Pokládka podlah na anhydritové potěry – 3. díl: dřevěné podlahy

Přečtěte si také Pokládka podlah na anhydritové potěry – 1. díl Přečíst článek

Přečtěte si také Pokládka podlah na anhydritové potěry – 2. díl: vinyl Přečíst článek

Kvalita podkladu

Jako u pokládky všech typů podlahových krytin, i u dřevěných významnou roli na výslednou kvalitu podlahy hraje kvalita samotného podkladu, jeho řádná připravenost. Proto je nutností zkontrolovat, zda podklad má všechny potřebné parametry pro pokládku a následný bezproblémový provoz krytiny. Podklad, respektive jeho kvalita, je součástí podlahové plochy, která sice není po pokládce viditelná, přesto má rozhodující vliv na vlastnosti, vzhled a životnost položené podlahy. Podcenění kontroly podkladu bývá v praxi až 90%  příčinou reklamací podlah (a to nejen dřevěných).

Kvalitně provedený kalcium-sulfátový podklad nevylučuje pokládku dřevěných podlah, a to nejen pokládku plovoucím způsobem, ale ani celoplošným přilepením. Jistota je jistota, proto se pusťme do kontroly podkladu.

Krok první – pevnost

Dřevo je materiálem s hydroskopickými vlastnostmi, tzn. že neustále dorovnává svou vlhkost s vlhkostí okolního prostředí. Nejen s vlhkostí samotného podkladu, o které si povíme níže, ale i s vlhkostí vzduchu v objektu. Absorpce vlhkosti (tedy nabrání vlhkosti) či naopak desorpce (zjednodušeně vysychání dřeva) vede k jeho tvarovým změnám. Tvarové změny u dřevěných podlah jsou tak přirozenou vlastností tohoto typu podlahovin. K jejich omezení přistoupili výrobci v minulosti ke konstrukci vrstvených podlah, ať už dvouvrstvých či třívrstvých. Přestože vrstvené konstrukce jsou tvarově stabilnější, než je tomu u masivních podlah, stále se jedná o podlahy dřevěné, tedy o podlahy neustále (v průběhu celého svého životního cyklu) „pracující“ = vlivem zvýšené vlhkosti dochází k roztažení lamel, vlivem snížené vlhkosti naopak k jejich smrštění.

Sádrový podklad, lepidlové lůžko, dřevěná podlaha

Tyto procesy jsou samozřejmě všeobecně známé a z jejich důvodu je nezbytné ponechání dostatečné dilatační mezery mezi krytinou a pevnými předměty (např. obvodovými zdmi). Současně však vysvětlují i požadavky na pevnosti podkladní vrstvy, která musí „ustát“ tyto tvarové změny dřeva při lepeném způsobu pokládky. Právě „ustání“ těchto změn přináší i jeden (z mnoha) benefitů celoplošně přilepené dřevěné krytiny – podstatně menší dilatační mezery po obvodu krytiny v porovnání s krytinou položenou plovoucím způsobem.

Výkyvy klimatických podmínek mohou být dost značné a náhlé. V letních měsících vlhkost vzduchu dosahuje, v našich končinách, svého maxima – zvláště v období bouřek. Naopak zimní období přináší suchý vzduch, který i v kombinaci např. s podlahovým topením dřevo vysouší. Z těchto příčin je tak nezbytné, aby pevnost podkladu v tahu dosahovala minimálně 1,0 MPa.

V praxi se setkávám s tím, že podlaháři (velmi) často celoplošně lepí dřevěné podlahy (a to i masivní) na podklady s podstatně nižšími hodnotami pevnosti v tahu. Vždy pak slýchám, že i pevnost 0,7–0,8 MPa je dostatečná a praxí odzkoušená… Tento argument však neobstojí při případné reklamaci krytiny z důvodu jejího odtržení od pokladu. Ano, zvláště použití elastického lepidla může pomoci v podobných případech, ale není možné na to spoléhat, a to i z důvodu, že ne vždy je možné udržet v objektu pro dřevo ideální podmínky, tedy vzdušnou vlhkost v hranicích 40–60 %.

Vlhkost, vlhkost, vlhkost!

V prvním díle jsme si uvedli, že pro většinu typů podlahových krytin si stačí pamatovat údaj 0,5 % CM u anhydritů bez systémů podlahového topení a 0,3 % CM u vytápěných podkladů. Dřevěné podlahy se řadí mezi tyto typy krytin. Požadavek 0,5 % CM (respektive 0,3 % CM) je shodně uveden v ČSN a návodech všech výrobců dřevěných podlahovin, které jsou běžně nabízeny v ČR. Pochopitelně za předpokladu, že by se vyskytl výrobce požadující jiné (nižší) hodnoty, platí požadavek výrobce.

