Evropská směrnice očima stavařů a architektů

Datum: 30.1.2011  |  Autor: Vlastimil Růžička, redakce

Evropská směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31/EU) si vytyčila smělé cíle. Základním požadavkem je, aby všechny nové budovy byly od určitého data (2020) budovány s „téměř nulovou“ spotřebou energie. Na to, zda je takové nařízení v českých podmínkách reálné, jsme se zeptali předních odborníků, recenzentů našeho serveru.

Ing. Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu v Brně

Požadavek je reálný technicky i technologicky, velkou neznámou je ovšem politická vůle. Důležité bude, co konkrétně termín budovy s téměř nulovou spotřebou energie bude znamenat. Pokud ho budeme chápat jako pasivní dům (resp. obdobný s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění a nízkou spotřebou primární energie), jehož spotřeba energie je z větší části krytá energií z obnovitelných zdrojů, pak ta první část je ve většině případů splnitelná (a dlouhodobě ekonomicky optimální) již dnes. Problémem je často v neznalosti projektantů a realizačních firem.V oblasti rekonstrukcí musí být požadavky samozřejmě definovány jinak, obdobně, jako je tomu v dotačním programu Zelená úsporám. Je žádoucí, aby byl požadavek směrnice transponován v postupných krocích, abychom se na situaci mohli připravovat průběžně, aby v roce 2020 nenastalo skokové zpřísnění. Důležitou roli v tomto procesu musí hrát stát, který musí tento postup definovat v dlouhodobém horizontu, aby se na postupné zpřísňování mohly firmy ve stavebnictví připravit.

Akad. arch. Aleš Brotánek, nezávislý architekt a publicista, Design Studio Sedlice

Z otázky cítím zase ten nešťastný pobělohorský syndrom, který pokračoval v RVHP. Ospalého nedospělého puberťáka někdo budí v teple za pecí. Ale tak už to dnes není. Naši plnoprávní volení zástupci se podíleli na přijetí této směrnice. Otázka tedy neleží zdali, ale proč směrnice vznikla? Protože naše energetická "rozežranost" nás dělá možná nemoudrými, ale pragmaticky vzato, obrovsky závislými na nedemokratických zemích, které mají energetické zdroje pod kontrolou. Tady už se hraje o svobodu! Vedle toho má naše euroamerická civilizace technické prostředky, jak být nezávislá, ale musí projít léčbou ze závislosti, jako každý závislák - a je to jedno, zdali jde o heroin, přejídání nebo plýtvání. Směrnice EPBD není nic jiného, než řízená a s tišícími prostředky nabídnutá detoxikace z těžké závislosti pod kontrolou lékařů. Sabotovat ji je samozřejmě možné, ale pak to musí být s plným vědomím, že se vystavujeme bezpečnostnímu riziku! Žádná účinná detoxikace nemůže být úspěšná bez odhodlání pacienta, který si musí přiznat svůj stav. Pokud dojde z jakýchkoli důvodů k náhlému odříznutí od zdrojů závislosti, které se tenčí, půjde o detoxikaci velmi bolestivou.

My jsme před lety schválili energetickou koncepci státu, kterou nedodržujeme a nikdo za to nenese odpovědnost. My jsme si sami zvolili formu podpory obnovitelných zdrojů energie, jejímž cílem je snižování CO2, ale opožděným, diletantským nastavením zákonodárců a nekonáním MPO došlo (místo přirozeného pozvolného náběhu jako v okolních zemích) k prudkému nárůstu instalovaného výkonu (i proto, že bylo možné za stejných podmínek instalovat na polích), ale nedošlo ani k zajištění přiměřeného snížení výroby z neobnovitelných zdrojů. Logické by bylo současné zrcadlové zdanění produkce CO2. Ale došlo k bezprecedentní dodatečné změně pravidel a uvalení dodatečné daně na fotovoltaiku! Výsledkem je rekordní vývoz elektrické energie za loňský rok, která se podílí na našich škodách na zdraví a na životním prostředí. V manažerské mluvě se jedná o nepochopení cílů a tím o logicky špatnou volbu prostředků k jejich naplnění. Pokud něco hrozí směrnici EPBD, je to právě toto! Je pravda, že máme v tomto směru minimálně desetileté zpoždění, zaostávající vzdělávání studentů architektury, dovzdělávání architektů i projektantů i stavební výroby, ale nyní je třeba zabývat se mapováním překážek a hledáním, jak je odstraňovat. Zelená úsporám ukázala, že i v neuvěřitelně krátkém čase je možné nastartovat správný směr. Díky ZÚ i programu Panel zůstalo podle ekonoma Miroslava Zámečníka zachováno 25 000 pracovních míst. Další multiplikační efekty pro ekonomiku jsou nasnadě. Kolega Josef Smola našel v zapadlých doporučeních Pačesovy komise (str. 214) zavedení nízkoenergetického standardu v Česku pro stavby financované z veřejných prostředků okamžitě, tj. od roku 2008 (!), pro ostatní stavby od roku 2010 a zavedení pasivního standardu od roku 2015. Je tedy patrné, že cíl není nastaven zdaleka tak tvrdě a bylo by jej možné i přitvrdit. Důvodů, proč by to nešlo se najde vždycky dost, ale pokud nepůjdeme "spát za pec", tak můžeme těch minimálně deset zaspaných let dohnat. Že nebudeme vyvážet tolik kapitálu do nestabilního zahraničí na podporu totalitních režimů, že bude více kapitálu v naší ekonomice a menší nezaměstnanost, že nám nebude doma hrozit zima a že veřejné budovy budou pro službu veřejnosti provozovatelné? Je to šance pro budovy (a tedy pro nás pro všechny), nebo jde o diktát nějaké lobby? Už se těším na všechny konspirační teorie, které se v souvislosti s tím objeví. Já považuji za zázrak, že tato směrnice vznikla. Další zázrak je to, že díky prozíravému konání České komory architektů a především Tomáše Jiránka vznikla za podpory MŽP z programu ZÚ publikace Manuál energeticky úsporné architektury. ČKA tentokráte nezaspala. Budeme-li chtít, půjde to.

