Hlediska požární bezpečnosti dřevostaveb v České republice, 1. díl
Článek seznamuje se specifickými požárními požadavky pro dřevostavby v České republice. Z důvodu většího rozsahu je rozdělen do dvou dílů. První díl se zaměřuje na dílčí charakteristiku výrobků, konstrukcí, staveb a jejich požární odolnost. Druhý díl se zaměřuje na problematiku odstupových vzdáleností a požární otevřenost obvodových stěn.
Dřevo jakožto jeden ze základních konstrukčních materiálů doprovází člověka ve výstavbě od dob, kdy začal budovat svá obydlí. Úvodem poněkud skepticky lze konstatovat, že dřevostavby hořely, hoří a hořet budou, což je dáno přirozenou a často žádanou povahou dřeva. Ihned je nutné dodat, že ve stavbách kamenných, zděných, železobetonových, ocelových či prosklených hoří rovněž. Současné moderní dřevozpracující technologie předurčují dřevo jakožto obnovitelný a environmentálně šetrný materiál a produkty na jeho bázi ke stále širšímu využití. Těžiště pro dřevostavby v České republice představuje především výstavba rodinných domů, avšak svůj prostor si nachází i ve výstavbě bytových domů, staveb občanské vybavenosti ad. Pro svislé a vodorovné konstrukce je v současné době charakteristická nebývale široká rozmanitost konstrukčních skladeb, a to jak v nosných konstrukcích (sloupkové, srubové, stěnové, masivní skelety ad.), tak v progresivních výrobcích kompletující tyto skladby (především deskové a tepelně izolační výrobky). Předmětem častých odborných i laických diskuzí jsou různá hlediska požární bezpečnosti dřevostaveb, mezi které lze jako rozhodující uvést tato a jímž budou věnovány následující kapitoly:
- reakce výrobků na oheň,
- druh konstrukční části (DP1, DP2, DP3),
- konstrukční systém budov (hořlavý, smíšený, nehořlavý),
- výškové omezení dřevostaveb,
- požární odolnost konstrukčních skladeb nebo nosných prvků,
- odstupové vzdálenosti a požární otevřenost obvodových stěn.
1 Reakce výrobků na oheň
Reakce na oheň je důležitým ukazatelem toho, jak výrobky při své konečné aplikace ve stavbě přispívají svou hořlavostí k rozvoji a intenzitě vznikajícího požáru. Výrobek je nejčastěji na základě kombinace několika malorozměrových laboratorních zkoušek zatříděn do jedné ze sedmi tříd s označením A1, A2, B, C, D, E nebo F dle ČSN EN 13501-1 [1]. Třídy A1 a A2 představují nehořlavé výrobky, třídy B až F pak výrobky s postupně rostoucí hořlavostí (tab. 1). Pro určení třídy reakce na oheň „tradičních“ výrobků častého využití lze uplatnit i informativní přílohu A v ČSN 73 0810 [2], tj. možnost využít výsledky bez nákladných požárních zkoušek. Zajímavý přehled mnoha druhů tepelných izolací zejména pro sloupkové (rámové) konstrukce dřevostaveb je přehledně uveden na webových stránkách serveru DřevoPortál [3].
