Nahlédněte prezidentovi do hlavy

Největší prolézačka v Brně zvaná Prezidentská

Tomáš Garrigue Masaryk: „Život se nedá slovy dostatečně vyložit, jen žít.“

Zákazy jsou proto, aby se porušovaly

Fasáda Místodržitelského paláce

Jošt si Masaryka příliš nevšímá

Na Moravském náměstí je od minulého týdne vystavena socha prezidenta Masaryka. Je to neortodoxní projekce moderního pohledu na toto téma očima designéra, výtvarníka a pedagoga na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Maxima Velčovského. Je zakladatelem designového studia Qubus, často pracuje se sklem, porcelánem a pohybuje se na pomezí pop artu. Na škole vede obor, který je mu díky vlastní tvorbě velmi blízký, keramiku a porcelán.

Socha zde nestojí pouze jako užité umění v městském organizmu, ale vytváří zároveň upoutávku na výstavu ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity. Socha byla vystavena vloni na brněnském Výstavišti, při příležitosti Festivalu Re:publika a stých narozenin Československa.

Výstava setrvá na Moravském náměstí v Místodržitelském paláci do září, stejně jako socha.

Prezident Osvoboditel a výročí MUNI

Celé dílo je (darovaným) majetkem Moravské galerie a po ukončení společné „hlídky“ s markrabětem Joštem na Moravském náměstí, by mělo zůstat v Brně, nejlépe jako součást veřejného prostoru. Socha si velmi nepříjemně konkuruje s jezdeckou sochou markraběte Lucemburského. Takto diametrálně odlišná díla by se pravděpodobně neměla potkávat. Námět, řešení, filosofie i estetická stránka díla jsou od sebe na hony vzdálené. A co horší, na hony vzdálená je i jejich dějinná role stran naší zemičky.

Směr ulice Česká

Spodní pohled

Detailnější pohled

Jošt Moravský taky Lucemburský byl obratný a významný politik, toužící po majetku a moci. Neváhal proto osnovat intriky, měnit své názory i strany. Citelně zasahoval do vlády bratrance, krále Václava IV., neváhal se spojit proti němu s jeho bratrem Zikmundem. Toho má náš národ dějinně obzvláště v lásce. Následně s Panskou jednotou vedl revoltu proti svému vlastnímu králi. Posléze se vzepřel i Zikmundovi a postavil se opět na stranu Václava IV. Možná udělal mnohé pro naši zemi, ale hlavně pro sebe. Kladným hrdinou bych ho zrovna nenazýval. No, a vedle něho stojí výsostný demokrat, zásadový člověk, pedagog, politik, charakterní státník, který se zasloužil maximální měrou o vytvoření našeho státu. Položme si otázku. Jak tahle konfrontace může dopadnout? Žít ve stejné době, asi by se nemuseli.

Místo pro sochu Masaryka bylo určeno památkáři v poměrně velké vzdálenosti od budovy Místodržitelského paláce pravděpodobně proto, aby na prezidenta Osvoboditele nepadala omítka z otřesné fasády paláce.

TGM

Detail díla

Pohled do mysli TGM

Prolézačky, které nejsou na prolézání

Socha je vytvořena z ohýbaných segmentů červených ocelových trubek. Je vysoká čtyři metry a podle slov autora je parafrází na virtuální drátěný počítačový model a prolézačku, která byla (možná ještě je) součástí mnoha dětských hřišť, oblíbené zeměkoule. Někteří lidé vidí celou hříčku jako možnost ke vstupu do osobnosti našeho prvního prezidenta, do jeho hlavy a snad i myšlení. Velmi odvážná úvaha. Zní to atraktivně, nicméně vstupem do osobnosti prezidenta Masaryka se možná leckdo zamyslí, ale bytostného demokrata z něho tento přístup neudělá. Zkuste spát na skriptech, ty teze zdaleka nemají takovou prostupnost, aby spáče ovlivnily. Jako hříčka dobré, ale hlupáka pravděpodobně neosvítí. I ta myšlenka prolézačky se trochu minula s výsledkem. Cedulka instalace nese vzletné myšlenky, že prolézačkou ožije veřejný prostor a ikonický prezident není nedotknutelný artefakt. Myšlenka správná, již jsem ji vychvaloval u instalací Smečky dravců, Hejna ptáků od Michala Gabriela, který je rád, když jeho dílo žije i dotyky a objetím, hlazením i třeba lezením. Je to dozajista i reakce odporu proti dřívější nadbytečné nedotknutelnosti některých děl ve veřejném prostoru. Hmat je přece taky jeden ze způsobů identifikace, poznání, objevení, pochopení a sblížení. Potud skvělé. Nicméně spoje působí subtilně, křehce a město usoudilo, že vstupovat do hlav velikánů je nevhodné, možná i nebezpečné. Proto cedulku s krásnými myšlenkami o „Soše prolézačce“ vyvrací vedlejší tabulka, která jasně zakazuje vstup i lezení na exponát. Tudíž jsem se smířil s tím, že opět někdo něco míní a život mění.

Konfrontace

Tatíček Masaryk

Detail díla

Cedulky, které si trochu protiřečí

Výstava samotná má zajímavý nosný prvek, který poukazuje na úžasnou stoletou historii MUNI. Je jím pomyslná knihovna, kdy kterýkoliv absolvent může popsat čistý hřbet názvem své diplomové práce. Je to jakýsi artefakt, synonymum skvělé práce Univerzity a všech těch, kteří s ní měli co do činění. Pohled do hlavy velikána vám tedy umožním alespoň objektivem fotoaparátu. Pokud na vás myšlenky stran demokracie, První republiky, paralela mezi tehdy a teď, nedolehnou, nezoufejte. Tohle je taková neotřelá hříčka, která někoho nezaujme, někoho odradí, třeba i naštve a urazí, jiného potěší. Ale…

Hledejte vždy to dobré

Nic to však nemění na dalším rozměru celého díla, že je prostě tady, je zde s námi a pro nás. A to v jakékoliv podobě. Ne vždy měl náš národ a první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, familiérně národem zvaný TGM, to štěstí. Hovořím zde o svobodě, kterou je třeba chránit, vážit si jí a hýčkat.

Použité zdroje:

• Fotografie – autor
• Citáty - http://www.citaty.net