Dřevěná okna

V dřívějších dobách bylo dřevo prakticky jediným materiálem používaným pro výrobu otvorových výplní. Nejprve se vyráběla okna jednoduchá s jednoduchou skleněnou výplní. Poté se zaváděla výroba různých druhů oken dvojitých, často nazývaných okna špaletová nebo také kastlíková. Jde v podstatě o dvě jednoduchá okna spojená v jeden celek dřevěným ostěním, tzv. špaletou, případně jsou osazena dvě samostatná jednoduchá okna vně a uvnitř zdi. Tato okna mají proti jednoduchým podstatně lepší tepelně- i zvukově izolační vlastnosti. V další fázi následovalo používání oken zdvojených. Ta se skládají ze dvou samostatných, k sobě sešroubovaných křídel, jež jsou umístěna do společného okenního rámu. Tato okna jsou známá z panelových domů jako kyvná nebo otočná, mohou však být i otevíravá nebo sklápěcí.

Používání zdvojených oken se rozšířilo v období po 2. světové válce, především z důvodu nutnosti unifikace typů. To umožnilo snížení nákladů na výrobu i montáž do stavby při současném podstatném zvýšení výrobní kapacity. Přitom fyzikální vlastnosti byly s ohledem na tehdejší požadavky postačující. Problém byl v postupně narůstajícím rozsahu celkově nízké kvality výroby a použitého dřevěného materiálu, což zapříčinilo pozdější špatnou funkčnost těchto výrobků ve stavebním díle. Na všechna výše vyjmenovaná okna a dveře se používalo masivní, tzv. rostlé dřevo. Aby se předešlo negativním účinkům plynoucím z přirozených vlastností dřeva (objemová a tvarová nestabilita, která je tím větší, čím masivnější je konkrétní profil), bylo nutné ponechat řezivo určené k výrobě oken a dveří přirozeným způsobem vyschnout. Čím silnější byl vstupní materiál, tím delší byla doba nutná k vyschnutí nařezaného dřeva. U fošen používaných k výrobě oken šlo o časový úsek od čtyř let výše podle podmínek uložení dřeva a povětrnostních vlivů. Vlhkost takto přirozeně vysušeného dřeva se pohybuje kolem 12–14 %. Pro objemy vyráběných oken ještě v meziválečném období tento způsob přípravy dřeva postačoval.

Problém nastal při přechodu na sériovou výrobu v poválečném období. Začalo se přecházet k urychlenému průmyslovému vysušování nařezaného dřeva. Zde však nastal problém: urychlený proces odstraňování přirozené vlhkosti dřeva nemohl plně nahradit proces přirozený, neboť struktura dřeva se během zkrácené sušicí doby plně nepřizpůsobila novým podmínkám a ve vysušeném dřevě následně vznikla různá vnitřní napětí. Důsledkem takového postupu je, že při vystavení takto vysušeného dřeva povětrnostním vlivům dochází k opětovnému absorbování části vzdušné vlhkosti do materiálové struktury a k okamžitým či zpožděným tvarovým deformacím. Jde o běžně známý jev vyskytující se u tzv. panelákových oken, která často nelze kvůli deformacím po otevření znovu zavřít. Tyto skutečnosti nevadily příliš v době, kdy na části stavebních konstrukcí nebyly kladeny takové požadavky, jaké jsou běžně uplatňovány v současnosti. V ČR jde o dobu řádově od konce 80. let minulého století a nároky se neustále zpřísňují. Aby bylo možné nové podmínky splnit, došlo k vývoji nových, výrazně masivnějších profilů oken a dveří se zcela odlišnou profilací rámů a křídel, než tomu bylo dříve. Pro výrobu z těchto profilů již vůbec nepřichází do úvahy použití masivního dřeva, protože z výše popsaných důvodů prakticky není možné zajistit jeho tvarovou stálost. Dnes je užití masivního profilu omezeno na výrobu replik oken původních, kde nelze připustit osazení oken moderního typu z důvodu požadavků památkové ochrany. Je však nutné zdůraznit, že takto vyrobená okna nemůžou z podstaty věci splnit úplně všechny platné normové požadavky, i když jejich funkčnost z hlediska praktického použití může být postačující.

V současné době je pro okna nutné používat zásadně profily slepené z jednotlivých dřevěných lamel nebo kombinaci lamel dřevěných a lamel z jiného materiálu s lepšími tepelněizolačními vlastnostmi. Použití lepených profilů zajišťuje při splnění všech dalších podmínek výroby, že rámy i křídla výrobků jsou stabilní a schopné bez pozdějších změn plnit požadované a deklarované vlastnosti.
Stejně jako u oken plastových přináší používání dřevěných oken mnohé výhody (1.2.1) a nevýhody (1.2.2).

