Problémy spojené s určením typu výrobků podle EN 14388:2005

Úvod

Protihlukové clony jsou posuzovány podle zrušené, avšak stále harmonizované normy EN 14388:2005 [1]. Tato norma stanovuje funkční požadavky a metody k hodnocení zařízení pro snížení hluku silničního provozu. Norma zahrnuje primární akustické vlastnosti a pokrývá výrobky používané pro snížení hluku silničního provozu vyrobené z jakýchkoliv materiálů. Pro používání této normy jsou nezbytné navazující zkušební normy, přičemž u datovaných odkazů platí, že musejí být použita pouze citovaná vydání zkušebních norem. Mezi citované a současně datované normy patří EN 1793-2:1997 [2]. Skutečnost, že po pěti letech od vydání nebyla harmonizována nová verze normy EN 14388:2015 [3] přináší při určení typu výrobku notifikovanou zkušební laboratoří velké problémy, jelikož notifikované osoby de iure musejí postupovat pouze podle verze normy, která je zveřejněna v Úředním věstníku EU, což znamená pouze podle harmonizované normy EN 14388:2005 [1], přestože je norma neplatná a odkazuje na neplatné zastaralé zkušební normy.

Porovnání platných zkušebních norem a datovaných verzí zkušebních norem citovaných v EN 14388:2005 [1]

Pokud porovnáme aktuálně platnou zkušební normu EN 1793-2:2018 [4] s neplatnou verzí EN 1793-2:1997 [2], kterou musejí notifikované osoby používat při určování typu výrobku, zjistíme, že EN 1793-2:1997 [2] je univerzální z hlediska použití clony v místech s dozvukem či v místech bez dozvuku, že používá se informativní kategorie a neřeší nejistoty měření (viz tab. 1). Platná norma EN 1793-2:2018 [4] specifikuje zkušební metody pro stanovení vzduchové zvukové neprůzvučnosti clon, určených k použití v místech s dozvukem, například v tunelech, hlubokých zářezech nebo na protihlukových tubusech. Většina clon je výrobci zamýšlena pro instalaci v místech bez dozvuku (dlouhé clony na dálnicích apod.). Za současného stavu poznání je zkušební metoda podle EN 1793-2:1997 [2] a EN 1793-2:2018 [4] vhodná pouze pro speciální aplikace, např. pro clony v tunelech a pro tubusy či clony v hlubokých zářezech. Použití norem EN 1793-2:1997 [2] a EN 1793-2:2018 [4] pro hodnocení clon navržených pro místa bez dozvuku je nevhodné. Ve většině případů je pro hodnocení zvukové izolace clon vhodná norma EN 1793-6:2018 [5], která je naopak určená ke zkoušení akustických vlastností clon se zamýšleným použitím v místech bez dozvuku, tj. pro instalaci na 90 % dálnic a silnic.

Norma EN 14388:2015 [3] nepatří mezi aktuální priority projektu CPR Acquis, a proto můžeme jen odhadovat, kdy k harmonizaci dojde. Optimismus není ovšem na místě, protože harmonizace může nastat až za několik let a do té doby se budou potřeby výrobců čím dál více vzdalovat od neplatné harmonizované EN 14388:2005 [1]. Značné problémy existují již nyní, přestože od zveřejnění EN 1793-2:2018 [4] v srpnu 2018, resp. od zveřejnění národních verzí (např. v České republice byla norma [4] do soustavy českých národních norem přijata až v roce 2019) musejí být výsledky DL_R doprovázeny povinnou deklarací nejistoty měření, což znamená, že informativní kategorie B nemůže být nadále používána, jinak nastává velký zmatek. Níže je uveden velmi odlišný způsob uvádění vzduchové neprůzvučnosti DL_R :

EN 1793-2:1997 [2]

DL_R = 25 dB / informativní kategorie B3

S využitím EN 1793-2:1997 provede notifikovaná osoba určení typu výrobku a naivním způsobem uvede výsledek bez nejistoty měření.

EN 1793-2:2018 [4]

DL_R = 24,8 dB ± 3,0 dB s 95% oboustrannou spolehlivostí

Konzervativní odhad 95% úrovně spolehlivosti jednočíselného hodnocení činí:

– pro „clonu jako celek“, DL_R (21,8; 27,8) dB;

EN 1793-2:2018 [4] s využitím přílohy D normy ISO 12999-1:2020 (tabulka D.1)

DL_R = 24,8 dB ± 4,8 dB s 95% oboustrannou spolehlivostí (horní mez směrodatné odchylky).

