Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Nový život odstavených továrních komínů – zkušenosti z Nizozemska

V současnosti jsou již i u nás nefunkční tovární komíny zachovávány jako specifická součást průmyslového dědictví. Dostávají se díky tomu do nových souvislostí a získávají nové významy. Inspirací pro kreativní přístup v zachovávání továrních komínů pro nás může být Nizozemsko, kde najdeme celou řadu zajímavých realizací.

Úvodem

Martin Vonka a Michal Horáček jsou vědeckými pracovníky na Fakultě stavební, ČVUT v Praze, kde aktuálně dokončují pětiletý projekt Tovární komíny: dokumentace, ochrana a nová využití. V rámci něj letos vyjde kniha a bude otevřena výstava na téma nového využití a konverzí továrních komínů. V praxi se autoři navíc zabývají stavebně-historickými a stavebně-technickými průzkumy nejen komínů, ale i průmyslových staveb obecně.

Tovární komíny představují nedílnou součást průmyslového věku. Byly nejen funkčními prvky továren, ale významným způsobem se vtiskly i do panoramatu obcí či krajiny. Svou podstatou na sebe vzaly symbolickou roli jedné odcházející epochy. Tovární komíny dnes – právě už často odstavené a nefunkční – výrazně poukazují na minulost daného místa, jsou podstatným topografickým prvkem a identifikačním bodem urbanizovaného prostoru i volné krajiny. Kromě těchto nových významů se pak u těchto nepřehlédnutelných staveb ale nabízí i řada možností, jak je nově zapojit do stávajících či vznikajících městských struktur nebo jak jimi oživit krajinný rámec.

Tovární komíny se tak postupně stávají už i u nás uznávanou součástí kulturního dědictví. Pozornost na ně upřená se vyvinula prostřednictvím obecnějších debat o novém využití průmyslových staveb. S ohledem na sociálně-hospodářskou proměnu země došlo v 90. letech 20. století k postupnému uzavření řady tradičních továrních provozů. Mnoho komplexů bylo následně i demolováno. Některé z těchto událostí (demolice někdejší Ringhofferovy továrny v Praze na Smíchově) rozproudily debatu, která poprvé výrazněji pronikla i k širší veřejnosti. Tu do budoucna k tématu přivádělo rovněž jeho zpřístupnění řadou nových hledisek, ze kterých bylo možné jej uchopit. Nešlo jen o historický či architektonický význam, ale právě i věc přístupu k novému využití průmyslových areálů. Součástí této debaty, ačkoli poněkud na okraji a specificky, se postupně staly též tovární komíny. Odborná diskuse se tak dnes vede nejen na úrovni úvah o kulturně-historickém významu továrních komínů, ale také o případných možnostech jejich nového využití.

Tato diskuse u nás byla v této době již ovlivněna i pronikajícím vlivem ze západní Evropy. Motivace k širším debatám k nám s opožděnou sociálně-hospodářskou proměnou přišly oproti západním zemím taktéž opožděně. Obdobné debaty se zde vedly již od 60. let 20. století v souvislosti s novým využitím opuštěných továrních budov. Ty začaly být recyklovány, někdejší průmyslové areály konvertovány na nové a nově využitelné celky. Součástí těchto debat se v západní Evropě samozřejmě staly také tovární komíny a následně i možnosti jejich nového využití. [2] Předkládaný článek se na několika konkrétních příkladech pokusí zobrazit možnosti a širší souvislosti nového využití továrních komínů v Nizozemsku.

Právě v Nizozemsku můžeme při zachovávání komínů, případně jejich novém využití, najít způsoby, které proti tuzemským zkušenostem určitým způsobem leckdy vybočují. Jsou sice v mnoha ohledech stejné jako v jiných evropských zemích – tedy komíny jsou zachovány ve více či méně autentické podobě, čím se ale liší, je často kreativnější způsob realizace [2] – komíny jsou povyšovány na sochy, vznikají z nich památníky, užívají se pro umění různého typu, jsou nasvětlovány, osazovány ptačími budkami apod. Navíc často tvoří styčný bod setkávání, místo, kde je možné sportovat, grilovat a podobně. V případech, kdy někde náhodou komín chybí, ač by tam být měl, není problém na takové místo přesunout komín jiný, nebo na takovém místě vybudovat atrapu, respektive reminiscenci. Některé případy jsou nesporně inspirativní i pro naše podmínky, což také bylo motivací pro sepsání tohoto článku.

