příčníky je vhodné umístit též pruh PE fólie. Truhlářské výrobky vysušené na finální vlhkost pod 10 % mají obzvláště tendenci k objemovým změnám při vystavení vlhkosti.


Obr. 1: Ochrana PE fólií

Na obrázku vidíme čela stropních nosníků vyráběných dle požadovaných rozměrů.

Dřevo nasáklé vodou by dlouho vysychalo, mohlo by se vyskytnout nežádoucí zbarvení. V extrémním případě kombinace vlhkosti a teploty by se mohla objevit i degradace dřeva.

Po celou dobu postupu výstavby je třeba zajistit optimální podmínky pro dosažení požadovaných vlastností finální konstrukce.


Obr. 2: Minimální doba skladování materiálu

Na stavbu dodaný materiál je hned zabudován do konstrukce. Materiál je dopravován na staveniště kamiony s teleskopickým ramenem.

KONSTRUKČNÍ ŘEZIVO

Základním konstrukčním prvkem lehkého dřevěného skeletu je přesně hraněné řezivo s vlhkostí dle místa zabudování 8-18 %. Pro nosnou konstrukci nelze použít syrové dřevo. Vysušením a opracováním dřeva vytváříme konstrukční řezivo. Tedy materiál, u kterého známe jeho vlastnosti - únosnost, požární odolnost, tepelně izolační vlastnosti.

Nosná konstrukce je tvořena prvky se stejným průřezem. Pro výrobu může být použito rostlého dřeva nebo lepeného profilu. Výhodou lepeného profilu je vyšší stupeň využití materiálu. Z rostlého dřeva jsou vyřezány části s nižší pevností. Patří sem větší nezarostlé suky, trhliny, nerovné úseky, vzniklé růstem stromu. Zbývající homogenní dřevo je nařezáno na kratší lamely a spojeno polyuretanovým lepidlem pomocí zubových spojů. Vzniklý materiál je sice dražší, ale má vyšší únosnost a větší rozměrovou stabilitu.


Obr. 3: Konstrukční řezivo

Jmenovitý rozměr profilu dřevěného prvku na obrázku je 150x50 mm, ale skutečný rozměr je menší. Jmenovitý rozměr odpovídá prvku před sušením a hoblováním.

Z řeziva příslušných délek je pomocí hřebíkových spojů sestaven nosný skelet. Pro zajištění tuhosti je skelet opláštěn z vnější strany deskovým materiálem. Tato konstrukce vymezuje prostor objektu a předurčuje jeho vnitřní členění. Dispozice nepodléhá žádným modulovým rozměrům.


Obr. 4: Rámy stěn

MATERIÁLY NA BÁZI DŘEVA

Rostlé dřevo má v poměru k objemové hmotnosti velmi dobrou únosnost. Dřevo je lehké a pružné. Pro nejlepší využití tohoto organického materiálu je důležité respektovat různé vlastnosti dle směru působení zatížení. Abychom odstranili anizotropní chování, je možné rostlé dřevo do různých stupňů defragmentovat (lamely, štěpky, piliny...) Následuje smíchání s pojivem, vytvrzení za vysokého tlaku a teploty získáváme materiály na bázi dřeva. Tyto postupy nám umožňují využívat téměř 100 % z objemu rostlého dřeva, a to i dřevin nižší kvality. Přidaná práce a energie na zpracování úměrně zvyšuje cenu konečného výrobku.

Příklady výrobků na bázi dřeva

Překližka

je vyrobena z lichého počtu tenkých vrstev slepených dohromady. Směr vláken každé vrstvy je kolmý na vlákna předcházející vrstvy. Celkové tloušťky desek se pohybují od 6 do 22 mm. Nejčastěji se používá na konstrukční opláštění stěn, vytvoření hrubé podlahy, záklop ve střešní rovině, vnitřní finální povrchy atd. Překližka s vodě odolným lepidlem může být použita i pro nechráněné konstrukce v exteriéru.