Konzervativní odhad 95% úrovně spolehlivosti jednočíselného hodnocení pro horní mez směrodatné odchylky jednočíselných hodnot činí:

– pro „clonu jako celek“, DL_R (20,0; 29,6) dB.

Výrobek nelze jednoznačně kategorizovat, neboť v úvahu připadá současně informativní kategorie B2 i B3. Zrušení informativních kategorií B v EN 1793-2:2018 [4] je logické, protože při povinném uvádění nejistot již nelze používat informativní kategorie. Doplňující výklad uvádí CEN/TR 16961:2018 [22] – má se použít tabelární standardní nejistota σ_R, pokud neexistují údaje o nejistotě pro konkrétní typ výrobku, např. z mezilaboratorního porovnání pro zkoušený typ výrobku.

Vzhledem k tomu, že DL_R je definované jako R_w + C_{tr,100–5000}, je vhodné analyzovat, jak vysoká je standardní nejistota DL_R = R_w + C_{tr,100–5000}. Při určení standardní nejistoty musíme vzít v úvahu dvě zásadní skutečnosti:

1. Clony jsou většinou vysoce pohltivé (α_w ≥ 0,90 resp. DL_α,NRD ≥ 10 dB), přičemž jsou při použití EN 1793-2:1997 [2] měřeny podle ISO 140-3:1995 [11] nebo v případě EN 1793-2:1997 [2] podle řady ISO 10140 [7], [8] a [9]. Všechny tyto normy jsou primárně navržené pro měření konstrukcí instalovaných v budovách a uvádějí, že doba dozvuku v místnostech při běžných podmínkách zkoušky (se zanedbatelnou pohltivostí zkoušeného prvku) nemá být ani příliš dlouhá ani krátká (1 až 2 sekundy na všech frekvencích) a současně se považuje za vhodný objem zkušebních místností 50 až 60 m³. Pokud instalujeme vzorek 10 až 12 m² – jednostranně či oboustranně vysoce pohltivou clonu mezi zkušební místnosti s uvedeným objemem, pak není možné splnit kritérium, že doba dozvuku nemá být příliš dlouhá ani příliš krátká. Za těchto podmínek se s dobou dozvuku dostáváme až k 0,5 s, a tak měříme za tzv. neběžných podmínek. Difuzivita je v jedné či dokonce v obou místnostech nižší, proto je opakovatelnost a reprodukovatelnost měření, resp. nejistota měření vyšší než při běžných podmínkách zkoušky.
2. Některé typy lehkých clon mají konstrukci podobnou lehkým dvojitým příčkám ve smyslu přílohy A normy EN ISO 10140-1:2016 [7], přičemž příloha A této normy se vztahuje pouze na lehké dvojité příčky z deskových materiálů. Neprůzvučnost některých typů clon může být významně ovlivněna způsobem montáže ve zkušebním otvoru laboratoře. Mezi důležité parametry instalace patří hloubka ostění a pozice clony vzhledem k akustickému přerušení ve zkušebním otvoru, přičemž konkrétní způsoby montáže vedou k vyšším či nižším hodnotám neprůzvučnosti. Pro clony jsou montážní podmínky uvedeny v EN 1793-1:1997 [2] a EN 1793-1:2018 [4]. Jsou ovšem formulovány velmi obecně za pomoci jednoduchého obrázku a několika vět, což je velmi odlišné ve srovnání např. s EN 16703:2015 [14], kde jsou detailně popsány způsoby instalace vzorku v laboratoři a v čl. 4.3.3 [14] je opět zmíněna důležitost difuzivity. V článku 4.2.2.3 [14] je též uvedeno, že žádný zvukově pohltivý materiál nemá být umístěn v blízkosti (méně než 1 m) obvodu příčky. Pokud bychom se podobný požadavek pokusili aplikovat na vysoce zvukově pohltivou clonu, nebude to možné, protože taková clona je ze své podstaty vysoce zvukově pohltivá. V dosud realizovaných mezilaboratorních porovnáních na jiných typech výrobků bylo prokázáno, že pokud není k dispozici jednotný způsob instalace konkrétního typu výrobku v laboratoři, je reprodukovatelnost výsledků vyšší, což generuje vyšší standardní nejistoty σ_R. Práce Demaneta a kol. [15] uvádí, že normy řady ISO 10140 umožňují použití laboratoří s velmi odlišným designem. Dále [15] uvádí, že v Evropě se vyskytují měřící komory s objemem od 50 do 135 m³. Rozdíly mezi laboratořemi mají mnoho stupňů volnosti, a tak má většina laboratoří zcela jedinečný design. Podle [15] byla difuzivita identifikována jako jasné místo pro zlepšení, protože objem je ve skutečnosti pouze jedním z parametrů, které se podílejí na difuzním zvukovém poli v laboratořích.