1.2.1 Výhody dřevěných oken

• Velmi dobré tepelně technické vlastnosti plynoucí z přirozených fyzikálních vlastností dřeva.
• Při pobytu v místnosti jsou dřevěné otvorové výplně pro většinu lidí pocitově příjemnější.
• Při pravidelné údržbě zaručují dřevěná okna dlouhou životnost. Zde je odkázat na existenci funkčních dřevěných oken ve stavbách realizovaných ještě v 19. století. Vlastní dřevěný materiál oken bývá i dnes stále plně funkční, je nutné samozřejmě odhlédnout od často zanedbané údržby a již výše zmíněného problému nesplnění požadavků v současnosti platných normových požadavků.
• Bezkonkurenční variabilita provedení omezená pouze nástrojovým vybavením toho kterého výrobce. Profily lze v podstatě libovolně upravovat podle individuálních požadavků, samozřejmě je nutné zachovat základní statické parametry profilu tak, aby nebyla snížena jeho únosnost.
• Z toho plyne možnost zcela individuálního vzhledu oken a dveří, a tím i celé budovy; požadavky architektonické lze plnit takřka beze zbytku.
• Možnost různých úprav profilů vyzdvihuje do popředí schopnost výrobců dřevěných oken a dveří reagovat poměrně rychle na nové normové požadavky. Názorným příkladem je využití možnosti v podstatě bezproblémové úpravy hloubky zasklívací spáry vedoucí k eliminaci vzniku tepelného mostu v tomto místě. S mírnou nadsázkou je k tomu nutná pouhá výměna několika nožů v obráběcí sestavě fréz.
• Případná poškození povrchu, ať mechanická, nebo vzniklá vlivem účinku chemikálií, je možné poměrně jednoduše opravovat.
• Obnovou nátěru lze dosáhnout zcela nového vzhledu tak podstatné části obvodového pláště budovy, jakou okna představují. Aplikace nátěru je při použití dostupných materiálů a vybavení jednoduchá a rychlá.
• Do značné míry je možné opravovat i poškozený výrobek jako celek za použití běžných truhlářských postupů.
• Dřevěné otvorové výplně jsou vyrobeny z přírodního materiálu, i když je nutné říci, že obsahují lepidla spojující jednotlivé dřevěné lamely a nátěry, takže je nezbytné je likvidovat ve spalovnách.

1.2.2 Nevýhody dřevěných oken

• V zásadě výrazně vyšší pořizovací cena proti oknům plastovým (to ale většinou platí pouze ve srovnání s plasty v základním provedení v bílé barvě nebo jednostranném barevném provedení).
• Jakožto přírodní materiál reaguje dřevo především na zvýšenou vlhkost vzduchu. Problematická bývá zejména relativní vlhkost v interiéru dlouhodobě přesahující hodnotu cca 70 %. Termín dlouhodobě znamená časový úsek od několika dní déle. To se stává především při výstavbě budovy, kdy často dochází k poškození dřevěných oken. Přímým důvodem poškození však není vlastní působení zvýšené relativní vlhkosti vzduchu přesahující někdy i 90 %, ale vždy jde o neodbornou manipulaci s okny či dveřmi za těchto nepříznivých podmínek. To však nic nemění na tom, že k poškození dochází.
• Na rozdíl od oken plastových není prakticky možné ochránit povrch nových oken při expedici na stavbu a osazování do stavebního díla potažením ochrannou fólií, která by zabránila vzniku drobných poškození plynoucích z manipulace s výrobky.
• Dřevěná okna a dveře jsou též citlivé na ultrafialové spektrum slunečního záření, jež způsobuje stárnutí laku a jeho postupnou degradaci. Tento proces je ještě podporován současným působením ostatních povětrnostních podmínek, především větru a srážkové vlhkosti.
• Z předchozího bodu plyne nutnost obnovy povrchové úpravy oken a dveří z vnější strany, časový interval se pohybuje od 5 asi do 8 až 10 let podle intenzity působení nepříznivých povětrnostních vlivů.
• V případě, kdy se zanedbá údržba či oprava porušeného místa a do struktury dřeva může vnikat vlhkost, dochází k neodstranitelným změnám vzhledu dřeva (šířením tmavých skvrn) i ke zhoršení kvality dřeva jako takového. Optickou vadu lze odstranit pouze aplikací krycího nátěru na poškozená místa, kvalita dřeva takto zasaženého je trvale snížena stejně jako jeho další životnost.