Dřevěná okna a dveře – údržba povrchové úpravy a opravy poškozeného povrchu

Datum: 12.11.2012  |  Autor: Ing. Zdeněk Petrtyl  |  Recenzent: Ing. Roman Šubrt, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Článek srovnává náročnost údržby plastových a dřevěných oken a dveří, analyzuje typy poškození způsobené stárnutím či špatnou údržbou a ukazuje postup opravy. Větší náročnost údržby dřevěných oken a dveří by neměla být hlavním kritériem při rozhodování mezi dřevnými a plastovými okny.

Okna a dveře tvoří velmi významnou součást stavebního díla. Jsou důležité jak z hlediska technických a užitných vlastností, tak z pohledu poměrně významné počáteční finanční investice. Investor proto při počátečním rozhodování celkem oprávněně předpokládá, že okna budou dlouhodobě funkční. Přitom si ale většina budoucích uživatelů představuje, že nákupem a instalací končí veškerá starost a okna že budou tak nějak fungovat přirozeně sama od sebe.

Jako u většiny jiných výrobků, které jsou vystaveny nějakému namáhání, je to iluze, kterou by v normálním případě měl zákazníkovi vysvětlit prodávající. Bohužel se tak ve většině případů neděje, nejčastěji to bývá důvod prodat za každou cenu, a tak se různé skutečnosti zamlčují. Někdy v tom může hrát svou roli i neznalost, což ovšem prodejce neomlouvá.

Okna a dveře jsou výrobky, které se po namontování stávají součástí stavebního díla. Jak známo, budovy, a tedy i otvorové výplně, jsou vystaveny volnému působení povětrnostních podmínek. Otvorové výplně jsou navíc ještě namáhány dynamicky při otevírání, sklápění, a následně zavírání. Tématem, kterému se budeme věnovat v tomto článku je souhrn negativních vlivů působících na povrch oken vlivem povětrnosti. Údržba nutná k zajištění běžné provozuschopnosti je námětem jiného pojednání.

Okna plastová nebo dřevěná?

Jednoduše řečeno – toť otázka! Vždycky bude existovat množství protichůdných názorů a argumentů podporujících to či ono řešení. V dnešní době jsou oboje výrobky solidních dodavatelů na poměrně velmi slušné technické úrovni. Samozřejmě důležité je, zda má zákazník dostatek informací k tomu, aby mohl relevantně posoudit, zda to či ono okno je skutečně kvalitní z pohledu funkčních vlastností. To je však zcela jiná kapitola, kterou zde nebudeme rozebírat.

Pokud se týká vlastního srovnání výše zmíněných dvou nejpoužívanějších druhů oken a dveří v oblasti nutné údržby, je možno říci následující.

Plastová okna
  • Určitě nejsou takzvaně bezúdržbová, jak se často mylně uvádí. Pokud se týká nutné údržby, zcela jistě vyžadují poměrně časté a pravidelné seřizování pohyblivých částí při přechodu letního do zimního období a naopak.
  • Postupem času jejich povrch stárne s dopady na vzhled; na rozdíl od oken dřevěných povrch nelze obnovit.
Dřevěná okna
  • Správně vyrobená a namontovaná dřevěná okna nepodléhají tolik vlivům namáhání vzniklého rozdílem teplot (léto x zima), seřizovat kování není nutné zdaleka tak často jako v případě plastu.
  • Vyžadují obnovu povrchové úpravy.
  • Obnovou povrchové úpravy lze dosáhnout revitalizace včetně obnovení estetického působení.

Většina lidí má ještě stále v povědomí obrovskou pracnost, kterou vyžadovala obnova nátěru starých oken ať už špaletových v domech z první republiky nebo tzv. „panelákových“, tedy zdvojených, což byl vlastně jediný typ, který se dal sehnat za doby minulého režimu. Opalování pomocí „letlampy“, broušení, „kytování“, základní plus vrchní nátěr... A to všechno jen na pár let, protože trvanlivost oprav krom jiného i z důvodu kvality barev zpravidla nebyla dlouhá.

Nutno říci, že dnes toto již neplatí a co se týče pracnosti, pohybujeme se nyní ve zcela jiné úrovni.

Údržba a životnost povrchové úpravy dřevěných oken

Základní předpoklad budoucí trvanlivosti povrchové úpravy vzniká již ve výrobě. Samozřejmě je důležité, jaký výrobek je použit, většinou se jedná o vodou ředitelné akrylátové disperze, u renomovaných výrobců je kvalita používaných laků srovnatelná a sama o sobě nezavdá příčinu k úvahám o výrazně vyšší kvalitě povrchové úpravy.