| Třída reakce výrobku na oheň | Obecný příklad stavebního výrobku | |
|---|---|---|
| Nehořlavé výrobky | A1 | Deska na bázi vermikulitu, kalciumsilikátu nebo cementu Tepelný izolant z minerálních vláken |
| A2 | Deska sádrokartonová nebo sádrovláknitá | |
| Hořlavé výrobky | B | Deska cemetrotřísková 1) |
| C | – | |
| D | Konstrukční dřevo (rostlé, lepené), desky OSB, překližkové, třískové | |
| E | Tepelné izolace z dřevovláknitých desek, fasádního expadnovaného polystyrenu, ovčí vlny nebo foukané celulózy (papír, dřevo) 2) | |
| F | Výrobky s neprokázanou třídou reakce na oheň | |
| Poznámka: 1) Údaje dle ČSN 73 0810, Příloha A [2]; výrobce desek CETRIS uvádí třídu reakce na oheň A2. 2) Výrobce CIUR uvádí pro foukanou celulózu (papír) CLIMATIZER třídu reakce na oheň C [3]. | ||
U jednotlivých tříd může být uveden index „fl“ (z angličtiny jako „flooring“), jedná-li se o podlahové krytiny, eventuálně index „ca“ v případě kabelů („cable“) a „L“ u tepelných izolací potrubí. Společně s třídou reakce na oheň A2 až D (popř. E) bývá u výrobků uváděna a v požární legislativě požadována tzv. doplňková klasifikace vyjadřující intenzitu vývoje kouře (s1, s2 nebo s3; „s“ z angličtiny jako „smoke“) a plamenně hořích kapek (d0, d1 nebo d2; „d“ z angličtiny jako „droplet“). Vyšší číslo u klasifikace „s“ nebo „d“ znamená vyšší míru tvorby doprovodných komponentů hoření (kouře, kapek). Lze se tak setkat s úplným zápisem v podobě např. A2 – s1, d0 nebo Cfl – s1. Třídy reakce na oheň mají klíčový vliv na zatřídění nosných a požárně dělících konstrukcí do tzv. druhu konstrukční části (viz kapitolu 2).
Dříve používaná klasifikace stavebních hmot do stupňů hořlavosti (A, B, C1, C2, C3) byla zrušena a nahrazena právě lépe výstižnou reakcí na oheň celých výrobků jednotnou v rámci Evropské unie. Avšak lze se setkat např. s uváděnou hořlavostí výrobků A nebo B2. V takovémto případě by měla být této skutečnosti věnována zvýšená pozornost, jelikož nepůjde o klasifikaci reakce na oheň dle evropské normy, ale pravděpodobně buď o neplatnou původní klasifikaci do stupňů hořlavosti, nebo o klasifikaci dle německých norem DIN, která u nás není použitelná.
2 Druh konstrukční části
V České republice a z důvodu společného historického vývoje národních norem i na Slovensku jsou zavedeny 3 druhy konstrukční části DP1, DP2 a DP3 (dříve značeno D1, D2 a D3) používané pro hodnocení konstrukcí nosných a požárně dělících – sloupy, vazníky, požární a obvodové stěny, stropy, dveře apod. [4]. Podrobné definice druhů konstrukčních částí (dále jen druh konstrukce) lze najít v ČSN 73 0810 [2]. Smyslem klasifikace je vyjádřit možné chování konstrukce za požáru, a to zda během požadované doby požární odolnosti hořlavé výrobky použité v konstrukci mohou zvyšovat intenzitu požáru a zda mohou mít vliv na její únosnost a stabilitu (viz tab. 2). Druh konstrukce je následně používán jednak pro hodnocení konstrukčních systémů budov z požárního hlediska (viz kapitolu 3) a jednak pro přímé legislativní požadavky. Druh konstrukce je běžně uváděn společně s údajem o požární odolnosti, tj. např. REI 60 DP3 (o požární odolnosti viz dále). Příkladem přímého požadavku může být druh konstrukce DP1 nezbytný pro konstrukce v podzemních podlažích, konstrukce ohraničující chráněné únikové cesty [4] nebo naopak druh konstrukce DP3, který nesmí být použit v mateřských školkách [5] nebo jako požární stěna oddělující jednotlivé sekce řadových rodinných domů [6] apod.
| Kritérium v požadované době požární odolnosti | DP1 | DP2 | DP3 |
|---|---|---|---|
| 1) zvýšení intenzity požáru vlivem hoření hořlavých výrobků | ne | ne | ano |
| 2) vliv použitých hořlavých výrobků na únosnost a stabilitu konstrukční části | ne | ano | ano |
Konstrukce druhu DP1 jsou především konstrukce z nehořlavých výrobků třídy reakce na oheň A1, tj. například z betonu, keramiky, kovu, skla apod. Výrobky třídy reakce na oheň A2 mají určitá omezení a lze je použít pouze pro objekty s požární výškou h ≤ 22,5 m (definice požární výšky viz obr. 2). U vyšších objektů a rovněž v 2. a dalším podzemních podlaží je jejich použitelnost možná pouze při instalaci stabilního hasicího zařízení. Pokud se jedná o vícevrstvou (sendvičovou) konstrukci, vztahují se tyto požadavky na nosnou konstrukci (kostru) a opláštění (obr. 1a). Konstrukce druhu DP2 a DP3 představují především konstrukce pro dřevostavby, kde DP2 mají zjednodušeně řečeno požárně „lépe“ chráněné nosné dřevěné prvky a DP3 naopak „méně“ nebo vůbec požárně nechráněné (obr. 1b a 1c).