CM sonda anhydrit

CM 100g anhydrit

Žádná norma nerozlišuje požadavek na zbytkovou vlhkost podkladu v závislosti na způsobu pokládky. A během své praxe jsem se nesetkal s podobným rozlišením ani v návodech na instalaci od žádného výrobce – ve všech jsou uváděny jen výše popsané hodnoty. Z logiky věci je zřejmé, že instalace plovoucím způsobem, a tedy užitím parotěsné folie, by měla přinést možnost minimálně o něco větší tolerance – technologické postupy výrobce ani normy však toto nepřipouští a nelze na to tedy spoléhat. Naopak, neexistence tolerance vyšších hodnot zbytkové vlhkosti podkladu při pokládce krytiny v kombinaci s parotěsnou folií sama o osobě upozorňuje na nutnost dodržení předepsaných hodnot, zvláště při pokládce celoplošným přilepením.

Dřevěná 3vrstvá podlaha přilepená na vlhkém podkladu

Delaminace (oddělení nášlapné vrstvy) 3vrstvé dřevěné podlahy

Protože sádrové podklady se využívají hlavně v kombinaci s podlahovým topením, bývá důležitá požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti 0,3 % CM. Provedení měření zbytkové vlhkosti je povinností podlaháře a toto měření by mělo být provedeno pomocí CM přístroje. Dotykové měřáky nemají dostatečnou přesnost, respektive jejich dosah obvykle nepokrývá celkovou tloušťku potěru a současně může být jimi naměřená hodnota zkreslena právě přítomností podlahového topení. Jejich užití je tak jen na orientační bázi. Provedení CM sondy na pokladech s podlahovým topením musí být provedeno na označeném místě – tedy místě, ve kterém se nenachází součásti systému podlahového topení. Označení takového místa je naopak povinností realizátora podkladu.

Pokud anhydritový podklad není řádně vyschlý, není možné dřevěnou (ale ani žádnou jinou) podlahu pokládat. Na rozdíl od cementových potěrů, u sádrových nelze provést uzavření vlhkosti v podkladu. Jedinou průchozí cestou tak zůstává trpělivost investora i podlaháře.

Nadměrná vlhkost v podkladu je nejčastější příčinou poškození dřevěných podlah. Navíc tato poškození bývají obvykle fatálního charakteru. Proto by tato kontrola měla být opravdu důsledná.

Stěrkovat či nestěrkovat?

U vinylových podlah jsme si uvedli, že jejich lepení na sádrové podklady je možné jen v případě provedení samonivelační stěrky. Tedy není možné lepit vinyly přímo na anhydrit. A co dřevo? U dřeva je situace odlišná. Je-li podklad dostatečně pevný a rovný, s výběrem vhodného typu lepidla je možné dřevěné podlahy instalovat přímo na podklad, bez předchozího vylití nivelační stěrky.

Přestože anhydritové potěry by měly být ze své podstaty rovné, a tedy svou maximální odchylkou od rovinnosti připravené pro pokládku, ne vždy tomu tak je. ČSN stanovuje pro dřevěné podklady požadavek na maximální odchylku rovinnosti o hodnotě ±2 mm na délce 2 m. U podlahových krytin pocházejících ze zahraničí se může tento požadavek výrazně lišit (dle specifik národních norem) – např. u německých produktů bývá požadavek na odchylku 3 mm na délce 1 m, u švédských 3 mm na délce 2 m. ČSN se tímto požadavkem pasuje mezi nejpřísnější normy a tak, není-li si podlahář jistý, jaký je požadavek u jím instalované krytiny, splněním podmínky ±2 mm na délce 2 m nic neriskuje.

Závěr

Přes, mnohdy oprávněně, negativní hodnocení anhydritových podkladů podlahářskou veřejností není nutné vyhýbat se realizacím krytin na „sádru“ a dokonce ani krytinám dřevěným celoplošně lepeným. Každý materiál má svá „pro“ a „proti“ a ani anhydrity nejsou výjimkou. Pokud provedete kontrolu a případnou nápravu řádně, není se čeho bát. Pokud ovšem parametry podkladu nejsou vhodné pro pokládku dřevěných podlah a nedojde ke změně typu krytiny (či způsobu pokládky), rizika vzniku vad na krytině jsou značná. Otázka pak nezní „jestli?“ (se vady projeví), ale „kdy?“.