Ing. Roman Šubrt, energetický auditor a předseda sdružení Energy Consulting České Budějovice

Je otázkou, co se skrývá pod pojmem "téměř nulová" spotřeba energie. Tato směrnice EU se také interpretuje, že domy musí splňovat "standardy pasivních domů". I tento pojem je možné chápat různě. Jisté je, že v současné době se v ČR staví většina domů tak, že nesplňují stávající požadavky norem na tepelné izolace a dochází k nadměrným únikům tepla, dochází ke vzniku plísní a k dalším problémům. Je potřeba zvýšit kvalitu tepelných izolací staveb na maximální možnou míru. Do budoucna nám k tomu jistě pomohou nové materiály i nové konstrukce, které již existují (vakuové desky) a nebo jsou ve vývoji (vakuové dvojsklo). Rozhodně se domnívám, že lze snížit potřebu energie na provoz budov na zlomek dnešního standardu. Na toto by měli myslet i legislativci a v připravované nové vyhlášce o energetickém hodnocení budov umožnit hodnocení po spotřebách jednotlivých potřeb energie na provoz budovy a rovnou buď zavést i kategorie A+, A++, A+++ po vzoru nového hodnocení elektrospotřebičů a nebo nastavit hodnocení relativně vůči normovým energetickým požadavkům.

Ing. arch. Jan Vondrák, ateliér m j ö l k architekti

Shora/EU/ určovaná energetická strategie budov nám nepřijde správná. Energetická náročnost budov je pouze dílem z komplexní ekologicko-ekonomické strategie výstavby. Nízká spotřeba energie je při současných cenách přirozeně jednou z hlavních priorit našich klientů. Vedle energetické náročnosti samotné budovy však stojí trochu zapomínaná urbanistická koncepce celých sídel. Jako architekti postrádáme tlak na efektivní využívání stavebních pozemků a podporu příměstského bydlení. Špatná struktura měst a k nim přilehlých obytných celků omezuje obyvatele výhradně na použití aut jako jediného kontaktu s městy a jejich infrastrukturou. Správná konfigurace městských sídel vede k úsporám možná výraznějším než prosazovaná, jednostranně zacílená strategie podpory firem, vyrábějících zateplovací systémy.

Ing. Tomáš Kupsa, DEKPROJEKT s.r.o

EPBD chápu jako politickou proklamaci, která ukazuje směr, kterým se máme v dlouhodobějším horizontu vydat. Požadavkům EPBD 100% fandím. Přijde mi to užitečné a velmi zodpovědné. Podle mě je totiž zřejmé, že pokud s energetickou náročností v Evropě nic neuděláme a zároveň nebude objeven nějaký nový převratný zdroj energie, dostaneme se do velkých problémů (nedostatek energie = vysoká cena energie = sociální přesah...atd.). Vše je předpokládám alespoň rámcově podloženo strategickými studiemi na úrovni EU (výsledky podle mého názoru podobné studie ne na úrovni EU, ale na úrovni jedné členské země - Maďarska prezentovala například na konferenci pasivních domů prof. Diana Urge-Vorsatz).