Výchozí podmínky

V Nizozemsku historicky stálo asi 10 000 továrních komínů. Poměrně rychlým tempem se začaly bourat v 70. letech 20. století, ale už v roce 1985 se v publikaci Oude fabrieksgebouwen in Nederland (Staré tovární budovy v Nizozemsku) objevily hlasy, které se zasazovaly o zachovávání továrních komínů. [3] Komíny nejsou sice v Nizozemsku tak dobře společensky přijímány jako větrné mlýny, ale i přesto jsou na nejlepší cestě stát se důležitými pamětihodnostmi. [4] Dodnes zde zůstalo stát asi pouze 600 komínů, zároveň však přibývá aktivit, které se zasazují o zachování těchto zbývajících exemplářů. [5]

Obr. 1: Patrně první cíleně zachovaný komín v Nizozemsku stojí v Tilburgu
Obr. 1: Patrně první cíleně zachovaný komín v Nizozemsku stojí v Tilburgu

Zřejmě jako první z provozu vyřazený komín, který byl vědomě a cíleně uchovaný a opravený, se udává bohatě zdobený komín bývalé továrny na vlněné látky v Tilburgu postavený v roce 1904. Po ukončení provozu továrny byla většina výrobních budov zbořena a kolem komína vzniklo malé náměstí lemované bytovými domy. V letech 1973 a 1980 byl pak komín ve dvou fázích opraven a v roce 1987 se stal státní památkou. Tato záchrana má o to větší význam, že ve městě stálo zhruba 200 komínů a dodnes jich zůstalo jen několik. [3]

Šanci celé řadě komínů na nový život dává stejně jako u nás památková ochrana. Té v Nizozemsku existuje více typů. V souvislosti s památkovou ochranou továrních komínů jsou podstatné dva – státní památka (rijksmonument) a městská památka (gemeentelijk monument). Zatímco státní památka je udělována ministerstvem školství, kultury a vědy s názvem Rijksdienst voor het Cultureel Erfgoed a má národní nebo až mezinárodní význam, tak městská památka má význam místní nebo regionální a je vyhlašována příslušnou obcí. Nicméně hlavní hnací silou pro zachování komínů není památková ochrana, ale postoj a vůle majitelů či aktivity různých jednotlivců, komunit, iniciativ a jiných. Nejčastější motivací pro ponechání komína bývá silná symbolika, která zřetelně a viditelně nese připomínku na minulost daného místa a stává se památníkem své doby.

Nositelé paměti místa

Po zániku továrních provozů se komíny dostávají do nových situací a souvislostí. Novým územním rozvojem se velmi často dostávají do kontextu, ve kterém dříve nebývaly – hrají roli ve veřejném prostoru. Zde pak stojí buď zcela osamoceně, nebo společně z alespoň částečně zachovanými a nově využitými dalšími budovami z původního provozu. Takto zachované komíny pak nacházíme různě umístěné v urbanizovaném prostoru. Běžně narážíme na komíny na ulicích, náměstích, ve veřejných parcích, v obchodních centrech, muzeích, ve volné krajině i jinde. V takových případech je pak jako nejčastější způsob zachování ponechání komína v původní podobě, někdy i s citlivým vnesením dalších nepůvodních prvků či funkcí. U komínů, které jsou něčím unikátní, historicky, architektonicky či jinak cenné, je tento způsob jasnou a přirozenou volbou. Právě tak je v této autentické podobě symbolika komína nejsilnější. Tyto situace vídáme nejčastěji napříč celým světem a není tomu jinak ani v Nizozemsku.

Například v Rotterdamu se komín stal hlavní dominantou nového parku. Byl postaven v roce 1914 pro plynárnu a nese zároveň železobetonový vodojem. I když má dnes ubouraný dřík téměř na úroveň střechy nádrže, tak byl po zániku továrny zachován jako poslední komín s vodojemem na území Nizozemska. [6] Pro srovnání, na našem území stojí komínů s vodojemy dosud dvacet.

