Vila Tugendhat slaví jedno zajímavé výročí
Výročí, které není až tak marginální, je totiž 30. výročí otevření vily Tugendhat veřejnosti. K 1. červenci 1994, tedy před třiceti lety, umožnilo Muzeum města Brna přístup široké veřejnosti do tohoto objektu. O technických finesách ve vile jsme pro vás přinesli čtyřdílný filmový dokument.
Zahradní pohled na vilu. Fotografie: Petr Brandejský
Kobe Bryant: „Pokud se chcete zapsat do historie, musíte dělat historické věci.“
Výročí, které není až tak marginální, jak by se mohlo zdát, je totiž 30. výročí otevření vily Tugendhat veřejnosti. K 1. červenci 1994, tedy před třiceti lety, umožnilo Muzeum města Brna přístup široké veřejnosti do tohoto skvostného objektu.
Osoby a obsazení
Vila Tugendhat, v hlavní roli, je stěžejním evropským dílem architekta Ludwiga Miese van der Rohe z let 1928–1930 a řadí se k nejvýznamnějším vilovým realizacím světové architektury 20. století. Zcela po právu se vila Tugendhat řadí mezi čtyři nejvíce ceněné vily na světě a je zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Její nenapodobitelná výjimečnost je po právu obrovským lákadlem. Vše bylo posléze umocněno skvělou knihou, divadelním představením i filmem. Původně rodinná vila, byť v řadě parametrů zcela výjimečná a nadstandardní (od objemu přes konstrukci až po technické vybavení), byla ve válečném a poválečném období využívána nejrůznějšími způsoby. Nikdy však již jako rodinný dům. Už za války zde Walter Messerschmidt měl nejen byt, ale i svou konstrukční kancelář. Při osvobozování Brna Rudou armádou v dubnu 1945 vojáci jezdeckého oddílu maršála Malinovského vstupem přes zimní zahradu vodili koně do hlavního obytného prostoru vily. Po válce v objektu působila soukromá taneční škola, a pak téměř třicet let sloužila vila jako rehabilitační středisko.
Interiér zimní zahrady. Fotografie: Petr Brandejský
V roce 1963 byla vila zapsána do Státního seznamu nemovitých kulturních památek. Tato situace měla však přes různá negativa také jedno velké pozitivum, a sice to, že stavba prakticky nikdy (až na nepodstatné krátké časové úseky) nebyla dlouhodobě opuštěna a vyjma válečných let nebyla nijak zásadně stavebně upravována, ale ani zdevastována. V objektu se stále topilo a větralo, používaly se rozvody vody, kanalizace, elektroinstalace. Kromě nepoužívané vzduchotechniky byl dům v běžném stavebnětechnickém provozu. V poválečném období již ve vile neproběhly žádné zásadní stavební intervence. Pokud může být tato ikona svědkem, pak mimo zmíněných událostí zde byla podepsána smlouva o rozdělení našeho státu po jednáních v srpnu 1992 mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem.
Hlavní obytná místnost. Fotografie: Petr Brandejský
Ta nádhera si zaslouží patřičnou pozornost
Protože část skvělého řemesla a propracovaných detailů však často nestihnou návštěvníci v přílivu informací postřehnout, nabízíme vám neotřelý pohled na technická zařízení i dobové stroje, které díky rekonstrukci ožily a byly uvedeny do staronové, a hlavně funkční podoby. Je to bonus, který nelze nezmínit a nezabývat se jím hlouběji. Je zde opravdu i spousta netypických pohledů, které je škoda opomenout. Je to ta nevšední méně viditelná tvář vily, kterou jsme vám chtěli zprostředkovat.
Kotelna se zrekonstruovanými kotly. Fotografie: Petr Brandejský
Existuje totiž obrovské množství technických „vychytávek“, které vilu dělají po této stránce opět výjimečnou a na ty jsme se chtěli zaměřit s kamerou spolu s fundovaným průvodcem. Po této cestě nás zkušeně provedla ředitelka vily Tugendhat Ing. arch. Iveta Černá. Mimo profesionálního zájmu architekta a památkáře, je s vilou svázána neoddělitelně přes dvacet let, včetně přednášek, filmů a bohaté publikační činnosti. Byla součástí poslední rekonstrukce a těžko budete hledat někoho povolanějšího.