Jak vyplývá z kritérií uvedených v tab. 2, opláštění konstrukcí druhu DP2 musí být natolik kvalitní nebo v takové tloušťce či počtu desek, že po dobu požadované požární odolnosti ochrání hořlavou nosnou konstrukci (třída reakce na oheň nejhůře D) a případně i hořlavou tepelně nebo akusticky izolační výplň proti nárůstu na úroveň teploty vzplanutí cca 180 °C (hodnota pro dřevo), pokud není stanovena pro použitý výrobek hodnota přesnější [2]. Stejně tak opláštění u konstrukcí DP1 musí bránit dosažení teploty vzplanutí pro případnou hořlavou izolační výplň. Touto ochranou by se mělo zamezit nekontrolovatelnému hoření a šíření požáru v dutinách sendvičových konstrukcí.
V technických listech výrobců se lze např. u jedné stěny setkat s dvojím údajem o požární odolnosti, např. REI 15 DP2 a REI 60 DP3. Důvodem je skutečnost, že během 15 minut při požární zkoušce se opláštění vystavené přímo požáru chovalo dostatečně účinně, ale dále po jeho selhání během téže požární zkoušky však začaly plnit stále ještě úspěšně funkci další vrstvy (izolační výplň + opláštění na druhé straně). Od tohoto okamžiku se již však konstrukce chová jako DP3, tj. začíná uvolňovat teplo vlivem hořením prvků v dutině stěny. Pro konstrukce DP2 obvykle není jednovrstvé opláštění ze sádrokartonových desek dostatečnou ochranou a používány jsou tak desky sádrovláknité (obr. 8) nebo kvalitnější desky s třídou reakce na oheň A1 (tab. 1). Konstrukce druhu DP3 mají obecně buď nedostatečně požárně účinná opláštění proti vzplanutí hořlavé nosné konstrukce, nebo mají nosnou konstrukci obnaženou (např. dřevěný strop s viditelnými trámy, obr. 1c). Konstrukce druhu DP2 jsou pochopitelně dražší a své uplatnění nacházejí pouze v nezbytných případech vyžadovaných legislativou. Většina dnes používaných konstrukcí pro dřevostavby, byť opláštěných protipožárními deskami, je druhu DP3, což neměnní nic na faktu, že může být dosažena požární odolnost až 90 nebo 120 minut.
(a)(b)(c)
Obr. 1 – druhy konstrukční části (schematické znázornění pro sendvičovou konstrukci): (a) DP1; (b) DP2; (c) DP3; poznámka: A1 až F = požadované třídy reakce na oheň; 2vrstvé opláštění na obr. (a) a (b) pouze ilustrativně vyjadřuje požárně ochrannou funkci a nemusí reprezentovat skutečný počet desek
3 Konstrukční systémy budov a jejich výšková omezení
Rozmístění konstrukcí druhu DP1, DP2 a DP3 v budově určuje z požárního hlediska konstrukční systém této budovy – hořlavý, smíšený nebo nehořlavý – a ten má následně své výškové omezení.
Nehořlavý konstrukční systém má veškeré svislé a vodorovné konstrukce (nosné a požárně dělící) druhu DP1 a neomezenou požární výšku (obr. 2a). Smíšený konstrukční systém má svislé konstrukce rovněž druhu DP1, vodorovné konstrukce druhu DP2 a omezenou požární výšku hodnotou h ≤ 22,5 m (obr. 2b). Smíšený konstrukční systém vytváří též jednopodlažní objekt zastřešený konstrukcí druhu DP3 (dřevěný krov). Typickým příkladem jsou starší domy se zděnými stěnami a dřevěnými trámovými stropy s násypy a omítnutým podhledem. Hořlavý konstrukční systém s omezenou požární výškou h ≤ 12 m se vyznačuje svislými konstrukcemi druhu DP2 nebo DP3 nebo stropní konstrukcí druhu DP3 (obr. 2c).