Obr. 2: Komín jako ústřední bod veřejného parku (Rotterdam)
Obr. 2: Komín jako ústřední bod veřejného parku (Rotterdam)
Obr. 3: V bývalé kotelně textilní továrny v Tilburgu si lze dát kávu s výhledem na komín
Obr. 3: V bývalé kotelně textilní továrny v Tilburgu si lze dát kávu s výhledem na komín

V autentické podobě zůstal i 45 metrů vysoký komín z roku 1930 po továrně na vlněné tkaniny a přikrývky v Tilburgu. Tovární haly s kotelnou byly v letech 2014–2017 konvertovány na obchodní centrum. Přizpůsobení novému účelu proběhlo s respektem k jejich statusu státní památky, jen na dřík komína bylo osazeno moderní logo obchodního centra odkazující na někdejšího zakladatele továrny AaBe Fabriek. Z kotelny se stala restaurace a z řady míst v jejím interiéru, včetně toalet, lze navázat vizuální kontakt s komínem. [6]

Obr. 4: Komín ve veřejném prostoru (Delft)
Obr. 4: Komín ve veřejném prostoru (Delft)

Do veřejného prostoru je zapojen i více než 100 let starý 40 metrů vysoký komín laboratoří delftské univerzity. Stojí přímo na ulici a kolem něj vede chodník s cyklostezkou. Stavba je navíc ukázkovým příkladem, kdy byl komín architektonicky nadstandardně vyveden tak, aby bezchybně ladil s okolními novorenesančními halami. Budovy se staly státní památkou, komín díky své kulturní a architektonicko-historické hodnotě i prostorově-funkčnímu a vizuálnímu vztahu s okolními budovami také. Navíc je nejen vnímán jako nedílná součást halového komplexu (již s novým využitím), ale i jako urbanistická dominanta. [6]

 
Obr. 5: Ptačí budky na komíně (Oosterzee)
Obr. 5: Ptačí budky na komíně (Oosterzee)

Do ulice je zasazený i komín v Oosterzee. Po demolici mlékárny komín koupila společnost, která na něj osadila antény. Po jejich přesunutí na jiné místo pak měl být komín zbourán, to ale nebylo s ohledem na status městské památky dovoleno. Komín převzala místní nadace, opravila jej (vyzdila např. novou hlavici) a osadila na dřík budky pro rorýse. [6]

Samotná existence mnoha továrních komínů souvisí s geografií Nizozemska. Tím, že nemalá část země je pod úrovní hladiny moře, je nutné kvůli zamezení povodní čerpat vodu z poldrů. Tato situace vedla k budování větrných mlýnů s čerpací funkcí. Později v době průmyslového věku dostaly mlýny záložní zdroj v podobě parního stroje a tím i kotelnu s komínem. Byly přímo budovány také četné parní čerpací stanice. Nicméně parní kotle byly postupem doby v čerpacích stanicích nahrazovány různými motory, a komíny se tak stávaly nepotřebnými. Stejně tak byly odstavovány i celé malé čerpací stanice a nahrazovány výkonnějšími. Dodnes v krajině narazíme na mnoho těchto drobných staveb, jichž si místní váží (však také na nich mnohdy závisela a závisí jejich existence). Bývají tak často státními nebo městskými památkami a nejednou zde nalezneme muzeum.

Například parní čerpací stanice v Cruquiusu z roku 1849 je státní památkou. Dnes je v ní zřízeno muzeum, kde je instalován mimo jiné i největší parní stroj světa. V minulosti přestavbami poznamenaný komín byl opraven do původní podoby, která koresponduje s hradní architekturou čerpací stanice.

Poměrně drobná čerpací stanice (a také státní památka) stojí v Poortvlietu. Její 22 metrů vysoký komín tvoří její nezpochybnitelnou součást a je zajímavý i tím, že po skončení provozu v roce 1932 dostal novou nepůvodní funkci. V horní části dříku se objevilo okno, za kterým bylo umístěno světlo – z komína se tak stal v roce 1953 maják s dosahem osmi námořních mil. Ke světlu vede vnitřkem komína ocelové schodiště. [4]

Obr. 6: Parní čerpací stanice v Cruquiusu z roku 1849. Státní památka, jejíž součástí je i opravený tovární komín.
Obr. 6: Parní čerpací stanice v Cruquiusu z roku 1849. Státní památka, jejíž součástí je i opravený tovární komín.
Obr. 7: Parní čerpací stanice s komínem přebudovaným na maják (Poortvliet)
Obr. 7: Parní čerpací stanice s komínem přebudovaným na maják (Poortvliet)

Obr. 8: Státní památka v Opmeeru – De Kaagmolen – čerpací stanice sestávající se z větrného mlýna a z parní kotelny
Obr. 8: Státní památka v Opmeeru – De Kaagmolen – čerpací stanice sestávající se z větrného mlýna a z parní kotelny
Obr. 9: Komín na ulici jako připomínka místní zahradnické minulosti (Den Hoorn)
Obr. 9: Komín na ulici jako připomínka místní zahradnické minulosti (Den Hoorn)

Malebný soubor větrného mlýna a kotelny s komínem je k vidění například za městem Opmeer. Obě stavby jsou taktéž státní památkou.