Otázka by podle mě neměla znít, jestli jsou cíle splnitelné, neboť zatím není nikde definováno, co znamená pojem téměř nulová spotřeba. Formulace cílů bez přesné definice téměř nulové spotřeby dává podle mého názoru jednotlivým členským státům určitou volnost z zavádění nástrojů pro efektivní snižování energetické náročnosti. Některé státy si podle mého názoru mohou ve svých legislativních dokumentech a normách vytyčit poměrně ambiciózní cíle, jejichž plnění pak budou kontrolovat a tím také dosáhnout opravdové snižování energetické náročnosti. Jiné státy pak naopak mohou zavést do legislativy a norem jen změny kosmetické, aby se, tak říkajíc, vlk nažral a koza zůstala celá a tím vlastně žádného zásadního snižování energetické náročnosti nedosáhnout. Obávám se, že Česká republika půjde spíše tou cestou druhou a v budoucnu se jí to negativně vrátí. Vedou mě k tomu určité indicie k připravovaným změnám legislativních dokumentů. Od určitého roku má být závazná realizace obnovitelných zdrojů energie, pokud je energetický auditor v průkazu energetické náročnosti navrhne. A to ještě jen u některých budov, pravděpodobně převyšujících určitou podlahovou plochu. Samozřejmě pak může vzniknout od investorů tlak na auditora, aby OZE do doporučení nedal. Pokud tedy budou změny v tomto duchu, pak můžeme na jejich výrazný efekt z hlediska snižování energetické náročnosti v podstatě zapomenout. Jsem zastáncem postupného zpřísňování požadavků vyhlášky 148/2008 Sb. Dnes je například požadavek na novostavbu rodinného domu 142 kWh/m2.rok, na bytový dům 120 kWh/m2.rok. Nemusí hned budovy splňovat nízkoenergetický standard (pod 50 kWh/m2.rok). Myslím si, že ale již dnes je možné stanovit například požadavek 70-80 kWh/m2.rok. To je podle mě požadavek již dnes poměrně snadno dosažitelný a splnitelný. V horizontu 10 let (2019) pak bude možné snížit požadavek třeba na 25-30 kWh/m2.rok, což je sice více než je hodnota udávaná pro pasivní dům (15-20 kWh/m2.rok), ale již je podle mě možné mluvit o takovýchto budovách jako o budovách s téměř nulovou spotřebou energie. A tento cíl je podle mě dosažitelný i bez dramatického navýšení cen staveb.

Ing. arch. Vladimír Balda, autorizovaný architekt

Přesné vlastnosti "nulového domu" (budovy s téměř nulovou spotřebou) zatím ještě nejsou v české legislativě přesně stanoveny. Dá se přepokládat, že vlastnosti budou minimálně odpovídat současným standardům pasivního domu. Návrh a realizace pasivní domu klade mimořádné nároky na všechny zúčastněné. V současných podmínkách českého stavebnictví vidím celoplošné splnění těchto nároků za velmi problematické. Zejména u menších staveb s omezeným rozpočtem typu rodinného nebo bytového domu je splnění požadovaných hodnot náročnější než u velkých staveb. Příkladem a angažovaností by v této oblasti měl jít především stát a nenechávat zájem o energeticky úsporné stavění pouze na nadšencích z řad drobných stavebníků a osvícených developerů. Je proto žádoucí, aby budovy placené z veřejných prostředků již nyní byly stavěny v pasivním standardu. S tím, ale souvisí i důkladná projektová příprava. V situaci, kdy se u nás o projekt soutěží hlavně cenou (obchodní soutěž) a nikoliv idejí nebo nápaditým technickým řešením je požadavek dosáhnout pasivního standardu u veřejných budov téměř nesplnitelný. Na většinu veřejných staveb je proto nutné začít vypisovat projektové (architektonické) soutěže jejichž nedílnou součástí bude i požadavek na energetickou úspornost stavby prokázanou standardizovaným a ověřitelným výpočtem.

Doc. Ing. Vladimír Jelínek, CSc. ČVUT Praha, katedra technických zařízení budov

Domnívám se, že bez podrobné analýzy vytčené cíle, uvedené v této směrnici, jsou nereálné z řady hledisek, například v návaznosti na architektonickou podobu budovy. Jednalo by se o velké investiční náklady na výstavbu, zároveň by v takovýchto budovách byla jen obtížně dodržena deklarovaná tepelná pohoda apod.

Doc. Ing. arch. Hana Urbášková, VUT Brno

Domnívám se, že i v České republice by měl být požadavek plněn. Každý stát by si měl určit co je to "téměř nulová spotřeba energie ". Myslím si, že v ČR je v současné době reálné dosáhnout u nové výstavby hodnotu 20 kWh/(m2a). V roce 2020 by to mohlo být i lepší.

Ing. Viktor Zwiener, Ph.D., DEKPROJEKT s.r.o

Pokud se podíváme na výstavbu před 10 lety a dnes, tak je jasné, že došlo k velkému rozvoji konstrukčních řešení a materiálů. Proto je zpřísňování požadavků na výstavbu přirozeným jevem, který vychází s ubývajícími obnovitelnými zdroji. Domnívám se, že minimálně u určitého typu staveb je reálná jejich výstavba s "téměř nulovou" spotřebou energie. Mám především na mysli větší objekty. U rodinných domů bych tak vyhraněný nebyl, protože podle mých zkušeností nechce každý bydlet v pasivním domě. Záleží zde především na zdroji energie. Při pohledu na země EU si už myslím, že to je požadavek nereálný. V některých zemích je výstavba stále dosti konzervativní.

Svůj názor můžete vyslovit i vy, zapojte se do diskuse...

 

Hodnotit:  

Datum: 30.1.2011
Autor: Vlastimil Růžička, redakce



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (3 příspěvky, poslední 01.07.2011 09:22)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama


Partneři oboru

logo AC HEATING logo VAILLANT logo KINGSPAN
logo LIAPOR
logo HAAS FERTIGBAU

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czJak třídíme elektroodpad?Praha 5 zamýšlí na Hořejším nábřeží stavbu obřího ruského kolaJak se zbavit starých povrchových úprav?