![Obr. 2 – druhy konstrukčních systémů budov (zjednodušené řezy objektem) a jejich omezení z hlediska požární výšky h: (vlevo) nehořlavý – h není omezena; (uprostřed) smíšený – h ≤ 22,5 m; (vpravo) hořlavý – h ≤ 12 m (poznámka: požární výška je měřena od čisté podlahy 1. nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního podlaží [7])](/docu/clanky/0105/010599o3.jpg)
(a)(b)(c)
Obr. 2 – druhy konstrukčních systémů budov (zjednodušené řezy objektem) a jejich omezení z hlediska požární výšky h:
(a) nehořlavý – h není omezena; (b) smíšený – h ≤ 22,5 m; (c) hořlavý – h ≤ 12 m
(poznámka: požární výška je měřena od čisté podlahy 1. nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního podlaží [7])
Do roku 2009 byla požární výška hořlavého konstrukčního systému, tj. všech dřevostaveb, omezena hodnotou h ≤ 9 m, což odpovídalo max. 4 nadzemním podlažím s konstrukční výškou podlaží max. 3 m. Po velkém úsilí zastánců dřevostaveb byl zvýšen limit požární výšky o cca jedno podlaží na dnešních h ≤ 12 m. Je však nutné upozornit, že s touto výškou dřevostavby již souvisí další konstrukční problémy. Mezi ty hlavní patří vysoké požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí (např. pro byty nebo administrativu požadavek na požární stěny a stropy až 90 minut) nebo požadavek na chráněnou únikovou cestu u staveb s h > 9 m, což ve své podstatě znamená schodišťové jádro v dřevostavbě z konstrukcí druhu DP1, tj. např. zděné či železobetonové.
(a)
(b)
Obr. 3 – příklad uplatnění výjimek, při kterých není zohledňována konstrukce druhu DP3 a konstrukční systém budovy je hodnocen jako nehořlavý:
(a) dvoupodlažní dřevěná nástavba na panelový bytový dům (foto: Bc. M. Krátký, Fakulta stavební ČVUT v Praze)
(b) zděný vícepodlažní rodinný dům s krovem (foto: www.tesarstvinecas.cz)
Pokud bychom hodnotili dle předcházejících obecných pravidel např. dřevěnou konstrukci nástavby na stávající panelový bytový dům (obr. 3a), museli bychom objekt zatřídit do hořlavého konstrukčního systému a omezená požární výška 12 m by často ani nedovolila tento typ výstavby realizovat. Stejně by musel být zatříděn např. i zděný vícepodlažní dům s dřevěným krovem (obr. 3b). Z tohoto důvodu jsou definovány určité výjimky, s jejichž uplatněním se není nutné zohledňovat konstrukce druhu DP3 nebo DP2, a které by jinak konstrukční systém zhoršily [4]; konkrétně se jedná o konstrukce:
- nad požárním stropem posledního užitného nadzemního podlaží (např. dřevěná konstrukce dvouplášťové střechy); požární strop nesmí být staticky závislý (zavěšený) na těchto konstrukcích,
- DP3 v posledním užitném nadzemním podlaží (dále jen NP), popř. dvou posledních užitných NP (např. půdní nástavby a vestavby), jedná-li se o objekt s více než jedním užitným NP, který má nižší podlaží z nehořlavého nebo smíšeného konstrukčního systému; výšková poloha posledního užitného NP musí být hp ≤ 30 m,
- obvodových stěn, které nezajišťují stabilitu objektu ani jeho části (např. dřevěný obvodový panel),
- DP3 u požárních dveří.
4 Požární odolnost
Požární odolnost je schopnost stavebních konstrukcí (nosných a požárně dělících) odolávat po určitou dobu účinkům normového požáru, tj. zachovat si především nosnost, celistvost a izolační schopnost vyjádřené tzv. mezními stavy [8]. Jinými slovy jedná o dobu, jejímž dosažením konstrukce přestává plnit požadovanou funkci a požární odolnost je tímto dosažena. Základní klasifikační doby jsou 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut [4].