OSB deska

je vyrobena z několika vrstev štěpek (podlouhlé hobliny) slepených za velkého tlaku a teploty dohromady. Vnější vrstvy jsou orientovány v delším směru desky a vnitřní jsou uspořádány náhodně nebo křížově. OSB má ve srovnání s překližkou horší materiální vlastnosti, ale je cenově dostupnější. Použití v konstrukci je shodné. OSB deska je též využívána jako stojna I-nosníků s přírubami z rostlého dřeva.


Obr. 5: OSB-deska s orientovanými štěpkami

Dřevovláknitá deska

je vyrobena z dřevěných vláken slepených pod tlakem za vysoké teploty. Tlak rozhoduje o konečné objemové hmotnosti, dle které jsou dřevovláknité desky používány k různým účelům. Desky s nižší hustotou jsou často po impregnaci bitumeny používány jako pláštění stěn. Dřevovláknité desky s vysokou objemovou hmotností (Hobra) jsou nejčastěji použity pro truhlářskou výrobu nábytku. Dřevovláknité desky s barevnou povrchovou úpravou jsou používány také jako obkladový materiál. Povrch desky může být z estetických důvodů profilován.

Dřevotřísková deska

Je používána pro podkladní vrstvy nebo pro skryté části kuchyňského nábytku atd. Povrch může být opatřen umělým laminováním nebo nějakou další ochrannou vrstvou.

Deskové materiály na bázi dřeva se vyrábějí v základních formátech 625 x 2500 mm, 675x2500 mm a 1250 x 2500 mm. Je to z důvodu unifikování dopravy a standardních rozměrů pro skladování.

PŘÍKLAD KONSTRUKČNÍHO SYSTÉMU DŘEVOSTAVBY

SYSTÉM NOSNÝCH RÁMŮ

Hrubá stavba je zpravidla tvořena základy, vodorovnou konstrukcí v úrovni přízemí, stěnovými rámy, stropní konstrukcí a konstrukcí zastřešení.


Obr. 6: Systém nosných rámů

Z obrázku je patrná štíhlost použitých prvků. Stropní nosníky musí být vyztuženy, aby bylo omezeno klopení. Prostorovou tuhost celého objektu zajišťují konstrukční záklopy podlah, stěn i stropů. Ze stejného důvodu jsou do rámů vnitřních nosných stěn osazeny diagonální vzpěry. Největší ztráty konstrukčního řeziva jsou způsobeny nepromyšleným řezáním.

V ideálním případě je materiál objednán dle postupu výstavby. Zbytečná manipulace zvyšuje riziko poškození. Materiál musí být při skladování náležitě chráněn před povětrnostními vlivy. Degradace způsobená skladováním v nevyhovujících podmínkách je též příčinou velkých ztrát. Rozumné dispoziční řešení s dobrým využitím prostoru ušetří nejen náklady na pořízení domu, ale i vytápění a údržbu.

KONSTRUKCE STROPŮ

U lehkého dřevěného skeletu jsou podélné stropní nosníky průřezu zpravidla 50x200 mm osazeny na obvodový podkladní pás s minimální délkou uložení 70 mm. U objektů s více trakty spočívají stropní nosníky též na průvlacích nebo středních nosných stěnách. Čela stropních nosníků jsou hřebíky spojena s obvodovým příčníkem stejného průřezu. Obvodové příčníky chrání zhlaví stropních nosníků a zajišťují jejich svislou polohu.


Obr. 7: Konstrukce stropu

Na obrázku je znázorněna jedna z možných variant konstrukce. Strop může být též osazen na ozub suterénní stěny. Provedení se též může lišit dle volby vnějšího pláště.

Stropní nosníky jsou mezi sebou po pravidelných délkách rozepřeny, dle potřeby plným prvkem nebo diagonálami. Vlhkost stavebního řeziva zabudovaného do konstrukce by neměla přesáhnout 15+-2 %.

U vytápěných objektů klesne průměrná vlhkost konstrukcí v průběhu prvních dvou let užívání objektu pod hodnotu 10 %.