To už je důležitější technologický postup a hlavně celková tloušťka vlastního laku v suchém stavu. Ať je výchozí stav sebelepší, vždy platí a bude platit:

  1. povrchová úprava vyžaduje pravidelnou údržbu,
  2. po určité době dojde vždy k degradaci laku a bude nutno tento opravit či zcela obnovit.

Typické poruchy laku moderních oken

Povrchová úprava dřevěných oken se provádí u všech certifikovaných výrobců v zásadě obdobným způsobem. Používá se systém vodou ředitelných disperzí buď dvou- nebo třívrstvých. Příčiny poruch laku moderních dřevěných oken lze v zásadě rozdělit na dvě kategorie. Jedná se o:

  1. zanedbání nutné údržby po namontování výrobku do stavebního díla,
  2. výrobní, případně montážní vady.

Poruchy laku vlivem zanedbání nutné údržby povrchové úpravy oken a dveří

Obrázek 1 – vzhled nového okna
Obrázek 1 – vzhled nového okna

Co se vlastně pod pojmem nutná údržba okna má na mysli? Je to pravidelná kontrola při každém celkovém mytí, minimálně jedenkrát ročně. Kontroluje se stav laku, zda se někde nevyskytují viditelné počátky poruch. Příklad různého stavu povrchové úpravy je patrný na následujících obrázcích.

Nové okno má povrchovou úpravu zářivou, lesklou a hladkou – viz obrázek 1.

Dále je nutno udržovat povrch dřevěných částí v čistotě, zaprášený a jinak znečištěný povrch výrobkům neprospívá.

Kromě běžného mytí je vhodné aplikovat po očistě alespoň jedenkrát ročně udržovací roztok. Někteří výrobci jej dnes již nabízí jako součást svých služeb, kromě toho je možné jej též zakoupit ve specializovaných obchodech. Často se dostane jako součást balíčku nazývaného termínem udržovací sada. Roztok se nanáší celoplošně na dřevěný povrch oken, nechá se zaschnout a jemnou bavlněnou tkaninou se přeleští. Takto upravený povrch se vyznačuje zvýšením elektrostatického náboje a tím vyšší schopností odpuzovat prach a vlhkost.

Při odpovědném provádění takové údržby je možné prodloužit životnost laku až o několik let. Samozřejmě je nutné zdůraznit, že sebepečlivější údržba nezabrání postupné degradaci laku, je-li výrobek ve stavbě vystaven intenzívnímu působení ultrafialového spektra slunečního záření. To je typické hlavně pro jižní a západní fasády domů. Taktéž návětrná strana domu velmi trpí, zde pro změnu vlivem vlhkosti a abrazivního působení prachových částic a dalších mechanických nečistot. Stárnutím doznává původně lesklý a hladký lak oken změn, které se projevují postupnou ztrátou lesku s následným jemným zdrsněním celé plochy. Nejprve se to projevuje v místech členěného povrchu, jak je vidět na obrázku 2. Je to výsledek úbytku tloušťky laku.

Obrázek 2 – vzhled starého laku
Obrázek 2 – vzhled starého laku
Obrázek 3 – rozdíl barvy zvenku a zevnitř
Obrázek 3 – rozdíl barvy zvenku a zevnitř

Obrázek 4 – lokální poruchy laku
Obrázek 4 – lokální poruchy laku

Velmi dobrým vodítkem je též změna odstínu povrchové úpravy tam, kde je vystavena ultrafialovému záření. Odstín barvy se stává zašedlým, což je patrné obzvlášť při přímém porovnání s lakem původním. Ten je zachován na straně interiérové a v oblasti tzv. funkční spáry – viz obrázek 3.

Pokud se v této fázi neobnoví lak dřevěných částí, dojde postupně k jeho lokálním poruchám s následným vnikáním vlhkosti do struktury dřeva, jak je vidět na obrázku 4. V tomto případě již doba vhodná k opravě nátěru bez poruchy podkladu téměř minula.

Pokud se i po přehlédnutí těchto signálů ponechá okno bez jakékoli údržby a obnovy povrchové úpravy, nastává stav celkového porušení vrstvy laku, pronikání vlhkosti do struktury dřeva, modrání a posléze černání. To jsou již stavy, které jsou prakticky neodstranitelné. Příklady jsou uvedeny na obrázku 5.