Mezní stav únosnosti a stability (označován písmenem R), resp. jeho dosažení, nepředstavuje pouze samotný kolaps konstrukce, ale též její nadměrné přetvoření (stlačení, vybočení, průhyb) nebo i rychlost přetvoření (obr. 4a, 4b). Tento mezní stav je sledován např. u nosných plošných prvků (stěna, strop, střecha) nebo u prutových prvků (sloupy, nosníky, vazníky apod.). Mezní stav celistvosti (označován E) představuje lokální porušení (netěsnost) na požárem neohřívané straně plošné konstrukce (požární stěny, stropy, střechy, dveře apod.) a tím možný průchod plamene a horkých plynů (obr. 4c). Během požární zkoušky je na kritická místa přikládán vatový polštářek a sledováno jeho vznícení, čímž je mezní stav dosažen. Mezní stav izolační schopnosti (označován I) představuje nepřípustný nárůst teploty (cca 140 °C) na požárem neohřívané straně plošné konstrukce, který bývá při zkoušce sledován sestavou povrchových termoelektrických článků (obr. 4a). U některých plošných konstrukcí je finančně a technicky „zbytečné“ požadovat mezní stav I, pokud prvek je schopen omezit tepelný tok na odvrácené straně od požáru do takové míry, že nemůže způsobit následné škody. Příkladem může být obvodová stěna, u které účinek vnitřního požáru je na opačné straně ochlazován vnějším prostředím (vzduchem o běžné teplotě). Za tímto účelem je se hodnotí mezní stav radiace (označován W), který představuje dosažení kritické hustoty tepelného toku (15 kW/m2), kterou plošný prvek propustí do vzdálenosti 1 m. Mezní stav W je splněn, je-li splněn přísnější mezní stav I a obvykle se tepelný tok během zkoušek ani neměří, jelikož ho lze dopočítat z povrchové teploty.
(a)
(b)
(c)
Obr. 4 – zkouška požární odolnosti nosné dřevěné obvodové stěny:
(a) pohled na vzorek (3 × 3 m) nastrojený mnoha povrchovými termoelektrickými články (mezní stav I); barevně vyznačeny zatěžovací lisy;
(b) sledování přetvoření (vodorovné vybočení stěny a stlačení stěny pro mezní stav R);
(c) panika při porušení celistvosti neexponovaného povrchu stěny (mezní stav E)
Obr. 5 – schématický postup pro učení požadavku na požární odolnost stavebních konstrukcí
V zápisu požární odolnosti se následně vyskytuje jeden či kombinace více mezních stavů, klasifikační doba a obvykle se uvádí i druh konstrukční části (např. R 15 DP3, REI 30 DP2, EW 30 DP1). Mezní stavy požární odolnosti pro různé typy stavebních konstrukcí definuje zejména norma ČSN 73 0810 [2]. Např. nosná požární stěna nebo strop oddělující 2 požární úseky musí vykazovat mezní stavy REI (nenosná stěna pouze EI), obvodová stěna pro vnitřní požár REW (nenosná stěna EW), obvodové stěna hodnocená pro vnější požár REI (nenosná EI), strop uvnitř požárního úseku RE apod. V rámci posouzení stavební konstrukce musí být prokázáno, že požární odolnost navržené konstrukce je vyšší nebo alespoň stejná, než je požární odolnost požadována požární legislativou (obr. 5).
Požadovaná požární odolnost vychází z požárně bezpečnostního řešení, jakožto nedílné a důležité součásti projektové dokumentace stavby, potažmo z požárních projektových norem řady ČSN 73 08xx, především z kmenové normy ČSN 73 0802 [4]. Konkrétní požadavky vychází ze základních parametrů hodnoceného objektu, požárního rizika požárních úseků a jejich tzv. stupňů požární bezpečnosti (dále jen SPB). Rostoucí SPB znamená vyšší míru požární bezpečnosti v požárním úseku a tím i rostoucí požadavky na požární odolnost a druh stavebních konstrukcí (obr. 5, tab. 3). V případě běžných jedno a dvoupodlažních rodinných domů lze uvažovat zjednodušeně I. nebo II. SPB dle ČSN 73 08 33 [6]. U dřevěných rodinných domů (hořlavý konstrukční systém) se lze setkat s konfliktním postupem na určení SPB mezi normou ČSN 73 0833 [6] a právně nadřazenou Vyhláškou 23/2008 Sb. [5], která na rozdíl od normy požaduje podrobné určení SPB dle ČSN 73 0802 [4]. Ve výsledku může rodinný skončit až ve III. SPB s vyššími požadavky na stavební konstrukce. Obě zmíněné normy sebou přináší i jisté úlevy pro požadovanou požární odolnost některých konstrukcí ve srovnání s obecnými požadavky dle tab. 3. Např. stropní konstrukce uvnitř rodinné domu může vykazovat pouze 15 min. nebo nosná konstrukce střechy rodinného domu může být i zcela požární odolnosti.