Počáteční vysoká vlhkost by umožnila konstrukci pod zatížením nežádoucí dotvarování a při vysychání též objemové změny. To by mohlo způsobit estetické poruchy finálních vrstev v interiéru. Podkladní práh je z dřevěných hraněných prvků 50x140 mm, musí být po celé délce horizontálně vyrovnán, proto je důležité pečlivé provedení povrchu základových konstrukcí. Pokud není dosaženo roviny při betonáži nebo zdění betonových tvarovek, lze pro vyrovnání použít zdící maltu. Vhodnou pasivní ochranou proti vlhkosti způsobené odstřikujícím deštěm a tajícím sněhem je provedení horní hrany základové konstrukce minimálně 200 mm nad okolním terénem.

Podkladní dřevěný pás je položen na pruh asfaltového pásu nebo pěněnou PE fólii s uzavřenou strukturou. Tento separační prvek slouží jako bariéra proti vlhkosti v základové konstrukci a také jako těsnění proti úniku vzduchu z objektu. Kostra lehkého dřevěného skeletu je ve srovnání se zděnou stavbou velmi lehká (40-50 kg/m2 obvodové stěny), proto musí být podkladní pás kotven k základovým konstrukcím.

Lze použít zabetonovanou závitovou tyč minimálního průměru 12 mm nebo ocelovou pásovinu 3x50 mm. Minimální hloubka zapuštění do konstrukce základu je 100 mm.

Protože tento způsob klade vysoké nároky na přesnost, častěji jsou používány dodatečně vrtané kotevní šrouby. Každá stěna je kotvena minimálně na dvou místech. Maximální vzdálenost kotevních prvků je 2,4 m. Ocelové pásky spojují sloupek nosné stěny s kotevním šroubem.

Sloupy a průvlaky

V suterénu jsou používány dřevěné nebo ocelové sloupky pro podepření průvlaků. Ty přenášejí zatížení ze stropních nosníků a středních nosných stěn. Ocelové sloupy jsou používány většinou kruhového průřezu pro snadnější kotvení opatřené horní i dolní roznášecí deskou. Šířka horní roznášecí desky odpovídá šířce průvlaku. V případě dřevěného průvlaku je opatřena kruhovými otvory pro kotvení pomocí hřebíků nebo šroubů. Dřevěné se používají minimálního průřezu 140x140 mm. Mohou být z jednoho kusu nebo na stavbě sbíjené (3x 50x140 mm). Spojení zajišťují hřebíky 3,55/90 mm v maximální vzdálenosti 300 mm. Sloup musí být chráněn proti vlhkosti z betonové vrstvy podlahy asfaltovým pásem nebo PE fólií minimální tloušťky 0,15 mm. Dřevěné sloupy se po zatížení dotvarují, proto je nutno zkontrolovat jejich kotvení, případně adjustovat. Sloupy jsou dle zatížení a rozměrů průvlaků v osové vzdálenosti 2, 4-3 m. Pro stropní průvlaky jsou s výhodou používány ocelové I-nosníky. Dřevěné průvlaky mohou být též z jednoho kusu rostlého dřeva nebo na stavbě sbíjené. Alternativou sbíjených průvlaků z rostlého dřeva může být prvek z lepeného lamelového nebo z vrstveného dřeva. Tyto varianty jsou finančně náročnější.

Pro zajištění dlouhé životnosti jsou ocelové prvky opatřeny protikorozní ochranou.

Tři profily 50x200 mm jsou postaveny na hranu vedle sebe a následně z obou stran vzájemně probity dvěma řadami hřebíků 4/110 mm v maximální podélné vzdálenosti 450 mm. Poslední řada hřebíků je umístěna ve vzdálenosti 100-150 mm od styčných spár. Čela jednotlivých profilů jsou spojována nejlépe nad průvlakem. Nutné přeplátování neumožňuje spojit všechny profily průvlaku nad sloupem. Avšak spoj může být umístěn ve vzdálenosti +-150 mm od 1/4 rozponu průvlaku od sloupu.