 
Obrázek 5a – poruchy laku s poškozením dřevěného podkladuObrázek 5b – poruchy laku s poškozením dřevěného podkladuObrázek 5 – poruchy laku s poškozením dřevěného podkladu

Poruchy laku vlivem výrobních vad nebo vadnou montáží

Na vrub výroby oken a dveří lze přičíst tyto nejčastěji se vyskytující vady:

  1. nedostatečná tloušťka laku nanesená na dřevěný podklad,
  2. nedostatečné ošetření detailů, kterými do dřevní struktury později pronikne vlhkost,
  3. neodborně provedená montáž do stavebního díla.
Nedostatečná tloušťka laku

Při současné kvalitě barev a vyspělosti technologie a jejich aplikace v moderních výrobnách je známkou dostatečné tloušťky naneseného filmu to, že povrchová úprava zůstane na jakémkoli místě okna bez výraznější změny minimálně 5 let. Předpokladem samozřejmě je, že nedojde k násilnému mechanickému porušení celistvosti povrchu.

Pokud ještě před uplynutím této doby nastává jakákoli změna popsaná výše (zmatnění povrchu, zdrsnění s postupným vznikem jemných šupinek), doporučuji neprodlenou reklamaci u zhotovitele. Zde by neměl nastat podstatný problém, na okna a dveře se dnes běžně poskytuje pětiletá záruční lhůta. Při pochybnostech není žádný problém nechat si změřit tloušťku nanesené vrstvy laku. Potřebným zařízením disponuje každý solidní dodavatel barev.

Problematické detaily z hlediska průniku vlhkosti do dřeva
Obrázek 6a – průnik vlhkosti spárami v rámechObrázek 6b – průnik vlhkosti spárami v rámechObrázek 6 – průnik vlhkosti spárami v rámech

Jsou to všechny spáry, které se vyskytují na okně a veškeré čelní dřevo. Nejdůležitější z hlediska ochrany dřeva je celistvost povrchové úpravy. Jakékoli lokální porušení má za následek postupné pronikání vlhkosti. Pokud tento jev trvá dostatečně dlouho (měřítkem je cca jedno zimní období), dojde k tak zásadním poruchám struktury dřeva, že vzniklý stav nelze odstranit. Příklady takových vad jsou na následujících obrázcích.

Na obrázku 6 je příklad, jak při výrobě nebyly ošetřeny spáry rámů před nanesením povrchové úpravy. Používané laky jsou sice značně elastické, ale přece jen pouze do určité míry. Při nadměrné změně vlhkostních podmínek dochází k nabobtnání dřeva, zvětšení povrchu a tím k napnutí nanesené barevné vrstvy. Pokud je překročena maximální mez nebo při několikerém opakování cyklu vlhko–sucho, může dojít ke vzniku mikrotrhlin v laku. Proto se spáry v rámech vyplňují tzv. plničem, což je vysoce elastický tmel (nikoliv silikonový), který je hydrofobní a zabraňuje vnikání vlhkosti spárami do dřeva. Pokud se při výrobě neaplikuje nebo je aplikace nekvalitní, má to za následek efekt, který je patrný z obrázku 6. Okna na tomto obrázku jsou 5 roků stará.

Na dalším obrázku 7 je patrné, jak problematické jsou detaily napojení členících dřevěných příček ke křídelnímu rámu. V místě spoje dochází k vysoké pravděpodobnosti vzniku poruchy a průniku vlhkosti čelní strukturou dřeva do hmoty. Porucha laku je pak již jen otázkou času.

Obrázek 7a – kvalitně provedený detailObrázek 7b – nekvalitně provedený detailObrázek 7 – vlevo kvalitně provedený detail, vpravo nekvalitně
Obrázek 8 – chybná orientace odvzdušnění zasklívací spáry
Obrázek 8 – chybná orientace odvzdušnění zasklívací spáry
Obrázek 9 – důsledek v podobě laku odtrženého od podkladu
Obrázek 9 – důsledek v podobě laku odtrženého od podkladu

Obrázek 10 – dřevěná okapní lišta s výrazným poškozením
Obrázek 10 – dřevěná okapní lišta s výrazným poškozením

Někdy je možné se setkat s naprosto chybným provedením konstrukce okna. Nekvality vzniknuvší z neznalosti problematiky (příklad na obr. 8) se sice renomovaní výrobci nedopouští, ale bohužel se lze setkat i s výrobci, které mezi renomované rozhodně řadit nelze. K poruše laku na obr. 8 došlo vinou hromadění vlhkosti kondenzací v zasklívací spáře okna a chybné orientaci odvzdušňovací drážky křídla, která byla otočena o 90° (vodorovná namísto svislé). Působením této vlhkosti, která se nemohla odpařit, došlo za 2 roky od uvedení stavby do provozu ke stavu, který je patrný z obr. 9.

