Více světla do norem na denní osvětlení

V úvodní přednášce se Jan Kaňka zabýval ČSN 730581 Oslunění budov a pozemků, nastínil metody stanovení hodnot a upozornil na evropské sjednocení norem na denní osvětlení. „Zdá se, že Evropská normalizační komise (CEN) prozatím nepostupuje v souladu s našimi normami. Zásadní rozdíl je v tom, že naše normy důsledně vycházejí z hledisek ochrany zraku a zdraví uživatelů budov, kdežto CEN upřednostňuje sledování energetických úspor získaných užíváním denního světla. Doufejme, že bude míra možného sjednocení norem v oblasti světelné techniky i s našim přispěním rozumně posouzena,“ uvedl ve svém příspěvku Kaňka. Nutno dodat, že naše technická normalizační komise pro osvětlení deleguje na jednání CEN doc. Ing. Jitku Mohelníkovou, Ph.D., z brněnského VUT a Ing. Martinu Zapletalovou, Ph.D., z pražské Stavební fakulty ČVUT.

Další úskalí současné legislativy ve světelné technice osvětlil ve své přednášce Ing. Marcel Pelech ze společnosti A.W.A.L. Zmínil hlavně zásadní změny v hodnocení vlivu nových staveb na sousední objekty. Tuto změnu si podle jeho slov vynutila situace po roce 1990, kdy se do popředí postupně dostávala otázka ochrany soukromého majetku. „Tak se z původně technického problému stal problém právní,“ uvedl Pelech za souhlasného přitakávání publika a rozpoutal živou diskusi. Příkladů z praxe by se našlo v celé republice nespočet.

Abychom mohli hovořit o měření denního osvětlení, bylo nutné upozornit především na rozdíly mezi účinkem přirozeného denního světla a umělým osvětlením. Zmínili se o tom snad všichni přednášející. Měření denního osvětlení a posuzování oslunění s využitím počítačového programu pak názorněji demonstroval ve svých dvou vstupech Ing. Jiří Slezák, specialista na denní i umělé osvětlení, proslunění místnosti a zastínění objektů. Zdůraznil důležitost výběru měření a s tím spojených výpočtů denního osvětlení, upozornil na dané normy a shrnul požadavky na základní přístroje. Poukázal také na rozpory v normách ČSN 36 0011 (2005) a ČSN 73 0580 (2007): „Nevýhody měření denního osvětlení spočívají hlavně v požadavku rovnoměrně zatažené oblohy. Podle její definice v normě se požaduje při měření kontrola rozložení jasů na obloze. Tato situace však existuje pouze pár dní v roce a tak pro účely získání podkladů pro rozhodnutí státní správy je měření z časových důvodů dosti nepraktické. Přitom na dostatečné rovnoměrnosti jasů zatažené oblohy velice závisí přesnost měření denního osvětlení,“ uvedl Slezák.

Příležitostí pro další debatu byla přednáška, která se týkala zkušeností z měření denního a umělého osvětlení. Přednesli ji odborníci ze Zdravotního ústavu v Plzni, Ing. Jana Lepší a Ing. Pavel Stupka. Představili možnosti měření osvětlení, seznámili s povinným obsahem protokolu a poukázali na opakující se nedostatky při provádění měření a zpracování protokolu o měření. Nejčastější chybou jsou podle jejich slov chybné údaje o měřicích přístrojích včetně třídy přesnosti a kalibrace přístrojů, často chybí i výkresy, popis, fotodokumentace, údaje o vlastnostech vnitřního prostoru a jeho zařízení atd.

Dopolední blok přednášek zakončil svým brilantním vstupem Ing. Petr Vrbík ze Zdravotního ústavu v Brně. Hovořil o zdravotních rizicích při expozici ultrafialovým zářením především od nekoherentních technologických zdrojů. Zmínil se o účincích na lidský organismus, o kritériích pro posuzování, hygienických limitech, způsobu měření a hygienickém dozoru. Konkrétními „tragikomickými příběhy ze života“ pak demonstroval využívání UV záření v českých komerčních soláriích.

Druhá část celodenního semináře, který řešil aktuální problémy osvětlení a oslunění budov, se dále týkala revize evropských norem EN 12665 (2011) a EN 12464 (2011). Přednesl ji Ing. Jiří Novotný ze společnosti FCC Public. Obě normy jsou podle Novotného velmi důležité pro projektanty, provozovatele, investory i kontrolní orgány v oboru osvětlení, přestože normy nejsou obecně právně závazné kromě případů, kdy jejich závaznost je vymezena danými právními předpisy. Obě EN normy vyjdou v českém překladu jako ČSN EN v prvním čtvrtletí příštího roku.

Aktuální přehled ve světelných zdrojích a svítidlech představil Ing. Petr Žák z Elektrotechnické fakulty ČVUT Praha a nenechal nikoho na pochybách, že světelné zdroje se neustále vyvíjejí a zcela jistě ještě neřekly poslední slovo. Nabídka je opravdu široká a lze uspokojit skutečně každého. Důležitý je ovšem kontakt s profesionály. Uplatnění v praxi dále předvedli další přednášející – a sice Ing. Zuzana Vyoralová, která se věnovala funkci světla v moderní architektuře a Ing. Kateřina Ullmannová řešení oslunění a osvětlení polyfunkčního objektu v africkém Gabonu. Závěr konference patřil opět garantovi akce doc. Ing. Janu Kaňkovi, Ph.D., který se věnoval deklinaci slunce v průběhu desetiletí a učinil také několik poznámek k účinnosti světlovodů.

Celodenní seminář Společnosti pro techniku prostředí (STP) byl účastníky hodnocen jako velmi dobrý a prospěšný. V oboru osvětlování se vyskytují velké problémy a nejasnosti v projekční činnosti, při realizaci staveb i při posuzování staveb orgány státní správy a hygienickou službou. „Zájem je vidět i na počtu účastníků. Vývoj znalostí, technologií i norem je velice rychlý a musí se zrychlit i vzdělávání lidí, kteří se osvětlováním zabývají. V mnoha organizacích jsou problémy s financováním a bohužel se šetří i na vzdělávání pracovníků. Je to velice krátkozraký přístup, který se firmám nevyplatí. Myslím, že by podobně zaměřený seminář by tady měl být každý rok,“ uvedl po skončení Ing. Jiří Slezák. Stejného názoru je také Ing. Petr Vrbík. Ten k hodnocení poznamenává, že je velice příjemné, že se po šesti letech obnovuje činnost odborné skupiny Světlo STP. „Uvítal jsem, že i v řadách projektantů se objevil někdo, kdo dokázal upozornit na rozdíly mezi účinkem přirozeného denního světla a umělým osvětlením. Jediný problém je snad pouze v omezeném prostoru pro diskuzi, která na těchto setkáních odborníků bývá tím nejpřínosnějším,“ dodal Vrbík.