Stropní nosníky

Dimenze a osové vzdálenosti stropních nosníků jsou závislé na zatížení a rozponech. Stálé a nahodilé zatížení je přeneseno záklopem hrubé podlahy. Rozhodujícím kritériem je většinou průhyb, maximálně 1/300 rozpění. Nedodržení by mohlo vést k porušení finální úpravy podhledu

Skladba konstrukce stropu musí být navržená tak, aby dostatečně tlumila hluk a nepřenášela vibrace mezi podlažími. Přesná osová vzdálenost vychází z rozměrů desek záklopu hrubé podlahy. Pro záklop se používají desky z překližky nebo OSB desky vyráběné v šířkách 1200, 1220, 1250 mm. Dle zatížení je každá deska podporována třemi, nejčastěji čtyřmi a při velkých zatíženích i pěti stropními nosníky. Z šířky desky a počtu nosníků vychází přesná osová vzdálenost.

Záklop hrubé podlahy

Pro záklop lze použít prkna kladená kolmo na směr stropních nosníků nebo pod úhlem 45°. Druhý způsob umožňuje položit prvky vrchní podlahy v obou směrech.

Druh záklopu Tloušťky dle maximální osové vzdálenosti stropních nosníků
  ≤312.5mm ≤417mm ≤625mm
Buková překližka 12 15 20
OSB konstrukční deska 15 20 25
Prkna max. 180mm šířky 16 19 22

Minimální tloušťky hrubé podlahy-záklopu

Počet nosníků podporujících jednu desku stropního záklopu vychází ze statického výpočtu. Princip členění je shodný pro stropy, stěny i střechu. Ale pro jednotlivé konstrukce mohou být použity jiné osové vzdálenosti.


Obr. 8: Moduly dle rozměrů konstr. desek

Šířka prken by neměla přesáhnout 180 mm. Častější variantou je záklop z konstrukčních desek, které vytvářejí rovnější povrch v kratším čase. Pojivo deskového materiálu hrubé podlahy musí být vodovzdorné. Před připevněním desek záklopu je na horní hranu stropních nosníků naneseno polyuretanové lepidlo. Lepidlo spolu se spojovacími prvky zajišťují dokonalejší spolupůsobení a zapojuje tak desku záklopu do statického působení se stropním nosníkem.

Obvyklým spojovacím prvkem jsou hřebíky nebo sponky vstřelované do materiálu pod vysokým tlakem. Dynamickými účinky chůze je tento spoj namáhán na vytažení spojovacího prvku, proto se používají kroužkové nebo konvexní hřebíky. Další variantou je spojení šrouby používané zvláště u dočasných konstrukcí. Každá deska musí být připevněna po celém svém obvodu a též ke středním nosníkům, na kterých spočívá. Proto jsou příčné rozpěry nosníků umístěny v místech napojení desek hrubé podlahy. U stropů bez plných rozpěr je nutné použít dvě vrstvy desek s vystřídáním, aby došlo k překrytí spár.


Obr. 9: Skladba konstrukčních prvků

Vzdálenost spojovacích prvků po obvodu desky by neměla přesáhnout 150 mm, uvnitř pak 300 mm. Hrany desek mohou být opatřeny perem a drážkou ve tvaru V, potom je spojení zajištěno polyuretanovým lepidlem.


Obr. 10: Spoj na pero a drážku

OSB desky jsou šachovnicově posunuty. Nemají průběžné spáry kratších stran.

připojovaný materiál minimální délky spojovacích prvků
  běžné a šroubové hřebíky konvexní hřebíky a šrouby sponky
překližka, OSB, DTD tl. do 10 mm 50mm 45mm 40mm
překližka, OSB, DTD tl. 10-20 mm 50 45 50
překližka, OSB, DTD tl. nad 20 mm 60 50 Nelze
prkna do šířky 180 mm 50 45 50

Již při navrhování stropních konstrukcí je důležité rozmyslet, jak a kudy povedou instalace. Zvláště pro ventilační potrubí a svody odpadních vod je třeba mít dostatek místa v konstrukcích stropů i stěn. Je vhodné konzultovat navržené řešení s firmou, která bude provádět rozvody TZB.