| Specifikace stavební konstrukce | Stupeň požární bezpečnosti (SPB) rozhodujícího požárního úseku (PÚ) | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| I | II | III | IV | V | VI | VII | |
| Požární stěny a stropy, obvodové stěny a nosné konstrukce uvnitř PÚ zajišťující stabilitu objektu | |||||||
| – podzemní podlaží | 30 DP1 | 45 DP1 | 60 DP1 | 90 DP1 | 120 DP1 | 180 DP1 | 180 DP1 |
| – nadzemní podlaží (NP) | 15+) | 30+) | 45+) | 60+) | 90+) | 120 DP1 | 180 DP1 |
| – poslední NP | 15+) | 15+) | 30+) | 30+) | 45+) | 60 DP1 | 90 DP1 |
| Obvodové stěny nezajišťující stabilitu objektu | 15+, 1) | 15+) | 30+) | 30+) | 45+) | 60 DP1 | 90 DP1 |
| Nosné konstrukce střech | 15 1) | 15 | 30 | 30 | 45 | 60 DP1 | 90 DP1 |
| Střešní plášť | – | – | 15 | 15 | 30 | 30 DP1 | 45 DP1 |
| Poznámka: +) konstrukce musí být druhu DP1, pokud jde o konstrukce v chráněných únikových cestách, požární pásy na fasádě, konstrukce, u kterých to vyžadují příslušné požární normy nebo je-li požadován nehořlavý konstrukční systém objektu 1) ve většině případů jde o hodnoty doporučené, podrobněji viz ČSN 73 0802 tab. 12 [4] | |||||||
Obr. 6 – základní 2 průběhy teplot v peci při zkouškách požární odolnosti stavebních konstrukcí
Požární odolnost stavebních konstrukcí lze prokázat 3 základními způsoby, a to požární zkouškou, normovou hodnotou nebo jejich vzájemnou kombinací. V případě požární zkoušky jsou vzorky konstrukcí reálných rozměrů vystaveny v peci účinkům teplot plně rozvinutého požáru nejčastěji podle tzv. normové teplotní křivky (požár uvnitř objektu, obr. 6), kdy se teploty již v 15. minutě pohybují okolo 740 °C a od 90. minutě nad 1000 °C [8]. Obvodové stěny či jejich části se mohou zkoušet i na účinek vnějšího požáru (např. blízká hořící budova nebo přiléhající požární úsek) podle tzv. křivky vnějšího požáru majícího omezené teploty vlivem ochlazování vnějším prostředím. Výsledky zkoušek požární odolnosti uvádí nejčastěji výrobci deskových materiálů nebo dodavatelé dřevostaveb ve svých technických podkladech. V případě normové hodnoty je možné požární odolnost stanovit statickým výpočtem na účinky teploty podle Eurokódů 1 až 6 nebo 9 (část 1-2) dle typu konstrukce nebo zjednodušeně tabulkovou hodnotou zejména podle ČSN 73 0821 ed.2 [9], ČSN 73 0834 [10] nebo knižní publikace [11]. Hodnoty požární odolnosti podle tabulek především, ale i podle Eurokódů jsou ve srovnání s požárními zkouškami značně konzervativní. Požární zkouškou je obvykle dosažitelná vyšší hodnota požární odolnosti, avšak vykoupená je velkou finanční a technickou náročností procesu. Kombinace požární zkoušky a výpočtu přichází v úvahu v případech, kde zkouškou nelze postihnout všechny činitele ovlivňující požární odolnost a kde výsledky zkoušek vyžadují další posouzení.