Výpočet pravděpodobnosti výsledků pro EN 1793-2:1997 metodou Monte Carlo (MMC) s využitím reprodukovatelnosti v příloze A.2 normy ISO 140-2:1993

MMC je velmi jednoduchý numerický algoritmus, ke kterému je potřeba vhodný program s kvalitním generátorem čísel. Za pomoci MMC lze numericky vyčíslit i nejistoty, které nejsou řešitelné analyticky. V příkladu je řešena nejistota při měření zvukové izolace DL_R podle EN 1793-2:1997 [2] s využitím ISO 140-2:1991 [13], která je s EN 1793-2:1997 [2] kompatibilní. Je uvažován vzorek s „pravou“ hodnotou DL_R = 24,5 dB, tj. na hranici zrušených informativních kategorií B2 a B3. Byla vygenerována pseudonáhodná čísla na středních kmitočtech 100 až 5 000 Hz. Současně byl použit logaritmický vzorec pro výpočet DL_R uvedený v EN 1793-2:1997 [2]. Počet opakování byl zvolen N = 1 000. Rozdělení výsledků DL_R je na histogramu vygenerovaných náhodných čísel.

Graf 1 MMC histogram výsledků DL_R pro clonu s pravou hodnotou DL_R = 24,5 (25 dB)

V tomto smyslu mohlo být používání informativních kategorií B v praxi problematické od začátku platnosti EN 1793-2:1997 [2]. Graf č. 1 s využitím MMC vychází z dat uvedených v ISO 140-2:1991, kde je z dnešního pohledu reprodukovatelnost určena ze 40 let starých mezilaboratorních zkoušek, z nichž většina byla prováděna ve specificky malém otvoru na sklech s plochou do 2 m², tedy na poměrně jednoduchých a plošně malých vzorcích, které se postupně změřili v jednotlivých laboratořích.

Ve smyslu tab. 3 existují dvě rizikové oblasti naměřených hodnot vzduchové neprůzvučnosti DL_R. První rizikovou oblastí je rozhraní informativních kategorií B1 a B2, kde je ostré kritérium ≥ 14,5 dB, laboratorně naměřená hodnota 14,4 dB (14 dB) je B1, a naopak naměřená hodnota 14,5 dB (15 dB) je B2. Druhou rizikovou oblastí je rozhraní informativních kategorií B2 a B3, kde je ostré kritérium ≥ 24,5 dB, laboratorně naměřená hodnota 24,4 dB (24 dB) je B2, a naopak naměřená hodnota 24,5 dB (25 dB) je B3. Při naivním hodnocení podle EN 14388:2005 [1] a EN 1793-1:1997 [2] pohlížíme na určení typu zkouškou následovně: DL_R = 16 dB nebo DL_R = 25 dB, tedy zcela nekriticky.

Pokud je zkouška opakována ve stejné laboratoři (opakovatelnost – situace C) nebo dokonce v jiné laboratoři (reprodukovatelnost – situace A), pak při opakování nebo reprodukování zkoušek nemusí být informativní kategorie B2 případně B3 vždy potvrzena, viz [18]. Toto je pravděpodobné u výrobků s deklarovaným DL_R = 15, 16, 17 dB a 25, 26, 27 dB. Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, tak i u výrobku s deklarovaným DL_R = 27 dB je při použití přílohy D normy ISO 12999-1:2020 (tabulka D.1) 27% pravděpodobnost, že není v informativní kategorii B3. Při uvážení EN 1793-2:2012 [19] je možné rozšíření o výrobky s deklarovaným DL_R = 34, 35, 36 dB (informativní kategorie B4). Z těchto důvodů je vhodné navrhnout vhodná kritéria přijetí (viz tab. 4). Naivně hodnocený výsledek podle EN 1793-1:1997 [2] (případně podle EN 1793-1:2012 [19]) je spojen s jedním konkrétním vzorkem změřeným v jedné konkrétní laboratoři v minulosti. Bohužel zasmluvnit lze cokoliv a pokud se výrobce a odběratel smluvně domluví např. na informativní kategorii B4 podle EN 1793-2:2012 [19], nelze jim v tom bránit. Neplatné normy lze ve smluvních vztazích použít, přestože je tento požadavek velmi nevhodný. Z tohoto důvodu jsou v tab. 4 uvedeny všechny možné smluvní požadavky ve spojení s různými verzemi EN 1793-2.

