Okna ve formě zábradlí podle ČSN 74 3305
Norma ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí se vztahuje také na okna s nízkým parapetem a na prosklené výplně stavebních otvorů sahající od podlahy po strop. Ačkoliv jsem se jako autor snažil stanovit technické specifikace co nejjasněji, stavební praxe poskytuje stálý zdroj dotazů a nejasností ze strany architektů, projektantů a stavebních dodavatelů.
Společně s Českou komorou lehkých obvodových plášťů (ČKLOP) připravujeme sérii článků na dané téma s připomínkou základních směrnic a evropských norem. Tentokrát se zaměříme na ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí.
Norma ve své obecnosti nemůže do podrobna popisovat všechny možné nuance a hraniční řešení. Pokusím se v článku popsat některé případy.
Případ 1: Okno na nízkém parapetu s fixním prosklením pod příčníkem a otevíravým křídlem nad příčníkem.
Norma stanoví v článku 5.2.3 a 5.2.4 požadavky na zkoušení zábradelní výplně nárazem. Následně v článku B.6.1 jsou vymezeny oblasti, do kterých směřuje zkušební náraz. Oblast nárazu musí být minimálně 250 mm od hrany uložení skla do rámu. V případě, že je světlost otvoru pevného prosklení v rámu nižší než 500 mm, není možné provést ani zkoušku nárazem, ane provést počítačovou simulaci. U takových rozměrů postačuje použití vrstveného bezpečnostního skla s deklarovanou odolností 1B1 podle normy ČSN EN 12600, tedy i skla 33.2 s dvojnásobnou PVB fólií. Při uvedené výšce tabule, nižší než 500 mm, je riziko „plného“ zatížení skla nárazem lidské postavy zanedbatelné. A právě odolnost proti nárazu lidské postavy do skleněné výplně a zabránění případnému propadnutí je základní funkcí zábradelní výplně. Jiné případy poškození, tedy například násilné prolomení silou větší než předpokládanou nebo proražení těžkým tvrdým předmětem se neuvažují.
Případ 2: Kovové zábradlí před francouzským oknem (otevíravé okno téměř od podlahy)
Francouzské okno, které má zábradlí uchycené přímo na rám okna, musí být staticky posouzeno v těchto bodech: upevnění zábradlí do rámu; tuhost samotného rámu pro přenos sil působících na zábradlí; kotvení rámu okna do ostění. V případě skleněného zábradlí se může jednat o bodové uchycení nebo uložení lineární po dvou stranách a v obou případech by měla být provedena zkouška rázem podle přílohy B normy ČSN 74 3305. V případě, že je použito kovové zábradlí, stačí statický výpočet prvků na normová zatížení podle ČSN EN 1991-1-1.
Tedy u skleněného zábradlí nestačí jen zkouška nárazem do výplně, a naopak u kovového zábradlí není zkouška nárazem nutná.
Izolační sklo osazené do okenního křídla francouzského okna by mělo mít na vnitřní straně použitu tabuli z bezpečnostního vrstveného skla, aby se zabránilo poranění osob v případě náhodného rozbití tabule.
Případ 3: Okno se sníženým parapetem a kovovým zábradlím před otevíravou výplní
Případ, kdy je stavební parapet z různých konstrukčních důvodů snížený pod 850 mm (měřeno po spodní hranu otevíravého otvoru okna) a přesto je parapetní deska výše než 500 mm není ojedinělý. V takovém případě ovšem vychází výška plošného zábradlí před otevíravým oknem poměrně malá a neposkytuje mnoho možností na realizaci. Optimálním řešením je aplikace jedné nebo dvou vodorovných tyčí. Ovšem při použití na objektu určeném pro bydlení nebo pobyt se pak může jevit kolize s požadavkem na plnou výplň zábradlí do výšky nejméně 750 mm – viz článek 5.5.5.
Ovšem je nutné přistupovat k oběma zábradelním konstrukcím rozdílně. Zatímco prosté zábradlí na volné hraně pochůzné plochy musí být v provozech s volným přístupem dětí do 12 let takzvaně „nepřelezitelné“, zábradlí před otevíravým oknem s hranou otvoru níže než 850 mm má zabránit nechtěnému přepadnutí osoby při otevřeném okně. Samotné otevření okna již znamená překonání určité zábrany a vnější zábradlí pouze supluje nedostatečně vysoký parapet. Z tohoto úhlu pohledu není nutné splnit požadavek článku 5.5.5 normy, pouze zajistit maximální výšku mezery mezi vodorovnými prvky 180 mm podle článku 5.5.3, lépe však dodržet maximálně 120 mm podle článku 5.5.5.
Použití vrstveného bezpečnostního skla na vnitřní straně izolačního skla není striktně vyžadováno, ovšem vzhledem k nízké poloze prosklení je to doporučeno.
Případ 4: Otevíravé prvky v lehkém obvodovém plášti na výšku místnosti
Zvláště u administrativních budov se často aplikují otevíravá okna nebo větrací klapky, které jsou od podlahy k podhledu. Jestliže se jedná o prvky otevíravé do interiéru, obvykle pouze otočně otevíravé, výjimečně sklopné nebo otočné, musí býtr vždy doplněny omezovačem otevírání, který neumožní je otevřít více než na světlý rozměr 120 mm – viz článek 5.5.3 normy. U těchto prvků není nutné posuzovat únosnost závěsů na užitné zatížení, protože svou konstrukcí samozřejmě neumožňují vytržení křídla ven z rámu.
U otevíravých prvků, které se otevírají ven, tedy výklopných nebo paralelně výsuvných, musí mechanismus kování zajistit pouze takové otevření, aby nevznikla mezera širší než 120 mm, přičemž se předpokládá, že spodní hrana rámu je výše než rovina podlahy. Zároveň musí zavěšení takto otevíravých prvků být dimenzováno na statické užitné zatížení a zatížení nárazem podle příslušných norem, a to jak v uzavřené poloze, tak v otevřené poloze.
Je-li jako výplň otevíravého křídla použito izolační sklo, je v tomto případě jednoznačně nutné použít sklo bezpečnostní vrstvené na vnitřní straně nebo případně na straně vnější, jestliže na vnitřní straně je sklo bezpečnostní, tepelně tvrzené. V obou případech musí být skleněná výplň ověřena rázovou zkouškou a statickým výpočtem na užitné zatížení. V souladu s normou může být zkouška nárazem nahrazena výpočtem dynamického zatížení.
Uvedl jsem pouze čtyři specifické případy, kdy okenní výplň funguje jako zábradlí nebo je zábranou doplněna. Je samozřejmé, že v praxi se mohou vyskytnou další a další specifické případy a vždy je nutné je posuzovat racionálně, logicky, a především se zřetelem k ochraně osob proti pádu s ohledem na provozní podmínky.
