Provedení připojovací spáry

Pod pojmem připojovací spára se rozumí celý prostor, který se nachází mezi rámem otvorové výplně a ostěním stavebního otvoru, tedy stavebně-konstrukční částí budovy. Jak již bylo uvedeno, okamžikem zabudování výrobku do stavby se na něj přestává pohlížet jako na výrobek, ale jako na součást stavebního díla. Musí tedy plnit všechny požadavky, které jsou kladeny na stavební dílo jako takové či na jeho součásti.

Tato skutečnost je ještě stále dost často podceňována, a proto lze být nezřídka svědkem, že výrobek leckdy i poměrně renomovaného výrobce může být vinou špatně provedené montáže z podstatné části znehodnocen. O tom, jak kvalitně bude otvorová výplň funkční a bude spolupůsobit s celým stavebním dílem, z podstatné části rozhoduje právě provedení připojovací spáry.

Obr. 11.1.1.1 Příklad správně provedené připojovací spáry

Zóny připojovací spáry

Každá připojovací spára se člení na tři základní zóny:

• vnitřní uzávěr,
• tepelněizolační výplň,
• vnější uzávěr.

Technicky nejsprávnějším řešením je použití tzv. funkčních pásek jakožto vnitřního a vnějšího uzávěru a tepelněizolační výplně, která vyplní prostor mezi funkčními páskami. Jako tepelněizolační výplň se nejčastěji používá polyuretanová pěna. Jeden z příkladů možného řešení je na obrázku 11.1.1.1. Provádění montáže bez funkčních pásek v současnosti již není v souladu s platnou legislativou.

Vnitřní uzávěr

Jeho hlavní funkcí je zabránit průniku vzdušné vlhkosti z místnosti do funkční spáry. Dlouhodobé působení vlhkosti na tepelněizolační výplň připojovací spáry totiž působí destruktivně na tento materiál, zapříčiňuje postupnou degradaci až k částečné či úplné ztrátě funkčnosti tepelného izolantu, a tím vzniku podstatného tepelného mostu s projevy plísně v interiéru pod parapetem či jinde.

Občas se lze setkat s názorem, že funkci těsnicí pásky lze nahradit například dřevěnou lištou, plastovým profilem, do něhož se zapravuje vnitřní omítka, a podobně. Jsou to názory vycházející z neznalosti problematiky. Normový interiérový vzduch v zimním období má částečný tlak vodní páry přibližně 1 300 Pa a exteriérový asi 130 Pa. Rozdíl těchto tlaků je to, co žene vodní páru skrz konstrukci. Pokud vodní pára narazí na studenou oblast, kondenzuje. Podstatou řešení je vždy důsledné utěsnění spojů a použití pásky, která bude mít vysoký faktor difuzního odporu, tedy bude tzv. parotěsná.

Příklad naprostého nepochopení funkce parotěsné pásky je uveden na obrázku 11.1.2.1. Na něm je vidět, že pásku nelze nalepit na rám okna, aby vzdušná vlhkost neměla přístup k tepelněizolační výplni. Navíc vně kolem pásky bude pronikat teplý vnitřní vzduch směrem ven – vzniká zde nežádoucí tepelný most. Páska je ještě perforována turbošroubem, který kotví okenní rám. Toto místo je potřeba speciálně ošetřit hydroizolačním tmelem, což se v tomto konkrétním případě nestalo. Na dalším obrázku je patrná chybná interpretace funkce parotěsného uzávěru. Namísto funkční pásky dodavatel zvolil variantu použití plastové krycí lišty.

Jak je patrné z obrázku 11.1.2.2, ani těsně po dokončení montáže nemá toto řešení schopnost plnit parotěsnou funkci, protože vznikají nežádoucí netěsnosti po téměř celé délce krycí lišty.

Poměrně častou chybou bývá i to, že páska vnitřního uzávěru není spojena v rozích, jak ukazuje obrázek 11.1.2.3. Tímto zdánlivě podružným detailem se dostává vzdušná vlhkost v koncentrovaném množství do prostoru tepelněizolační výplně.

Obr. 11.1.2.1 Příklad chybně provedeného (netěsného) vnitřního uzávěru připojovací spáry

Obr. 11.1.2.2 Chybné provedení vnitřního uzávěru krycí plastovou lištou

Obr. 11.1.2.3 Chybný rohový detail přerušení parotěsné zábrany připojovací spáry

Příklad správně provedeného vnitřního uzávěru je zachycen na obrázcích 11.1.2.4 a 11.1.2.5. Jak je z nich patrno, předpokladem je čistě provedené a připravené ostění, na něž je možné těsnicí pásky přilepit.