Podle EN 14388:2005 se určení typu provádí na začátku výroby nového typu clony. Zkouší se jednou jedinkrát jeden vzorek v jedné notifikované laboratoři, který musí být reprezentativní po všech stránkách běžné výroby tohoto výrobku, přičemž zjištěná vzduchová neprůzvučnost DL_R je podle EN 1793-2:1997 uvedena bez nejistoty měření. Clony jsou podle EN 14388:2005 v systému prokazování shody 3, což znamená, že notifikovaná laboratoř provede určení typu jednou jedinkrát na jednom jediném vzorku. Konkrétní výrobky – clony, nejsou v notifikované laboratoři zkoušeny opakovaně např. 1× ročně, a tak nejsou k dispozici rozptyly hodnot DL_R pro konkrétní typy clon. Vzhledem k tomu, že i po vydání EN 1793-2:2018 [4] (8/2018) jsou v některých zemích EU stále ve smlouvách požadavky na informativní kategorie B2/B3/B4 podle původních verzí norem, je třeba velmi pečlivě interpretovat výsledky DL_R a aplikovat vhodné kritérium přijetí. Současný stav poznání, kdy jsou výsledky DL_R podle EN 1793-2:2018 [4] pevně spojeny s rozšířenou nejistotou měření, je značně odlišný od výchozí situace před čtvrt stoletím, kdy začala platit EN 1793-1:1997 [2]. Rozdíly výsledků DL_R mezi laboratořemi jsou přirozené, vyplývají z náhodných faktorů, které jsou zahrnuty v nejistotě měření. Podle Garai a kol. [20] existují ve stavební akustice čtyři základní problémy:

1. Skutečná hodnota měřené veličiny není známa vzhledem k povaze testovaných vzorků.
2. Měřená veličina (např. neprůzvučnost DL_R) je definována prostřednictvím akustického výkonu dopadajícího na testovací prvek a vyzařovaného ze zkušebního vzorku, který nelze měřit přímo. Místo toho se měří akustický tlak.
3. Ve zkušebních normách se předpokládá dokonale difuzní zvukové pole v obou měřicích místnostech, ale tento předpoklad není nikdy úplně pravdivý.
4. V prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků jsou jednočíselné veličiny, pro které je zvláště důležité stanovení správné nejistoty. Jednočíselné veličiny počítají z dílčích výsledků měření v třetinooktávových pásmech (18 pásem v případě DL_R).

V případě výrobků, u nichž byly v minulosti deklarovány informativní kategorie B bez uvedení nejistot podle dnes již neplatných verzí normy EN 1793-2:1997 [2], existuje riziko, že opakované zkoušky mohou indikovat jinou informativní kategorii. Kategorie zvukové izolace byly v EN 1793-2:1997 [2] a EN 1793-2:2012 [19] pouze v informativních přílohách. Bohužel výrobci od samého počátku informativní kategorie používali k deklarování zvukové izolace ve smyslu můj výrobek je B3 (DL_R = 25 dB), a tak je mnohem lepší než výrobek konkurenta B2 (DL_R = 24 dB) a snažili se při vývoji clon dosahovat minimálních hodnot informativních kategorií. Rozsah informativní kategorie B2 byl 10 dB a uvážíme-li EN 1793-2:2012 [19], pak rozsah informativní kategorie B3 byl též 10 dB. Pokud objednatel vznesl požadavek na B2 v kombinaci s nejnižší cenou, logicky vysoutěžil výrobky – clony na spodní hranici informativní kategorie B2 (15 dB), a nikoliv na horní hranici B2 (24 dB). U takového výrobku je pravděpodobnost B1 : B2 rozdělena v poměru 1 : 1. Podobný problém byl v České republice u národních kategorií neprůzvučnosti R_w oken, kde se používalo 6 tříd odstupňovaných po 5 dB od 24 dB nad 50 dB. Např. třída TZI 4 zahrnovala okna s R_w od 40 do 44 dB. Se zavedením ISO 12999-1:2014 [12] přestalo být jasné, jaká třída se má pro okno s výsledkem R_w = 42,3 ± 2,4 dB použít, a tak byly v roce 2020 třídy zvukové izolace oken zrušeny.