Poděkování
Tento článek vznikl za podpory Evropské unie, projektu OP VaVpI č. CZ.1.05/3.1.00/13.0283 – Inteligentní budovy a grantu SGS č. 12/107/OHK1/2T/11 – Širší souvislosti navrhování obvodových stěn na bázi dřeva.
Literatura
- [1] ČSN EN 13501-1 + A1. Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Praha: ÚNMZ, 2010.
- [2] ČSN 73 0810. Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení. Praha: ÚNMZ, 2009 + Z1:2012 + Z2:02/2013 + Z3:06/2013.
- [3] DřevoPortál. http://www.drevoportal.cz/profispecial/ps-tepelne-izolace/tepelne-izolace. [Online] 12. srpen 2013.
- [4] ČSN 73 0802. Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2009 + Z1:2013.
- [5] Vyhláška č. 23/2008 Sb. O technických podmínkách požární ochrany staveb ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.
- [6] ČSN 73 0833. Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování. Praha: ÚNMZ, 2010 + Z1:2013.
- [7] Pokorný, M. Vnější kontaktní zateplovací systémy z hlediska požární bezpečnosti staveb (část 1). TZB-info. [Online] 27. srpen 2012. [Citace: 13. srpen 2013.] http://stavba.tzb-info.cz/zateplovaci-systemy/8978-vnejsi-kontaktni-zateplovaci-systemy-z-hlediska-pozarni-bezpecnosti-staveb-cast-1.
- [8] ČSN EN 1363-1. Zkoušení požární odolnosti – Část 1: Základní požadavky. Praha: ÚNMZ, 2012.
- [9] ČSN 73 0821 ed.2. Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí. Praha: ČNI, 2007.
- [10] ČSN 73 0834. Požární bezpečnost staveb – Změny staveb. Praha: ÚNMZ, 2011 + Z1:2011 + Z2:2013.
- [11] Zoufal, R. a kolektiv. Hodnoty požární odolnosti stavebních konstrukcí podle Eurokódů. Praha: PAVUS, a.s., Centrum technické normalizace pro požární ochranu, 2009.
- [12] Kučera, P., Kaiser, R., Pavlík, T., Pokorný, J. Požární inženýrství – dynamika požáru. Ostrava: SPBI, 2009.
- [13] Pokorný, M. Výpočet odstupové vzdálenosti z hlediska sálání tepla - Verze 01_2010.12. [Online], [Citace: 15. srpen 2013.] http://kps.fsv.cvut.cz/index.php?lmut=cz&part=people&id=46&sub=167.
- [14] Pokorný, M. Vnější kontaktní zateplovací systémy z hlediska požární bezpečnosti staveb (část 2). TZB-info. [Online] 3. září 2012. [Citace: 16. srpen 2013.] http://stavba.tzb-info.cz/zateplovaci-systemy/8997-vnejsi-kontaktni-zateplovaci-systemy-z-hlediska-pozarni-bezpecnosti-staveb-cast-2.
- [15] AKASTAV s.r.o., STEICO – technické podklady – zkoušky požární odolnosti. [Online] leden 2012. [Citace: 16. srpen 2013.] http://www.akastav.cz.
- [16] Konzultační stanovisko k ČSN 73 0802: 2009 čl. 10.3.2. František Pelc – Fire Protection. [Online] 28. listopad 2010. http://www.pelcfrantisek.cz/.
- [17] ČSN 73 0835. Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče. Praha: ÚNMZ, 2006 + Z1: 2013.
- [18] Profesní komora požární ochrany. Jednotné doklady ke stavbě z hlediska požární ochrany. [Online], [Citace: 16. srpen 2013.] http://www.komora-po.cz/.
The submitted paper primarily informs about specific fire requirements for wooden houses in the Czech Republic and, due to its total size, it is divided into two parts. The first part is focused on combustibility of building products, i.e. classes of reaction to fire, types of load-bearing and fire separating structural elements (DP1, DP2 and DP3), assessment of construction systems for buildings (incombustible, combustible, mixed) and fire resistance of wooden houses in total. The second part is consequently focused on the issue of space separation of external timber walls with various material arrangements that can noticeably limit location of wooden houses on building sites.
