Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Příčiny vlhnutí stavebních objektů

Článek shrnuje informace o konstrukčních úpravách chránících před atmosférickými srážkami, srážkovou vodou povrchovou, podzemní netlakovou vodou a podzemní tlakovou vodou.

Základní příčinou vlhnutí stavebních konstrukcí je jejich nedostatečná, nevhodná, poškozená nebo již dožilá ochrana konstrukce, tedy izolace proti vodě a vlhkosti.

Pro nalezení příčin a důvodů vlhnutí objektů a konstrukcí je nutné konstrukci analyzovat samostatně po jednotlivých částech a podle způsobu namáhání konstrukce.

Podle způsobu namáhání konstrukce

Před rozborem příčin vlhkostních poruch konstrukce (objektu) je nutné prozkoumat a stanovit způsoby namáhání objektu závisející na jeho poloze v terénu a zastavěném území a jeho expozici vůči světovým stranám a převládajícímu větru.


Obr.5: Schéma hydrofyzikálního namáhání pozemního objektu


Obr. 6: Schéma hydrofyzikálního namáhání zapuštěné konstrukce v propustném prostředí


Obr. 7: Schéma hydrofyzikálního namáhání zapuštěné konstrukce v nepropustném prostředí

VZTAHY HYDROFYZIKÁLNÍ EXPOZICE A DIMENZE POVLAKOVÝCH IZOLACÍ

Po určení způsobu namáhání je možné příčiny rozdělit do následujících kategorií:

Voda srážková - atmosférická

Jde o zabezpečení stavby před účinky vody ve formě deště, sněhu, ledu a kondenzaci vodní páry z venkovního vzduchu.

Současně je třeba dostatečně objekt i konstrukce chránit proti atmosférické vodě hnané, ať je to déšť či sníh nebo jejich extrémním projevům, jako je námraza. Srážky hnané větrem a námraza se vyskytují především v exponovaných a velmi exponovaných polohách - na návětrných stranách terénních nerovností a hor, obecně na místech s velkou rychlostí větru, vysokým obsahem atmosférických vodních srážek a poklesem teploty pod bod mrazu.

Konstrukční úpravy chránící před účinky atmosférických srážek

Jako příklad konstrukční ochrany objektu mohou sloužit konstrukční úpravy tradičních horských staveb, u kterých bývají návětrné stěny kryty stejně pečlivě jako střešní plášť (dřevenými nebo asfaltovými šindeli, plechovými nebo vláknocementovými šablonami aj.), tvar a provedení střechy je navrženo v závislosti na směru převládajícího větru. Střešní konstrukce mívají významné přesahy (v alpských zemích není neobvyklá velikost přesahů střešní konstrukce přes obrys nosné svislé konstrukce 200 i více cm - střešní konstrukce jsou podpírány speciální úpravou nosných prvků - konzolami nebo šikmým podepřením). Velké přesahy střešních konstrukcí zabezpečují i odvod odkapávající a odtékající srážkové vody z dosahu základových konstrukcí, protože okapy se u těchto konstrukcí pro extrémní zatížení sněhem a ledem nepoužívají. Voda volně odtéká z okapní hrany a díky velikosti přesahu odstřikující voda po dopadu na terén nedosáhne na svislé ani základové konstrukce. Terén pod okrajem střechy je většinou zpevněn dlážděním přírodním kamenem a spádován důsledně od objektu. To zaručuje stabilitu a únosnost základové spáry. Konstrukce v kontaktu s terénem ohrožené vzlínající vlhkostí jsou většinou založeny na kamenných podkladech nebo kamenných pásech vystupujících nad terén a podlaha přízemí bývá roštová (podsklepení objektů v horských oblastech ve větší míře není obvyklé pro vysoko vystupující skalní podklad).

Voda srážková povrchová

Jde o ochranu objektu před účinky vody na povrchu terénu. Pro ochranu materiálů i objektu před vlhnutím je nutné odvádět atmosférickou srážkovou vodu od objektu, ať jde o vodu přitékající k objektu po svažitém terénu nebo vodu ze střech a okapových systémů.