K tradičnímu koloritu Nizozemska patří kromě větrných mlýnů a parních čerpacích stanic také skleníky. Tento tradiční hospodářský obor za sebou též zanechal spousty vesměs menších komínů, které patřily kotelnám dodávajícím teplo na vytápění skleníků. Spousta starých zahradnictví již zaniklo a zůstaly po nich právě jen komíny.

Jeden takový stojí v Den Hornu na trávníku u místní komunikace obklopen rodinnými domy. Na červeném dříku komína je osazena cedule informující o minulosti tohoto místa: „Tento komín, postavený v roce 1961, je pomníkem doby, kdy v tomto polderu stálo velké množství skleníků.“

 
Obr. 10: V Amsterdamu si pod komínem hrají děti
Obr. 10: V Amsterdamu si pod komínem hrají děti

Kolem zachovaného komína po bývalém zahradnictví v Amsterdamu vzniklo dětské hřiště, což může být zajímavým signálem i pro české země. U nás jsme často svědky pochybovačných hlasů o tom, zda jsou podobné realizace pod komínem bezpečné s tím, že hrozí nebezpečí pádu uvolněných cihel a podobně. Amsterdamský příklad ale spolehlivě ukazuje, že pokud se komínu dostává řádné údržby a pravidelně dochází ke kontrolám, tak je riziko nehody eliminováno. Když například inspekce v roce 2012 zjistila, že byl povrch komína narušen, došlo ihned k jeho zabezpečení a po opravě byl provoz na hřišti obnoven. [6]

 

Umělecké navyšování komínů ocelovými konstrukcemi

Typickým problémem továrních komínů je degradace zdiva v horní části dříku – nejeden komín pak bývá z tohoto důvodu ubourán a v případě odstavených komínů je jen málokdy nastavěn zpět. V Nizozemsku bývá ve zvláště vhodných případech tento výchozí stav využíván k technicky zajímavým návrhům – komíny jsou vraceny do původní výšky nikoliv zdivem, ale lehkou ocelovou nástavbou.

Takové se dostalo například komínu bývalého lihovaru v Bergen op Zoom z roku 1938. Ten se ve své době stal se svojí výškou 75 metrů dokonce jedním z nejvyšších zděných komínů v Nizozemsku. Po skončení provozu byly budovy lihovaru zbořeny a v roce 2011 se díky dotacím, podpoře města Bergen op Zoom a úvěru podařilo komín opravit s tím, že mu byla pomocí 15 metrů vysoké ocelové konstrukce navrácena i původní výška. Konstrukce byla doplněna o modrá LED svítidla. Toto osvětlení dostalo v roce 2012 během mezinárodního veletrhu technologických událostí Prolight + Sound ve Frankfurtu cenu v kategorii Exteriér budov. [6]

Starší příklady nástaveb známe v IJlstu (2007) a Eibergenu (2010). Ani v těchto případech nechybí noční osvětlení, navíc jsou na dřících osazeny vertikální nápisy upomínající na své původní továrny.

Obr. 11: Ocelovou konstrukcí navýšený komín v Bergen op Zoom
Obr. 11: Ocelovou konstrukcí navýšený komín v Bergen op Zoom
Obr. 12: Ocelová nástavba na komíně v IJlstu
Obr. 12: Ocelová nástavba na komíně v IJlstu

Komín jako nosič

Obr. 13: Maskované osazení antén na dříku komína (Bergen op Zoom)
Obr. 13: Maskované osazení antén na dříku komína (Bergen op Zoom)

Vyskytují se i případy, kdy komín může přinášet zisk využitelný přinejmenším pro jeho další údržbu a nezbytné opravy. Mezi tyto možnosti patří především nová funkce komína jako nosiče reklamy nebo antén mobilních operátorů. Obě možnosti se dají užít jak u funkčních, tak odstavených komínů, důležité je jen naplnit požadavky na vhodnost lokality, infrastrukturu, statiku a další parametry technického a organizačního rázu. U nás se jak reklamy, tak antény vyskytují na komínech hojně, v Nizozemsku je tento způsob ale využíván poměrně vzácně. Běžně nejsou novodobé reklamy a antény na komínech vidět, a když už komín antény nese, tak nejsou osazeny na ocelové ochozy, jaké bývají u nás, ale je zvolen vizuálně šetrnější způsob. Při něm jsou antény umístěny co nejblíže dříku a natřeny v barvě komína, aby působily co nejméně rušivě při pohledu na něj. Navíc příslušné kabely nejsou vedeny po dříku vnějškem, ale otvory ve zdivu jsou protaženy do průduchu. Tento způsob je jistě náročnější pro obsluhu provádějící instalace a údržbu nežli ochozy, ale zase komín lépe prezentuje vlastní podstatu bytí.

