Příklady ze zahraničí v oblasti opětovného použití stavebních výrobků
Opětovné využívání stavebních materiálů má dlouhou historickou tradici sahající až do starověkého Říma, kde bylo zakotveno v zákonech prostřednictvím praxe spolia. Od té doby se situace změnila a dnes převládá lineární model nakládání s odpady. Tato prezentace se zaměřuje na kořeny opětovného využívání, jeho současnou složitou pozici a současné příklady ze zahraničí, kde se opětovné využití materiálů systematicky rozvíjí.
1. Úvod
Obr. 1 Plan Voisin
Počátky cirkulárních přístupů, jak je známe dnes, se překrývají s pochybnostmi o správném směřování vystavěného prostředí definovaného modernismem. Velkolepé vize, jako byl například Plan Voisin (1925) od architekta Le Corbusier, který měl za cíl zbourat historickou Paříž a vystavět na ni modernistické město, předpokládaly budoucnost, která se měla radikálně odtrhnout od minulosti. Realizaci těchto vizí měl umožnit technologický pokrok, který zjednodušil demolice a zlevnění materiálů. Chátrající stavby tak bylo možné relativně rychle nahradit novými. [1]
Přístupy založené na opětovném využívání toho, co už existuje, byly dříve však samozřejmou součástí architektonické praxe. Ze starověkého Říma pochází koncept spolia (z latinského spolium, tedy „kořist“), jímž se označují opětovně využité a rekontextualizované stavební prvky. Právě zde lze nalézt souvislost s dnešní praxí adaptivního reuse. [2] Ve starověku mělo znovupoužití stavebních prvků umožnit zrychlení výstavby a snížení nákladů. [3] Legislativní ukotvení spolie pak mělo za cíl omezit zbytečnou novou výstavbu, která vyčerpávala zdroje měst a měla za následek chátrání starých budov. Zákony ze 4. století dokládají, že demolice veřejných staveb byla v Římě zakázaná: budovy a jejich dílčí prvky utvářely kulturu a estetiku města a musely být zachovány. Tato praxe vedla v mnoha případech ke změně účelu jednotlivých komponentů, tedy k jejich zachování skrze přizpůsobení. [4]
Obr. 2 Spolia – Bosra v Sýrii
Obr. 3 Spolia – Konstantinův oblouk
2. Současné bariéry reuse
Současná evropská legislativa zabývající se zpracováním odpadu se vyjadřuje jasně. Směrnice evropského parlamentu a rady o odpadech (EU waste framework directive) na první příčku nakládání s odpady staví prevenci vytvoření odpadu před recyklaci. [5] Cílem cirkulární ekonomiky je totiž materiály udržet v primárním užití co nejdéle. V okamžiku, kdy stavba doslouží, je nejšetrnější způsob, jak s materiály naložit, jejich znovupoužití neboli reuse. Důvod vyšší hodnoty reuse vychází z předpokladu, že znovupoužití materiálů vyžaduje méně nově vložené energie než jejich recyklace. Byť s sebou nese znovupoužití mnoho překážek ve formě stabilní nabídky a poptávky použitých materiálů či stávajících legislativních bariér, představuje potenciální snížení zátěže stavebnictví na životní prostředí. Komplikací spojených s rozšířením reuse je však hned několik.
Recyklace je dnes bezpečnějším a jednodušším způsobem nakládání s odpady než reuse. Vybourané konstrukční prvky kvůli neznámému složení a nejistým technickým schopnostem ztrácejí s vybouráním certifikaci. Pokud je záměrem materiál použít k původnímu či novému účelu, je třeba ověřit, že materiál neohrožuje životní prostředí a zdraví. Aby mohly takové materiály obstát v nové výstavbě, mohou být podmínkou pro splnění bezpečnostních a technických požadavků provedené testy na obsah nebezpečných látek či testy ověřující mechanickou odolnost, únosnost a stabilitu. Např. pevnost materiálu probíhá formou destruktivních testů. Z toho vyplývá, že materiál je častěji využit k jinému účelu než původnímu, proto aby nemusel destruktivní testy podstupovat. Účel vybouraných materiálů je tedy nutné posuzovat případ od případu, s čímž se zvyšuje časová i finanční náročnost selektivní demolice.
3. Zahraniční příklady dobré praxe
Současné tendence v architektuře směřují k oživení reuse kvůli nižšímu dopadu na klima a zároveň kvůli jeho přínosu v zachování kulturní hodnoty materiálů. Počátky vědomé evropské praxe pracující se znovu používáním stavebních materiálů a komponentů lze datovat do počátku 21. století. Díky dlouhodobé práci studií Rotor, BC architects, Bellastock, B+ či Vandkunsten se reuse dostává pozornosti, která vede i k systémovým změnám.
Obr. 4 Ukázka studia Rotor DC
Belgické studio Rotor, založené v roce 2005, ve své praxi své uplatňuje principy reuse. Rotor zprostředkovává demontáž a následný prodej starých stavebních materiálů. Na jejich praxi je patrné, že v reuse spatřují nejen ekologickou, ale i kulturní hodnotu. Mimo klasické cihly nebo dřevo nabízejí i cenné architektonické prvky ze 60. a 70. let minulého století jako jsou kliky, svítidla nebo dveře. Napříč Evropou jsou stavby z tohoto období bourány kvůli zpochybňování jejich architektonického významu. Rotor záchranou těchto prvků poukazuje na kulturní hodnotu těchto staveb, která může přežívat dál skrze jejich rekontextualizaci.
Dalším zajímavým příkladem evropské praxe je BC architects & studies & materials. Architektonické studio založené v roce 2009 obohatila v roce 2018 divize BC materials, které se zabývá těžbou zeminy v urbánním území Bruselu. Z vytěžené zeminy vytváří nové stavební materiály a překlenují tak most mezi odpadem ze staveniště a novým produktem. S tímto produktem ve své architektonické praxi pak sami pracují.