Obr. 11.1.2.4 Příklad správně provedeného vnitřního uzávěru; v místech překrytí kotev nebo netěsností v rozích se tyto odstraní použitím např. silikonového tmelu (vpravo)

Obr. 11.1.2.5 Celkový pohled na utěsněnou připojovací spáru před konečnou úpravou (vlevo); vpravo je dokončený stav včetně výmalby

Tepelněizolační výplň

Obr. 11.1.3.1 Příklady nekvalitně provedené tepelněizolační části připojovací spáry; pěna tvoří velké bubliny, na obr. vpravo je patrný průhled z místnosti ven

Tepelněizolační výplň nemá v připojovací spáře jinou funkci než právě funkci tepelné izolace mezi rámem a stavební konstrukcí. V žádném případě na ni nelze pohlížet jako na nosnou konstrukci a argumentovat její pevností a únosností v náhradě za použití standardních kotevních prostředků, s čímž se občas při použití PUR pěn lze setkat.

Tepelný izolant musí vyplnit spáru v celé její šířce i hloubce. Nesmí vzniknout žádné kaverny, není však ani správné, když při použití PUR pěny po její expanzi dojde k vytečení z připojovací spáry a přebytky se musejí odstranit. Pro montáž okna je potřeba používat montážní pěny, nikoliv výplňové, které obvykle mají větší rozpínavost, ale z hlediska stavebního použití nižší kvalitu.

Jako tepelné izolace se nejčastěji používají:

• PUR pěny různé kvality, rozpínavosti, výsledné hustoty a tepelné vodivosti,
• tzv. komprimační (kompresní) pásky, které bývají součástí uceleného systému.

Je potřeba použít kvalitní materiály, jejichž stupeň expanze není příliš velký. U takových výrobků, u nichž je stupeň expanze velký (většinou se jedná o levnější cenové kategorie nebo materiál s jiným určením), dochází k tomu, že v materiálu po jeho vytvrdnutí vznikají velké póry a tepelná izolace je tím výrazně zhoršena. Některé příklady nesprávného provedení tepelné izolace připojovací spáry jsou uvedeny na následujících obrázcích.

Venkovní uzávěr

Venkovní uzávěr připojovací spáry plní tyto hlavní funkce:

• vodotěsnost – zabraňuje pronikání srážkové vody z venkovního prostředí do spáry (Vzduchotěsnost a vodotěsnost),
• paropropustnost – umožňuje difuzi vodní páry z prostoru připojovací spáry do exteriéru,
• ochrana tepelněizolační výplně spáry proti dalším negativním vlivům, jako je působení ultrafialové složky slunečního záření, ochrana proti mechanickému poškození a podobně.

Obr. 11.1.4.1 Příklady použití funkční venkovní pásky jako vodotěsného uzávěru; před konečnou úpravou se odstraní ochrana lepicí vrstvičky a tou se páska přilepí na podklad s následným zednickým začištěním

V této souvislosti je třeba mít na paměti, že vodotěsnou funkci venkovního uzávěru musejí plnit nutně nejen tzv. funkční pásky, což jsou speciální výrobky, o nichž je zmínka ještě dále. Jsou to i všechna opatření běžně používaná již v minulých dobách. Sem lze zařadit například parapetní plechy, různé výplňové těsnicí materiály, tmely a podobně. Platí jedna zásada – totiž že všechny detaily fasády musejí být vodotěsné. Jedinou výjimkou je projektový záměr a vytvoření speciálních detailů, což však není tématem této publikace.

V současné době se používají nejčastěji různé druhy tzv. venkovních pásek, které při vysoké odolnosti proti průniku tlakové vody mají poměrně malý difuzní odpor, jsou paropropustné. Příklady použití jsou na obrázku 11.1.4.1.

Dále se používají kompresní pásky, které plní obdobnou funkci. U nich je však nutné dodržovat důsledně maximální přípustnou šířku, kterou mají utěsnit. Při větší dekompresi, než je uvedena v technickém listu výrobku, svou těsnicí schopnost ztrácejí.

Kompresní páska použitá způsobem uvedeným na obrázku 11.1.4.2 představuje vhodný způsob provedení venkovní vodotěsné úpravy připojovací spáry. Utěsnění je funkční díky své dostatečné délce a šířku mezery lze regulovat vymezením polohy okenního rámu. Pro úplnost je nutno dodat, že obrázek neřeší druh a skladbu zdiva. I zde platí, že osazení nových oken a dveří by se mělo provádět současně se zateplením zbytku obvodového pláště. V případě novostavby se předpokládá, že zalomené ostění je tvořeno vhodným tepelněizolačním materiálem.

Naopak nevhodné použití tohoto výrobku dokumentují fotografie na obrázku 11.1.4.3.

Obr. 11.1.4.2 Použití kompresní pásky na venkovní uzávěr u plastového okna osazeného do zalomeného ostění

Obr. 11.1.4.3 Obě fotografie na obrázku dokumentují naprostou nefunkčnost kompresních pásek, které jsou vzhledem k šířce připojovací spáry použity zcela nevhodně; navíc jsou nepřípustně zdvojovány