Oživlá střecha aneb 70 let pod střešními okny VELUX

To, co dnes považujeme za přirozený způsob osvětlení podkroví, nebylo vždy takovou samozřejmostí. Přesto je to letos už 70 let, kdy se zrodila značka, která je pro mnohé architekty, projektanty, ale i stavebníky dodnes synonymem fenoménu střešních oken.

Podkrovní byty dnes představují vyjádření určitého životního stylu. Život pod střechou už není východiskem z nouze, ale svobodnou volbou nejčastěji mladých lidí, kteří hledají způsob, jak využít nevyužitých prostor v mnoha starších domech v úžasných lokalitách. Podkroví je i místo, kam v rodinných domech stěhujeme ložnice, dětské i hostinské pokoje nikoli proto, abychom je pokoutně „uklidili z očí“, nýbrž právě kvůli jejich atraktivitě a originální atmosféře. Ještě v polovině minulého století však byla půda tím, čím je dnes sklep či místnost pod schody (Harry Potter ví své...) - tmavým kutlochem jen pro nouzové užití. Skutečnost, že rozdíl mezi podkrovím kdysi a dnes je stejný jako mezi zanedbaným sklepem na uhlí a atraktivním vinným sklípkem, má do značné míry na svědomí jeden muž – Villum Kann Rasmussen. Přesně před 70 lety začal uskutečňovat svůj skromný sen...

Světlo v temnotách

V dubnu 1941 visel nad Evropou stín druhé světové války. Doba nepříliš příznivá pro život a už vůbec ne pro plnění lidských snů. Přesto se právě tehdy, na apríla, začala psát historie jedné z nejúspěšnějších evropských firem. 32letý inženýr Villum Kann Rasmussen, syn pastora z ostrova Mandø, se definitivně rozhodl dát sbohem dosavadní nepříliš veselé pracovní praxi a založit společnost vlastní, V. KANN RASMUSSEN & CO. Cíl si stanovil smělý: „Přispívat ke zlepšování světelných podmínek v domovech či pracovnách na celém světě.“ Příběh jednoho úspěchu mohl začít.

1941 V. K. Rasmussen ve své kanceláři v Kodani

1945 V. K. Rasmussen (vpravo) kontroluje prosklené střechy na náměstí Hanse Nansena v Kodani.

1947 Dva zaměstnanci s dvojitým střešním oknem VELUX typu B.

První krůčky

Villum Benedikt Kann Rasmussen se narodil 23. ledna 1909 na ostrově Mandø jako nejmladší syn reverenda Larse Bertela Rasmussena a jeho manželky Therese. Život na nevelkém ostrově v mělkých pobřežních vodách Severního moře nenabízel pro chlapce mnoho příležitostí pro osobní rozvoj. Přesto jej však život na izolovaném ostrově, který připomínal spíše 19. než 20. století, naučil to hlavní – tři zásady správného života, od dětství vštěpované rodiči: skromnost, slušnost a zbožnost. Silným kořenům navzdory Villum už ve třinácti letech rodný ostrov opustil, když získal stipendium na střední škole v Sorø na ostrově Zealand. V osmnácti pak pokračoval ve studiu v Kodani, kde v roce 1932 na místní Technické univerzitě úspěšně promoval v oboru stavební inženýrství. I když v roce 1933 absolvoval výpravu do Grónska, jeho rutinní profesní život za rýsovacím prknem nesliboval mnoho životních překvapení. Situace se příliš nezměnila, ani když posléze přijal místo prodejce praček a bojlerů ve společnosti A/S Volund. Setrvávající nespokojenost jej přiměla k založení vlastní firmy – navzdory nevelkým vyhlídkám, které slibovala složitá mezinárodní situace. Přesto Villum na apríla 1941 seděl, jak sám vzpomíná, „s nohama pod vlastním stolem“.

1947 Výroba střešních oken v Østbirku na Jutlandu.

1947 Hjalmar Juul-Olsen kontroluje střešní okno VELUX FVS v Kodani. FVS označovalo okno s kyvným rámem a okenních příčkou.

Světlo do střechy

V tu dobu vládly na frontě i v týlu těžké poměry – frontové pozice se měnily ze dne na den, zásobování vázlo nejen v první linii, ale i v relativně klidných zeměpisných polohách dánské metropole. Podnikání, které Rasmussen rozjížděl, bylo také závislé na dodávkách nedostatkového materiálu – skla a zinkových prvků. Přesto měl Rasmussenův plán – vdechnout nový život tmavým prostorám pod střechami – už v blízké budoucnosti prokázat, že jeho autor je nejen šikovným konstruktérem, ale i opravdovým vizionářem.
Tmavé půdy v té době nenacházely mnoho uplatnění – sloužily buď jako příbytek chudých studentů, či jako prádelny. Rasmussen se už od začátku snažil změnit dosavadní způsob prosvětlování těchto prostor, v jeho plánech měla již brzy doposud užívané světlíky nahradit opravdová střešní okna. Cesta za snem však nebyla vydlážděná samými úspěchy...