Určitým konstrukčním pochybením z hlediska trvanlivosti povrchové úpravy je realizace nechráněných dřevěných ploch, které jsou vodorovné nebo jen mírně šikmé. Může k tomu vést snaha, aby okno mělo tzv. historizující ráz. Avšak počáteční příznivý estetický vzhled vede posléze k nutnosti provádět náročnou údržbu, což není pro většinu zákazníků zřejmě akceptovatelné. Příklad viz obr. 10.

 

Jak postupovat při opravě povrchové úpravy oken

K opravě oken a dveří přistupujeme v době, kdy jsou tato již dávno funkční součástí stavebního díla. Je tedy logické, že technologii stříkání používanou při výrobě nových oken nelze uplatnit, protože okna jsou zasklená, na okenní rám navazuje stěna a podobně. Je tedy nutno použít klasickou cestu natírání štětcem, nechceme-li okna kompletně odstrojit, což je prakticky neproveditelné.

Oproti dřívějším dobám má dnes člověk situaci výrazně jednodušší. Jednak lze vše potřebné jednoduše koupit v téměř kterémkoli obchodě, který má sortiment pro drobné stavebnictví, jednak existují specializované prodejny barev a laků případně přímo dodavatelé okenních barev.

Výhodou je, že na okna prakticky kteréhokoliv výrobce lze použít barev od libovolného jiného výrobce, neboť tyto produkty se zakládají prakticky na stejné bázi. Zde se možná neshodnu zcela s míněním specializovaných dodavatelů barev pro výrobce oken; nicméně praxe ukazuje, že tomu tak skutečně je a pro opravy či obnovy povrchové úpravy není nutno používat stejnou značku, jaká byla použita při výrobě.

Případy, kdy je původní lak pouze matný, začíná hrubnout, ale tvoří souvislou plochu

Původní lak je nutno jemně zbrousit, což zároveň zajistí odmaštění a zbavení povrchu nečistot, Na broušení lze s výhodou použít speciální brusné houbičky, které zajistí i ošetření koutů a drážek – viz obr. 11.

Na zbroušený povrch se nanáší lazurovací nebo krycí lak podle toho, jaká povrchová úprava je původně provedena. Lazura je například na obrázcích 6 a 7, krycí lak např. na obr. 5 vpravo a dále 8 a 9.

Obrázek 11 – brusné houbičky
Obrázek 11 – brusné houbičky
Obrázek 12 – běžné balení barvy pro opravy laku
Obrázek 12 – běžné balení barvy pro opravy laku

Obrázek 13 – příklad vhodného štětce na opravy lazur
Obrázek 13 – příklad vhodného štětce na opravy lazur

Laky jsou k dostání nejčastěji v kilovém balení. Jedná se o tixotropní barvy (je-li vrstva po nanesení štětcem v klidu, vzhledem ke své viskozitě se struktura slije do jednolité vrstvy).

Velmi důležité je, aby při ručním nanášení barvy na povrch byl používán štětec speciálně k tomu určený. Vyznačuje se tím, že má speciálně upravené štětiny tak, aby bylo usnadněno ukládání barevného pigmentu na podklad – viz obr. 13.

Případy, kdy je původní lak je porušený, dřevěný podklad je nechráněný

Pokud je míra údržby zanedbána do té míry, že povrchová úprava již není celistvá, vyskytují se místa, kde je podklad bez laku případně dochází k zamodrání nebo dokonce začernání dřeva, nezbývá, než provést radikální opravný zásah. Příklady viz následující obrázky.

Obrázek 14 – poruchy laku na členící příčce a křídle
Obrázek 14 – poruchy laku na členící příčce a křídle
Obrázek 15 – poruchy laku na venkovním falcu křídla
Obrázek 15 – poruchy laku na venkovním falcu křídla

Obrázek 16 – očištěný dřevěný podklad okna
Obrázek 16 – očištěný dřevěný podklad okna

U takto závažných poruch, kterým se má předejít vhodnou údržbou popsanou výše, je nutno povrchovou úpravu zcela obnovit. Nejprve se mechanicky zcela odstraní lak až na dřevěný podklad – výsledek viz obr. 16.

Zbroušený podklad je nutno zbavit prachu a jiných nečistot a dřevo napustit penetračním roztokem, který dřevo ochrání před dalším modráním a různými potenciálními škůdci. Podobně jako laky, je k dostání tento napouštěcí roztok v běžném balení v plechovkách – viz obr. 17. Nátěr je nutno aplikovat důsledně i do všech spár a nechat jej zaschnout.