Světelné instalace

Komíny jako dominantní stavby mohou vhodně sloužit k různým uměleckým světelným instalacím. Velmi příhodně je řada realizací k vidění ve městě světel – v Eindhovenu. A ne náhodou, neboť právě zde byla v roce 1891 založena jedna z v budoucnu největších elektrotechnických firem na světě – společnost známá jako Philips. Město odkaz na tuto firmu aktivně udržuje, pravidelně se zde koná například světelný festival GLOW. Po městě je instalováno mnoho uměleckých světelných děl a ani komíny instalacím neunikly. Komín stojící v prvním závodě Philips z roku 1869 [4], v současnosti muzeu, má na vrcholu instalováno světelné těleso ve tvaru kopule. Další komín 51 metrů vysoký dnes stojící na zeleném pásu situovaném mezi dvěma pruhy vyhraněnými pro městské autobusy nese na dolní části dříku osvětlovací prstenec, který z komína dělá umělecké dílo zvané Fakkel (pochodeň). Celý dřík je červeně nasvícen, přičemž v horní části plane světelný plamen. [6] V areálu technické univerzity pak můžeme vidět 70 metrů vysoký komín nesoucí dílo zvané AnTUenna. Po celé výšce dříku jsou upevněna nosná ocelová lanka, která drží 10 000 LED diod umožňujících vytvářet různé barevné animace a v různé intenzitě. [6] Projekce pak vypadá podobně jako videomapping.

Obr. 14: Komín po továrně Philips stojí dnes mezi silničními pruhy a v noci se mění na červeně planoucí pochodeň (Eindhoven)
Obr. 14: Komín po továrně Philips stojí dnes mezi silničními pruhy a v noci se mění na červeně planoucí pochodeň (Eindhoven)
Obr. 15: Detail komína technické univerzity v Eindhovenu, který je osazen LED osvětlením umožňujícím dynamické animace
Obr. 15: Detail komína technické univerzity v Eindhovenu, který je osazen LED osvětlením umožňujícím dynamické animace

Sochy

Komíny mohou nést i jiné umělecké prvky než jen osvětlení. V krajním případě se mohou samy celé stát uměleckým prvkem, ne-li sochou.

Obr. 16: V Assendelftu zpestřují šedý betonový dřík komína barevné ocelové kruhy
Obr. 16: V Assendelftu zpestřují šedý betonový dřík komína barevné ocelové kruhy
Obr. 17: V Opmeeru se torzo komína proměnilo v pomník upomínající na slavnou mlékárenskou historii města
Obr. 17: V Opmeeru se torzo komína proměnilo v pomník upomínající na slavnou mlékárenskou historii města

Už v roce 1952 byla v Amsterdamu na 14 metrů vysoký komín osazena tři metry vysoká betonová socha anděla, ve Waalwijku zase sedí na komíně skulptury lidských postav [4] a v Assendelftu si na betonový komín funkční továrny na linoleum navlékli tři veliké různě barevné ocelové kruhy. Na dříku komína u nového obchodního centra v Oirschotu je namalován čárový kód s názvem centra a na komíně v Tilburgu byla v roce 2006 umístěna plastika v podobě plamene se siluetou ďábla. Místo kouře tak dnes z komína vychází umělecky ztvárněný plamen, který navíc v noci červeně září. [6]

 

V Opmeeru se torzo komína proměnilo v pomník upomínající na slavnou mlékárenskou historii města. Torzo zbylo jako jediný pozůstatek místní mlékárny a dnes stojí na ulici mezi rodinnými domky v rámci malého pásu zeleně. Na komín byla v roce 1997 osazena konstrukce s barevnými skly a na dřík pak byla připevněna velká pamětní deska s mlékárenskými motivy. [6]

Obr. 18: Komín jako socha – dílo u silnice vedoucí do Groningenu
Obr. 18: Komín jako socha – dílo u silnice vedoucí do Groningenu