Současně je třeba dostatečně objekt i konstrukce chránit proti vodě odstřikující po odrazu při dopadu na zem, nejjednodušeji přesahem okapního okraje střešní konstrukce nebo jinou konstrukcí chránící proti klimatickým vlivům (markýzy, přístřešky apod.). Svislé plochy, které není možné ochránit přesahem, se upravují vhodným provedením soklu, většinou jednoúčelovými, soklovými fasádními hmotami. V ostatních částech budov mimo sokl (částí fasád nad římsami nebo střešními plochami, které přiléhají ke svislé konstrukci pod úhlem menším než cca 30°-40°) je vhodné chránit povrch hydrofobizací do výšky min. 300 mm.


Obr. 8: Fasáda poškozená odstřikem z římsy

Zemní vlhkost

Zemní vlhkost je základní a nejjednodušší hydrofyzikální namáhání spodní stavby, které je způsobené proměnlivým obsahem vlhkosti nebo krátkodobě i netlakové vody v porézním okolí stavby. Obecně lze konstatovat, že každé okolí spodní stavby objektu je porézní, protože i ve skalním podloží (ale např. i v "zásypových" betonech) se vyskytují póry a porézní, potencionálně vodonosné, výplně poruch, prasklin a trhlin.

Izolace proti zemní vlhkosti je nejjednodušší formou ochrany spodní stavby proti nepříznivým účinkům vody a vlhkosti a podle platné ČSN 73 0606 je možné vystačit s jednovrstvou hydroizolací z asfaltového pásu typu S (natavitelný pás s krycí vrstvou asfaltu větší než 1 mm) nebo s fólií PVC-P tl. 1 mm (praxe však ukazuje, že fólie tl. 1 mm není dostatečně odolná vůči mechanickému poškození, které přinášejí následné práce na izolaci, především armování železobetonu). Fólii PVC-P proto doporučujeme tl. min. 1,2 mm.

V ČR se ochrana proti zemní vlhkosti často kombinuje s ochranou (izolací) proti vnikání radonu z podloží (pásy typu S s Al nosnou vložkou). Projekt stanoví stupeň rizika pronikání plynu z podloží a vlastnosti izolačních pásů nebo fólií by měly požadavek respektovat. Průkazem o vhodnosti je atest na pronikání radonu.

V této souvislosti je třeba uvést, že tradiční formou ochrany spodní stavby, resp. podlahy nejnižšího podlaží stavby proti vlhkosti (a event. i vodě) je forma kolové dřevěné stavby. Stavba (její konstrukce) je nesena kůly (koly) vetknutými do podloží stavby (zeminy) a podlahy jsou neseny roštem, pod kterým je volná vzduchová provětrávaná mezera.

Tento zcela spolehlivý způsob ochrany proti vzlínající vlhkosti je stále oblíbeným řešením izolace vlhkosti nejen v tropech, ale i u konstrukcí bungalovů, rodinných nízkopodlažních domů, zpravidla s dřevěnou nosnou konstrukcí (především v Severní Americe).

Voda podzemní netlaková působící na svislé stěny

Hydrofyzikální expozice ji definuje jako gravitační vodu prosakující horninovým prostředím kolem vertikálních stěn budov. Její provedení na stavbě je poměrně častým zdrojem poruch tehdy, pokud je podzemní netlaková voda zaměněna se zemní vlhkostí. To je při realizaci poměrně časté, příčinou jsou náklady na hydroizolace. Zhotovitel stavby, resp.dodavatel hydroizolace, ve snaze ušetřit náklady zamění jednotlivé typy izolačních pásů nebo fólií (výhradně těžší, odolnější za lehčí, méně odolné), které nejsou schopné vzdorovat zvýšenému namáhání podzemní vody. Netlaková voda se může vyskytovat i jako gravitační voda pronikající porézním okolím stavby a působící na horizontální a níže položené vertikální plochy.

Podle ČSN 73 0606 je pro tuto hydrofyzikální expozici postačující izolace provedená z 1x asfaltového pásu typu S nebo fólie PVC-P tl. 1,5 mm s kontrolovanými spoji. I zde dochází ke spojení hydroizolace s izolací proti pronikání plynu z podloží (radonu), a proto je třeba tam, kde projekt předepisuje ochranu proti radonu, použít na hydroizolaci výrobky s atestem na radon.