Obrázek 17 – příklad základního nátěru
Obrázek 17 – příklad základního nátěru
Obrázek 18 – příklad prostředku k vyplnění otevřených spár
Obrázek 18 – příklad prostředku k vyplnění otevřených spár

Je nutno důsledně utěsnit veškeré spáry a místa, kde by mohlo být odkryto tzv. čelní dřevo, neboť tudy se posléze dostává do dřeva vlhkost s veškerými negativními účinky (viz např. obr. 6). K tomu se používá různých vyplňovacích hmot. Ty se nejčastěji dají identifikovat pod německým názvem „Fugenfüller“ (vyplňovač spár) nebo „plastischer Kitt“ (plastický nebo elastický kyt) – příklad viz na obr. 18. Aplikuje se po zaschnutí napouštěcího nátěru a před finálním nátěrem je nutno jej nechat zcela zaschnout.

Obrázek 19 – spoj členící lišty a rámu; dřevo již po napuštění impregnačním roztokem
Obrázek 19 – spoj členící lišty a rámu; dřevo již po napuštění impregnačním roztokem

Typický detail, který je vhodné ošetřit vyplňovačem spár, je na obrázku 19. Pokud není čelo členící lišty dokonale utěsněno, dojde postupem času ke vzlínání vlhkosti do dřeva lišty a opětovné poruše povrchové úpravy.

V případě, že k poruše barvy došlo lokálně (příklad obr. 14), je úplně správný postup takový, že se provede vyrovnání tmelem s následným přebroušením. Faktem však je, že tento postup velmi prodlouží čas nutný k opravě. Pokud není tedy nárok na estetický vzhled oprav enormní, je možno tento krok vynechat. Záleží na individuálním posouzení.

Pro finální povrchovou úpravu je vhodné zvolit nepatrně tmavší odstín barvy než byl původní. Není to podmínkou, nicméně při opravě lakem původní barvy může dojít k větší či menší barevné nejednotnosti způsobené tím, že někde bude původní lak ponechán a někde byl odstraněn až na dřevěný podklad. Tomu se volbou tmavšího odstínu zabrání a povrch se sjednotí. Celkový výsledek opravy je zdokumentován na následujících obrázcích.

Obrázek 20a – pohled na křídlo před opravouObrázek 20b – pohled na křídlo po opravěObrázek 21a – pohled na okno před opravouObrázek 21b – pohled na okno po opravě křídel
Obrázek 20 – pohled na křídlo před opravou (vlevo) a po opravě (vpravo)
Obrázek 21 – pohled na okno před opravou (vlevo) a po opravě křídel (vpravo)
Obrázek 22 – detailní pohled na opravenou historizující okapnici
Obrázek 22 – detailní pohled na opravenou historizující okapnici
Obrázek 23 – detailní pohled na část opraveného okna
Obrázek 23 – detailní pohled na část opraveného okna

Závěr

Celkový počet opravovaných křídel byl 18 ks (viz obr. 20), celkový čas opravy křídel činil 5 pracovních dnů po cca 6 hodinách souvislé práce včetně vyvěšení křídel, manipulace, vyčištění, promazání, zpětného nasazení a seřízení. Je tedy zřejmé, že čas potřebný k opravě povrchu dřevěných oken není při stavu současné techniky nijak závratný. Nutnost opravy laku dřevěných oken a dveří by tedy neměla být hlavním kritériem pro rozhodování o tom, zda si pořídit okna plastová či dřevěná.

 
English Synopsis
Wooden Windows and Doors – Surface Maintenance and Damaged Surface Restoration

This article is focused on issues that owners of wooden doors and windows may deal with: product surface maintenance. In the beginning the author presents and compares pros and cons of two popular types of products (made of wood and PVC) in terms of surface service requirements. Then a precise analysis of common types of damages caused by ageing or insufficient maintenance follows. The next part includes a case study focused on step-by-step described process of professional wooden windows surface restoration. Finally, the author summarizes and concludes by proving that concerns about too demanding maintenance of wooden products should not be considered as the main criterion when considering a purchase of wooden or PVC windows.

 

Hodnotit:  

Datum: 12.11.2012
Autor: Ing. Zdeněk Petrtyl   všechny články autora
Recenzent: Ing. Roman Šubrt, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (9 příspěvků, poslední 13.09.2013 08:23)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czPřestavbu mohyly v Beskydech skauti dokončili svépomocíNapřesrok se začne stavět 140 kilometrů dálnicPísek plánuje výstavbu. Postaví knihovnu i parkovací dům za stovky milionů