Ve všech případech by požadavek na vzduchovou neprůzvučnost clon měl být ve smlouvě vyjádřen jednočíselnou hodnotou, např. DL_SI,G ≥ 20 dB nebo DL_R ≥ 30 dB s odkazem, zda a jak budou použity nejistoty při rozhodování o přijetí, či nepřijetí. Současně nesmí být používány přepočty mezi DL_SI,G a DL_R. Přepočty veličin nejsou normalizovány a nikdy normalizovány nebudou. Pro existující smlouvy bez ošetření nejistoty měření je vhodné použít návrh uvedený v tab. 4.

Závěr

Současný stav věcí je z pohledu oznámených subjektů velmi tristní. Následkem koexistence harmonizované a současně zrušené EN 14388:2005 [1] a neharmonizované platné EN 14388:2015 [3] zamrzly oznámené subjekty v čase. Podle Technické poznámky ENBF [21] by notifikované osoby měly zvážit, zda nepoužít nejnovější zkušební metody. Avšak notifikované osoby jsou v případě clon svázány legislativním řetězcem neplatných norem, protože pouze EN 14388:2005 [1] je zveřejněna v Úředním věstníku EU jako harmonizovaná norma. Pokud harmonizovaná norma odkazuje na datované zkušební normy (EN 1793-2:1997 [2]), potom není mnoho možností k odchylkám. Podle dostupných výkladů je povinnost použít celý řetězec datovaných (neplatných) norem pro posuzování výrobků uváděných na trh, ačkoliv jsou tyto normy v současném kontextu nelogické či nesprávné a odpovídají stavu poznání věcí z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Je zjevné, že při kontrolních měřeních DL_R nemůže být vždy dosahováno identických jednočíselných hodnot, které výrobci deklarují v prohlášeních o vlastnostech podle EN 14388:2005 [1], což je způsobeno nejistotami měření. Více než potřebný je vznik návodů v rámci CEN/TC 226 – Road equipment, které by měly vysvětlit, jak správně používat vzduchovou neprůzvučnost clon DL_R s nejistotami v praxi bez překonaných informativních kategorií B, protože vzduchová neprůzvučnost clon DL_R zůstává klíčovou vlastností pro uvádění clon na jednotný trh, přestože je z dnešního pohledu nevhodná pro objektivní hodnocení clon instalovaných v místech bez dozvuku podél dálnic a silnic.

Článek poukazuje na problém, který se týká mnoha výrobků (zejména stavebních). Jde o důsledek nesouladu mezi čistě technickým pohledem tvůrců norem a právním pohledem tvůrců legislativy Evropské unie. Evropská normalizační organizace CEN vydává evropské technické normy zejména s ohledem na potřeby výrobců (usnadnění exportu i mimo území EU), na druhé straně Evropská komise je zodpovědná za technickou harmonizaci v rámci celé EU a členské státy zodpovídají za bezpečnost svých občanů a ochranu životního prostředí na svém území. Mají tedy také co říci k požadavkům na výrobky. Uvádění harmonizovaných stavebních výrobků na trh EU se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011. K tomuto nařízení je nyní výslovně přiřazeno 606 technických norem, mnoho dalších však na své přiřazení teprve čeká. Bez toho není možné je použít pro účely připojení označení CE a vydání tzv. Prohlášení o vlastnostech. Za rozhodnutí o harmonizaci konkrétních technických norem (včetně právních následků tohoto kroku) je zodpovědná Evropská komise. V důsledku několika Vyjádření Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví rozhodnutí Evropského soudního dvora začala Evropská komise mnohem pečlivěji posuzovat soulad norem, vydaných CEN, z hlediska jejich souladu s nařízením (EU) č. 305/2011. Proces harmonizace je v posledních dvou letech prakticky pozastaven. Pro účely uvádění výrobků na trh je tedy v mnoha případech povinné využívat normy, které jsou po obsahové stránce již zastaralé nebo dokonce zrušené (formálně neplatné), nicméně zůstávají stále harmonizované. Evropská komise spolu s členskými státy a normalizační organizací CEN usilovně pracují na nápravě, na výsledky si však ještě budeme muset počkat. Do té doby je třeba respektovat stávající harmonizované normy. Zkoušky výrobků podle zatím neharmonizovaných norem lze samozřejmě také zahrnout do dodavatelsko-odběratelských smluv, nemohou však zcela nahradit požadavky harmonizovaných norem. Podrobnější vysvětlení je uvedeno na webových stránkách ÚNMZ pod tímto odkazem: https://www.unmz.cz/wp-content/uploads/Zru%C5%A1en%C3%A9-harmonizovan%C3%A9-normy-stanovisko-%C3%9ANMZ.pdf.