Optimálně mají stropní nosníky v celém podlaží stejný směr. Snažíme se vyhnout případu, kdy by mělo potrubí procházet v kolmém směru na stropní nosníky. Vedení pod nosníky by značně snižovalo světlou výšku. Variantou může být použití nízkých příhradových nosníků, které umožní prostup potrubí v obou směrech. Dělící příčky rovnoběžné se stropními nosníky je dobré vynášet po 1250 mm plnými rozpěrami, protože v tomto případě jsou volně přístupné pro průchod instalací mezi podlažími. Stěna, kterou má procházet odpadní potrubí od WC, musí být konstruována ze sloupů a prahů minimální šířky 140 mm.


Obr. 11: Příhradové stropní nosníky

Základní informace

  • minimální uložení stropních nosníků je 70 mm,
  • spodní práh musí být kotven každých 2400 mm,
  • pojivo deskového materiálu hrubé podlahy musí být vodovzdorné,
  • vzdálenost spojovacích prvků po obvodu je max. 150 mm uvnitř 300 mm.


Obr. 12: Instalační stěna

Pro lepší srozumitelnost nejsou na obrázku nakresleny obkladové desky ze sádrokartonu.

KONSTRUKCE STĚNY

Stěna přenáší svislé statické zatížení z velké části nosnými rámy. Rámy jsou tvořeny z horizontálních a vertikálních prvků shodného průřezu. Prvky jsou z přesně hraněného konstrukčního řeziva s vlhkostí 15+-2 %. Rozměry průřezu sloupků vycházejí z požadavků na finální vlastnosti stěny. Konstrukce stěny musí přenést stálé a nahodilé zatížení, šířka sloupků musí dovolit pojmout dostatečné množství tepelné izolace a zároveň stěna musí být celistvá. V případě požáru přenášet zatížení a nedovolit šíření kouře minimálně po dobu stanovené požární odolnosti. Dle zatížení a požadavků tepelné izolace nejčastěji pro nosnou obvodovou stěnu 140x50 mm. Pro příčky pak většinou postačuje 100x50 mm. Rámy jsou sestaveny ze spodního a horního prahu, sloupků, konstrukčního plášťování, věnce, překladů, rozpěr sloupků, případně ztužujících diagonál. Tyto prvky tvoří všechny typy stěn. Dle zatížení nosné/nenosné dle umístění vnitřní/vnější.


Obr. 13: Prvky lehkého dřevěného skeletu

Na obrázku jsou zachyceny prvky lehkého dřevěného skeletu při výstavbě polozapuštěného přízemí. Před montáží konstrukčního pláště je velmi důležitá kontrola pravoúhlosti nosných rámů.

Varianta staveništní výroby

Jednotlivé prvky jsou nařezány ze základních profilů přímo na staveništi. Materiál je dodáván na stavbu na paletách. Délka dodaných prvků vychází ze světlé výšky podlaží, která je většinou u bytových staveb 2,5-3,0 m. Je třeba dopředu rozmyslet optimální délku paletovaného řeziva, aby bylo minimalizováno množství prořezu.

Varianta prvkové prefabrikace

Ve výrobní hale jsou dle výkresové dokumentace prvky nařezány na potřebné délky, označeny a zabaleny do ochranné fólie. Následné sestavení na stavbě je velmi zrychleno. Řezání, na přesnost nejnáročnější práce, je tak prováděno bez vlivu klimatických podmínek.

S rozvojem třírozměrného zpracování projektů lze použít informace o rozměrech z návrhu pro obráběcí automaty. Při správné koordinaci je tato metoda velmi efektivní. Postup výstavby pomocí prvkové prefabrikace nepodléhá narozdíl od panelové prefabrikace nutnosti atestačních zkoušek. To je zřejmá výhoda zvláště pro menší stavební firmy.

Pracovní postup

Hrubá konstrukce podlahy tvoří volný a rovný pracovní prostor. Dle výkresové dokumentace pomocí pásma rozměříme obrysy budoucích stěn. Hrany vyznačíme tesařskou tužkou nebo pokřídovaným provázkem na desky záklopu vpodlahy.