1947 – První firemní automobil, červený Peugeot 202 nesoucí tehdy zelené logo VELUX.

1947 Jeden z prvních inzerátů VELUX

1947 Interiérová fotografie se střešním oknem VELUX typu V

S hlavou plnou nápadů

Společnost, kterou Rasmussen založil i díky finanční podpoře svého tchána a hotovosti získané prodejem svého automobilu, měla na začátku stejnou nouzi o zakázky jako jiné začínající firmy. Odvážný majitel firmy zpočátku viděl její budoucnost v prosklených střechách. Předpokládal, že právě rostoucí průmyslová výroba bude potřebovat kvalitní výrobní haly, kde může počítat s odbytištěm. První objednávkou byla prosklená střecha o ploše 900 m² pro mlýn na potěrání lnu ve Viby nedaleko Aarhusu. Obchodní úspěch nebyl dílem náhody – zákazníka zaujala Rasmussenova unikátní okenní příčka. Konstrukce prosklené střechy patentovaná pod označením Tubus řešila nedostatek vhodného materiálu v období 2. světové války využitím dostupných surovin. Rám tvořily běžné galvanizované vodovodní trubky, k nimž bylo sklo nikoli kytováno, ale díky důmyslnému mechanizmu pouze natěsno přišroubováno. Díky tomu odpadlo pracné kytování, které bylo jednak náročné na pečlivost a důslednost řemeslníků, a jednak životnost takových tmelených spojů nebyla neomezená. Systém navíc velmi dobře odváděl vodu ze střešní konstrukce. Tubus byl v roce 1944 registrován jako první Rasmussenův patent vůbec.
Další zakázky Rasmussen získával díky osobním kontaktům s architekty a staviteli (což je mimochodem přístup, na němž si firma zakládá dodnes) a referencemi v tisku. Hned v prvopočátcích svého podnikání položil Rasmussen základy toho, čemu dnes s hrdostí říkáme firemní kultura – objednal nové logo, hlavičkový papír a usiloval o standardizaci dalších administrativních činností. Koncem roku 1941 dokonce Rasmussen zaplatil první inzerát v novinách a povědomí o šikovných inženýrech, kteří dokáží zkrotit sluneční paprsky a prosvětlit temná podkroví, začalo postupně růst.

1950 Byt dánské herečky Marguerite Viby v Kodani, prosvětlený střešními okny VELUX.

1952 Servisní auto VELUX v Německu.

A zrodil se VELUX

Firma postupně získávala další zakázky, díky skvělým referencím postupně rostl zájem i za hranicí Dánského království. Rasmussen měl už v průběhu války nabídky na dodávky do hitlerovského Německa, které odmítl. Bylo mu ale jasné, že dánský trh je pro progresivní firmu nedostačující. Rozhodil proto sítě v sousedních zemích. Na základě vlastního inzerátu ve švédském tisku byl osloven švédskou společností zabývající se výrobou prosklených střech. V červnu 1942 byl podepsán kontrakt se švédskou společností A/B Svenska Icopal&Taxpixfabriken z Malmø a položen základ příští celosvětové expanze. Úspěch jeho firmy těžil z technického důmyslu majitele, spojeného s obchodní prozíravostí. Kombinace technického myšlení s obchodnickým instinktem řešila oba tyto problémy a předznamenala budoucí úspěch společnosti jako předního a pokrokového výrobce, který pasivně nesleduje trendy, ale sám do značné míry udává směr celému oboru.

Od invenčního průmyslového prosklení nebylo daleko k prvnímu střešnímu oknu dnešního stylu. Firma V. KANN RASMUSSEN&CO získala zakázku, kterou jí doporučili spřátelení architekti Steudel and Knudsen Pedersen. Rasmussen a spol. stáli před další výzvou – dodat skleněné střešní elementy pro školu ve Slagelse. Společným zájmem architektů i konstruktérů bylo nenabídnout školákům pouze klasické světlíky, ale plnohodnotná střešní okna, která umožňovala umístit třídy i do doposud neužívaných půdních prostor. Stávající světlíky – jednoduché sklo osazované do litinových či zinkových rámů – trpěly v případě osazení do vytápěných prostor vysokou kondenzací vlhkosti v interiéru. Rasmussen ale vyvinul nová okna se zinkovým oplechováním na vnější straně a dřevěným rámem uvnitř. Odvod kondenzované vlhkosti řešil drenážní žlábek. U první série střešních oken zůstal Rasmussen věren osazení bez použití tmelu, pouze se šroubovanou jednoduchou skleněnou tabulí s proužkem těsnění. Později byla přidána další tabule skla a zrodil se fenomen známý i dnes.