V Groningenu stojí sice extrémní, ale příhodná realizace. Je jí novostavba komína, která ale byla realizována jako umělecké dílo, respektive socha. Tato zvláštní stavba vypadající jako komín s větvemi je k vidění u hlavní silnice při příjezdu do města Groningen. Realizace je pomníkem průmyslové minulosti Groningenu. Sochu vysokou 17 metrů vytvořil umělec Thom Puckey a pojal ji v podobě typického komína, jaké v regionu stávaly. Těleso komína je narušeno několika otvory, kterými se dere ven devět bronzových větví. Ty symbolizují uzavření továren koncem 20. století, kdy po zastavení provozu začala v chátrajících stavbách růst vegetace [4]. Socha vznikla v roce 1990 v rámci oslav 950. výročí založení města jako součást projektu The Books of Groningen. V rámci něj bylo vybudováno ještě dalších 9 uměleckých děl, která byla instalována na místech původních městských bran a tematicky souvisela s městem. [6]

Reminiscence na zbourané komíny

I u nás se občas vyskytne poptávka či potřeba mít znovu komín někde, kde dříve býval, ale byl již zbořen. Nabízí se hned několik možností, jak komín zhmotnit. Jednak jej znovu vybudovat – buď z nových cihel, nebo z mnoha ohledů zajímavěji z cihel již demolovaných komínů (takový komín má hned jinou atmosféru a nese si sebou navíc i pestřejší příběh). Nebo se dá jiný komín přesunout, a to po částech nebo vcelku. Pokud pak není poptávka po zhmotnění, lze uskutečnit připomínku jinou formou. Pak přichází možnosti jako pamětní desky nebo umělecké reminiscence. Podobné realizace jsou u nás ale výjimečné, naopak v Nizozemsku najdeme takových příkladů celou řadu.

Obr. 19: Znovuvystavěný dřík komína v Tilburgu, na hlavě je osazeno umělecké dílo v podobě plamene
Obr. 19: Znovuvystavěný dřík komína v Tilburgu, na hlavě je osazeno umělecké dílo v podobě plamene
Obr. 20: Znovuvystavěný dřík komína v Utrechtu
Obr. 20: Znovuvystavěný dřík komína v Utrechtu

K novému vyzdění komína došlo například ve zmiňovaném Tilburgu a také v Utrechtu. V obou případech se jednalo o budovy dochované v autentické podobě, které měly své dřívější komíny zbořeny. V Tilburgu pro budovu bývalé přádelny, která se stala státní památkou, postavili nový dřík na dochovaný podstavec při jejím přebudování na kulturní centrum už v roce 1984. [6]

V Utrechtu také postavili nový dřík na dochovaný podstavec společenské budovy místních strojíren. To se stalo poté, co se dům stal v roce 2013 městskou památkou a začal se rodit nápad komín vrátit jako symbol bývalé strojírny, která zaměstnávala mnoho místních obyvatel. Místní nadace spustila sponzorskou kampaň a díky příspěvku soukromých osob, společností, fondů a obce Utrecht byl komín obnoven. [6]

 

V oblasti s tradičními zahradnictvími v Monsteru při vybudování skleníku a zahrady upomínající na pěstování vinných hroznů v regionu si také nechali postavit nový 12 metrů vysoký komín. K jeho vyzdění bylo užito cihel z jiného, již zdemolovaného, komína.

Existují i případy, kdy se pro stavbu komína užil celý jiný komín, který měl být zbourán. Dochází tak de facto k přesunu komína a k jeho znovuzrození v novém, nepůvodním místě. [4] Tím, že se vždy jedná o nákladnou akci a má i své jiné limity, jde o výjimečné realizace, kterých známe v Nizozemsku asi jen desítku. Typicky se komín rozdělí na 3–4 metry vysoké díly, které se sepnou pomocí ocelové konstrukce, a jeřáb s nimi pak může manipulovat.

Obr. 21: V jednom kuse přesunutý komín v Roosendaalu
Obr. 21: V jednom kuse přesunutý komín v Roosendaalu

K zajímavému přesunu došlo například z Ede do Ulftu. V Ede se chystala demolice 32 metrů vysokého komína a v Ulftu jej zase pro nový Industriální park poptávali. V tamních železárnách měli v minulosti sice komínů hned sedm, avšak ani jeden se nedochoval. V roce 2013 byl komín v Ede rozebrán na deset dílů o hmotnosti 9–32 tun a převezen do Ulftu, kde z něj vznikl Památník dělníků. Místo tak díky tomu na jaře 2014 získalo potvrzení průmyslového významu zdejší lokality a ocenění lidí, kteří v továrně pracovali a kteří přispěli k sociálně-ekonomickému rozvoji regionu. [1]