O aktuálních architektonických tendencích svědčí Bienále architektury v Benátkách, na kterém mají možnost představit se projekty tematizující aktuální výzvy vystavěného prostředí. Na Bienále v roce 2025 výzvu v podobě zbytečného odpadu z demolic a rekonstrukcí tematizoval dánský pavilon. Studio Pihlmann architects z pavilonu vytvořilo hybridní prostor kvůli plánované rekonstrukci pavilonu. Prostor sloužil jako staveniště a současně jako materiálová laboratoř. Vystaveny byly stavební materiály a komponenty pocházející ze stavby. Materiály, které se obvykle považují za stavební odpad – úlomky, odřezky a vyřazené součásti, byly přetvořeny do architektonických prvků jako jsou rampy, lavičky, pódia a stoly. Pozornost nebyla zaměřena na novost materiálů, ale na jejich schopnost být funkční v nových kontextech.
Dánská výstava v Benátkách tematizovala již zmíněné překážky znovu používání stavebních materiálů. Vybourané materiály je totiž relativně složité využít k jejich původnímu účelu. Jak již bylo zmíněno, jejich originální znovu použití vyžaduje mechanické testování a ověření, že nejsou škodlivé pro zdraví. Zmíněná studia proto s materiály často pracují kreativně. Mění způsob užití materiálů proto, že staré materiály nesplňují současné statické nebo tepelně technické podmínky. Tato bariéra však neznamená, že materiály musí putovat na recyklaci. Zahraniční projekty dokládají, že téměř všechny stavební komponenty jako jsou dveře, okna, obklady jde v interiéru znovu použít. Stavební materiály jako cihly nebo dřevo mohou posloužit k výstavbě nenosných zdí anebo jako obklady, chodníky, mobiliář, tedy k sekundárnímu využití.
Nejenomže zmíněná architektonická studia ukazují, jak lze reuse v praxi vykonávat, část z nich stojí i za výzkumy zabývající se environmentální úsporou skrze reuse. Projekty jako Preuse (Rotor), CHARM – Circular Housing Asset Renovation & Management (Rotor, Bellastock) stojí na zkušenostech architektonických studií z praxe. Architektonické praxe zabývající se reuse tak principem bottom-up motivují změnu systému a legislativy ve stavitelství. Příklady z praxe dokazují, že využívání „odpadu“ je možné a smyslupné.
Obr. 5 Systém materiálového reuse
4. Závěr
Stavební průmysl utváří mnoho zúčastněných stran od architektů, projektantů, stavebních a demoličních firem, měst a státu, až po Evropskou unii. Jelikož je podle Waste framework reuse preferovaným způsobem nakládání s odpady, jak mohou zmíněné strany napomoci k jeho rozšíření? Na základě výše zmíněných zahraničních zkušeností lze pro zajištění většího rozšíření reuse navrhnout především lepší legislativní definice právního statusu vybouraného prvku. Například stavební komponenty jako dveře, okna a obklady by mohly mít stále status výrobku vhodného k využití ve stavbě. Stavební materiály, které musí projít testováním by mohly zůstat do ověření bezpečnosti ve statusu objektu se záměrem budoucího využití, aniž by ono využití bylo přesně definované.
Mimo legislativní změny mohou veškeří aktéři stavebního průmyslu participovat na rozšíření reuse jinak (viz obrázek 6). Důležitým aspektem funkčního koloběhu starých materiálů je primárně návaznost nabídky a poptávky. Za stálou nabídkou by měla stát města a demoliční firmy, které by plánované demolice uváděli do veřejného systému jako je tomu ve Francii. Problémem zůstává stálost poptávky, která stojí a padá s vůlí investorů reuse implementovat. Znovu se tak vracíme k nutným legislativním změnám, které by mohly nastavit cirkulární veřejné zakázky, jako to známe například z Holandska.
Obr. 6 Cirkulární stavebnictví – schéma
Cesta k cirkulárnímu stavebnictví vede od bottom-up snah architektů, projektantů a investorů po top-down principy, které mohou iniciovat města a stát skrze systémové změny. Nehledě na naši pozici v tomto uskupení, způsobů, jak na změně participovat, existuje pro všechny zúčastněné několik.
5. Poděkování
Tento příspěvek vznikl za podpory projektu Boosting the uptake of circular integrated solutions in construction value chains 101082068-2, HORIZONT EUROPE.
6. Literatura
- Jeff Byles, Rubble: Unearthing the History of Demolition (Broadway Books, 2006)
- Richard Brilliant a Dale Kinney, Reuse Value: Spolia and Appropriation in Art and Architecture from Constantine to Sherrie Levine (Routledge, 2011), https://www.routledge.com/Reuse-Value-Spolia-and-Appropriation-in-Art-and-Architecture-from-Constantine-to-Sherrie-Levine/Brilliant-Kinney/p/book/9781138246768.
- Joseph Alchermes, „Spolia in Roman Cities of the Late Empire: Legislative Rationales and Architectural Reuse“, Dumbarton Oaks Papers 48 (1994): 167–78, https://doi.org/10.2307/1291726.
- Alchermes, „Spolia in Roman Cities of the Late Empire“.
- European Parliament, Council. Directive 2008/98/EC of 19 November 2008 on waste and repealing certain Directives [Internet]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02008L0098-20251016
The reuse of building materials has a long historical tradition dating back to ancient practices in Rome, where it was anchored in legislation through the practice of spolia. Since then, the situation has changed, and today the linear model of waste management prevails. This presentation focuses on the roots of reuse, its current complex position, and contemporary examples from abroad where material reuse is being systematically developed.