1979 KR se dívá střešním oknem VELUX GGL při své návštěvě v A/S Østbirk Bygningsindustri.

Léto 1990 Villum Kann Rasmussen

2009 Střešní okno VELUX GGL s dálkovým ovládáním io-homecontrolTM.

Zatímco první výrobky ještě nesly označení Standard, další dodávka pro školu ve Slagelse představovala opravdový milník ve vývoji společnosti. V roce 1942 školní budova získala vůbec první sadu střešních oken, na něž Kann Rasmussen vlastnoručně napsal nové označení: VELUX. Název (registrován 3. října 1942), který vznikl jako složenina slov „ventilation“ (větrání) a „lux“ (světlo), se o 70 let později stal synonymem pro celý segment výrobků dnes označovaných též jako „střešní okna“.

Rodina se rozrůstá

S „vynálezem“ střešních oken VELUX však vývoj ve společnosti Villuma Rasmussena neskončil. Pozornost byla věnována zlepšování mechanizmu otevírání, údržby oken a dalších vlastností. Pamětníci dodnes vzpomínají na nárůst objednávek, který způsobila certifikace střešních oken VELUX jako nouzových výlezů – a to díky zdokonalení systému otvírání, který umožňoval rotaci o 135 stupňů, což odpovídalo bezpečnostním požadavkům té doby (výrobky VELUX N a FN byly konkrétně uvedeny v příslušné příručce ministerstva pro výstavbu v roce 1948). Jak bylo řečeno, Rasmussenovo vzdělání a přehled – v prvopočátcích podnikání to byl právě on, kdo osobně kontroloval každou dodávku – nasměrovaly firmu i k dalším příbuzným oborům. Zdokonalení konstrukcí prosklených střech vyústilo v uvedení nového prefabrikovaného systému pro výstavbu výrobních hal. Rasmussen správně předpovídal, že poválečná doba nutně přinese nejen rozvoj bytové výstavby a výstavby rodinných domů, ale i rozvoj průmyslu. Jeho tým vyvinul prefabrikovaný modulární systém, který kombinoval dřevěnou konstrukci s částečným prosklením pro lepší pracovní podmínky zaměstnanců. Moduly v rastru 10 x 6 m se standardní výškou 3,5 m vstoupily na trh s označením VELKIN a díky své komplexnosti a jednoduchosti montáže získaly brzy přezdívku „Merkur pro dospělé“.

I další přírůstky do Rasmussenovic firemní „rodiny“ těžily z výsledků vývoje uvnitř společnosti. Jako kuriozita dnes působí vstup V. KANN RASMUSSEN & CO na trh interiérového zařízení. Osmiměsíční vládní zákaz výstavby nových budov v Dánsku v letech 1947-48 podmíněný nedostatkem surovin a materiálu vůbec způsobil všem průmyslovým firmám komplikace. Rasmussenova společnost sice pokračovala v produkci, ale toto omezení představovalo pro jejího majitele novou výzvu. Společnost se rozhodla využít zbytků skla z průmyslové výroby a uvedla na trh stolky s kovovou konstrukcí a dvěma skleněnými policemi určené pro domácnosti či ordinace lékařů.

2009 Experimentální aktivní dům s názvem Dům pro život postavený v rámci projektu VELUX Model Home 2020 nedaleko Aarhusu.

2010 Designový světlovod VELUX od Rosse Lovegrovea s ozdobným stropním prstencem prosvětlí interiér denním světlem.

Vývoj ve společnosti však pokračoval strhujícím tempem. Automatizace výroby světlíků vyvrcholila ve vývoji halových modulů VELKIN, další segment rozvoje pak představovala výroba průmyslových garážových vrat VELTOR (1950). Zkušenosti v oblasti a výroby střešních oken VELUX pak společnost využila při otevření divize fasádních oken VELFAC (1952). O životaschopnosti Rasmussenova uvažování svědčí i skutečnost, že životnost jednotlivých segmentů se velmi účelně řídila poptávkou – zatímco VELKIN a VELTOR splnily svoji roli a dnes už se nevyrábí, hlavní obor činnosti – výroba střešních a fasádních oken VELUX a VELFAC - zůstaly v portfoliu holdingu dodnes.

Ve všech odvětvích podnikání se Rasmussen držel kréda, které bylo do značné míry vnitřním motorem pro všechny vývojáře a inženýry: Jeden experiment je lepší než tisíc výpočtů.