V ČR se ochrana proti zemní vlhkosti často kombinuje s ochranou (izolací) proti vnikání radonu z podloží (pásy typu S s Al nosnou vložkou), viz kapitola2.

Voda podzemní netlaková působící na horizontální a přilehlé níže umístěné vertikální plochy

Doporučení ČSN 73 0606 je pro tuto hydrofyzikální expozici hydroizolace provedená ze 2 asfaltových pásů typu S nebo fólie PVC-P tl. 1,5 mm s kontrolovanými spoji. Opět zde dochází ke spojení funkce hydroizolační s izolací proti pronikání plynu z podloží (radonu), a proto je třeba tam, kde projekt předepisuje ochranu proti radonu, použít na hydroizolaci výrobky s atestem na radon.

Voda podzemní tlaková (namáhání tlakem do 0,02 MPa)

Jedná se o definované namáhání vodním sloupcem výšky do 2 m (většina spodních staveb splní toto kritérium). Mimo tohoto namáhání může vznikat i jako následek pronikání vody do nevhodných nebo nesprávně provedených zásypů objektu v nepropustných horninách nebo zásypů bez potřebných konstrukčních úprav (drenáže) anebo poruchami trubních (vodovodních, kanalizačních nebo drenážních) sítí.

Toto namáhání vyžaduje povlakové izolace ze 2 asfaltových pásů typu S nebo fólie PVC-P tl. min. 2,0 mm s kontrolovanými spoji (dvojitými kontrolovanými vakuově nebo jednoduchými kontrolovanými jiskrovou zkouškou) a konstrukci spodní stavby provedenou jako vodotěsnou. Praxe ukazuje, že se vyplatí investovat i do účinnější ochrany - viz dále odstavec o vodě podzemní tlakové nad 0,02 MPa.

Požadavek normy na současné provedení hydroizolací chráněné konstrukce jako vodotěsné koliduje s obecným trendem výstavby spodní stavby jako tzv. bílé vany (tedy konstrukce bez zvláštní hydroizolace, která využívá specifických vlastností lokálně těsněného železobetonu), protože ve své podstatě zpochybňuje cca 30letou zkušenost s jejich navrhováním a realizací, jak ji známe od nejbližších sousedů (německy mluvící země). Tento požadavek zvyšuje hydroizolační bezpečnost objektu, ale současně komplikuje, prodlužuje a prodražuje spodní stavbu.

Pokud dojde k odstranění zdrojů zamokření opravou trubní sítě, lze se poměrně jednoduše vypořádat i s poruchou. V opačném případě (např. neprovedená nebo nevhodně provedená drenáž) jsou nutné poměrně podstatné zásahy do objektu a jeho okolí nebo dodatečné těsnění prosakující konstrukce např. tlakovou injektáží.

Voda podzemní tlaková (namáhání tlakem nad 0,02 MPa)

Podzemní voda s tímto tlakem (s napjatou hladinou) je většinou velmi dobře identifikována již při průzkumu staveniště a otevírání stavební jámy, proniká do výkopů a má tendenci je zaplavovat. V tomto případě je nezbytné navrhnout trvalou a efektivní ochranu před jejími účinky. Současně je vhodné pokusit se o snížení HPV (hladiny podzemní vody a její napjatosti) např. systémem drenáží (pokud se nejedná o souvislou hladinu podzemní vody - tam je drenáž neúčinná) nebo studen. V krajních případech je nutné trvalé snížení HPV např. čerpáním z tzv. odlehčovacích vrtů. Izolační systém vyžaduje podle normy povlakové izolace ze 3 asfaltových pásů typu S nebo 2 fólií PVC-P tl.min. 2,0 a 1,5 mm s kontrolním a sanačním systémem (kontrolované spoje jsou samozřejmostí).

Při návrhu je nutné si uvědomit, že tyto dimenze izolačních systémů norma pokládá za minimální. Dále je nutné v návrhu i provádění zohlednit i možný chemismus vod v okolí objektu. V tomto případě je nutné se zaměřit na provedení dostatečně odolného systému, který je schopen vzdorovat namáhání vodou v ideálním případě po dobu celé životnosti stavby.

 
 
Reklama