Obr. 14: Vyznačení polohy sloupků na prahy

Je třeba dbát na způsob kótování ve výkresu. Tloušťka stěny ve výkresové dokumentaci je většinou uváděna včetně desek opláštění. Ale na hrubou podlahu vyznačíme pouze obrys nosných rámů, který se rovná tloušťce nosných sloupků.

Konstrukci stěn a příček začneme rozměřením polohy jednotlivých druhů sloupků. Sloupky jsou děleny dle funkce ve stěně.


Obr. 15: Dělení svislých prvků stěn

Při konstruování lze postupovat více způsoby. Zde popisovaný postup se může odlišovat v závislosti na konkrétní skladbě stěny, prostorových možnostech a složení pracovní čety.

Obvodové stěny vhodně rozčleníme na úseky o maximální délce 6 m. Nejprve začneme konstruovat stěny v podélném směru objektu. Tím zaručíme dostatek prostoru pro druhou fázi - souběžné sestavování kratších příčných stěn. Horní a dolní práh sestavované sekce stěny postavíme na hranu vedle sebe na místo budoucí stěny. Na oba vyznačíme polohy sloupků a napojení.

Základní modul osové vzdálenosti je odvozen od rozměrů desek konstrukčního pláště. V popisovaném případě je základní rozměr desky konstrukčního pláště 1250x2500 mm. Desky jsou spojovány na sraz na osách sloupků a prahů. V případě svislé orientace konstrukčních desek je každá deska připevněna ke třem sloupkům. Dva na krajích a třetí v podélné ose stěny. Z toho vychází základní osová vzdálenost sloupků 625 mm (1250 mm / 2 pole). Maximální možné dodržování tohoto rozměru výrazně šetří čas a peníze. Odpadají náklady na řezání materiálu. Avšak dodržení základního rozměru není bezpodmínečně nutné. Pomocí technologie lehkého dřevěného skeletu lze vytvořit jakoukoliv dispozici objektu. Spodní práh umístíme na hranu vnitřního obrysu stěny. Horní práh rovnoběžně ve vzdálenosti světlosti místnosti, zhruba 2,5 m. V kolmém směru vyskládáme sloupky v osových vzdálenostech 625 mm, jejichž délky jsou o 150 mm kratší než světlost konstruovaného podlaží. 150 mm = 50 mm tl. spodní práh + 50 mm tl. horní práh + 50 mm tl. věnec.


Obr. 16: Vyrovnání prvků stěny LDS

Každý sloupek před vložením do sestavy okem zkontrolujeme, zda není prohnutý, neobsahuje velké uvolněné suky nebo nadměrné trhliny. Sloupky s malým prohnutím klademe obloukem nahoru. Nerovné fošny mohou být později použity na kratší prvky parapetních sloupků nebo rozpěry sloupků. Nejnáročnější na přesnost jsou stěny kuchyní a koupelen. Namontování rozměrové přesné kuchyňské linky, vany nebo sprchového koutu odhalí i malé nepřesnosti v konstrukci stěnových rámů.

Každý konec sloupku fixujeme přes práh 2 hřebíky minimálních rozměrů 4/90mm. Pro efektivní práci je téměř nezbytné používání pneumatických hřebíkovačů. Hřebíky jsou při výrobě spojeny do pásů proužky z PVC nebo měděnými drátky. Hřebíkovač dokáže pomocí tlaku vzduchu z kompresoru fixovat spoje mnohem efektivněji než při ručním zatloukání. Rámy otvorů lze sestavit předem a vsadit mezi plné prvky až při fixaci. Je třeba nezapomenout na správné uspořádání prvků u napojení stěn. Každý kout musí mít hrany, na které se bude připevňovat vnitřní plášť stěny - nejčastěji desky sádrokartonu nebo sádrovláknité desky.