Jako technickou lahůdku pak lze označit přesun 44 metrů vysokého komína v jednom kuse. K tomu došlo v roce 2017 v Roosendaalu, kde po továrně Philips zbyl jen komín. Jeho zachování bylo podpořeno jak místními, tak i obcí s tím, že komín vnímají jako součást průmyslového dědictví a ctí roli, kterou společnost Philips hrála při rozvoji města. Komín na volné parcele ale zaujímal nevhodné místo a vadil by nové výstavbě. Bylo tak rozhodnuto o jeho přesunu o 450 metrů do rohu parcely. Podle slov realizační firmy nedošlo nikde na světě k přesunu takto vysoké a štíhlé konstrukce. Komín byl předepnut ocelovými táhly do instalovaného masivního ocelového rámu, k posunu posloužily nákladní plošinové vozy. Vlastní přesun trval necelé tři hodiny a akce skončila usazením na nový základ. [6]

Komín výšky 30 metrů překážel i na staveništi v Alkmaaru, nicméně došlo k rozhodnutí, že po realizaci výstavby se vrátí zpět na své místo. V říjnu 2019 tak byl rozřezán na několik dílů a odvezen mimo stavbu, kde čeká na její dokončení a na své znovuvztyčení. [7]

Obr. 22: Umělecká reminiscence na již neexistující komín stojí u bývalé parní čerpací stanice v Pannerdenu
Obr. 22: Umělecká reminiscence na již neexistující komín stojí u bývalé parní čerpací stanice v Pannerdenu

Může nastat případ, kdy po demolici komína zůstane nepatrné torzo. Tedy část komína, která už komín nemusí na první pohled ani připomínat. I ty v Nizozemsku nacházejí svá uplatnění. Například v Dalfsenu z komína zůstal jen něco přes půl metru vysoký sokl, který je vyplněn hlínou a slouží jako záhon. [4] Podobně nepatrné torzo je součástí veřejného parku Ankerpark v Leidenu. Poměrně větší, asi pětimetrový pahýl komína po keramické továrně v Reuveru posloužil jako upomínka na továrnu, která by jinak v nové rezidenční čtvrti upadla v zapomnění. Okolí komína bylo upraveno, byl přidán navíc kus kolejnic a na nich stojí malá lokomotiva.

Lze jít i cestou umělecké reminiscence – velmi zdařilý příklad najdeme v Pannerdenu u bývalé parní čerpací stanice. V roce 2015 začala její obnova a přestavba na tematické muzeum a pro kulturní účely. Aby byla stanice co nejvíc autentická, byl obnoven i komín zbořený už v roce 1923. Nicméně pro stavbu nebyly užity cihly, ale byl pojat jako moderní skulptura tvořená 18 metrů vysokou ocelovou trubkovou konstrukcí nesoucí řadu cortenových mezikruží formujících dřík komína. Tato umělecká atrapa se bezesporu stala i zajímavým poutačem daného místa. [6]

Obr. 23: Pamětní deska v podobě obrysu již neexistujícího komína u parní čerpací stanice v Haastrechtu
Obr. 23: Pamětní deska v podobě obrysu již neexistujícího komína u parní čerpací stanice v Haastrechtu

A nakonec nejvíc minimalistický a nejlevnější způsob připomenutí zbořeného komína je princip pamětní desky. Takový nalezneme v dlažbě u bývalé parní čerpací stanice v Haastrechtu. Její objekty jsou v současnosti státní památkou, avšak komín byl již roku 1914 odstraněn. Snad právě proto je na něj dnes upomínáno, aby si návštěvníci uvědomili význam industriální stavby v její vizuální i technické celistvosti. Na chybějící komín bylo vhodně poukázáno vytvořeným obrysem v dlažbě v místě, kde komín původně stál. Obrys je zrealizován pomocí velkých dlaždic, kde je půdorys paty komína vyveden v cihlové barvě a okolní dlažba v šedé. V obryse jsou vyraženy základní informace, jako například věta „zde stál tovární komín“ nebo datace života původního komína „1872–1914“ či jeho výška a průměr u terénu. [6]

Závěrem

Zkušenosti z Nizozemska nám ukazují nejen vstřícnější přístup k továrním komínům jako historickým stavbám, ale zároveň přináší širokou škálu možností, jak dávat již odstaveným komínům nový život. Některé z nich jsou aplikovány i u nás, nicméně nizozemský příklad ukazuje větší citlivost, promyšlenost a kultivovanost těchto realizací.