Reference

1. EN 14388:2005. Road traffic noise reducing devices – Specifications.
2. EN 1793-2:1997. Road traffic noise reducing devices – Test method for determining the acoustic performance – Part 2: Intrinsic characteristics of airborne sound insulation.
3. EN 14388:2015 Road traffic noise reducing devices – Specifications.
4. EN 1793-2:2018. Road traffic noise reducing devices – Test method for determining the acoustic performance – Part 2: Intrinsic characteristics of airborne sound insulation under diffuse sound field conditions.
5. EN 1793-6:2018. Road traffic noise reducing devices – Test method for determining the acoustic performance – Part 6: Intrinsic characteristics – In situ values of airborne sound insulation under direct sound field conditions.
6. EN 1793-3:1997. Road traffic noise reducing devices – Test method for determining the acoustic performance – Part 3: Normalized traffic noise spectrum.
7. EN ISO 10140-1:2016. Acoustics – Laboratory measurement of sound insulation of building elements – Part 1: Application rules for specific products.
8. EN ISO 10140-2:2010 Acoustics – Laboratory measurement of sound insulation of building elements – Part 2: Measurement of airborne sound insulation.
9. EN ISO 10140-4:2010 Acoustics – Laboratory measurement of sound insulation of building elements – Part 4: Measurement procedures and requirements.
10. ISO/IEC Guide 98-3 GUM 1995. Uncertainty of measurement – Part 3: Guide to the expression of uncertainty in measurement.
11. ISO 140-3:1995. Acoustics. Measurement of sound insulation in buildings and of building elements – Part 3: Laboratory measurement of airborne sound insulation of building elements.
12. EN ISO 12999-1:2014. Acoustics — Determination and application of measurement uncertainties in building acoustics – Part 1: Sound insulation.
13. ISO 140-2:1991. Acoustics – Measurement of sound insulation in buildings and of buildings elements – Part 2: Determination, verification and application of precision data.
14. EN 16703:2015 Acoustics – Test code for drywall systems of plasterboard with steel studs – Airborne sound insulation.
15. Demanet, C., M. Maria Jose, J. Chene a R. Foret. European round robin test for sound insulation – measurements of lightweight partition. INTERNOISE, 2011.
16. ISO 5725-6:1994. Accuracy (trueness and precision) of measurement methods and results – Part 6: Use in practice of accuracy values.
17. ILAC-G8:09:2019. Guidelines on Decision Rules and Statements of Conformity.
18. Garai, M. a P. Guidorzi. On the declaration of the measurement uncertainty of airborne sound insulation of noise barriers. INTERNOISE, 2013.
19. EN 1793-2:2012. Road traffic noise reducing devices – Test method for determining the acoustic performance – Part 2: Intrinsic characteristics of airborne sound insulation under diffuse sound field conditions.
20. Garai, M, S. Chiara a A. Pievatolo. ON THE UNCERTAINTY OF SOUND REDUCTION INDEX MEASUREMENTS FROM INTER-LABORATORY TESTS. 25^th International Congress on Sound and Vibration, 2018.
21. Brero, G. Technical note about CE marking of noise barriers alongside road infrastructure. ENBF, 2020.
22. CEN/TR 16961:2018 Declaration of uncertainties in test reports.