Obr. 17: Varianty napojení stěn tvaru L,T

Uspořádání stěn vychází z nutnosti zajistit každé desce vnitřního obkladu připevnění po celém obvodu. Méně užívanou variantou jsou plechové spojky umísťované po 300 mm na sloupky.


Obr. 18: Napojení obvodových stěn tvaru L

Každý otvor v nosné konstrukci musí být opatřen nosným překladem. Tento překlad je dimenzován a sestaven tak, aby dokázal bezpečně přenést zatížení do bočních sloupků otvoru.


Obr. 19: Rámy otvorů

Základní informace:

  • překlad otvoru je vynášen přidanými sloupky v ostění,
  • difuzní fólie nepropustí vodu v kapalném skupenství do konstrukce, ale vodní páry z konstrukce do exteriéru mohou volně uniknout,
  • nejnáročnější na přesnost jsou stěny kuchyní a koupelen.

Konstrukce ostění otvoru jsou vytvořeny přidáním sloupků, které vynášejí překlad. Sloupky přidáváme symetricky a jejich počet vychází ze světlosti otvoru a konkrétního zatížení. Minimální počet přidaných sloupků je stejný nebo větší než počet parapetních sloupků.


Obr. 20: Rámy otvorů alternativa

Fotografie zachycuje osazení nosného okenního překladu hned pod horní práh. Tento způsob má dvě výhody, rám je tužší a otvor může být v budoucnosti zvětšen.

Následuje důkladné vyrovnání rámu. Každý roh budoucí stěny musí svírat pravý úhel. Dle celkové skladby obvodové stěny může být rám postaven bez konstrukčního pláštění. V tomto případě je pravoúhlost zajištěna diagonálními vzpěrami. Častěji však na rámy ještě v horizontální poloze umístíme desky záklopu.


Obr. 21: Konstrukční záklop

Následuje přiložení desek a jejich fixace pneumatickým hřebíkovačem. Po obvodu desek jsou hřebíky umístěny v maximální vzdálenosti 150 mm, uvnitř po max. 300 mm. Hrany obvodu otvorů jsou překryty 300 mm širokým pruhem ochranné fólie.


Obr. 22: Pneumatický hřebíkovač

Hadice vpravo přivádí stlačený vzduch z kompresoru. Potřebný tlak je v rozmezí 6-8 bar. Špičky hřebíků jsou opatřeny antikorozním povlakem.


Obr. 23: Umístění ochranné fólie

PE fólie zajišťuje ochranu konstrukčních prvků před případnou vlhkostí.

Nejdříve položíme pruh parapetu, ostění a na konec nadpraží. Tento postup zajistí bezproblémové odvedení případné vody mimo konstrukci. Fólii připevníme sponkovacím kladivem v pravidelných intervalech, max. 300 mm.

Následuje rozprostření difuzní fólie na vnější stranu stěny. Spoje jsou překryty minimálně o 150 mm a řádně přelepeny technickou páskou. Difuzní fólie nepropustí vodu v kapalném skupenství do konstrukce, ale vodní páry z konstrukce do exteriéru mohou volně uniknout.

Je nutné ponechat po obvodu sestavované stěny minimálně 150 mm široký pruh difuzní fólie sloužící pro napojení dalších stěn.


Obr. 24: Vztyčení stěny

Následuje postavení stěny do svislé polohy, která je zajištěna dočasnými vzpěrami. Pro ověření svislosti se dříve používala vodováha s libelou. Dnes jsou používány laserové paprsky samonivelačních přístrojů.

Postavením stěny vznikne na podlaze prostor pro rámování kratších, příčných stěn.


Obr. 25: Laserová nivelační technika

Přístroj vyzařuje laserové paprsky, které vzájemně svírají úhel 90° (vodorovné, svislé).

Po ztužení stěn obvodovým věncem připevníme mezi sloupky rozpěry.


Obr. 26: Konstrukce stropů

Po zaklopení vodorovných stropních rámů vznikne rovná, volná pracovní plocha pro konstrukci stěn. Postup se opakuje. Vždy musí být dodrženy již zmíněné konstrukční zásady.

 
 
Reklama