Architektonicky hodnotné komíny nebo komíny zasazené v širším hodnotnějším kontextu bývají vhodně ponechávány bez dalších nově vnesených prvků, respektive případně jsou tyto nové prvky vložené citlivě a smysluplně. Naopak u komínů s průměrnými architektonickými či jinými hodnotami se objevují výraznější zásahy a odvážnější řešení. Důraz je kladen na synergii s okolní zástavbou, bezprostřední okolí komínů je vhodně upravováno a podobně.

Přesuny komínů, které mohou být vnímány kontroverzně, jsou prováděny zpravidla promyšleně. Přestože se starý komín dostává přesunem do úplně nových souvislostí, bývají tyto akce většinou realizovány tam, kde by byl komín na svém původním místě jinak zbořen. Navíc se obvykle komíny přesunují na místa, kde již v minulosti nějaké stály (a byly dříve zbořeny), a přesunem tak díky tomu místo opět dostává památník své průmyslové minulosti.

Inspirovat se můžeme i v případech, kdy se komín stane nosičem telekomunikačních technologií či reklamy. V Nizozemsku je běžnější instalace antén ve vizuálně šetrnější podobě, než jsou nevzhledné ochozy, které na komínech vídáme u nás. Stejně tak je následováníhodné nenatírání komínů sytými barvami či nevhodnými motivy.

Zkušenosti ale můžeme z Nizozemska čerpat i v případě připomenutí již zbořených komínů. Bravurně jsou zde zvládnuty umělecké reminiscence, ale najdeme zde i mnoho komínů, které byly nově vyzděny. Inspiraci je možné brát i ve formální a nízkonákladové věci, která u nás nebývá zvykem – u komínů zde často najdeme informační ceduli, díky které mají kolemjdoucí možnost se jednoduše informovat o historii a osudu daného místa (a to často i v případě zbořených komínů).

Obr. 24: Kuklenský komín společně s halou čeká na své zachování v rámci nové výstavby
Obr. 24: Kuklenský komín společně s halou čeká na své zachování v rámci nové výstavby

Autoři článku na základě nizozemských zkušeností aktuálně vnesli myšlenku ocelové nástavby na komín bývalé koželužny v Hradci Králové-Kuklenách. Město, které je majitelem objektu, v současnosti uvažuje o jeho zachování v rámci výstavby domovu seniorů. S ohledem na špatný stav dříku se předpokládá ubourání komína o deset metrů, což by znamenalo jeho snížení o třetinu výšky, a tedy i radikální změnu proporcí. Po osazení moderní konstrukcí by komín dostal původní proporce a mohl by se stát novodobou dominantou kuklenské čtvrti. Navíc by tím bylo vhodně navázáno na již provedenou realizaci ve městě, kde jsou přibližně od roku 2006 vyvedeny ocelové atrapy dříve snesených hvozdových komínů na sladovně měšťanského pivovaru přestavěného na krajský úřad.

Zdroje

  1. VONKA, Martin – HORÁČEK, Michal: Tovární komíny. Pády ikon průmyslového věku. Praha 2019.
  2. Na základě osobních průzkumů zachovaných komínů a dostupných relevantních zdrojů informací k nim zejména v zemích západní a severní Evropy, konkrétně hlavně Německa, Spojeného království, Nizozemska, Belgie, Španělska, Portugalska, Francie, Dánska, Finska a dalších.
  3. NIJHOF, Peter: Oude fabrieksgebouwen in Nederland. Amsterdam 1985, s. 91–96.
  4. BARNARD, Arjan: Fabrieksschoorstenen in Nederland. Hardenberg 2017, s. 36, 76, 142, 231, 234–235, 347, 356.
  5. GEELEN, Pierre: Fabrieksschoorstenen in de vorige eeuw. Nedatováno, s. 3.
  6. Tovární komíny. Fakulta stavební, ČVUT v Praze. [citováno: 17. února 2020]. Dostupné z: tovarnikominy.cz.
  7. Monumentenstatus voor schoorsteen Jaagpadm. Erfgoed Alkmaar. [citováno: 17. února 2020]. Dostupné z: https://www.erfgoedalkmaar.nl/nieuws/monumentenstatus-voor-schoorsteen-jaagpad.

Zdroje fotografií

Archiv autorů, 2019

Dedikace

Příspěvek byl realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI II – projekt č. DG16P02B011.

 
 
Reklama