Léty prověřené hodnoty

Kde hledat příčiny úspěchu společnosti, za níž stál od samého zrodu syn pastora z malého dánského ostrova? Společnosti, která v počátcích stála na půjčce od tchána a hotovosti za prodej zánovního kabrioletu značky DKW? Firmy, která začala na pár čtverečních metrech kodaňských kanceláří a dnes působí ve více než 40 zemích světa? Rasmussen bezpochyby prokázal originální technické myšlení, unikátní obchodnický cit i předvídavost. To, co jej, tak jako mnoho dalších úspěšných podnikatelů, odlišovalo od spousty jiných talentovaných mozků své doby, lze nejlépe charakterizovat právě základním krédem slušného života, odmala vštěpovaným cílevědomou výchovou svých rodičů. A „otec zakladatel“ dokázal tyto principy předat i svým následovníkům v moderně řízené společnosti, působící dnes na trhu jako akciový holding VKR Group. To, že si Rasmussen vážil svých kořenů, lze vysledovat v mnoha jeho rozhodnutích na důležitých životních rozcestích. Solidnost, stálost a čestnost se vinou bludištěm jeho podnikání jako pověstná Ariadnina nit – ať už se projevovaly upřímností vůči kolegům, loajalitou k obchodním partnerům či vděčností k vlasti, která rozvoj jeho podnikání umožnila. Z iniciativy majitele vznikla již v roce 1971 první filantropická nadace, která dnes nese název VILLUM FOUNDATION. Společnost VELUX později iniciovala vznik dalších nadací orientovaných na obecně prospěšnou činnost v různých oborech lidské činnosti. Právě tyto nadace – s působností v Dánsku, Švýcarsku a Spojených státech amerických – získávají každoročně podstatnou část z dividend společnosti. Díky tomu lze financovat množství obecně prospěšných projektů na celém světě – za všechny vzpomeňme například rekonstrukci vitráží v pařížské Sainte-Chapelle z roku 1248.

Jak to funguje? Syn Villum Kann Rasmussena Lars Kann Rasmussen na příkladu z Francie vysvětluje přístup společnosti k těmto aktivitám: „Je to jakýsi koloběh. VELUX vyrábí produkty, které lze užívat i v rekonstrukcích historických staveb. Díky tomu získávají památky dávných časů nové využití. A třeba tak vznikají i nová pracovní místa ve firmě VELUX. No a výdělek z takových projektů naše společnost zase investuje zpátky prostřednictvím našich nadací – a ty pomáhají obnovit další památky.“

Obnova historicky cenných staveb není jediným oborem zájmu nadací VELUX. Ze zdrojů nadací jsou financovány projekty z oblastí technického a vědeckého výzkumu a společenských a kulturních projektů včetně těch, které se týkají životního prostředí, udržitelného rozvoje, nebo například programy pro seniory.

2010 Zelený maják je součástí Kodaňské univerzity a je to první dánská veřejná bezemisní stavba. Postavena

2011 Zatím poslední dokončený aktivní dům v rámci projektu VELUX Model Home 2020, který nese název LichtAktiv Haus a stojí v Hamburku.

2011 Nová kolekce designových zcela zatemňujících rolet od světoznámého návrháře Karima Rashida

Blíže k obloze

S fenoménem VELUX se však nezrodil pouze nový trend prosklení tmavých a nevyužívaných podstřešních prostor. S produkty VELUX se zásadně změnily i představy o bydlení mnoha evropských rodin. Poté, co Rasmussenovi kolegové a následovníci vyřešili další a další problémy s otevíráním oken i jejich zasklením, vymysleli zcela nové výklopné systémy umožňující pohodlné čištění, podpořili rozvoj energeticky úsporných projektů a vytvořili množství dalších více či méně revolučních, ale pokaždé velmi progresivních řešení, zaznamenala evropská architektura jednu velmi zásadní změnu. S nástupem funkčních střešních oken se komplexně změnila filozofie využití podstřešních prostor. Nejedna poválečná evropská rodina zápasila s místem, změnil se přístup k výchově dětí ve snaze nabídnout jim vlastní pokoje, vzrostl počet samostatně bydlících studentů... Otevřením podkroví pro plnohodnotné bydlení však mnohé rodiny nezískaly pouze potřebné metry čtvereční navíc, změnilo se i vnímání podstaty domova. Přirozené osvětlení a čerstvý vzduch představují základní atributy kvalitního bydlení – pouze ve větraných a prosvětlených prostorech se nedaří virům či bakteriím. Ba co víc, bydlení v podkroví dnes představuje jakýsi nadstandard, žádanou komoditu, způsob, jak vdechnout život i starším domům v historických centrech evropských měst. Díky nové technologii „světla“ a „větrání“ tak získalo rčení „zatuchlá půda“ podobu zapomenutého archaismu.