Hlavní obytná místnost. Fotografie: Petr Brandejský
Na dotaz, co jí nejvíce přirostlo k srdci na vile Tugendhat nám potvrdila náš oprávněný zájem o předmět našeho natáčení: „Já myslím, že samotný ten proces objevování toho, co ten dům umí a čeho je schopný, je nesmírně edukační a dlouhodobý.“
Zmínila i pomyslná tajemství, která začal dům vydávat při „odstrojení“ během rekonstrukce. To je přesně ta trochu skrytá tvář vily, kterou jsme chtěli poodhalit tak očima našeho serveru.
Interiér koupelny. Fotografie: Petr Brandejský
„Hodnota vily Tugendhat se velmi často, protože finanční hodnotu neznáme zcela přesně, prezentuje 3 výjimečnými skupinami. Je to zcela unikátní tzv. plynoucí prostor. Je zde zcela specifické dispoziční řešení domu. Druhou skupinou je materiálové řešení, které rozhodně ovlivnilo celkovou cenu, například exotické dýhy, onyx z Maroka, italský travertin. Ale třetí skupinou, která zcela jistě ovlivnila finální cenu mnohem více než onyxová stěna, bylo nebývalé technické vybavení objektu. I na tu dobu bylo mimořádné a specifické,“ říká v prvním dílu našeho seriálu o vile Tugendhat Ing. arch. Iveta Černá, ředitelka vily Tugendhat.
Pohled do zahrady. Fotografie: Petr Brandejský
Shrnuto a podtrženo
Jednoduchý, ale účelný, nadčasový design a skvělá řemeslná práce dávají do vínku dějinnou „dlouhověkost“ celému dílu. Návštěvníci vnímají nádherný kolorit doby, tehdejší mobiliář, instalace, vybavení místností i neskutečné finesy tehdejších technických a technologických zařízení, jež sloužila obyvatelům vily.
Detaily, které dotváří charakter celé myšlenky, si architekt pečlivě pohlídal a je to na výsledku znát. Proto nepřemýšlejme, zda dnes existuje pohodlnější mobiliář, zda je daná kombinace materiálů strohá či studená. Dívejme se jako na obraz nebo sochu, kterou autor vytvořil jako umělecký artefakt, ale zároveň nám poslal nadčasové poselství o tehdejší době, svém myšlení a tehdejší řemeslné zručnosti.
Pohled zahradní. Fotografie: Petr Brandejský
Výjimečné vnitřní vybavení, nábytek, stěny, polopříčky, předěly mobiliářem, jsou řešením, které do té doby nikde nenajdete. Jejich jedinečnost jim předurčila, že patří pouze a výlučně sem. Jsou součástí moderního funkcionalistického a luxusního řešení interiéru. Funkcionalistické řešení jim leckdy vtisklo určitou strohost, která je dána preferencí podstaty funkce, před ostentativní zdobností. Pokud chvíli postojíte a zahledíte se do detailů takových řešení, zjistíte, že ta „funkční strohost“ je vlastně neskutečně krásná a nechává vyniknout jednoduchým a čistým detailům, ale hlavně ušlechtilým materiálům. Těmi se to zde jenom hemží a Ludwig Mies van der Rohe věděl, jak s nimi smysluplně naložit.
Mimo virtuální prohlídky nabízíme také náš pohled
Obrovskou cenu vily mimoděk dokladuje i nevšední zájem o ni. Díky neskutečnému zájmu existuje už i online prohlídka, kdy návštěvník může virtuálně projít vilou Tugendhat. Pokud však chcete tuto památku navštívit naživo, můžete, nicméně musíte využít systému blokace vstupenky relativně dlouho dopředu. Takový je zájem a autobusy cizinců i tuzemských návštěvníků každý den jsou toho důkazem. Vila je opravdu mimořádně vytížená, je o ni obrovský zájem filmařů, naleznete zde velmi významné akce všeho druhu, ta vila prostě žije, i když se v ní nebydlí. Domnívám se, že to je skvělá zpráva. Protože postesknutí, že se zde od dob Tugendhatových vlastně nebydlelo, bere trochu za své.
Tak veliká gratulace ke krásnému třicátému výročí, kdy se vila otevřela lidem.
Použité podklady:
- Citáty – www.citaty.net
- Fotografie – Petr Brandejský
- Texty – Ing. arch. Petr Brandejský
